Petr Adler: hráči spílají NHL za liknavý přístup k užívání marijuany

Ve středu 17. října se Kanada stala zemí, která povoluje používání marijuany k léčebným účelům. NHL i její odbory NHLPA odpovídají, že co je jim do toho: nejvyšší hokejová soutěž se řídí americkými zákony, a ty marijuanu nepovolují. Hokejisté tady kráčí po tenkém ledě: při zkouškách hráčů, zda náhodou nedrogují, lékaři zaznamenávají užívání marijuany. Pokud ale hráč není zkouřený nad přijatelnou míru, přechází to liga výmluvným mlčením. Začaly se ale ozývat hlasy, které přirovnávají NHL ke pštrosům.

Podle některých hráčů by totiž liga měla zrušit zákaz cannabisu a vyloučit ho ze seznamu látek, jejichž přítomnost v tělech hráčů sleduje, i když ji nakonec více méně přehlíží. Tito hráči ke svým kritikám používají ustanovení nového kanadského zákona o tzv. léčebných účincích této omamné látky. Přehlížejí jako krajinu tvrzení většiny odborníků, že léčebné účinky cannabisu, čili marijuany, se (a jen v nejlepších případech) omezují na zmírňování bolesti, nikoliv na odstranění jejích důvodů.

Jednou ze základních potíží je, že současná kanadská federální vláda Justina Trudeaua použila uvolnění marijuany jako jednoho ze svých volebních slibů, a pak se ukázalo, že tak učinila z důvodů mnohem cyničtějších než zdravotních. Justin Trudeau se totiž veřejně uřekl, že kdysi načapala policie jeho i jeho tragicky zesnulého bratra Sašu, an ovlivněni drogou usedají do auta. Jejich tatík Pierre byl tou dobou v tomtéž úřadě jako je dnes synek, a tak své ratolesti vysekal ve veškeré tichosti z průšvihu, který jim tehdy hrozil.

Justin Trudeau při své volební kampani řekl, že nemá každý tátu ministerským předsedou, takže on tímto krokem chce pomoci dnešním mladým.

Jak se stalo, že mu tohle přiznání prošlo je dodnes záhadou pro psychology, kteří sledují davová šílenství.

Zákon stvořený k obcházení

V každém případě, nový zákon vstoupil v platnost málem dva roky po Trudeauově vítězství, ale díry v něm zůstaly. Lékaři tvrdí nejen, že pochybuji o léčebných účincích, ale také nejsou přesvědčeni o schopnosti marijuany v jakékoliv podobě snižovat bolest. A policajti nadávají: použití cannabisu v kapkách nebo v cigaretovém dýmu snižuje rychlost reakce. Nemají zatím žádné spolehlivé údaje o tom, co dělá se schopnostmi člověka použití cannabisu ke snížení bolesti natřením bolavého místa marijuanovým krémem.

Krátká osobní odbočka: utišující účinky cannabisového krému určitě nejsou všeobecné. Zažil jsem to na vlastní kůži. Výsledek: buď ji mám hroší, nebo byla tvrzení o zázračných schopnostech krému z marijuany přehnaná. Pro pesimisty: ten krém byl přezkoumán chemicky, tzv. účinné látky v něm bylo více než dost. Dodnes se přikláním ke druhé možnosti. Konec krátké osobní odbočky.

Jenže se ozvalo několik hokejistů, převážně bitkařů, těch, jimž se říká enforcers, chlapců, kteří se pěstmi snaží donutit soupeře, aby se podlomil v kolenou.

Marijuana v jakékoliv podobě, tvrdí, jim nejen tiší bolesti, ale také jim pomáhá usnout (a spát celou noc), a vůbec je uklidňuje.

Jako kdyby znali nikdy nezveřejněné přiznání Rossa Rebagliattiho. Tento Kanaďan v roce 1998 vyhrál v japonském Naganu úplně první olympijskou soutěž v jízdě na sněhovém prknu (snowboard). Krátce poté Mezinárodní olympijský výbor (MOV) oznámil, že mu medaili sebere. Rebagliatti měl prý v těle stopy po marijuaně.

Nakonec Rebagliatti zlato obhájil. V první řadě, tvrdil s vážnou tváří, nikdy si nedal ani čouda, ale přijel do Japonska rovnou k závodu přímo z kanadského zimního střediska Whistleru, zhruba 100 kilometrů severněji od Vancouveru, kde trénoval. A tohle místo, kromě sjezdových a jiných drah, proslavily také noční podniky, kde se zlatá mládež uvolňuje tak silně, že každý, kdo jen nakoukne, načichne. Rebagliatti také dodal, že marijuana zpomaluje lidské reakce, a aby vyhrál sjezd na prkně, kde jde o tisíciny vteřiny, musí být spíše nabuzený než zpomalený.

