Petr Adler: NHL i nadále bojuje s otázkou: kdy se zdravý mozek rovná zdravému rozumu?

Carey Price se konečně vrátil do branky Montréal Canadiens, a vzápětí z ní málem zase vypadl. Ovšem, že se tak nestalo, nadzvedlo řadu párů obočí. Price měl být v zápase proti Ottawa Senators odvolán alespoň na rychlou předběžnou prohlídku poté, kdy dostal ránu hokejkou Natea Thomsona do hlavy. První příznaky totiž naznačovaly, že mohl utrpět otřes mozku: spadl na led a chytil se za hlavu. V tu chvíli se měli ozvat buď pozorovatelé v hledišti nebo z kanceláře NHL, a Price měl pádit do tzv. tiché místnosti za kabinou svého mužstva k rychlému neurologickému vyšetření. A k tomu nedošlo.

Snímek pochází z hledáčku jedné z kamer nad brankami. Právě těchto kamer NHL používá, když potřebuje vyřešit závar kolem brankáře. Podívejte se pozorně: Price leží v tzv. plodové pozici, čili jako miminko krátce před narozením, a drží se za hlavu. Tedy přesně tak, jak popisují pravidla NHL chvíle, kdy má na střídačce mužstva zaznít bezdrátové spojení s pozorovateli, zatímco na trestné lavici zazní telefon. Z obou sluchátek má zaznít pokyn: hráč číslo mužstva jménem se musí okamžitě vzdálit z ledu do tiché místnosti. Potřebuje-li pomoc, pošlete na led okamžitě trenéra (v severoamerické řeči ošetřovatele), povolejte do kabiny lékaře mužstva, hráč nechť podstoupí vyšetření dle neurologického protokolu ke stanovení nebo vyloučení diagnosy otřes mozku (concussion).

Ožehavé téma

Letos v březnu se generální manažeři na své pravidelné floridské schůzi dohadovali právě o tom, co dělat s nebezpečnými zákroky, kdy oběť projevuje příznaky otřesu mozku. Je jedno, dohodli se, zda je projevuje jenom na první pohled nebo zda domněnku nakonec podpoří lékařský nález. Odborné vyšetření musí být bezpodmínečné.

Obava je to opodstatněná. Nikoliv pouze logickou péčí o zdraví hráčů, ale také péčí o soudní při, kterou před časem zahájili bývalí hráči, a která se táhne dodnes. Bývalí hráči ve své žalobě tvrdí, že jim NHL nikdy neřekla, že úrazy hlavy mohou mít trvalejší následky. Je tedy více než zřejmé, že liga nepotřebuje, aby měl kdokoliv důvod prohlásit, vždyť se na ne podívejte, dělají to pořád stejně, jsou nepoučitelní.

Generální manažeři, z nichž někteří jsou sami bývalí brankáři, se bavili dlouze o tom, že měřítka, podle nichž se posuzuje stav brankářů, by měla být snad ještě přísnější než jsou měřítka na hráče v poli. Je to přece jenom tak, že takový brankář nemá často ani kam uskočit, že když se to pere před jeho svatyní, může se mu lehce stát, že skončí pod hromadou těl, a že při pádu může narazit hlavou o led, aniž by to bylo zřejmé na první pohled, že se také může zranit o tyče či o břevno. Prostě: brankáři by měli být chráněni lépe, takže by měli být povoláváni k okamžitému vyšetření kdykoliv se pozorovateli zdá, že se po nějaké dramatičtější situaci kymácejí nějak moc podivně.

Nakonec z toho sešlo. Z důvodů, které jasně dokázaly, že profesionální sport, v němž kariéry stojí a padají s výsledky, nemá nic společného s tzv. sportovním duchem, čili se slušností nebo také ohleduplností. Jojojo, říkali odpůrci, jenže všichni víme, že mnohé mužstvo udělá všechno, aby dostalo brankáře do situace, kdy ho pozorovatelé odešlou do tiché místnosti k vyšetření. Udělají to v rozhodujících chvílích utkání. Zaskočí nerozehraná dvojka, a když se jednička za pár minut vrátí po zjištění, že poplach byl planý, je výsledek zápasu zvrácen.

