Petr Adler: NHL a NHLPA se vrací k jednacímu stolu

NHL a její odbory NHLPA příští týden zasednou v Torontu ke společnému stolu, aby zahájily opravdu úřední jednání o nové kolektivní smlouvě. V půli příštího týdne sice nastane den svatého Valentýna, během něhož mají všichni milovat všechny, ale během těch jednání se bude všeobjímající láska patrně hledat poměrně těžko. I když je možné, že obě strany najdou společnou řeč ještě před začátkem příští sezóny.

Obě strany ukázaly kladnou tvář, když loni v září nepřikročily k žádosti na zrušení současné kolektivní smlouvy. Kdyby tak učinily, měly by nad hlavami Damoklův meč letošního září, do kdy by musely sjednat smlouvu novou. A, jak známo, nejlepší je spěchat pomalu.

Jak pravil zástupce komisaře NHL Bill Daly, obě strany se setkávaly neúředně, a obě nabyly dojmu, že okruhy otázek, o nichž mluví, a způsob, jakým o nich mluví, jsou dost nadějné, aby si nemusely navzájem přikládat nože k hrdlům. V každém případě, řekl, tak tomu alespoň bylo na straně NHL. Soutěž usoudila, že se v těchto neúředních schůzkách dosahovalo vzájemného pochopení a, tím pádem, také pokroku. Proto, uzavřel, liga věří, že se pokrok nezastaví.

A jeho nadřízený, komisař NHL Gary Bettman, věc shrnul ještě během Zápasu hvězd. Řekl, že má pocit, že odbory si potřebovaly vydechnout, kromě toho, že mají vždycky začátkem kalendářního roku na programu setkání svých vedoucích činitelů s jednotlivými mužstvy ligy, a to je časově náročné. Už tehdy vyjádřil naději, že než se další měsíc s měsícem sejde, začne se jednat.

Dva pohledy na věc

Výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr soudí, že se jeho strana se při jednáních o dvě poslední kolektivní smlouvy vzdala mnoha dříve získaných výhod. Tohle, řekl, by se ovšem nemělo opakovat. Naopak, dodal, jeho zaměstnavatelé, hokejisté NHL, se domnívají, že by se mělo pár závaží zhoupnout zpátky.

Celosezónní výluka let 2004 až 2005 vedla k zavedení mzdového stropu. Další výluka (2012-2013) vedla ke změně podílu rozdělování tzv. hokejových příjmů (hockey-related revenue, zkratkou HRR). Původně dostávali 57 procent hráči (částka, již se používalo k výpočtu mzdového stropu), v minulé kolektivní smlouvě majitelé prosadili, že se obě strany budou dělit rovným dílem, cizí řečí fifty-fifty.

V té první výluce přišli hráči také o značnou část mezd, neboť došlo k jejich všeobecnému snížení, aby bylo dosaženo tehdejšího mzdového stropu. Nejnovější kolektivní smlouva také omezila dobu platnosti hráčských smluv na sedm až osm let. Podobně omezila podíl částky, kterou pobírá jeden hráč, na celkovém mzdovém fondu mužstva, kromě řady dalších opatření účetní povahy, která jsou většinou výhodnější pro majitele než pro hráče.

A přesto je pravda, že mzdy v NHL rostly (a dosud rostou) rychleji než inflace. I přes zavedení zvláštního účtu (zvaného escrow), do něhož se hokejistům každý měsíc strhává určitá část mzdy pro případ, jak se říká v angličtině, deštivého počasí (rainy day). Hráči sice po sezóně dostávají větší část stržených peněz zpět, ale i tak je ty srážky štvou k naprosté nepříčetnosti.

Majitelé argumentují, že hráči si vydobyli značný podíl na rozhodování o činnosti ligy, měli by tedy sdílet i rizika podnikání, ovšem základní důvod je mnohem prozaičtější: mzdový strop se počítá co podíl z hokejových příjmů, jenže jde o příjmy nastávající sezóny, neboli: počítá se z odhadů budoucích příjmů. A ty nemusí být (a zatím nikdy nebyly) nejpřesnější.

Majitelé navíc vydělávají na poplatcích nově vstupujících klubů. To jsou docela tučné částky, o které se ale s hráči nedělí. To, tvrdí liga, nejsou hokejové příjmy, to jsou příjmy z nákladů, že kterých se hokejové příjmy mohou objevit až v budoucnosti.

Začíná být jasné, že odpověď na tuto posledně zmíněnou otázku se do nové kolektivní smlouvy nedostane.

