Petr Adler: NHL se (prý) chystá obejmout Velkého Bratra

23. října 4:31

Petr Adler

Obrázek shora znázorňuje tvář neznámé osoby, jak jej skládá počítačové zařízení, které dokáže rozeznávat rysy kohokoliv, na koho zamíří oko jeho kamery. Vzápětí zjistíte proč. Na první pohled to zní jako příběh ze špatného špionážního filmu, třeba z nějaké současnější bondovky. Na druhý také: NHL začala usilovně studovat využití zvláštních kamer a počítačových programů, které umí právě to, co ukazuje obrázek. Množí se případy teroristických útoků. Stadióny se mohou stát přitažlivým cílem. Stačí, aby se dostavilo pár zločinců s výbušným nebo jiným ničícím zařízením, a může to stát životy desítek tisíc diváků. NHL se tomu míní bránit.

Tolik bezdechá zpráva reportéra kanadské CTV (a TSN) Ricka Westheada (ovšem bez toho obrázku), která navíc překvapeně dodala, že vedení NHL na přímou otázku, zda to je pravda, odpovědělo zdrcujícím mlčením.

Není moc jasné, zda ten člověk opravdu očekával, že mu NHL skutečně vyzvoní, jaká obranná opatření chystá proti případnému zákeřnému útočníkovi.

Až potud TSN. Mnohem podstatnější je, že celá novinka ohledně rozeznávání obličejů počítačovými programy je stará nejméně půlku století. Rozdíl spočívá v tom, že dnes se dostala, díky zrychlení počítačů i jejich spojovacích sítí, trochu více do popředí. A to je všechno.

Důležitější také je, že zaváděním podobných zařízení by západní svět opět potvrdil, jako kdyby toho bylo dnes ještě třeba, že teroristé všeho druhu vedou v nesmiřitelném souboji civilizací přinejmenším na body. Politici všeho druhu sice po každém smrtícím teroristickém útoku tvrdí, že my se vlka nebojíme, jenže pravidelné ozbrojené vojenské i policejní hlídky v hlavních světových střediscích a bezpečnostní opatření kdekoliv, kde se má sejít větší počet lidí, mluví přesvědčivě o opaku.

Zde je třeba připomenout, že krátce po teroristickém útoku 11. září 2001 v Novém Yorku zavedla NHL povinnost, že všichni, kdo vstupují na území jejích provozoven, musí projít bezpečnostními rámy, podobnými těm, které jsou dnes umístěné na převážné většině letišť na světě. Navíc všichni, kdo vstupují na stadión se zavazadlem, je musí otevřít a předložit bezpečnostnímu zaměstnanci k prohlédnutí.

Až sem to vypadá jednoduše.

Jenže ono to tak jednoduché není.

Policie je policie, hokej je hokej

Rysy obličejů, které zvláště k tomu uzpůsobené kamery přenáší do zvláště k tomu uzpůsobených počítačů, se musí s něčím srovnávat. Teoreticky s databází záznamů obličejů, které skladují policejní nebo jinak bezpečnostní služby. Jenže ty nemají dovoleno své záznamy půjčovat komukoliv. Ani k nahlédnutí, natož pak k okopírování. Tady vstupují do hry takové drobnosti jako třeba presumpce neviny: že má policie někoho ve svém počítači, to ještě ani dost málo neznamená, že ten člověk je lump. Mohl se naprostou náhodou ocitnout ve společnosti někoho, kdo je (jak se říká) znám policejním službám. Zcela nevinný člověk šel po ulici, jemu neznámý darebák se ho zeptal, kolik je právě hodin, a on mu to řekl. Než dokončil větu, dostával jeho obličej v počítači vedle obrazového záznamu také doprovodné údaje, jako: kde vznikl obrázek, kdy vznikl, kdo je ten pán, kterého má policie za lumpa, a zjistí-li se mezitím, kde ten zcela nevinný člověk bydlí, objeví se v počítači i informace o jeho bydlišti a záznamy nenápadných zjišťování mezi sousedy, a třeba také v nedaleké samoobsluze (co hlavně kupuje? platí hotově? převody z účtu? jakého? úvěrovou kartou? jakou?).

Už to, že tohle všechno o nás všech ví policie nebo jiná státní bezpečnostní služba, je hodně zarážející. Ani vaše dráze milovaná bytost si možná nevšimla, že když stojíte na křižovatce, kde čekáte, až se vám rozsvítí zelená, se roztržitě taháte levou rukou za právě ucho. A hleďme: policie to o vás ví, a moc ráda by věděla, zda tím někomu neposíláte nějaká šifrovaná sdělení.

Mají kluby NHL, nebo liga jako celek, právo vědět všechno o všech, kdo se přiblíží k jejich působištím? Není to naprostou náhodou v rozporu se zásadou dodržování soukromí?

Našlo se několik ligových papalášů, kteří tvrdí, že nejen, že odpověď zní ano, že to právo mají, ale že dokonce dostali příslib, že se s nimi bude dělit o svoje údaje i Interpol.

Ředitelství Interpolu z Lyonu vzápětí oznámilo, že v žádném případě, což ale neznamená vůbec nic. Stará novinářská moudrost totiž zní, že nelze věřit fámám, drbům a dohadům, dokud nebyly vyvráceny úředně.

Vyvrácení z Lyonu znělo velice úředně, jako by je někdo četl z úředního hlavičkového papíru.

Nedávné zkušenosti ale dokazují, že to nebezpečí je velice skutečné. Od divokých nájezdů automobily do hloučků nevinných občanů, přes nejrůznější výbuchy, až k rozprašování jedů nebo jiných nebezpečných látek. Jak dokázala nedávná tragédie v Anglii, nebezpečí podobných útoků v uzavřených prostorách je mnohonásobně těžší než nebezpečí útoků, k nímž může dojít někde venku. I když otevřete všechny východy z nouze, možnost, že část obecenstva podlehne následkům útoku samotného, zatímco neméně velká část bude ušlapána v panickém útěku, tvoří neobvyklou hrozbu.

S tím soukromím to vlastně není tak složité: když vás někdo náhodou vyfotí na ulici, a obrázek zůstává v jeho kameře (nebo v jeho počítači), nic se neděje, pakliže jste si nevšimli, že vás někdo fotografuje. Kde není žalobce, není soudce.

 Když ale někdo takový obrázek zveřejní bez vašeho povolení, může z toho mít popotahování. Vlezl vám do soukromí.

Výjimku, se spoustami nejrůznějších omezení a pravidel, mají ze zákona pouze státem určené policejní či jinak bezpečnostní služby.

Výjimka, která potvrzuje pravidlo?

Má tedy NHL žádat o povolení, které by jí umožnilo žádat policejní služby, aby s ní sdílely svá skladiště obrázků?

Zatím je to tak, že soukromé bezpečnostní služby uchovávají ve svých počítačích tváře lidí, které kterékoliv mužstvo v soutěži vyhodilo že své haly nebo svého stadiónu. Jestli se mužstvo rozhodlo, že zákaz vstupu je na doživotí, obrazový záznam pomůže tohle nařízení dodržet skoro stoprocentně.

Jenže to je zcela soukromá dohoda mezi soukromým poskytovatelem zábavy (sportovním mužstvem) a soukromým poskytovatelem bezpečnosti. A i tak se množí dotazy zastánců nezadatelných lidských práv, včetně toho na soukromí, zda podobné smlouvy náhodou nenarušují soukromí obyvatel. Ti si přece zcela poctivě zakoupili vstupenku a mají tudíž svaté právo na odpovídající protislužbu, která může zahrnovat i zcela nudný hokejový zápas mezi dvěma nejhoršími mužstvy v tabulce.

Majitelé mužstev a hal navíc tvrdí, že jim může být zcizeno, kde si takový soukromý dodavatel bezpečnostních služeb pořizuje svoje obrazové databáze. Oni kupují jeho službu, nic víc.

Omyl, odsekávají zastánci nezadatelných lidských práv. Vy musíte vědět předem a přesně, zda služby, kterých se vám dostává, jsou v pořádku podle všech zákonů. Říká se tomu patřičná péče, cizí řečí due diligence.

V Americe mají zákon, který může svalit veškerou odpovědnost, včetně finanční, na viníka, tedy, v tomto případě, na teroristu. Majitel haly si musí od patřičného federálního úřadu vyžádat výjimku ze všech ostatních ustanovení, podle nichž mj. odpovídá i za osobní bezpečnost svých návštěvníků. Tyhle výjimky vystavuje Úřad pro vnitřní bezpečnost (DHS, aneb Department of Homeland Security). Žadatel musí předložit seznam všech bezpečnostních opatření, úředníci DHS pak přezkoumají celou věc do nejmenších podrobností. Včetně toho, koho majitel zaměstnává v hale i mimo ní, jakou prošli tihle zaměstnanci bezpečnostní prověrkou a s jakými výsledky, vše, co lze zjistit o jejich soukromých (a rodinných) poměrech, prostě, jsou proklepnuti snad pečlivěji než byli vědci na tzv. Projektu Manhattan, což byl výzkum první atomové bomby.

V Kanadě takový zákon není. Co může udělat v situaci nějakého teroristického útoku kterékoliv ze sedmi kanadských mužstev NHL? Právníci se shodují na názoru, že kromě předběžných opatření vlastně nic.

Přitom to nebezpečí je skutečné. V Americe díky nezodpovědnosti předchozí vlády, v Kanadě díky nezodpovědnosti současné vlády. Jenže dohadování o tom, kdo za co může bude případným příštím obětem platné jako mrtvému zimník.

Kde jsou ty zlaté časy, kdy mezi příznivci severoamerického hokeje, zvláště na nejvyšší úrovni, tedy v NHL, koloval jemný vtip: vypravěč přišel na rohovnické utkání, a vypadl mu z úst chrup, protože na ledě zničehonic propukl hokejový zápas.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.