Petr Adler: jestřábí oko v NHL potřebuje vychytat mouchy

Liga to jistě myslela dobře, ale trochu se jí to vymklo z ruky, shodli se generální manažeři NHL, kteří se sešli u příležitosti uvádění nových hvězd do torontské Hokejové dvorany slávy.

Vyjádřili určité pochybnosti hlavně o nově zavedeném jestřábím oku pro kouče.

Je sice pravda, že rozhodčí po shlédnutí videa několikrát změnili rozhodnutí, ale otázka zní, která provinění je třeba zdůraznit a u kterých je třeba krčit rameny. Jak řekl vice-president NHL Colin Campbell, liga by se dost nerada vracela k protestům spojeným s “nohou v brankovišti,” kdy tahle drobnost stačila, aby branka neplatila.

O něčem takovém by mohl vyprávět Dominik Hašek (tehdy Buffalo Sabres), jemuž část chodidla Bretta Hulla (tehdy Dallas Stars) v brankovišti nepomohla ani přes protesty: Stars tenkrát vyhráli svůj první a zatím poslední Stanleyův pohár, zatímco Sabres na ten svůj první čekají dodnes.

Generální manažeři NHL, kteří věc posuzovali během svého listopadového zasedání v Torontu, se shodli, že nový způsob sice bude potřebovat vychytat mouchy, ale v zásadě že je výborný.

Pokud jde o bránění ve hře brankáři (spolu s postavením mimo hru jediný důvod, kvůli kterému koučové smějí požadovat posouzení akce), mnohý brankář dnes dovede padnout jako sestřelený šípem ve chvíli, kdy se soupeř jenom blíží k brankovišti. A dovedou to tak, že by se nad nimi ustrnulo srdce každého přítomného, obzvláště pak rozhodčích.

Tady NHL doufá, že pomohou kamery umístěné v tyčích a břevnu branky. Původně měly sloužit pouze k posuzování, zda puk přešel přes brankovou čáru. Při trochu širším úhlu záběru mohou pomoci s posuzováním, kdo, pakliže vůbec někdo, se dotkl brankáře.

Druhé měřítko, totiž postavení mimo hru, je mnohem jednodušší, a také způsobilo, že rozhodčí shlédli video a branku upřeli.

Ovšem, takovému Alexanderu Ovečkinovi (Washington Capitals) se teď stalo ve dvou zápasech za sebou, že přišel o branku. Nejdříve v Detroitu, kde se spoluhráč Justin Williams dotkl brankáře domácích Jimmyho Howarda opravdu nešetrně, a pak ve Philadelphii, kde byl tentýž Williams v postavení mimo hru na modré čáře.

Williams se tomu smál, že by si zasloužil Selkeho cenu pro nejlépe bránícího útočníka, aby poté dodal, že ne, že si jenom přeje, aby Ovečkin toho gola dal až doma, před vlastními diváky. Střelec sám nadšen nebyl. Zvláště ne v tom Detroitu. Má totiž v hledáčku jednu jedinou branku, v pořadí už 484., která by ho posunula před Sergeje Fedorova do postavení nejlepšího ruského střelce v NHL. Fedorov, krátce před tím uvedený do Hokejové dvorany slávy, byl zápasu přítomen, a řekl, že kdyby se Ovečkin trefil, šel by mu osobně blahopřát.

Jestřábi oko pro kouče tyhle dobře míněné plány zhatilo.

Medvědi v brankách?

Jedna věc je, že po výluce roku 2004 se zvýšil počet branek za zápas na 6,16, a teď se mluví jako o zázraku, když se ten průměr přehoupne přes pět.

Druhá věc je, proč je tomu tak.

A tady do hry vstupuje nekonečná debata o tom, co s tím. Zvětšit branky? Zmenšit brankářskou výstroj?

S tou brankářskou výstrojí se to má tak, že je dnes jednotné velikosti, a že brankáři nikdy neví, zda se najednou neobjeví chlapík s měřicím zařízením, aby jim přeměřil betony. Před utkáním, ale také po něm: navlhlé betony se zvětšují.

Lapačky nebo vyrážečky se neměří.

Jsou ale tací, kteří tvrdí, že to není v pořádku, a že výstroj by měla odpovídat velikosti brankářova těla. Bývalý brankář a dnes komentátor TSN Jamie McLennan používá jako příklad postavy Ryana Millera (Vancouver Canucks) a Careyho Priceho (Montreal Canadiens). Tam, kde je takový Miller v občanském šatu tintítko, za kterým by se rozhodně neohlédl jediný zastánce tělesného cvičení, je Price hromotluk, jemuž všichni raději ustoupí na chodníku z cesty.

Na ledě mají oba stejnou výstroj. To je výhodné pro Priceho, protože tím pádem zabere v brance větší prostor. Tak to vidí McLennan.

Brankáři, kteří tvrdí, že takhle obrovskou výstroj potřebují kvůli ochraně proti dnešním tvrdým střelám v hrdlo lžou. Takhle to vidí bývalý útočník a dnes další komnentator TSN Ray Ferraro.

Za prvé, jejich vlastní odbory (NHLPA) by v životě nedovolily zmenšení výstroje do té míry, aby se snížilo jejich bezpečí. A za druhé, dodal Ferraro, bavíme se o přizpůsobení velikosti brankářova těla.

Ferrarovi se stala ta chyba, že seděl nedávno na zápasu Canucks za brankou Vancouveru, společně se svojí ženou Cammi Granato, bývalou skvělou americkou hokejistkou, a když před sebou viděli Ryana Millera, shodli se, že vypadá jako obr, ačkoliv jím není. Ferraro se později podělil o tento názor v nějakém veřejně vysílaném komentáři, a Miller se do něj pustil. Ferraro říká, že toho Millera chápe: on totiž každý v té debatě, ať je na kterékoliv straně, bere do huby právě jeho jméno, a Miller se domnívá, že nadarmo. Mně by to šlo na nervy taky, řekl Ferraro.

Nicméně, řekl Ferraro, divák nechodí na zápasy proto, aby viděl, jak si brankář zvyšuje procento úspěšnosti zásahů.

Kromě přizpůsobení brankářské výstroje vyslovil Ferraro další dva návrhy.

V první řadě, řekl, mělo by se pískat tak, jak to nařizují pravidla. To by ale chtělo, aby vznikla pracovní skupina, složená z bývalého rozhodčího, současného rozhodčího, několika hráčů, kouče a generálního manažera. Ti by měli pravidla přepsat tak, aby byla srozumitelná: teď se začínají podobat zákonu o daní z příjmu, kterému nerozumí ani daňoví poradci.

Víc přesilovek znamená víc branek, dodal Ferraro. Dnešní rozhodčí často nepískají, co by měli. Hráči si toho všimnou. Já, dodal Ferraro, jsem si zvykl, že s blížícím se koncem utkání mohu beztrestně hákovat a vůbec bránit ve hře soupeři, a dnešní hráči jsou na tom stejně. V posledních minutách by se snad pískala jenom vražda. Pískejte všechno a pořád, a budete se divit.

Pravidla o hře v brankovišti by také zasloužila pozornost, řekl Ferraro.

Jako komentátor jsem pracoval na řadě mistrovství světa juniorů i dospělých, řekl Ferraro. Velice rychle jsem si zvykl na mezinárodní měřítka: hráč vjede do brankoviště, rozhodčí pískne. Vhazuje se za modrou čarou, venku z obranné třetiny.

Mimochodem, uzavřel Ferraro, bylo ohromné úsměvné, kolikrát se pískala nezákonná přítomnost v brankovišti první dny turnaje, a jak rychle si hráči zvyklí, že tudy cesta nepovede.

Další pohled

Je zajímavé, že počet střel a šancí se vlastně nesnížil. Pouze se zvýšila úspěšnost brankářů.

Kdysi, před mnoha lety, odpověděl tehdejší legendární sovětský kouč Anatolij Tarasov na více méně soukromou otázku, co se děje s Valerijem Charlamovem, že už snad dva týdny nedal branku.

Inu, zasmál se tehdy Tarasov, vypracovává si šance? Zajisté, odpověděl sám sobě. Střílí? Střílí. Jednou mu tam spadne nějaký ušmudlaný gól, a už to pojede.

Druhý den dal Charlamov soupeři zcela hloupou branku. Sám se po zápase přiznal, že dosud nechápe, jak se ten puk mohl dostat za brankářova záda. A pak nastřílel hat-trick.

Ray Shero (New Jersey Devils) a Dave Tallon (Florida Panthers) řekli vlastně totéž jako Tarasov, jenže to řekli anglicky. Ale souhlasili s tím, že se přece jen bude muset něco stát: brankářská výstroj tak, jak je, je nehorázná, stejně, jako jsou zbytečně nejasná pravidla o soupeři v brankovišti.

Co se stane?

Zatím nic. Je totiž zvykem, že listopadová schůze generálních manažerů vlastně připraví program pro prosincovou schůzi Rady guvernérů v kalifornském Pebble Beach, a ti zase připraví program pro březnovou schůzi generálních manažerů v Boca Raton na Floridě.

Také je velice pravděpodobné, že změny nedozná ani nově zavedená hra tří na tři během nastavení. Počet nájezdů se prudce snížil, a to byl hlavní důvod ke změně.

Tři na tři v Zápasu hvězd? Uvidíme, ale v této sezóně asi ještě ne.

Co za to?

Jedním z nehokejových bodů byla otázka náhrad za najímání funkcionářů a koučů, kteří dostali výpověď od předcházejícího mužstva. Původní záměr snad dával smysl ve chvílích, kdy se dotyčný rozhodl odejít sám. Když ale dostal padáka před vypršením smlouvy, a našel zaměstnání jinde, musel nový zaměstnavatel platit původnímu zaměstnavateli postoupením svého práva výběru v příštích draftech. Přitom nový zaměstnavatel zbavil toho předcházejícího povinnosti platit vyhozenému zaměstnanci do vypršení smlouvy za to, že nebude koučovat nebo stavět mužstvo.

Generální manažeři se shodně vyjádřili, že se jim tohle pravidlo nezamlouvá. V komisaři NHL Garym Bettmanovi najdou vděčného posluchače. Jemu se to pravidlo nelíbí od samého začátku.

K jeho zrušení ovšem nemůže dojít dříve než 1. ledna 2016, tedy na den přesně rok poté, kdy vstoupilo v platnost.

A když už jsme u Bettmana, komisař veřejně popřel dohady, že by se Carolina Hurricanes snad měli stěhovat.

Majitel Peter Karmanos Jr. sice plánuje prodat svůj většinový podíl, ale, řekl Bettman reportérovi Chipu Alexanderovi z Raleigh News & Observer, to je také všechno.

Ty drby, fámy a dohady vznikly patrně proto, že Hurricanes sedí v návštěvnosti na posledním místě ligy. Průměr 11.411 diváků na zápas, i přes okolnost, že si Carolina účtuje v průměru nejméně z ligy za vstupenku (62 amerických dolarů) je zarážející. Zvláště, když si uvědomíme, že loňská návštěvnost byla 12.594 příznivců za zápas, čili devětadvacátá v NHL.

To ovšem ještě neznamená, že by se mužstvo mělo stěhovat, řekl Bettman.

Proč ne, to už nevysvětlil. Snad proto, že by to neprospělo pověsti ligy.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter