Petr Adler: někteří hokejisté se mají lépe než jiní. Jiným to vadí. Má to tak být?

2. září 19:52

Petr Adler

Život naděluje každému nějak jinak, a většinou nelze mluvit o nějaké spravedlnosti. To tvrdí útočník Columbus Blue Jackets Brandon Dubinsky. Má sice pravdu, ale právě proto se velmi zlobí. Hráči, kteří se rozhodli před vstupem na profesionální hokejovou dráhu vystudovat vysokou školu, na tom prý jsou mnohem lépe než hráči, které si nějaké mužstvo NHL vybralo rovnou z jejich mládežnické soutěže.

Nejde o to, že vystudovaní vysokoškoláci jsou vzdělanější. Takhle daleko Dubinsky nezašel. Rozčiluje ho něco jiného. Kluci vybraní do NHL po dráze mezi dorostenci se co nejrychleji domluví s mužstvem, které si je vybralo, jen aby už byli mezi profesionály a začali vydělávat.

Berou ovšem pouze začátečnický plat, který je omezen kolektivní smlouvou. Ta do určité míry omezuje dokonce i případné výkonnostní a jiné příplatky.

Takový vysokoškolák vyjádří potěšení, že si ho někdo vybral, nepodepíše nic, a vrátí se zase pěkně do škamen. Práva klubu, který si ho vybral ale během čtyřletého bakalářského studia vyprchají, z mladíka se stane neomezeně volný hráč (UFA, alias unrestricted free agent), kterého pak hostí nejrůznější špičková mužstva v naději, že se upíše právě jim.

NHL je ráda, že (jen pro letošek) mladíci jako (zleva) Will Butcher, Alex Kerfoot nebo Blaine Byron zaplňují sportovní rubriky novin, rozhlasu, televize, a vzbuzují řadu vášnivých sporů účastníků internetových debat. Není pravda, že žádné zprávy jsou dobré zprávy (no news, good news). NHL nesouhlasí s tvrzením jakéhosi hollywoodského magnáta, že je jedno, jak se o něm píše, hlavní je, že se o něm píše.

Máme za sebou spoustu zpráv o nespokojených hvězdných hráčích, kteří by si strašně rádi zahráli pod pěti olympijskými kruhy, a zásluhou Mezinárodního olympijského výboru si pod nimi nezahrají (a dost hloupě z toho viní NHL). Čteme záplavy dalších zpráv, že se můžeme chystat na nelítostnou válku mezi ligou a jejími odbory NHLPA dříve, než se očekávalo původně. Jsme zavaleni skandálním (a skandalizujícím) zpravodajstvím o žalobě bývalých hráčů, kteří tvrdí, že jim soutěž měla říci, že zranění hlavy jsou nebezpečná.

A hle, najednou zprávy, které se týkají mladíků, z nichž se mohou stát hvězdy.

Will Butcher se nakonec se uvázal po delším váhání New Jersey Devils, poté, kdy o jeho práva přišli Colorado Avalanche, Alex Kerfoot patří Avalanche, takže v Denveru nakonec nemuseli brečet, protože ho přebrali právě Devils, a Blaine Byron, kterého si původně vybrali Pittsburgh Penguins, nyní podepsal smlouvu s farmářským mužstvem Florida Panthers, Springfield Thunderbirds.

Proč se tedy Dubinsky rozčiluje? Ano, vysokoškoláci si mohou vybrat, kde budou hrát. Jenže není pravda, že by si mohli moc vyskakovat, když přijde na dohadování za kolik budou hrát, nebo jak dlouho. Tady jsou pravidla jasná: mohou dostat nejvýše začátečnický plat, čili 925 tisíc dolarů za sezónu, a x platností smlouvy nejvýše dva roky.

Svoboda jako poznaná nutnost?

Jedinou výhodou tedy je stav neomezeně volných hráčů, čili svoboda výběru, kde budou hrát. Otázka ovšem je, jestli je to opravdu taková výhoda. Třeba skvělý obránce Justin Schultz odmítl nabídky Anaheim Mighty Ducks, kteří si ho vybrali v roce 2008. Mohl si to dovolit co posluchač university ve Wisconsinu, kde hrával za jejich hokejové mužstvo Jezevců (Badgers). Když sdělil Ducks, že půjde jinam, začala široce debatovaná honička, již se zúčastnilo několik předních mužstev NHL. Za zvonění zvonů na všech kostelích Edmontonu se Schultz v roce 2012 upsal tomu nejhoršímu z nich, tamním Oilers.

Úsměvné bylo, že od té doby, kdykoliv Schultz nastoupil v Honda Center v barvách Oilers, příznivci Ducks dávali najevo nelibost bučením. I přesto, že se narodil v Kelowně v kanadské Britské Kolumbii, a mládí strávil nedaleko (mizerných 13 km) odtud, v též kanadském Westbanku.

Výsledek: všeobecné zklamání. Oilers před pěti lety neměli na to, aby mohli pořádně uplatnit nadání hráče jako je Schultz. Na druhé straně, Schultz, jako nováček, neměl na to, aby mohl nějak podstatně vylepšit jinak děravou obranu edmontonských. Neměl ani moc prostoru, aby mohl uplatnit své nesporné schopnosti útočného obránce.

Na další straně, vedení Oilers, kouči počínaje a presidenty, vice-presidenty a generálními manažery konče, nemělo na to, aby umělo celou smutnou situaci vyřešit ku společnému prospěchu hráče i mužstva.

Nakonec to vzdali. Vyměnili Schultze k Pittsburgh Penguins. Vydělali na tom místo ve třetím kole výběru (draft) roku 2016. Stal se jím švédský mladík Filip Berglund. Ten dodnes nenastoupil do jediného utkání v NHL. Schultz dnes chodí obtěžkán dvěma prsteny za dvě vítězství v soutěži o Stanleyův pohár.

Čili: ne všichni absolventi vysokých škol to mají tak ohromně lehké, aby se musel rozčilovat veterán NHL Brendan Dubinsky, že tohle není žádná rovnoprávnost.

L’Affaire Lindros

Dubinsky si trochu hraje s ohněm, když vytahuje na světlo boží otázku NHL a otrokářství, nebo alespoň prodeje bílého masa.

To už tady bylo několikrát, a nejdramatičtěji se to ukázalo v roce 1991.

Tenkrát ještě mladičký útočník Eric Lindros řekl několikrát vedení tehdejších Québec Nordiques, aby je ani nenapadlo si ho vybrat jako svého budoucího hráče. Ne, že by měl cokoliv proti kanadským Francouzům z La Belle Province, to ne, to přírodo chraň, naopak, oceňuje jejich kuchyni i výběr lahodných vín, a pokud se jeho týče, obyvatelé Québec City i zbytku frankofonní kanadské provincie jsou všeobecně znamenití lidé.

Ale hrát za ně nebude.

O důvodech moc nemluvil, ale byly jasné: daně z příjmů v Québecu patří k nejvyšším v Kanadě, navíc, takové možnosti vedlejších příjmů z reklam, jaké by mohl získat ve kterémkoliv větším americkém městě, v Québecu nebude mít, ani kdyby se zbláznil.

Québec Nordiques, kteří si tehdy v Memorial Auditorium v Buffalo vybírali jako první, překvapili všechny přítomné, včetně Lindrose a jeho rodičů. Ohlásili jeho jméno jako prvního hráče v pořadí. Přítomní očekávali, že nastávající hvězdu obratem vymění za nějaké souhvězdí odjinud. Očekával to i samotný Lindros, který sice sestoupil z místa v hledišti, kde seděl, potřásl si rukama s papaláši Nordiques, ale odmítl odložit sako, aby na sebe natáhl dres mužstva.

Nordiques se vztopořili: to si ten chlapeček z nějaké ontarijské díry vyskočil ale opravdu hodně vysoko! Lindros tedy nakonec celou sezónu odehrál u svého juniorského mužstva Oshawa Generals a v barvách své země v zimě 1992 ve francouzském Albertville.

O rok později, při výběru 1992 v Montréalu, Nordiques Lindrose vyměnili hned dvakrát: do New York Rangers, a současně do Philadelphia Flyers.

Došlo k nechutné tahanici, která skončila u nezávislého soudce, a ten nakonec Big E přiklepl městu bratrské lásky (city of brotherly love, tak se přezdívá Philadelphii).

Právě v rámci celého skandálu se začaly ozývat hlasy, že celý způsob výběru a práv na hráče vlastně je velice podobný buď otrokářství, nebo alespoň nevolnictví. Začali se hlásit právníci, kteří nabízeli, že by zastupovali buď jednotlivé hráče nebo jejich odbory NHLPA ve snaze odstranit tuto hnusnou kaňku na pověsti amerického zábavního průmyslu.

Dostalo se jim hrubého okřiknutí. A ne z úst ligy, nýbrž z úst právních komor i samotných zákonodárců. Prostudujte si, panáčci, americké protimonopolní zákonodárství (anti-trust legislation), a až ho budete znát nazpaměť, ozvěte se.

Všechny severoamerické profesionální sportovní soutěže se totiž těší nejrůznějším výjimkám. Jistě, jedině baseballová MLB má tu výjimku výslovnou, ale na NHL se vztahují některá nepřímá ustanovení. Třeba zákon o vysílání sportovních soutěží z roku 1961, který NHL zahrnuje mezi nejvyšší soutěže. Nebo pravidla amerického pracovního zákonodárství, která hovoří o tom, že stačí, aby zaměstnanci uzavřeli se zaměstnavatelem závaznou kolektivní smlouvu. Říká se tomu mimozákonná pracovní výjimka (Non-Statutory Labor Exemption). Tato výjimka dělá že závaznosti kolektivní smlouvy doklad, který je chráněn před jakýmikoliv útoky, které by tvrdily, že profesionální sportovní soutěže porušují antimonopolní zákony.

Takže hráčský výběr (entry draft), nebo stav omezeně volného hráče (RFA, alias restricted free agency) jsou chráněny zákonem. A zkuste žalovat zákonodárce!

Hráči tedy zůstávají buď otroky nebo nevolníky, pakliže se ve svých jednotlivých smlouvách nedomohou práva odmítnout výměnu nebo stěhování. Ještě štěstí, že jejich zaměstnavatelé nemohou uplatňovat právo první noci.

Brendan Dubinsky tvrdí, že to není fér. Odpověď zní: není. Následující zákonitá otázka pak zní: a kdo kdy kde komu tvrdil, že život JE fér, nebo dokonce, že život je procházka růžovou zahradou?

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.