Mezi hráči též vzniká názor, že by se mělo skončit s nájezdy jako s řešením nerozhodných utkání. Stejně, jako stále rozšířenější hráčský názor, že by se nasazování do pohárové soutěže mělo vrátit k dřívějšímu způsobu (první proti osmému v konferenci, atd.) se ale zdá, že tady nedojde k dohodě.

Zajímavě budou vypadat jednání o začátečnících. Mluví se o návrhu, že by hráči, kteří byli vybráni v prvním kole, směli dostávat nejvíce dvouleté smlouvy (dnes tři), a hráč, který získá dvouletou smlouvu by se tím pádem vzdal jednoho roku volnosti (neomezeně volným hráčem, tedy UFA neboli unrestricted free agent) by se stal nejdříve ve svých šestadvaceti nebo po osmi letech u mužstva. Hráč by si tím pádem mohl u svého panického mužstva vydělat více než může dosud, a více než hokejista, který se snaží dostat mezi neomezeně volné co nejdříve.

Smlouvání o smlouvách

Z hráčské strany přichází návrh, prémie za podpis nováčkovské smlouvy (ELC, neboli entry-level contract) by se neměla počítat do mzdového stropu (cap hit).

Hokejisté také soudí, že výkonnostní prémie by měly být povoleny pro všechny hráčské smlouvy (dnes na to je složitá tabulka, která říká, kdy ano a kdy ne).

Když si mužstvo vypiplá hráče (třeba v nižších soutěžích), mělo by se mu (podle hráčů) dostat úlevy ze mzdového fondu. Tahle možnost by ale měla být omezena na jednoho hráče na mužstvo. Podle hokejistů by tak doznali uznání dobří skauti.

Další překvapující návrh: vyjmout hráčské výměny uzavřené v den uzávěrky výměn (trade deadline, letos 24. února) ze mzdového stropu. Návrh tvrdí, že by to pomohlo všem zúčastněným, avšak zatím nevysvětlil jak.

Jednání o tom, zda má mužstvo, které prohrálo zápas v nastavení, dostávat i nadále jeden bod jenom proto, že po 60 minutách byl zápas nerozhodný (říká se tomu loser point), budou asi také hodně zajímavá. Liga soudí, že ano, hráči se domnívají, že by se o tom mělo jednat, aby se mohlo dojít k nějakému závěru o tom, co je spravedlivější.

Souvisí to mj. i s otázkou rozpisu základní části a poté rozpisu pohárové soutěže. Obě strany váhají nad návrhem změny způsobu pořádání základní části. Podle návrhu změny by každé mužstvo odehrálo v základní části po šest utkáních proti každému soupeři ze své divize, čtyři zápasy proti každému ze soupeřů ve druhé divizi své konference, a po jednom utkání proti soupeřům z protější konference.

Proti tomu stojí návrh, který se moc nelíbí komisaři Bettmanovi: zrušit dvě divize v každé konferenci, a nahradit je čtyřmi divizemi po čtyřech mužstvech. Bettman zde nevidí žádnou výhodu, ale ten první návrh, ten o základní části, ten mu stojí za přemýšlení. Mluví pro něj čísla: nové uspořádaný rozpis by pomohl snížit dobu nezbytnou k cestování, a tím by snížil náklady.

Otázka olympijských her zatím zůstává ve stínu širší otázky jménem mezinárodní kalendář. NHL je proti olympijské účasti dost zaujatá, NHLPA cituje pouze onu menšinu hráčů, jichž se účast dotýká přímo. Zmíněný kalendář se zatím týká plánování Světového poháru (obě strany počítají s jeho pořádáním v meziolympijské době, ten nejbližší by se tedy konal v roce 2024), kalendář by zahrnoval též podmínky pro určování utkání mužstev NHL mimo Severní Ameriku, jak v základní soutěži nebo v exhibičních zápasech, a podmínky pro jejich konání. Kalendář zatím nezahrnuje možnost, že by se mimo Severní Ameriku konaly zápasy Stanleyova poháru, což je celkem logické.

Současná kolektivní smlouva činí bezmála sedmset stránek. Obě strany naznačují, že změny by se měly týkat značně menšího počtu stránek. Navíc budou mít obě strany na domluvu mnohem více času než mívaly v dřívějších případech.

O tom, zda to vypadá nadějně, se dozvíme až v den, kdy Bettman s Fehrem svolají tiskovou konferenci, na níž oznámí, že už není o čem jednat, neboť se už domluvili.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter