Petr Adler: NHL úředně potvrdila, že od současné kolektivní smlouvy neodstoupí

Současné postavení NHL jako soutěže i jako podniku dává nejvyšší hokejové lize světa naději, že by měla pokračovat ve směřování, které vzniklo ve spolupráci s hráči, ohlásil komisař NHL Gary Bettman (na snímku). Proto, dodal, NHL nepoužije své smluvní možnosti k žádosti o zrušení současné kolektivní smlouvy a zahájení jednání o nové.

NHL dává přednost tomu, aby současná kolektivní smlouva zůstala v platnosti až do vypršení původně dohodnuté doby, tedy další tři sezóny, do konce ročníku 2021-2022.

“Doufáme,” řekl dále Bettman, “že pokračující a trvající období mírového vztahu nám umožní dále vyvíjet náš sport, k užitku všech zúčastněných: NHL, hráčů, mužstev, našich obchodních partnerů a, což je nejdůležitější, našich příznivců.”

Zajisté, připustil Bettman, v každé kolektivní smlouvě se najdou potíže, které jednotlivé účastníky neuspokojují, a které by rádi změnili. Liga zná pár bodů, které by ráda viděla pozměněné. Jenže, vysvětlil komisař, NHL shledala, že pokračovat v současné kolektivní smlouvě, a zároveň pokračovat v jednání se zástupci hráčských odborů (NHLPA) je mnohem užitečnější než stát tváří tvář rušivým důsledkům vypovězení současné smlouvy po ukončení nastávající sezóny.

Co na to hráči

NHLPA odpověděla, že obdržela sdělení vedení ligy, a že bude věc projednávat tak, aby mohla své rozhodnutí ohlásit do neděle 15. září, jak bylo stanoveno původně.

Odbory svolaly na středu 4. září schůzi do Chicaga. Zúčastní se ji všech jedenatřicet členů výkonného výboru (tedy všech jedenatřicet odborových důvěrníků všech jedenatřiceti mužstev. Účast také přislíbila řada dalších předních hráčů NHL.

Jednání o dvou předchozích kolektivních smlouvách došla k dohodám až po výlukách. První, v letech 2004-2005, stála ligu celou sezónu, zatímco ta druhá, v letech 2012-2014, připravila ligu o bezmála polovinu sezóny.

Pozor: změna

Na rozdíl od dřívějších případů, tentokráte NHL a NHLPA zvolily úplně jiný přístup: schází se ve zcela neúředních prostředích. Často svých schůzek používají ke společným obědům nebo večeřím, neboť je známo nejen, že láska prochází žaludkem, ale také, že není radno vyjednávat na lačné žaludky.

Obě strany si uložily bobříka mlčení, takže veřejné slovní přestřelky zmizely málem dokonale. I to si obě strany pochvalují.

Neshod je dodnes více než dost.

Kromě tzv. zásobního účtu (escrow), který hráči nenávidí a vlastníci vyžadují, není jasno, jak se bude v budoucnu vypočítávat hokejový příjem (hockey-related revenue, zkráceně HRR)._ Tohle je velice ožehavá otázka, neboť z této částky se vypočítává mzdový strop.

Kvůli tomu zásobnímu účtu se liga s hráči dohodla, že dají dohromady skupinu účetních, kteří mají vymyslet, jak strhávané částky snížit tak, aby hráče tolik nepopuzovaly.

Při příležitosti jednání o určování mzdového stropu se ale dostává do hry otázka tzv. dlouhodobě zraněných (long-term disability reserve, alias LTIR). V poslední době se stalo několikrát, že mužstva na tuto listinu zapsala hráče, u kterých bylo zřejmé, že dlouhodobost vyřazení ze hry se rovná doživotí. Jenže tvořivým generálním manažerům to netrvalo dlouho, a vymysleli si půvabný a zákonný postup, na který tvůrci kolektivní smlouvy původně ani nepomysleli. Mít na papíře smlouvu s hráčem, o němž generální manažer ví, že už je mimo hru, je skvělá zbraň: ve chvíli, kdy chtějí uzavřít smlouvu s nějakým jiným hráčem, a tahle smlouva by je přivedla nad částku povolenou mzdovým stropem, jednoduše se zbaví smlouvy s hráčem na seznamu dlouhodobě raněných.

Mezi další neshody patří délka smluv (a jejich trvání) pro nováčky, délka hráčských smluv všeobecně, stejně jako otázka prémií za podpisy.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter