Petr Adler: NHL musí vydat důvěrné lékařské záznamy

Důvěrnost lékařských záznamů o jejich pacientech není absolutní, rozhodla soudkyně amerického federálního soudu v Minnesotě Susan Nelsonová (na snímku), která tak zdůvodnila své nařízení, že NHL má vydat právníkům hráčů, kteří ji žalují, lékařské písemnosti o zraněních hráčů, včetně otřesů mozku.

Ve zřejmé obavě, že kdyby se liga odvolala, vyhrála by, protože vyzrazování soukromých informací bez souhlasu všech zúčastněných stran je v Americe nezákonné, přidala soudkyně Nelsonová dvě nařízení. Jména hráčů zmíněných v lékařských záznamech musí být odstraněna; kromě toho zakázala právníkům žalujících hráčů, aby se snažili vydedukovat, o koho v tom kterém záznamu jde.

To je tah, který právníkům, kteří zastupují žalující hráče, napověděl: co si uděláte v šeru svých kanceláří, to je vaše věc, jen o tom nemluvte veřejně, a budete-li pak zaměřovat dotěrné otázky na žalovanou stranu na základě takto získaných vědomostí, dávejte si, pro přírodu, pozor, abyste se neuřekli.

Nám se nic neřeklo

Žaloba, kterou podalo na 80 bývalých hráčů ligy, tvrdí, že NHL a funkcionáři jednotlivých mužstev věděli (nebo měli vědět) o návaznosti mezi zraněními hlavy a pozdějšími dlouhodobými rozeznávacími potížemi, ale drželi to před hráči v tajnosti. A nejen to, stojí v žalobě, oni na tom navíc vydělávali.

NHL celkem logicky namítá, že hráči mohli úplně klidně číst lékařské zprávy a sledovat vědecké zpravodajství vůbec, aby si pak mohli dát dohromady dvě a dvě a pochopit nebezpečí, které způsobují opakované údery do hlavy a otřesy mozku.

Tahle námitka by se možná uplatnila v New Yorku. Nikoliv však v Minnesotě, jejíž soudy jsou obecně známé tím, že se pravidelně přikloní na stranu zaměstnance a zaměstnavatele označí za beznadějného vyvrhela. Proto také byla žaloba podána právě tam a ne kdekoliv jinde.

“Soud shledává, že všeobecné použití důvěrnosti mezi lékařem a pacientem (jak je uplatňuje NHL), které chrání všechny lékařské údaje před zveřejněním, zde neplatí,” napsala soudkyně Nelsonová.

“Klubům se nařizuje, aby předložily všechny vnitřní zprávy, studie, rozbory a database, které mají v držení (ať vytvořené kluby v U.S.A., NHL, nebo od objednaných výzkumníků) za účelem studia otřesů mozku v neidentifikovatelné podobě. Kluby v U.S.A. předloží jakoukoliv korespondenci a/nebo e-maily mezi sebou, mezi sebou a NHL, nebo s jakýmkoliv výzkumníkem nebo odborníkem, které se týkají výzkumu otřesů mozku.”

Z toho plyne, že nařízení se netýká kanadských klubů. Ostatně, ani nemůže, protože americký soud tak daleko nezasahuje. Je také zajímavé, že žalobci podali svoji žalobu v Americe: kanadské soudy totiž zásadně nevyměřují tak vysoké peněžní postihy jako jejich američtí kolegové. Podle kanadských zákonů dostane utrpěvší strana pouze tolik, o kolik přišla, a tuto částku musí dokázat.

Ani video nezůstane tajné

NHL má od roku 2006 tabulky tzv. video rozborů. Tyto údaje zahrnují video nahrávky jednotlivých hráčů, kteří utrpěli zranění hlavy. NHL trvala na tom, že tyto záběry nemají být zahrnuty mezi dokumenty, které má odevzdat.

“Soud nesouhlasí, že by tyto videové nahrávky měly zůstat důvěrné,” napsala ve svém rozhodnutí soudkyně Nelsonová. “Mezi nimi a důvěrným vztahem mezi lékařem a pacientem, nebo mezi tajemstvím daném zákonem je určitá vzdálenost.”

Sice se tím popírá předchozí část nařízení, totiž, že hráči mají zůstat neidentifikovatelní, požadavek, který lze u videové nahrávky uskutečnit jen těžko, ale soudkyně Nelsonová zůstává neoblomná.

Současná žaloba zahrnuje pouze oněch 80 původních hráčů. Kdyby žalobci požádali, aby ji soud změnil v tzv. “žalobu za třídu,” týkala by se tisíců hráčů, kromě těch, kteří by oznámili, že se ji neúčastní.

Výlet do dějepisu

Právníci žalujících hráčů požadují doklady o zraněních hlavy až do roku 1967.

Hráči tvrdí, že nechtějí, aby liga uvolnila lékařské záznamy jednotlivých hráčů. Tvrdí, že musí dostat doklady, které se týkají otřesů mozku, včetně archívních souborů, rozborů, vnitřních zpráv, včetně e-mailové korespondence mezi zaměstnanci, kteří nejsou lékaři. To, říkají, nejsou doklady, které by jakkoliv ohrozily lékařské tajemství.

Liga ovšem tvrdí, že zveřejnění lékařských informací, které se týkají hráčů lze označit za porušení soukromí. Kromě toho, zveřejnění informací, které požaduje žaloba, může způsobit, že nynější hráči budou váhat, zda se mají účastnit ligového programu ošetřování úrazů hlavy. Nebudou také chtít říci lékařům,  co jim je v obavě, že se tato informace stane veřejným majetkem.

Nemluvě už ani o tom, že NHL zatím spočítala, že dát dohromady všechno, co vyžaduje žalující strana, bude stát málem 14 miliónů dolarů.

Spor se také přiostřil, když liga odmítla uvést do cenzurovaných dokladů nejen mateřský jazyk hráčů, ale i pozici v mužstvu (brankář, obránce, útočník).

Soudkyně se usnesla, že návrh NHL, aby v případě hráčů, kteří mluví jinak než anglicky nebo francouzsky, bylo zapsáno “jiný jazyk,” je přijatelný. Obavy, že by se dali hráči rozeznat podle postavení v mužstvu, zamítla.

Komisař ligy Gary Bettman mezitím v pátek osm hodin odpovídal na otázky právníka žalující strany. Záznam jeho výpovědi (pod přísahou) zůstane zatím pod pečetí a zámkem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter