Petr Adler: nastávající Rus Železný Mike dostal v Rusku padáka!

Tohle nemá obdoby: president Metallurgu Magnitogorsk Viktor Rašnikov v sobotu dopoledne velice upřímně obejmul svého hlavního kouče Mikea Keenana (na snímku z paluby letadla Metallurgu Magnitogorsk), oznámil mu, že už není hlavním koučem, znovu ho srdečně obejmul, a poblahopřál mu ke jmenování svým poradcem přes hokejový rozvoj.

Nešlo o to, řeklo vedení mužstva, že by bylo nespokojeno s výsledky. I přesto, že dalo Keenanovi výpověď po druhé prohře v řadě. Spíše, řeklo, se jim nezdá, že by mužstvo předvádělo hru, která by vedla fanoušky k jednoznačnému nadšení.

Co se tím chtělo říci, to ví snad jedině president Rašnikov.

Keenan se může utěšovat snad jedině tím, že těsně (doslova pár hodin) před ním dostal kopačky od SKA St. Peterburg Andrej Nazarov, a Lubomír Popovič už také nevede Dinamo Minsk.

Magnitogorsk prohrál v pátek 6-4 se Salavat Julajevem. Když se Keenan dostavil v sobotu do práce, už tam čekalo vedení mužstva, aby ho potěšilo.

Asistenti Mike Pelino a Sergej Zvjagin si podle posledních zpráv místa udrželi. Chvíli to totiž vypadalo, že ne, ale závěrečná zpráva na stránkách mužstva nakonec potvrdila, že ano. Dodala také, že dočasným koučem se stává Ilja Vorobjov.

A to všechno pouhých 24 hodin poté, kdy klub s velikým jásotem oznámil, že všemi vážený, doslova milovaný Mike Keenan se v nejbližší době stane ruským občanem.

Podle zpráv z okolí mužstva, Keenan i Pelino jsou na nejlepší cestě k zisku ruského občanství.

Otázka je, zda jsou tou myšlenkou i nadále nadšení oba kandidáti.

I když je třeba dodat, že Keenan dostal výpověď za poměrně civilizovaných okolností, na Rusko málem neobvyklých. Když v roce 2009 Wayne Fleming koučoval Avangard Omsk, přišel jednou po druhé třetině do kabiny, a tam se dozvěděl, že třetí třetinu už koučovat nebude.

Keenan tvrdí, že ho nejvíce udivilo, že ho objímal člověk, který ho právě vyhodil.

Že se tomu divil naznačuje, že dosud nedorostl v opravdového Rusa, jehož duševní hnutí zůstávají západnímu člověku zahalena v mlhách.

Zajímavé je, že jméno rodáka z ontarijského městečka Whitby, čili Kanaďana, v NHL nezapadlo, ačkoliv už v Severní Americe dost dlouho nejen netrénuje, ale ani nebydlí. Když se sejdou hráči, které vedl, nedovedete si představit, kolik nejrůznějších vyprávění se dozvíte. Zajímavé je, že jakkoliv se Keenanovi přezdívalo Železný Mike a všeobecně se tvrdilo, že to je mimořádně drsný kouč, většina těch příhod je úsměvná. Dokonce je z nich patrné, že ho hráči když ne milovali, tak alespoň uctívali.

Třeba Jeremy Roenick vypráví, jak večer před výběrem hráčů (draftem) roku 1988 šel v hotelové restauraci na záchod, a u vedlejší mušle stál Keenan. Ten se soustředěně věnoval své činnosti, když ho Roenick přerušil řka, že jestli jsou Chicago Blackhawks jen trochu mazaní, a jestli je Keenan alespoň částečně tak chytrý, jak se to o něm obecně říká, vyberou si ho (Roenicka) hned v prvním kole, protože ve druhém už může být pozdě.

Druhého dne si Blackhawks vybrali Roenicka v prvním kole, jako osmého hráče v pořadí.

“A pak,” uzavírá Roenick vyprávění, “aby člověk k němu nechoval nezřízenou úctu!”

Jelikož dnes již pětašedesátiletý Keenan odkoučoval v NHL 1.386 zápasů a se svými 672 vítězstvími je dodnes na celkovém sedmém místě v pořadí nejvítěznějších koučů ligy, je nasnadě, že podobných příhod koluje kolem NHL bezpočtu.

Zpráva o tom, že se Keenan uchází o ruské občanství, a že den, kdy je získá, je velice blízko, většinu lidí v NHL zaskočila. A když se ještě dozvěděli, že spolu s ním má ruské občanství získat také jeho dlouholetý asistent Mike Pelino, to už jim vyrazilo dech.

A přitom se není čemu divit. Keenan se v Rusku stal pojmem. I přes nynější potíže.

V sezóně 2013-2014 dokonce přivedl Magnitogorsk ke Gagarinovu poháru. V očích NHL dosáhl něčeho nevídaného: v roce 1994 přivedl New York Rangers ke Stanleyovu poháru, a v Rusku dosáhl něčeho podobného.

Ruští hokejoví funkcionáři tvrdili, že jsou myšlenkou o Keenanově ruském občanství zcela otevřeně nadšeni. Keenan tvrdí, že dnes umí rusky docela přijatelně, a že by mu vůbec nevadilo, kdyby mohl u Metallurgu zůstat. Smlouva mu letos vyprší, ale Železný Mike naznačoval, že je otevřen nabídkám vedení mužstva.

Bude zajímavé, zda takhle otevřený zůstane po událostech posledních 24 hodin i do budoucna.

Přitom zaznívaly úvahy, co by se stalo, kdyby se Keenan objevil na střídačce ruského národního mužstva nejen během příštích mistrovství světa, ale i jako člen trenérského štábu Ruska na nadcházejícím Světovém poháru v září 2016 v Torontu.

A to by byla puma: Keenan totiž vedl mužstvo javorového listí k vítězstvím na Kanadském poháru let 1987 a 1997. Některé okamžiky se dodnes objevují v kanadských televizních pořadech, které připomínají nejslavnější chvíle kanadské reprezentace na mezinárodním poli. Třeba Keenanovo nečekané rozhodnutí, zařadit na konci třetí třetiny závěrečného finálového zápasu proti Sovětům vedle Waynea Gretzkyho a Maria Lemieuxe Dalea Hawerchuka. Tahle řada si půldruha minuty před koncem zápasu vybojovala ve vlastní třetině puk, Gretzky nahrál Lemieuxovi, a proti jeho střele neměl sovětský brankář Sergej Mylnikov šanci.

“Jestli se Keenan doopravdy objeví napřesrok na Světovém poháru v Torontu na ruské střídačce,” řekl jeden z nastávajících režisérů televizních přenosů, “přehrajeme mu ten záběr na video kostce na uvítanou.”

A jestli ne?

“Přehrajeme ten záběr taky,” řekl onen televizní režisér, “protože to byla obdivuhodně krásná akce.”

To byl tehdy Keenanův majstrštyk.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter