Petr Adler: jednání o nové kolektivní smlouvě bez přerušení soutěže? Možné je všechno

5. listopadu 6:55

Petr Adler

Na papíře se o osudu současné kolektivní smlouvy mezi NHL a jejími odbory NHLPA nedozvíme nic až do 1. září 2019. Ve skutečnosti se může stát, že už v lednu příštího roku budeme vědět, zda liga nebo odbory budou trvat na předčasném vypršení dohody. Nejpozději do Zápasu hvězd (v sobotu 26. ledna 2019 v San Jose) se můžeme dozvědět, zda platná kolektivní smlouva přežije až do roku 2022, nebo zda přežije ještě déle, až za dobu své platnosti, tak, jak platí v tuto chvíli.

Světový pohár se má konat v roce 2020. NHL s ním má veliké plány. Dokonce si představuje možnost, že by se ze Světového poháru vyvinula soutěž blížící se svým pojetím mistrovství světa. Ostatně, mistrovství světa v nejoblíbenějším sportu, kopané, se jmenuje Světový pohár, takže proč ne.

Ale: NHL si nepřeje uzavřít Světový pohár rozdělením medaili a vstupem do buď stávky nebo výluky. To už se jednou stalo, to si pamatujeme z roku 2004, kdy se ze Světového poháru nakonec stalo hlasité a zbytečné plácnutí do vody. NHL přišla výlukou o celou sezónu. Byla to modřina pod okem, která je dodnes vidět na tvářích obou zúčastněných: jak ligy, tak odborů.

NHL i NHLPA si jsou vědomy, že přesouvat Světový pohár jenom proto, že v jejich soutěži nepanuje pracovní smír není důkazem seriózního podnikání. Jakkoliv se profesionální hokejová soutěž rozrůstá, a s jejím růstem rostou i její příjmy, jsou věci, které by si už neměla dovolovat. Nejen kvůli Světovému poháru, ba dokonce nejen kvůli tomu, že se chystá uzavřít v roce 2021 nové smlouvy o televizním vysílání svých utkání ve Spojených státech, o nichž doufá, že budou výnosnější než jsou ty současné. Hlavně kvůli divákům. Ne snad pouze proto, že by si profesionální sportovci nějak moc uvědomovali, že bez lidí v ochozech ztrácí veškeré jejich počínání smysl, ale hlavně proto, že nedostatek diváků vede k nedostatku peněz. Nejde ani tak moc o příjem ze vstupného. Nezájem diváků vede k nezájmu všemožných inserentů a jiných podporovatelů (cizím výrazem: sponsorů).

Oč půjde

Na cestě za pracovním smírem je už dnes spousta překážek. Mnohé z nich vypadají nepřekonatelně, většina z nich je, při dobře vůli, překonatelná.

Hráči běsní, když slyší o povinných srážkách do zásobního účtu (escrow), vzniklého pro případ, že by se liga ocitla finančně na dně. Nepravděpodobné, ale nikoliv nemožné. Nicméně, hráči tvrdí, že nechápou, proč by se měli podílet na financování svého zaměstnavatele.

Protože, odpovídá zaměstnavatel, jste nás dotlačili do situace, kdy se bez vašeho souhlasu nemůžeme, s prominutím, uprdnout. Podílíte se na hospodaření NHL, sdílejte tedy také rizika podnikání.

Objevilo se teď pár návrhů o pohyblivých výpočtech podílů srážek (sliding scale tomu říkají). Zatím jim (možná) rozumí mudrci z účtáren. Pro nás, davy nemytých, zůstanou patrně ještě hodně dlouho španělskou vesnicí. Ale znalci podvojného účetnictví z obou stran se začínají domnívat, že tady by mohla být ona zlata střední cesta.

Podobných bolestivých otázek (z obou stran) je víc, včetně otázky o olympijské účasti NHL.

Špičkoví hráči, čili hráči, jejichž slova zveřejní každý, kdo je zaslechne, tvrdí, že olympiáda je vrcholnou sportovní záležitostí, a že by tam měli být nejlepší z nejlepších (a hrát nejlepší proti nejlepším).

Zatím se nenašel nikdo, kdo by se odvážil vrazit otazník za názor, že jedině v NHL hrají nejlepší z nejlepších, všichni ostatní hokejisté že jsou odpad, který nestojí za ohlédnutí.

NHL se totiž původně dostala na olympijské hry jenom proto, že po pádech vlád jedněch stran ve střední a východní Evropě zamířili špičkoví hráči těchto zemí do zámoří. Tím není řečeno, že by tam uspěli všichni. Tím je řečeno, že tam odešli.

Následoval pokles diváckého zájmu o olympijský hokej, neboť veřejnost pravidelně nažhavovaná opakovaným sdělením, že jen v NHL jde o opravdový hokej, začala ztrácet zájem o hokej pod pěti kruhy.

Tím začal klesat zájem zadavatelů reklam a jiných podpůrných spolků (sponsorů). Takže tak se stalo, že tehdy poměrně nový president Mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel přišel s na tu dobu neobvyklým nápadem k tehdejšímu presidentu Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Juanu Antoniovi Samaranchovi: nejde-li, jak vece přísloví, Mohamed k hoře, proč by nemohla (a neměla) jít hora k Mohamedovi?

Tak došlo k jednání s tehdy také dost novým komisařem NHL Garym Bettmanem o první účasti hráčů z NHL. To bylo v roce 1998 v japonském Naganu. NHL nebyla ale zbytečně moc nadšená: do finále tehdy nepostoupila ani Kanada, ani Amerika. O zlato hráli nějací Češi s nějakými Rusy. Koho to zajímá? Snad Čechy a Rusy. Kanaďany? Američany? Nežertujte!

Dnešní hokejisté možná ani netuší, že olympijská soutěž se bez NHL obešla od roku 1920, kdy se jejich sport dostal poprvé na pořad, a to se hrálo v létě, i od roku 1924, kdy se začalo hrát v zimě. Před Naganem se hrálo bez NHL osmnáctkrát, po něm jednou (letos). Hráči NHL se zúčastnili pouze pětkrát.

Vedení NHL brzo zjistilo, že účast na zimní olympiádě nijak nerozšiřuje oblibu hokeje jako nejrychlejšího kolektivního sportu do všech konců světa. Naopak, olympijská účast se pro NHL stala hlavobolem a zdrojem čistých finančních ztrát.

Loni NHL hráčům nabídla, že kývne na letošní olympiádu, jestli oni kývnou na prodloužení současné kolektivní smnlouvy o tři roky po jejím původně stanoveném vypršení (po konci sezóny 2021-2022). NHLPA tehdy nesouhlasila. Že neměla na posouzení otázky dost času. Co by řekla něčemu podobnému dnes?

Každý začátek je těžký

Zasvěcení říkají, že to bude těžké: NHLPA si s NHL nevěří ani odpověď na pozdrav. Když jeden řekne dobré ráno, druhý se jde podívat z okna, zda už vyšlo sluníčko. Je tu ovšem jedno staré a velice pravdivé úsloví: pochod dlouhý tisíce mil začíná prvním krokem. Současná tradice, že totiž každé vyjednávání o novou kolektivní smlouvu musí překonat nějakou dobu, kdy obě strany (podle mafiánského pravidla) zalehly za matrace, dělá z NHL i jejich hráčů spolek šašků počmáraných.

Byla by škoda to zakřiknout, ale začíná to vypadat, že si to obě strany začínají uvědomovat. Konečně.

Je tu ještě jedna okolnost, a ta je poměrně soukromá. Výkonnému řediteli NHLPA Donu Fehrovi je od letošního 18. července už 70 let. Nedávno se Fehr dal poměrně veřejně slyšet, že počítá, že by v úřadě chtěl vydržet ještě tak rok nebo dva, a že by do důchodu velice rád odešel s podepsanou kolektivní smlouvou v kapse.

Bettmanovi je od letošního 2. června 66, a na otázku, jak dlouho míní setrvat, řekl, že dokud ho práce baví, nezná odpověď.

Takže uvidíme. Jak byl přesvědčen feldkurát Otto Katz (viz: Osudy dobrého vojáka Švejka), naděje umírá poslední.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.