bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: nezadržitelný vzestup a pád Edmonton Oilers

24. ledna 2019, 8:18

Petr Adler

Kdo v dubnu 2015 najal Petera Chiarelliho co generálního manažera a presidenta hokejových operací Edmonton Oilers?

Kdo ho vytáhl z jeho křesla v edmontonském Rogers Place po druhé třetině úterního zápasu domácích Oilers proti Detroit Red Wings, poslednímu mužstvu tabulky NHL, aby mu naplno řekl, že je na čase, aby jel domů, že se tak vyhne záplavě rozzuřených fanoušků, a že už ráno nemusí chodit do práce?

V obou případech to byl Bob Nicholson, muž, který se v první řadě neměl stát presidentem Edmonton Oilers.

Pikantní je, že Bob Nicholson, zdá se, má vůbec neotřelý způsob k zacházení se zaměstnanci. Chiarelliho předchůdce v úřadě Craiga MacTavishe vyhodil tak, že se to MacTavish dozvěděl teprve z otázek novinářů: byl v Evropě, kde sledoval nějaké mladé hráče, po očku sledoval televizní přenos slosování o pořadí dalšího ročníku výběru (draft), a když viděl, že Oilers vyhráli (a věděl, že si vyberou Connora McDavida), sešel mezi zástupce tisku, aby se s nimi podělil o svoji radost. Místo toho měl odpovědět na otázku, co říká sdělení, že byl právě odvolán.

Osobní poznámka: tento komentář píší na žádost několika čtenářů těchto stránek. Kromě toho, že se mě pár čtenářů ptalo osobně, několik podobných otázek se objevilo pod původním článkem kolegy Jiřího Sameše, který oznamoval, že Oilers došla trpělivost. Jinak totiž bych to nepsal. Snad právě proto, že k tomu všemu mám příliš blízko. Konec osobní poznámky.

Bob Nicholson zahájil sdělením, že to musí být něčím v edmontonské pitné vodě. Nevinnou tekutinu, která by jistě mohla být čistší, avšak není, obvinil z toho, že Oilers v posledním tuctu let postoupili do pohárové soutěže jenom jednou (a vypadli ve druhém kole), že příští generální manažer bude za těch dvanáct let už pátým v pořadí, a že mužstvo řídí již osmý trenér.

Svalovat vinu na pitnou vodu, to už je vrchol vynalézavosti.

Nic nového pod sluncem

Tady se musíme ohlédnout. Říká se, že kdo se nepoučí z dějin, bude si je muset zopakovat. Byly-li dějiny v první podobě truchlohrou, v té druhé se stávají povětšině fraškou.

Edmonton Oilers jsou dokonalým příkladem.

NHL do Edmontonu přivedl Peter Pocklington, který Oilers vlastnil ještě od dob konkurenční World Hockey Association (WHA). Poté, kdy NHL spolkla WHA, Pocklington způsobil nejen to, že Oilers byli jedním z mužstev, která zůstala naživu, ale také, že tehdy začínající hvězdičku Wayneya Gretzkyho neschlamstla dosavadní mužstva NHL, jakkoliv se o to silně snažila.

Edmonton Oilers se za jeho peníze stali pětinásobnými vítězi Stanleyova poháru. Jenže Pocklington rozzuřil spousty edmontonských obyvatel. Nejen svými svéráznými obchodními způsoby (včetně potlačení stávky dělnictva v jedněch jatkách, která mu patřila), ale pak hlavně tím, že na žádost kapitána a hvězdy svého mužstva Gretzkyho o předčasnou změnu smlouvy odpověděl tím, že Velkého vzápětí vyměnil k Los Angeles Kings. Na první pohled to vypadalo jako čistý obchod: do Edmontonu, kromě hráčů, putovalo také ještě 15 miliónů dolarů navíc, aby mohl Pocklington citlivě zaplácnout nepříjemné díry v rozpočtech svých ostatních podniků.

Obyvatelstvo, už tak popuzené, udělalo po odchodu čísla 99 z Pocklingtona veřejného nepřítele číslo 1.

Po mnoha kličkách nakonec Oilers koupila skupina místních podnikatelů, kteří se obratem začali tvářit jako rytíři na bílých klisnách: zachránili přece městu jeho miláčky. Noví majitelé začali vystupovat jako znalci hokeje/ Začali radit tehdejšímu presidentovi a generálnímu manažerovi Glenovi Satherovi. Ten jim nejdříve poradil, aby se starali o svoje, a když nepřestali, oznámil jim, že to bylo krásné, ale že to bylo dost.

A od té doby jedou Edmonton Oilers z kopce.

Po delších sporech koupil Oilers místní podnikatel, který tehdy vlastnil velikou síť lékáren. Ten pán se jmenuje Daryl Katz. Řekl, že hlavním důvodem, aby koupil Oilers, pro něj bylo, že jim fandí už od dětství, a že se mu dostalo té obrovské cti, že se skamarádil s několika jejich hvězdami.

Při té příležitosti se mu podařilo podivným způsobem přesvědčit radnici, že by daňoví poplatníci měli přispět na výstavbu zbrusu nové haly uprostřed města. Stalo se po jeho, město se zadlužilo více než půlkou miliardy dolarů, a dnes si rvou vlasy i mnozí z těch, kteří jeho nápad  původně podporovali.

Katz se hokejovým odborníkům nejen plete do jejich rozhodování, koho si vybrat, zvláště tehdy, když jde o jedničku, ale navíc také ví, jak odstranit ty, kteří pochybují o jeho zásazích.

