Petr Adler: nad Milanem Lucicem se stahují temné mraky

10. června 3:37

Petr Adler

Kdyby president hokejových operací, potažmo generální manažer Edmonton Oilers Peter Chiarelli věděl tenkrát, co (snad) ví dnes, nemuselo by jeho mužstvo hledat trapná východiska z průšvihu jménem Milan Lucíc (na snímku se zlobí na brankáře Calgary Flames Mikea Smitha). Zda chtěl Chiarelli tenkrát jednoznačně naznačit, že ví přesně, kam se bude ubírat hokej příštích let, není jasné. Ale vypadalo to tak, když vancouverskému rodákovi nabídl skvělou smlouvu. Tehdy osmadvacetileté levé křídlo ji v pátek 1. července 2016 přijalo. A teď by Oilers rádi našli způsob, jak se Lucíce zbavit. Jakkoliv. I za cenu, že by buď dál platili část jeho mzdy, nebo že by převzali závazky jiného mužstva.

Mnozí krčí rameny: Boston Bruins se s Chiarellim rozloučili na jaře 2015 právě proto, že jim přišlo zastaralé, stavět mužstvo na hromotlucích. Oilers ho zaměstnali bezmála vzápětí, jakkoli už tehdy začínalo být jasné, že další vývoj povede k rychlosti a tvůrčí technice.

Ostatně, současný kapitán edmontonských Connor McDavid je přesně tím druhém hráče, vedle něhož se křídlo jako Lucíc vyjímá jako zanícený bolák.

Do vypršení sedmileté smlouvy v celkové částce 42 miliónů dolarů na mzdě, chybí Lucicovi ještě pět let. Těch 23 miliónů, které dostal jako prémii za podpis, už může mužstvo odepsat, zatímco 42 miliónů je označeno za zaručenou částku.

I kdyby padaly trakaře, Lucíc v celkovém součtu zatížení mzdového stropu dostane šest miliónů za sezónu. Jistě, mzda je rozložena zajímavým způsobem tak, že třeba v nastávající sezóně dostane na ruku tři a půl miliónů, jenže strop bude i přesto zatížen těmi šesti milióny.

Kupecké počty, zajisté, ale tak už to chodí.

Co se děje?

Milan Lucic přišel do NHL z juniorské Západní hokejové ligy (WHL), v níž zářil co typický silový útočník (power forward) v mužstvu Vancouver Giants. V pátém kole výběru roku 2006 vyslovili jeho jméno Bruins jako padesátého hráče v pořadí. Úsměvné je, že ono místo původně patřilo Oilers. Stalo se spolu s útočníky Martym Reasonerem a Yanem Stastnym součástí výměny, která do Edmontonu přivedla ruského útočníka Sergeje Samsonova.

Don Sweeney, Chiarelliho nástupce v Bostonu, který nastoupil do úřadu koncem května onoho roku, vyměnil Lucíce krátce po svém příchodu do Los Angeles. Kings mu za něj poslali Colina Millera, Martina Jonese a místo v prvním kole nadcházejícího výběru 2015. Stal se jím Jakub Zbořil.

A ve chvíli, kdy se Milan Lucíc po oné sezóně v Los Angeles stal neomezeně volným hráčem, dostal onu přebohatou smlouvu.

Chiarelli tenkrát udělal velikou slávu z Lucicova prohlášení, že si sice mohl vybrat i jinde, ale že dal přednost Edmontonu, aby si mohl zahrát s Connorem McDavidem. Všechna ostatní mužstva, která se ucházela o jeho služby ovšem nezmínil. To je v naprostém pořádku. Nikdo neví, co bude dál. Co kdyby se po čase ocitl v barvách mužstva, o němž řekl, že mu v době námluv s Oilers nestálo za zlámanou grešli?

Zajímavější je, že v době, kdy začalo být jasno, že mu nepokvete pšenka u Los Angeles Kings, nehýřila NHL fámami, drby a dohady o tom, kdo všechno by si považoval za čest, kdyby se mu upsal Milan Lucíc.

To proto, že tou dobou už bylo zcela zřejmé, že už odzvonilo hráčům, kteří spoléhají pouze na sílu. Ostatně, prvním hráčem, kterého si Oilers vybrali rok před příchodem Milana Lucice byl zmiňovaný Connor McDavid, a ten je všechno, jenom ne bourač.

Ano, každé mužstvo potřebuje mít ve svých řadách techniky, kteří dovedou v největší rychlosti dělat divy s hokejkou a pukem, a současně potřebuje hráče, kteří dovedou hru přitvrdit. Jenže právě tito hráči musí být dost rychlí, aby dohnali ty hokejisty, které mají svoji silou ohrozit.

S příchodem Lucíce se stalo, že si několik odborníků všimlo, že Oilers nejsou ani zdaleka tak rychlí jako je jejich kapitán McDavid. To bylo v první sezóně po jeho příchodu, a tahle kacířská slova byla slyšet pouze šeptem. V sezóně právě uplynulé se stala veřejným tajemstvím.

Kdo je ten pán?

Peter Chiarelli patří do zvláštní skupiny hokejových činovníků. Ještě před pár roky to vypadalo, že generální manažeři bez hráčské zkušenosti z NHL se ani nemusí hlásit o místa.

Chiarelli hrával během studií čtyři roky za mužstvo Harvardské university. Dokonce byl nějaký čas jeho kapitánem. Jeho škola nezanechala za sebou významnější stopu v NHL, snad kromě Teda Donata a Teda Druryho, kteří si v nejvyšší soutěži světa odehráli své. Nejvyšší soutěží, která zaměstnala Petera Chiarelliho co hráče, byla britská hokejová liga (BHL). Nastřílel čtyři branky v barvách Nottingham Panthers, nepřidal si žádnou nahrávku, ovšem ten počet gólů vzbuzuje úžas: je to výsledek za čtyři odehrané zápasy. Víc jich nebylo.

Chiarelli se vrátil do svého rodiště, jednoho z předměstských městeček hlavního města Kanady Ottawy Nepeanu. Vystudoval na ottawské universitě práva, stal se členem kanceláře hráčských zástupců Larryho Kellyho, odtud přešel k místním Senators do úřadu zástupce generálního manažera, a pak ho získali Bruins (za tzv. podmíněně místo ve výběru čili draftu příštího roku: podmínkou bylo dosažení Stanleyova poháru v příští sezóně, a to se tehdy nestalo).

V Bostonu tenkrát vládlo bezvládí: Bruins se rozešli s Mikem O’Connellem, na jeho místo přišel jako dočasný nástupce Jeff Gorton (dnešní generální manažer New York Rangers), který vydržel skoro na den dva měsíce, a pak přišel Chiarelli.

Ne, že by si vedl špatně. Ostatně, Stanleyův pohár 2011 získali Boston Bruins pod jeho vedením. I přesto ho mnozí jeho kolezi z té doby považovali za obrýleného vetřelce. Těžko říci, jakou úlohu v tom hrála zaujatá předpojatost, a jak moc tu šlo o posuzování některých kroků (mnozí se dodnes diví, jak se Chiarelli mohl zbavit Tylera Seguina do Dallas Stars).

Pro případ Milana Lucíce platí, že se mnozí papalášové z NHL diví, jak ho mohl Chiarelli najmout, a na tak dlouho, a za takové peníze.

Nepříjemná čísla

Pouhých deset branek a dva tucty nahrávek, to jsou v Lucicově kariéře v NHL výsledky srovnatelné pouze se sezónou let 2007-2008, kdy nasbíral mizerných 27 bodů.

Ano, Lucíc sám na jaře řekl, že to byla sezóna z pekla, a že do příští sezóny nastoupí zcela určitě v lepší tělesné formě. Těžko ale může hubnout, když už teď na sobě nemá ani milimetr přebytečného tuku. Těžko říci, zda se vrátí rychlejší než býval: ani ve svých nejlepších letech neoplýval výbušnou rychlosti, tedy takovou, jaká se nosí v NHL dnes. Moc řešení nezbývá. Výměna, pakliže s ní Lucíc vůbec bude souhlasit, bude obtížná. Lucíc má tzv. úplnou doložku o tom, že se nebude stěhovat, známou jako absolute no-move clause.

Jeho zástupce, edmontonský Gerry Johansson, mlčí. Ostatně, co by asi měl říkat.

Na jaře 2016 se mluvilo o tom, že Oilers dohodou s Lucicem vypálili rybník Montreal Canadiens a Vancouver Canucks. Nejzajímavější na těch řečech bylo, že se zástupci oněch dvou mužstev, dotázáni mezi čtyřma očima, co na tom je pravdy, upřímně divili.

Jistě, když vám někdo dá košem, nejdete s tím okamžitě na světlo boží. Ale ticho po pěšině, které zní jak z Montrealu, tak z Vancouveru dodnes, je doslova ohlušující.

Může to být také tím, že NHL je sice spolek, ale jednotlivá mužstva si konkurují zcela bezostyšně. V angličtině se takové konkurenci říká cutthroat, jemně přeloženo si spřátelené strany jdou přímo po krku. Když třicet generálnich manažerů vidí, jak se ten jedenatřicátý doslova topí ve vlastní šťávě, jenom se uculují. Tady neplatí žádný já-na-bráchismus, anglicky označovaný za vzájemné podrbání zad (I’ll scratch your back, you’ll scratch mine).

Kdyby, kupříkladu, Edmonton Oilers neměli po nastávající sezóně jiného zbytí než vyplatit Milana Lucíce ze smlouvy, byl by to krutě nákladný špás: museli by dát Lucicovi dvě třetiny ze 24 miliónů dolarů jen za to, aby nehrál. To je 16 miliónů, které by se rozložily na osm let. Tady to vypadá složitě, ale zjednodušeně řečeno: Lucíc by dostal dvojnásobek toho, kolik zbývá do vypršení smlouvy. Je to tak, že některé sezóny bere mzdu ve skutečnosti nižší než těch průměrných šest miliónů. To je kvůli daním, ale i tak se do mzdového stropu počítá plná částka, a výplatní hodnota, v případě, že by Oilers nenašli nic lepšího, se počítá ze mzdového stropu, ne podle nějakých daňových úniků.

Mimochodem, tu částku by Oilers museli zaplatit i kdyby si Lucíc našel jiné hráčské zaměstnání v NHL.

Lucíc sám vysvětluje, že od loňských vánoc podlehl hrůze, že mu to nehraje jak byl zvyklý, takže ztratil sebedůvěru.

Kde bere odvahu, ba sebedůvěru, aby mohl tvrdit, že v nastávající sezóně to bude všechno jinak, a zaručeně lépe, to možná neví ani on sám.

Ano, připustil Lucíc, zdá se, že mi trochu ujel hokejový vlak. Ale, zůstal u tohoto příměru, důležité je, že to vím, a že se ten vlak snažím dohnat. Horší by bylo, kdybych to nevěděl.

Nikdo ovšem neví, co si myslí Peter Chiarelli o tom, jak špatně odhadl, kam se bude ubírat hokej v budoucích sezónách.

Jeho majitel kvůli tomu (jen v Lucicově případu) přijde o 65 miliónů dolarů: 42 na mzdě, dalších 23 za podpis. Nechá si to líbit?

Dnes to vypadá tak, že Chiarelliho z hokejových papalášů vychvaluje jediný: bývalý spolužák z Harvardu Brian Burke, bývalý několikanásobný generální manažer v NHL, současný komentátor televizní sítě TSN.

Bude to Peteru Chiarellimu stačit k přežití?

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.