Petr Adler: NHL dává už dnes vale olympiádě. Bylo to krásné, ale bylo toho dost

Jestli Mezinárodní olympijský výbor (MOV) tolik touží, aby se jeho hokejové soutěže zúčastnili ti nejlepší z NHL, nechť se vrátí ke svým kořenům a zařadí hokej na pořád svých letních her. Platilo to v roce 1920 v belgických Antverpách, proč ne teď, v 21. století? Zimní olympijské hry přišly na řadu poprvé až v roce 1924 ve francouzském Chamonix. Teprve tenkrát se přestěhoval i hokej. Není známo, zda to komisař NHL Gary Bettman myslel jako uštěpačný vtípek, je ale známo, že to řekl. A veřejně.

Ti, kdo se domnívají, že NHL sice vynechala letošní Jižní Koreu, ale považuje Čínu za tak skvělý trh, že se tam v roce 2022 požene zcela střemhlavě, se nemohou více plést.

Bettman zavítal do Bostonu na pravidelnou konferenci o sportovních rozborech, kterou pořádá Sloanova škola řízení massachusettského ústavu technologie (MIT). A tam účastníkům řekl, že neví nic o tom, že by se NHL chystala na olympiádu 2022, která se bude konat v čínském hlavním městě, Pekingu. NHL považuje olympijskou účast za neuvěřitelně rušivý prvek sezóny, vysvětlil Bettman.

Ale ano, NHL míní i nadále pokračovat ve svém úsilí proniknout na čínský trh. První exhibiční zápasy roku 2017 ukázaly, že to opravdu stojí za to. Jenže to nemá vůbec nic společného s účastí na olympiádě.

Zeměpis dějiště není nejdůležitější, zdůraznil Bettman. Nejdůležitější je, že olympijská účast narušuje sezónu NHL v jedné z nejdůležitějších chvil: blíží se uzávěrka výměn, mužstva bojují o postavení, které by je dostalo do pohárové soutěže, každý zápas má tedy náramný význam. Přinejmenším proto, že se mužstva musí právě v této chvíli rozhodnout, zda mají nějakou naději na postup nebo ne, aby se podle toho zařídila právě v otázce výměn (chtějí nakupovat nebo prodávat, říká se v nářečí NHL)

Padla také domněnka, že Bettmanovo vyjádření může být jakousi součástí přípravné taktiky NHL k blížícímu se jednání o novou kolektivní smlouvu. Jak liga, tak její odbory NHLPA mohou totiž už za půldruha roku (v září 2019) oznámit, že si přejí začít jednat ještě dříve než vyprší současná smlouva. Ono ustanovení se jmenuje znovuotevření (re-opener), a obě strany mají spoustu důvodů, aby prahly po jeho uplatnění, a současně, aby se ho bály jako čert kříže.

Je jedno, která strana mrkne dříve. Není jedno, že postavení obou stran se nemohou od sebe lišit o mnoho více než se liší dnes. To vypadá na výluku, a výluka by ohrozila druhý ročník Světového poháru, k němuž má dojít v roce 2020. NHL zcela určitě nepřipustí, aby k této soutěži došlo v době, kdy zamkla své provozovny na šestero zámků. A tohle nemůže být jedno ani NHLPA, protože odbory se podílí na příjmech.

Bettman připustil, že NHL vedla a vede nejrůznější jednání s NHLPA, MOV, i s Mezinárodní hokejovou federací (IIHF). Ale jestli se někdo domnívá, že šlo o účast nejvyšší hokejové soutěže světa na olympiádě, tak to tedy určitě ne, zdůraznil komisař ligy. Pakliže byla vůbec nějaká řeč o olympijských hrách, pak pouze proto, aby vedení ligy mohlo opět zdůraznit svůj pevný názor, že olympijská účast nepřináší NHL (a hokeji vůbec) žádný prospěch, ať na ledě nebo v pokladně.

Rychlý pohled zpět

Po zimní olympiádě 1994 v norském Lillehammeru se potvrdil jev, jehož si olympijští papalášové všimli už v roce 1992 ve francouzském Albertville: příjmy poklesly tak značně, že se zisk začal nebezpečně blížit k nule. Ke zjištění důvodů nebylo třeba pokročilého doktorátu z jaderné fyziky: hlavní příjmy přinášel hokej, jenže o ten začali diváci ztrácet zájem. Po pádech nejrůznějších vlád jedněch stran už hokejisté nemuseli odcházet za voláním svých srdcí do NHL pod pokrývkou noci.