Též řekl, že projevuje loajálnost vůči dějinám mužstva tím, že do rozhodujících míst jmenuje jeho bývalé hvězdy.

Rozdíl mezi jeho loajálností a loajálností Glena Sathera je prostý: Sather věděl, komu důvěřovat a komu věřit (mezi těmi dvěma pojmy je podstatný rozdíl).

A právě proto tady platí pravidlo, že ryba smrdí od hlavy.

Podivný odborník

Jedním z nejpodivnějších kroků Petera Chiarelliho v úřadě generálního manažera Boston Bruins byla výměna Tylera Seguina do Dallas Stars. V podstatě, jak se říká trefně v nářečí NHL, za pytel puků. Seguin se proslavil účasti na nějakých divočejších oslavách. Žil podle hesla Petra Klímy z dob JEHO mládí: kdo se ráno nestydí, ten večer nežil.

První samostatnou výměnou téhož Chiarelliho po příchodu do Edmontonu odešel skvělý útočník Taylor Hall do New Jersey Devils za obránce Adama Larssona. Už tehdy se ukázalo, že edmontonské obecenstvo ví o hokeji víc než celý Chiarelli. Že to pak dokázala srovnání výsledků obou hráčů už na tom nic nezmění.

Kdo si dá čas a prostuduje si kroky Petera Chiarelliho v Edmontonu, nebude se stačit divit. Vyšrouboval mzdové náklady mužstva až na samý pokraj mzdového stropu. Sjednal smlouvy, kterým se v NHL říká nesměnitelné s hráči, kteří si ty peníze svou neužitečností mužstvu nejen nezaslouží, ale po nichž také neprahne žádný jiný generální manažer v NHL (proto ta nesměnitelnost). Tím připravil Oilers o možnost shánět posily mezi volnými hráči.

Shrnuto: výsledek výměny nadaného, šikovného a pracovitého Jordana Eberleho do New York Islanders je Ryan Spooner, kterého si ze seznamu volných hráčů (waiver) nevybralo ani jedno ze třiceti mužstev. Bude pobírat své 4 milióny na farmě v Bakersfieldu.

Litanie bezútěšnosti

I kdyby se Oilers povedlo vytáhnout z důchodu legendárního Scottyho Bowmana, tady nedokáže nic ani on. Došlo to tak daleko, že někteří zastánci pověstí o spiklenectví začali pošeptávat, jestli Chiarelliho co sabotéra nepodstrčili Oilers jejich věční soci z Calgary Flames. Nesmysl, samozřejmě, ale jelikož chování a činy dnes už bývalého generálního manažera neměly žádnou hokejovou logiku, co už si mají chudáci příznivci Oilers myslet?

Když si skauti dovolili ve veškeré tichosti a zdvořilosti zapochybovat o účelnosti některých kroků svého nadřízeného, stálo je to místo: Chiarelli jejich oddělení probral tak, že v něm nezůstal kámen na kameni. Lidé, které si tam přivedl, byli dost chytří, aby si pamatovali, jak přišli ke svým místům: že o nich věděl, že budou držet (s prominutím) hubu a krok.

Jedním z následků tlaku majitele bylo, že řada mladíků, kteří ještě neměli na NHL, byla najednou v sestavě, kde zabírali místo těm, kteří mohli pomoci držet mužstvo na úrovni alespoň více než méně přijatelné. Ti, kteří se jakkoliv ozvali (třeba Steve Tambellini, nezapomenutelný Pat Quinn, ale dokonce také i jinak hodně obezřetný Tom Renney) byli vzápětí bez místa.

Chiarelli to vzal z jiného konce: Jesse Puljujarvi nebo Kailer Yamamoto zatím nemají být jinde než na farmě. Že jim neúspěšný pobyt v nejvyšší soutěži může podlomit do konce kariér jakýkoliv zbytek sebevědomí, vlastnosti tak nutné ve špičkovém sportu (či jakémkoliv jiném špičkovém povolání), to Chiarelli buď neví nebo mu to je fuk.

Vše pro mužstvo?

Lhostejno, jak dobrý byl Craig MacTavish co kouč (i když přivedl své mužstvo do sedmého zápasu finále Stanleyova poháru), věděl jedno: mužstvo vždycky bylo, je a bude víc než on. Když hokejoví nadšenci v Edmontionu začali mluvit nahlas, že jako kouč nestačí, ohlásil odchod. Nedostal výpověď. Odešel. Pro dobro mužstva.

Kolik ze současných členů vedení Oilers, včetně MacTavishe, bude mít tolik slušnosti v těle jako měl on na jaře 2009?

Connor McDavid před několika dny odpověděl na (poměrně neurvalou) otázku, zda v kabině věří všichni hráči, že tohle mužstvo tak, jak vypadá, má nějakou budoucnost. McDavid, jako správný kapitán, řekl, že ano. A dodal, že jestli nějaký hráč nevěří, měl by vypadnout.

Nemohl říci nic jiného, Otázka je, jak moc on sám věřil svému prohlášení.

A největší otázka je, jak moc Edmonton Oilers věří platící diváci. Podle toho, že už dnes mnozí ohlašují, že nemíní prodloužit sezónní vstupenky, budou se Oilers silně zamyslet nad tím, zda se neblíží k situaci Ottawa Senators. Ti musí pravidelně zakrývat celé rady sedadel plachtami, aby nebylo vidět, kolik mají v hale prázdných míst.

Až takhle hluboko klesla nepříliš dávná dynastie slavných vítězů. Chiarelli nebyl sám mezi těmi, kdo se podepsali na jejich úpadku. Ale jeho podpis v tuto chvíli ční nade všemi.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.