Petr Adler: Mike Peluso neví, na čem je

20. srpna 21:58

Petr Adler

Případ bývalého hokejisty Mikea Pelusa (na snímku v souboji s Ryanem Vandenbuschem, New York Rangers) se zmítá mezi právními kličkami. Jeden soudce rozhodne, že A, zatímco jiný rozhodne, že Z. Žádná abeceda mezi tím. V tomto případě jde vlastně o maličkost: smí Peluso říkat veřejně, co si myslí, že se mu stalo, a kdo si to, podle jeho názoru, má děsně odpykat, nebo má, s prominutím, držet hubu a krok?

Peluso, který se v NHL živil jako bitkař, si před pěti lety stěžoval u výboru pro ochranu ochořelých pracujících (Workers’ Compensation Board) v San Francisku. Oznámil, že dnes trpí dlouhodobými následky nejrůznějších poranění hlavy jedině proto, že mužstva, u nichž byl zaměstnán, nepečovala o jeho zdraví tak, jak by měla. Výsledek: utratil nejméně 75 tisíc dolarů za péči neurologa a za léky proti padoucnici, a kdo mu to vrátí? A co těch nejméně devět případů tzv. grand mal záchvatů (ztráta vědomí, křeče, stavy často životu nebezpečné)?

Hodně tragický osud

Hokejová Dvorana slávy má ve svých sbírkách spousty příběhů. Mnohé z nich čtenáře rozveselí, jenže stejně tak mnohé vyrazí čtenáři dech smutkem.

Osudy Mikea Pelusa patří do té druhé skupiny.

V americké universitní soutěži (NCAA) se Peluso prosadil v letech 1985 až 1989 jako útočný obránce mužstva SeaWolves university v Anchorage na Aljašce. Podařilo se mu dokonce dosáhnout nejlepších výsledků v dějinách své školy v bodování za branky a nahrávky. A přitom byl dost statný a silný, aby uměl vyklízet brankoviště na obou stranách hřiště.

V roce 1984 si ho vybrali New Jersey Devils. To mu bylo 19 let a právě ho přijali na vysokou školu. Takže Devils poděkoval a pustil se do studia.

V roce 1989 už ale byl volným hráčem. Peluso se domluvil s Chicago Blackhawks, protože práva Devils na jeho služby mezitím propadla.

Možná toho kroku lituje dodnes. Blackhawks totiž Pelusovi řekli, že ho vlastně nepotřebují jako obránce, ale že jim chybí pořádné levé křídlo, které se navíc dovede porvat. A ne v Chicagu, nýbrž na farmě v Indianopolis Ice v tehdejší Mezinárodní hokejové lize (IHL).

Když přišel do Chicaga v roce 1991, byl z Pelusa ucházející útočník na levém křídle a skvělý rváč.

V sezóně 1992 - 1993 si Pelusa v rozšiřovacím výběru (expansion draft) vybrali Ottawa Senators. Ti po něm nechtěli, aby se rval, ale to už bylo pozdě. Poměrně nový zvyk se mu stal železnou košilí.

A tak ho po jediném roce v kanadském hlavním městě konečně získali New Jersey Devils, tedy ti, kteří si ho vybrali původně jako obránce. Ale už ne jako dřívějšího hlídače modré čáry.

Jméno Mikea Pelusa je sice vyryto na Stanleyově poháru (1995), ale v roce 1996 se co levé křídlo, které se dovede prát, stěhoval k St. Louis Blues.Tam si nepobyl moc dlouho. Následovalo stěhování do Calgar, kde v roce 1998 ukončil u Flames kariéru v NHL.

Po šikovném obránci z vysokoškolských let nakonec nezbyla ani stopa. Zbyla jen kariéra plná rvaček, po nichž následovaly otřesy mozku.

A dnes je z Mikea Pelusa troska. Jak sám před časem řekl, ví, že to má spočítané, a mezi živými asi nezůstane moc dlouho.

Právní potíže

Dnes už asi těžko někdo dokáže posoudit, které škody si Mike Peluso způsobil sám, a kde (nebo jak) přispěla mužstva, která mu neposkytla odpovídající péči.

A stejně tak už dnes málokdo zjistí, jak mu mohla mužstva pomoci v době před více než dvěma desítkami let. Věda se rozvíjí skutečně neuvěřitelnými skoky. Co se dnes učí v prvních ročnících na lékařských fakultách, to bylo v době, o níž je řeč, v nejlepším případě předmětem usilovného výzkumu na špičkových pracovištích.

Navíc, a to Pelusuv případ komplikuje, americká pojišťovna Chubb Insurance, která se zabývá lékařským a majetkovým pojištěním, a která má výsadní smlouvu s NHL, tvrdí, že za zhoršení svého zdravotního stavu si může Peluso sám. Dokazuje to nejrůznějšími záznamy o Pelusově více či méně volné životosprávě, včetně stálého nedostatku spánku, nadměrného požívání ohnivé vody a nepravidelného užívání předepsaných léků. Kromě toho, mnohý z těch léků se s ohnivou vodou nesnese. Dochází tak k vedlejším účinkům. Případy padoucnice jsou jedním z nich.

Skandál před televizní kamerou

Tenhle úhel pohledu ovšem přilákal pozornost sdělovacích prostředků, hlavně těch bulvárnějších. Proto soudkyně výboru pro ochranu ochořelých pracujících Alicia D. Hawthorne oznámila, že Pelusův právník Stephen Berger, který nezabránil tomu, že Peluso o své věci pohovořil v květnu v jedné z televizí v Minnesotě, si to odnese.

Soudkyně své rozhodnutí odůvodnila řka, že přece výbor nařídil, že se Peluso, ani jeho právníci, nemají o téhle věci bavit s novináři.

Právník Berger se odvolal, a odvolací komise výboru rozhodnutí původní soudkyně zrušila: paní soudkyně si prý vyskočila zbytečně moc vysoko, protože na taková rozhodnutí neměla a nemá právo.

Tady, jak bývá v severoamerickém právu někdy zvykem, dochází ke hře se slovy. Paní soudkyně své rozhodnutí z 12. dubna zdůvodnila poměrně logicky, jakkoliv při tom tančila mezi jemným porcelánovým nádobím. Šlo o to, že neurolog Dr. Steven Stein z Minneapolisu měl Pelusa vyšetřit, a vydat dobrozdání, zda může pacient cestovat k soudu v Kalifornii, kde by byl přítomen přelíčení.

(Peluso pochází z Minnesoty, a dnes tam bydlí.)

Paní soudkyně se vyjádřila, že si nepřeje žádné palcové titulky, které by mohly jakkoliv ovlivnit lékařské dobrozdání. Sice tím trochu zpochybnila lékařovy schopnosti, ale je stejně tak možné, že tohle jí původně ani nenapadlo.

“Nechť poznámky a záznam odráží,” řekla paní soudkyně, a tak také stojí psáno, “že navíc se již hovořilo, mimo záznam, o možné účasti sdělovacích prostředků.”

Až sem to je nevinné. Pak následují tyto dvě věty: “Tento soud nebude nic nařizovat. Nicméně bylo shodnuto, a bude to tak chápáno (Pelusovými) právníky, že sdělovací prostředky nebudou hrát v této věci do budoucna žádnou úlohu.”

Peluso se objevil v televizi tři týdny poté, kdy paní soudkyně měla pronést ona osudná slova.

Na to skočila právnice pojišťovny Chubb Samantha Deutschel: “Rozhovor zcela zřejmě porušil požadavek, s nímž pan Berger souhlasil. (Pelusův) právník si dokonce ověřil (u paní soudkyně), co měla na myslí jako žádný kontakt se sdělovacími prostředky. Dostalo se mu vysvětlení, že jde o jakýkoliv a každý kontakt.”

Paní soudkyně oznámila, že tohle bude stát právníka Bergera patnáct set dolarů, a případně ještě další tresty.

Odvolací výbor její rozhodnutí zrušil: “Nejsme přesvědčení, že (paní soudkyně) měla právo nařídit, že (Peluso) nesmí hovořit se sdělovacími prostředky. Strany by se neměly soustřeďovat na tuto okolnost, a měly by urychleně dokončit vyšetřování a dovést věc k přelíčení.”

Po pěti letech tahanic vlastně ani není divu.

Další Pelusův právník, Shawn Stuckey, nicméně požádal, aby dosavadní soudkyni nahradil někdo jiný. Tím, že Pelusovi i jeho právníkům nařídila, aby byli zticha, a pak jednoho z nich potrestala za to, že nebyl, ukázala, že je předpojatá.

Odvolací výbor ve veškeré zdvořilosti nesouhlasil: “Přijímáme její ujištění, že bude spravedlivá a nestranná.”

Odvolací výbor dodal, že ho právník Stuckey nepřesvědčil svým tvrzením, že paní soudkyně Hawthorne si už teď vytvořila názor na části případu, které ještě nebyly projednávány.

Devils, o které jde nejvíce, se odmítli vyjadřovat. Také proč by měli: když Peluso před pěti lety podal stížnost, patřilo mužstvo někomu úplně jinému.

Takže Mike Peluso může mluvit s kým se mu zachce. Ale bude si muset dát zatracený pozor: uřekne-li se, vrátí se spor o svobodu slova zase na začátek, a k přelíčení může dojít až v době, kdy už mu to bude, podle jeho vlastních slov, platné jako mrtvému zimník.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.