Kupříkladu, krátce před tzv. Velkou listopadovou sametovou revolucí mohli o povolení zahrát si v zahraničí žádat hokejisté starší 30 let, s určitým počtem startu v representaci. A ani ti, kteří splnili tyto podmínky, neměli ještě jistotu, že budou smět odejít. Státní podnik jménem Pragosport se tvářil, že umí dojednávat smlouvy (neuměl), a že tudíž má nárok, aby hokejisté odevzdávali značnou část zahraniční mzdy (to ten podnik uměl skvěle), a v cizí měně. A nebyl k oblafnutí: smlouva musela mít razítko Pragosportu, takže soudruzi úředníci věděli přesně, o kolik peněz se jedná.

Že často docházelo k úplatkům, o tom snad ani není třeba hovořit.

A teď, znenadání, si hráče všiml nějaký zámořský skaut, sdělil, co viděl na vlastní oči vedení svého mužstva, a hráč, pakliže byl od dětství veden ke slušnosti, pouze sdělil svému mužstvu, že příští sezónu bude hrát jinde.

Proto se vedení MOV a IIHF rozhodlo požádat NHL, aby olympijské soutěži doslova vytrhla trn z paty.

NHL, zaujatá teorií, že by možná šlo zkusit na základě olympijské slávy nějak rozšířit její dobré jméno do nejzazších koutů planety, kývla. Zaplatíte nám naše přímé náklady (cestu, ubytování, pojištění, atd. hráčů), a jedeme.

Tak došlo k Naganu 1998.

Až na to, že tam, kde obecenstvo znalo hokej, byla NHL oblíbená už teď, a v nejzazších koutech Asie nebo Afriky i nadále soudili, že jestli led patří někam, je to na dno sklínky. Stručně: ohromné prodeje dresů, kart, bruslí, čehokoliv, se nekonaly.

NHL zaskřípala zuby, ale jelikož se další zimní hry (2002) konaly v americkém Salt Lake City, a v roce 2010 v kanadském Vancouveru, vzdychala jako stařec nad hrobem, který leze pěšky na Sněžku, ale jinak zůstala více či méně zticha. Po dlouhém dohadování, kdy se NHL snažila dát pánům olympionikům najevo, že by jí měli dovolit zveřejňovat účast svých zaměstnanců v jejích sdělovacích prostředcích (internetové stránky nhl.com, televizní síť NHL Network), nakonec přece jen kývla, že její hráči pojedou v roce 2014 do ruského Soči.

A pak přišel nový president MOV. Bývalý německý olympijský vítěz v šermu Thomas Bach rozhodl, že nevidí důvodu, proč by MOV měl platit nějaké profesionální soutěži za skvělou poctu, že pustí své zaměstnance, aby si zazávodili na jeho pouti. Na připomínku, že zmíněná soutěž kvůli jeho pouti musí přerušit činnost a že, jen tak mimochodem, jeho podnik v tom smyslu podepsal smlouvu, a že jeho krok se rovná jednostrannému vypovězení smlouvy, pokrčil rameny.

Tohle ovšem byl krok, který hrál do noty většině členů Rady guvernérů. Zjistili, že s tím přínosem hokeji to není nijak slavné, že pokud jde o přínos NHL, je to naopak mizerné, takže je zrušení smlouvy mrzelo jen tak, aby se neřeklo.

Konec rychlého ohlédnutí

Úvaha je vlastně prostinká: NHL nikdy netajila, že je obchodním podnikem. MOV naopak hlásá, že nad obchodem ohrnuje nos. To mu ovšem nevadí, když jde o vyjednávání nehezky tučných částek za prodeje vysílacích práv, o nejrůznějších jiných podivných výměnách peněz, třeba v oblasti realit, o smlouvách za přispívání ani nemluvě. Pro příklady není třeba chodit daleko: od kdy jsou rychlovyvařovny zdrojem zdravé výživy? A od kdy jsou nejrůznější nápoje, plné bublinek, cukru, kávy a podobných jakostních pochutin zdrojem zdravé výživy?

Komisař Bettman šel ještě dál.

Seděl před časem někde s komisařem košíkářské NBA Adamem Silverem a zeptal se ho, zda by jeho soutěž zavřela uprostřed sezóny krám jen proto, aby určitá (menší) část jejích hráčů mohla jet na olympiádu. Nemusel ani ukončit větu, aby uslyšel pádnou odpověď: nikdy.

Je tedy úplně možné, že Bettman nežertoval, když se zmínil, že by hokejisté mohli zvážit účast na letních olympijských hrách. Nebylo by to poprvé, a technologie se od roku 1920 zlepšila tak, že není důvodů se obávat, že by odborníci nemohli vybavit kluziště tím nejlepším ledem.

Náklady by nesly národní svazy, které by jistě byly nadšeny, že si mohou vybrat z nejlepších hráčů, a hráči by byli nadšeni, že se jim splnil sen, zastupovat svoji zemi na olympijských hrách.

Všichni budou spokojeni, uzavřel Bettman.

A jestli ne? Že by hráči byli takoví pokrytci? Ale to snad ne!

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter