Petr Adler: od čeho jsou stará pravidla? Od toho, aby se narušovala, ne?

13. října 4:39

Petr Adler

Ne, že by pravidla o vhazování nebo o sekání protihráčů do zápěstí byla nějak moc nová. Novinkou sezóny je, že se NHL rozhodla je uplatňovat. A to rozčílilo kouče Chicago Blackhawks Joela Quennevilla (na snímku) na nejvyšší míru. Je přesvědčen, že nemilosrdné tresty za tyhle dva přestupky stály jeho mužstvo nedávný zápas s Toronto Maple Leafs.

Po utkání, které Blackhawks nakonec prohráli v nastavení (4-3), to Quenneville nevydržel. Vystavil se sice nebezpečí pokuty za nevhodná slova vůči rozhodčím, ale to nakonec obešel jednoduše tím, že pohovořil o rozhodování, a nikoliv o rozhodčích.

“Tohle byla naprostá epidemie,” řekl kouč Quenneville. “Hned od začátku. Nevím přesně kolikrát, ale mám pocit, že (kapitána Jonathana) Toewse vyhodili snad devětkrát.”

A to mohl mluvit o štěstí, že Toews nešel devětkrát na trestnou lavici.

Je ovšem pravda, že Blackhawks měli přinejmenším smůlu. Mělo se vhazovat v jejich vlastní obranné třetině, bylo to osm vteřin od začátku nastavení, čárový usoudil, že Toews nestál úplně přesně tak, jak měl, takže místo něj stál nad bodem obránce Brent Seabrook. A jestli někdo necvičí vhazování po každém druhém tréninku, jsou to brankáři a obránci.\

Tohle ovšem Joel Quenneville, sám kdysi znamenitý obránce, ví lépe než mnozí jiní.

Je ovšem pravda, že Blackhawks měli právě v tomhle zápase smůlu. Třeba ve druhé třetině. Bránili se přesilovce čtyř na tři, a na vhazování nakonec skončil obránce Gustav Forling. Pozápasová statistika zdánlivě potvrzovala Quennevilova rozhořčená slova: jakkoliv mají jen čtyři střední útočníky, vhazování se nakonec účastnilo jedenáct hráčů Backhawks. Během utkání se vhazovalo celkem čtyřiašedesátkrát, osmnáctkrát u toho byl někdo jiný než obvyklý střední útočník. Třeba takový Brandon Saad, který hraje vedle Toewse, prohrál všech osm vhazování, jichž se účastnil.

Ovšem, Maple Leafs na tom nebyli o mnoho lépe. Nazema Kadriho rozhodčí vyhodili hned při úvodním vhazování zápasu. A vzápětí, během téhož střídání, o několik vteřin později, ještě jednou. Snad aby si to zapamatoval. Výsledek: za Toronto bylo na vhazování alespoň jednou celkem deset hráčů.

Nikdo nic neví?

To je pravda, připustil Quenneville, a pak svoji při zpřesnil: nikdo neví, jakých měřítek používá ten který rozhodčí, ať hlavní nebo čárový.

“Zatím je to tak, že vám neřeknou důvody, a na to si stěžují,” řekl Quenneville. “Takový střední útočník to pak má těžké, Johnnyho (Toewse) to vysloveně otrávilo, a Kadri na tom byl stejně.”

Jistě, dodal Quenneville, operace vhazování je teprve v plenkách, ale i tak, hráči by rádi věděli, zač je rozhodčí vyhazuje.

Nejde ovšem o žádnou jadernou fyziku. Liga oznámila velice veřejně ještě před zahájením sezóny, že má v úmyslu zpřísnit posuzování pravidel, která platí už velice dlouho. Žádná nová pravidla. Dodržování platných pravidel. Málokdo uvěří, že by hráči na úrovni NHL neměli potuchy, kde mají mít při vhazování chodidla a jak mají držet hokejku.

Šéf rozhodčích Stephen Walkom to označil za snahu o zvýšení bezpečnosti hráčů i rozhodčích. Kromě toho, dodal, jde o jednotnost hokeje jako sportu.

“Prostě jsme si uvědomili,” řekl Walkom, “že jsme jim příliš dlouho umožňovali, aby podrývali zásady vhazování, a rozhodli jsme, že vhazování vrátíme vážnost, zvláště, pokud jde o postavení nohou kolem bodů pro vhazování. Když měli hráčovy nohy za zády, že je neviděli, začalo to být pro čárové rozhodčí hodně nebezpečné.”

Pravidlo je prostinké: hráč musí stát soupeři tváří v tvář, a jeho chodidla musí být za všech okolností za čarami kolem bodů pro vhazování. Střední útočníci se ale naučili trochu podvádět: stáli co nejblíže bodu na vhazování. V základní fyzice pro školy prvního stupně se tomu říká pákový efekt (leverage), v hokeji se tomu říká praktické využití znalostí z vědy, o jejíž existenci neměli mnozí hráči až dosud ponětí.

Pravidlo pokračuje: jestli hráč podvádí (a rozhodčí si toho všimne), musí ho u bodu pro vhazování vystřídat spoluhráč z těch, kteří byli právě na ledě. A jestli rozhodčí přistihnou i toho náhradníka, že i on při tomtéž vhazování zkusil podvádět, napaří mužstvu dvouminutový trest. Sedět jde hráč z těch, kteří byli na ledě v okamžiku trestaného přestupku.

Abychom byli konkrétní: ve zmiňovaném utkání Blackhawks proti Maple Leafs žádný takový trest nepadl.

NHL se také před zahájením sezóny zmínila, že bude velice přísně a bezohledně (včetně: bez ohledu na zbývající vteřiny v zápase) trestat sekání, zvláště pak sekání do rukou, paží a zápěstí.

Opět: nejde o nové pravidlo. Jde pouze o zásadní dodržování dávno známého pravidla. Trestá většinou bránící hráče, kteří nejsou tak rychlí jako soupeř a snaží se mu zabránit ve střelbě (nebo ho alespoň zpomalit) právě sekáním.

Ve zmiňovaném zápase padlo takových trestů devět. Včetně jednoho těsně před koncem třetí třetí třetiny, kdy si za sekání soupeřova zápěstí šel sednout na dvě minuty obránce Chicaga Jan Rutta, jinak slušný chlapec z jihočeského Písku. Toronto v přesilovce vyrovnalo, dohnalo utkání do nastavení, a v něm pak Auston Matthews rozhodl pro Maple Leafs neuvěřitelnou střelou, kterou (a to je dost ironické) vypálil z úrovně bodu pro vhazování v obranné třetině Blackhawks, zápěstím zprava (čili po brankářově levé ruce).

Ozvala se spousta protestů, že takové tresty jen tříští hru a rozhodují zápasy.

Na to liga odpověděla s cyničností neúprosné logiky: tak, pánové, laskavě dodržujte pravidla. Alespoň ta, která jsou starší než vy.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.