Není známo, zda některý z přítomných generálních manažerů kdy četl rozkošnou úvahu britského autora George Orwella o sportovním duchu. To dílko vzniklo v druhé půlce čtyřicátých let minulého století a, stejně, jako třeba román 1984 od téhož autora, platí dodnes.

Pouhých pár neděl před tím, než se generální manažeři rozhodli, že tuhle otázku zatím nechají ležet, narazil útočník Anaheim Ducks Jakob Silfverberg do tehdejšího brankáře Arizona Coyotes (dnes Calgary Flames) Mikea Smitha tak dobře, že mu srazil masku. Arizona vedla 3-1, a Smith byl viditelně rozzuřen. Pozorovatel řekl, že se musí podrobit vyšetření, Smith řekl, ať mu všichni pozorovatelé vlezou však víte kam, rozhodčí Smithovi naznačil, že utkání nesmí pokračovat, dokud bude na ledě, takže rodák z Moravské Třebové Marek Langhamer si zažil poněkud dramatičtější premiéru v NHL tak, že naskočil, když do konce zápasu chyběla ještě zhruba čtvrt hodinka. Vedl si dobře, Coyotes nakonec ubránili vítězství, ale Smithe po zápase muselo držet několik mužů, aby neřekl, co si opravdu myslí o celém tom protokolu. Kdyby ho bývali byli nechali, stálo by ho to nepěkných pár tisícovek.

Ledy se hnuly, pánové přísedící

Není to tak dávno, co Smithův vztek nad pravidly o otřesech mozku mezi hráči převládal.

Podobně se zachoval, například, kapitán Edmonton Oilers Connor McDavid, který musel odejít do oné pověstné tiché místnosti právě ve chvíli, kdy jeho mužstvo zahajovalo přesilovku. Jarred Spurgeon (Minnesota Wild) ho prý podrazil tak šikovně, že McDavid narazil o led hlavou. Slůvko prý sem patří proto, že pozdější kontrola zpomaleného záznamu záběru z nejblíže postavené kamery ukazuje, že McDavid šlápl na čepel Spurgeonovy hokejky, a proto upadl.

V každém případě, McDavid se vrátil až po přesilovce, kterou Oilers neproměnili. Nakonec prohráli v nastavení (2-1).

A kapitán Oilers se svým rozzlobením netajil ani když se ho ptali na jeho názor reportéři stránek nhl.com, tedy úředních stránek ligy.

Letos, zdá se, že to je přece jenom trochu jinak. Lhostejno, zda to je tím, že si hráči přes léto mohli přečíst zprávy o nálezech v mozcích předčasně zemřelých kolegů, nebo tím, že jim mužstva řekla, že takhle to je a bude, a že toto oznámení potvrdily i hráčské odbory NHLPA, nebo tím, že jim manželky, milenky nebo děti (nehodící se škrtněte) před ochodem na stadión řekly starej, miláčku, táto (nehodící se škrtněte), vrat se nám živ a zdráv.

Jak obyčejné sdělovací prostředky, tak tzv. sociální média zaplnily po oné nedávné srážce hlavy Careyho Pricea s hokejkou Natea Thomsona rozzuřené otázky: jak je možné, že Price nemusel okamžitě odejít k vyšetření?

Kdyby se ptali jenom novináři nebo jenom diváci, byla by to jedna věc.

Jenže k hlasitému sboru kritik se přidala i řada hráčů. Ti, na rozdíl od televizních diváků, věděli, že se Pricea ani nezeptali ze střídačky, zda mu není špatně. Ani během přestávek ve vysílání, které způsobují televizní reklamy.

Mnozí poukazovali, že NHL kdysi řekla, že když se hráč v takové situaci chytí za hlavu, musí být okamžitě vyšetřen. A teď, v souvislosti s Pricem, řekla, z\e samotná okolnost, že se hráč chytil po nějakém zákroku za hlavu, ještě neznamená, že jde o otřes mozku.

To, zdůraznilo několik dotázaných neurologů, je zajisté pravda. Stejně, dodali, jako je zajisté pravda, že není nad to podezření buď potvrdit nebo vyvrátit.

Že Price udržel výsledek proti Senators, a že vzápětí pomohl Canadiens k vítězství nad Detroit Red Wings, to totiž není žádný důkaz.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter