Petr Adler: jak dlouho ještě potrvá utrpení Montréal Canadiens?

20. listopadu 7:09

Petr Adler

Situace Montréal Canadiens posledních týdnů připomíná starý výrok nezapomenutelného pana Jana Wericha: konsoliduje se směrem k nule. Může se dokonce stát, že ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, budou generální manažer Marc Bergevin a hlavní kouč Claude Julien odevzdávat vrátným klíče od svých kanceláří, poučeni, že příště se mohou dostavit až poté, kdy si koupí vstupenku jako každý jiný. A to všechno, podle znalců místních poměrů, jenom kvůli tomu, jak zacházeli s tajuplnými zraněními svého hvězdného brankáře Careyho Pricea (na snímku).

Kdyby Les Habs vyhrávali i přes Priceovu nepřítomnost, létala by Montréalem slova slávy. Jenže oni prohrávají. Dokonce s mužstvem, které je přímým důkazem, že tzv. analytické výpočty nevedou nikam, alespoň v hokeji ne. Porážka s Arizona Coyotes se stala v Montréalu skandálem. Že s nimi vzápětí projeli i Ottawa Senators, to nebyla, není a nebude žádná útěcha.

Zvláště proto ne, že následovala prohra s Toronto Maple Leafs, navíc s nulou. Les Habs bývali pyšní, že v poslední době s letitými soupeři neprohrávali, ale v této sezóně se jim to stalo dvakrát.

Nebezpečná rozbruslení

Carey Price se prvně zranil předloni v říjnu. Bylo to v Edmontonu před zápasem s Oilers: nějak hloupě šlápl na puk. Zápas sice poté odehrál, ba dokonce, hrál ještě tři další utkání, ale bylo zřejmé na první pohled, že něco není v úplném pořádku.

Jsou trenéři, kteří se boji pouštět hráče na led dopoledne v den zápasu. Jenže rozbruslení těsně před utkáním se nevyhnou. Kdyby hráče nechali jen tak, mohlo by to dopadnout hůře. Jistě, hráči se před odchodem do kabiny k závěrečné poradě rozehrávají v zákulisních chodbách svérázným fotbálkem, ale i tady došlo ke zraněním.

Málokdo se ale vyrovná tehdy ještě edmontonským hráčům před zhruba pěti lety. Taylor Hall nějak uklouzl, stáhl s sebou Ladislava Šmída, a dopadli oba na Coreyho Pottera. Nejdrsnější zranění tehdy utrpěl Hall. Těch stehů, to by se člověk nedopočítal. Chirurg pak tvrdil, že jich byly tři tucty, ale kdo už dnes věří chirurgům. Ostatně, Hall tvrdil, že jich bylo víc, ale že se raději nedíval, aby mu nebylo špatně.

Pittsburgh Penguins pár minut před vstupem svého mužstva do loňské soutěže o Stanleyův pohár přišli o svoji brankářskou jedničku Matta Murraye. Ještě štěstí, že zaskočil Marc-André Fleury, který nakonec přivedl mužstvo k pohárovému vítězství.

Price je ale přece jen svého druhu rekordman. Sedí už podruhé v kariéře kolikátý týden kvůli zranění utrpěnému při rozbruslení. Stalo se to začátkem listopadu v Minnesotě. Málokdo si něčeho všiml, jen bylo všem divné, že Les Habs prohráli 6-3, a že Price sám vypadal jako kdyby neuměl počítat do pěti, natož chytat střely profesionálních hokejistů.

A od té doby nehraje.

Montréalský prostor pro novináře je snad narvanější než tentýž prostor v Torontu. Hlavně proto, že v Montréalu o mužstvu píší, mluví a ukazují obrázky novináři ve dvou jazycích. Když jedou Les Habs hrát někde venku, musí používat většího letadla než většina ostatních mužstev, aby pobrali všechny akreditované novináře.

A teď se před těmi dvěma roky stalo, že vedení mužstva odmítlo jakkoliv pohovořit o zdraví své opory v brance. Price byl na seznamu zraněných (IR: injury reserve), a to bylo všechno. Jediná další podrobnost: LBI. To znamená dolní část těla (lower-body injury). Mužstva většinou oznamují odhadovanou délku: dny (day-to-day), týdny (week-to-week), případně měsíce (month-to-month). Vlastně to je určité znamení: ptejte se zítra, příští týden, za měsíc.

A teď najednou bylo ticho po pěšině.

Price a jeho generální manažer Bergevin se rozhodli, že tentokráte už se podobné chyby nedopustí. Brankář sám řekl novinářům, že si je jist, že letos to nebude trvat tak dlouho jako minule. Zdůraznil, že ne, že to není to samé zranění jako před těmi dvěma roky.

I když: nikdo neví, co to bylo tehdy, a nikdo neví, co to je dnes. To, ovšem, je z hlediska drobnosti jako lékařské tajemství v naprostém pořádku.

Někdo z přítomných Montréalských novinářů se zeptal, zda léčba netrvá déle proto, že Price stárne. Je pravda, že mu letos v létě bylo 30. A je také pravda, že zhruba šest neděl před těmi narozeninami podepsal smlouvu s Canadiens na dalších osm let, tedy platnou do roku 2026.

Takže na přímou otázku odpověděl Price přímo: začal se smát. A když se dosmál, řekl, že hokej nepatří mezi nejlehčí sporty.

Hokej je o mužstvu, ne o jedinci

To je všechno nádhera, jenže to neodpovídá na jednu otázku: jak dlouho může vydržet mužstvo, které stojí a padá s jedním hráčem, jakkoliv vynikajícím? Jak dlouho ještě budou Les Habs přímo závislí na tom, kolik utkání jim vychytá Carey Price, místo toho, aby se bavili o tom, kolik utkání vyhrají díky střeleckým schopnostem hráčů v poli?

V tomto desetiletí odehrál Price čtyři pětiny zápasů svého mužstva. Na důkaz, jak moc nesmyslná věda je statistika: skutečný průměr činí dvě třetiny. Proto, že je do něj zahrnuta ztracená sezóna prvního tajemného zranění.

Jestli má srdečný vztah Canadiens a Price vydržet, bude se muset pár věci změnit. Třeba: Marc Bergevin tvrdí, že vůbec netušil, že se Price v té Minnesotě zranil už během rozbruslení před zápasem. Prý se to dozvěděl až druhý den.

Ano, hráči chtějí hrát, a kdyby bylo po jeho, odehrál by každý brankář všechna utkání celé sezóny. Jenže v profesionálním světě bylo (je a bude) hráčovou povinností okamžitě oznámit vedení mužstva, když s ním něco (cokoliv) není v pořádku.

Stručně řečeno: Priceova bezohlednost může stát místo dva hokejové odborníky.

Nesporně, Claude Julien nese určitou vinu za pokles sebedůvěry několika hráčů v poli, hlavně mladého Alexe Galchenyuka. Jakkoliv v teorii her neplatí žádná kdyby, tady platí, že kdyby nechal mladíka rozehrát a nedělal z něj kvůli sebemenší chybičce zločince, mohl zlepšený střelecký výkon zakrýt slabinu v brance.

Bergevin udělal dobře, když pro Galchenyuka sehnal z Tampy Jonathana Drouina, ale i tak není dnes vyloučeno, že už je pozdě, a že (jak řečeno shora) ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, budou generální manažer Marc Bergevin a hlavní kouč Claude Julien odevzdávat vrátným klíče od svých kanceláří, poučeni, že příště se mohou dostavit až poté, kdy si koupi vstupenku jako každý jiný.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.