MOV mu to nakonec zbaštil, ale marijuana zůstala na seznamu zakázaných látek Světového protidopingového spolku WADA.

A Rebagliatti později, mezi čtyřma očima, připustil, že marijuana svého uživatele buď zpomaluje nebo uklidňuje.

Nevděčné zaměstnání

Právě o tom uklidňování hovoří hokejističtí bijci. Podle jejich podání, většina z nich bývávali za mladších let docela dobří hráči, jenže když už se dostali do NHL, neměli na první řady. Museli se spokojit se třetí nebo čtvrtou, a s jinou úlohou než mívávali. Z poměrně zdatných hokejistů se stali velice zdatní rváči. Jenže, tvrdí, když tak člověk jede na zápas, ví moc dobře, jakého bijce má soupeř. Tuší, že dostane za úkol dávat na něj dobrý pozor, a případně mu zarazit choutky o zranění jeho vlastní hvězdy. Ví předem, že ať souboj dopadne jakkoliv, bude ho to bolet. Ono strefit se holou pěstí do soupeřovy helmy, to není žádná zvláštní zábava, a koupit nějakou pěstí do brady, to také člověka nerozesměje.

Prostě: bijec nastupuje k zápasu možná neklidněji než brankář, řečený jinak poslední článek obrany.

Má to pár háčků. I ti lékaři, kteří připouštějí, že marijuana může zmírňovat bolest, říkají svým pacientům, že po požití sebemenšího počtu kapek cannabisového oleje, nebo po vyšlukování jedné marijuanové cigarety, by neměli alespoň čtyři hodiny dělat nic, co vyžaduje třeba jen trochu soustředěnou pozornost. Včetně řízení jakéhokoliv vozidla.

Navíc upozorňují, že takto používaná je marijuana silně návyková.

Ovšem: NHL může sledovat lékařské výzkumy s nelíčeným zájmem, ale nemůže radit svým hráčům, aby obcházeli zákony. V lize je v tuto chvíli 31 mužstev, sedm z nich je v Kanadě. Jedině hráči Colorado Avalanche mohou zkusit marijuanu beztrestně, ale pouze tehdy, když jsou doma (a od středy 17. října 2018 v Kanadě). Dospělí občané Denveru smí cannabis používat už od roku 2012.

Potíž bude v tom, že jedna dávka zanechá po sobě v těle stopu v průměru po dalších třicet dnů. Tohle zjištění sice pomohlo Rossvi Rebagliattimu, ale hráčům třiadvaceti mužstev NHL to může být jedno.

A to jsou na tom hokejisté z NHL ještě mnohem lépe než fotbalisté z NFL a košíkáři z NBA, kteiym by v případě, že by se jim našla sebemenší stopa cannabisu v těle hrozil dlouhodobý trest zákazu hry. Baseballisté z MLB by v takovém případě platili dost drsné pokuty.

Ale jakkoliv je NHL shovívavá, hráč, který to přežene s marijuanou, poputuje do programu léčby zneužívání chemických látek a potíží chování. Ten program spravují liga a její odbory NHLPA rukou společnou a nerozdílnou. Jak řekl komisař NHL Gary Bettman, v tuto chvíli nevidí obě strany jediného důvodu, proč by na tom programu měly něco měnit. A to se týká stejně užívání zakázaných látek jako čehokoliv jiného, co je obsaženo v kolektivní smlouvě.

 Vědecký výzkum nás zatím nepřesvědčil, uzavřel Bettman, že bychom měli měnit cokoliv.

Hokejoví bijci, kteří o sobě tvrdí, že nejsou ani sadisté, ale ani masochisté, ovšem zdůrazňují, že nejméně polovina současných hráčů (i hráčů z nedávné minulosti) požilo alespoň párkrát nějaký cannabisový výrobek ke zmírnění bolesti, když už ne k uklidnění. Své údaje sice nijak nedokázali opřít o alespoň trochu spolehlivé statistiky, ale hokejisté NHL se většinou znají mezi sebou dost dobře, aby měli nějaký přehled.

Je-li tomu, jak tvrdí, je podíl uživatelů mariujuany mezi hokejisty menší než podobný podíl mezi obyvatelstvem Kanady. To by mohlo, alespoň částečně, vysvětlit vítězství Justina Trudeaua v posledních volbách.

Neodpovídá to na otázku, zda se NHL chová jako stádo zhovadilých pštrosů.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter