bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: Oilers se rozloučili s Rexall Place. Bylo to krásné, ale bylo toho opravdu dost?

7. dubna 2016, 9:07

Petr Adler

Z dnešní sestavy Edmonton Oilers uvidí fanoušci zcela jistě v příští sezóně jenom jednoho: Connora McDavida. Z hráčů, kromě téhož McDavida, nemůže počítat ani jeden, že kdy ještě uvidí Edmonton jako hráč místních. A všichni, jak fanoušci, tak hráči, vědí, že je ohromně nepravděpodobné, že si kdy ještě zabruslí na ledě v Rexall Place (na snímku s vlajkami, zaznamenávajícími úspěchy domácích, avšak během ranního rozbruslení, kdy je hlediště poměrně prázdné).

Rexall Place po 42 letech skončil jako stánek Oilers. Skončil ohromnou slávou.

V ostudném zápasu v sobotu, kdy edmontonští hráli v Rexall Place naposledy proti (údajně nenáviděným) Calgary Flames v rámci Hockey Night in Canada, projeli na celé čáře 5-0.

V posledním utkání se poněkud zlepšili a porazili poměrně lhostejně hrající Vancouver Canucks poměrem 6-2.

Papaláši z Hockey Night in Canada zuří ještě teď, zatímco šéfové pořadu Wednesday Night Hockey on Sportsnet jsou spokojeni.

Jakkoliv hosté moc nepředvedli, nicméně to byl hokej rychlý a docela pohledný, a obsahoval řadu zajímavých příběhů. Třeba: první branku domácích vsítil (nádhernou střelou) Rus Nail Jakupov. Jeho zástupce Igor Larionov se nechal nedávno slyšet, že by bylo lepší, kdyby hrál jinde, neboť edmontonští nechápou, koho v něm mají.

Budiž přírodě žalováno, že Larionov má pravdu, a začíná být zřejmé, že generální manažer Peter Chiarelli hráčovu přání vyhoví. Jakupova si jako prvního hráče v pořadí vybrali jeho předchůdci. Nejen to, jakkoliv je Jakupov znamenitý hráč, Oilers tehdy potřebovali (dodnes potřebují) jakostního obránce. Skauti a tehdejší generální manažer Steve Tambellini měli jednoho vybraného, ale majitel Daryl Katz nařídil, že chce ostrostřelce Jakupova. Hokejoví lidé, kteří věděli a vědí, odkud jim jde výplata, kývli. A co měli dělat?

A podobných příběhů byla v tomto zápasu spousta.

Ovšem, diváci i Sportsnet museli tančit svatým nadšením nad tím, jak tento zápas presentoval majitel (a potažmo šéf-producent a režisér) jednoho z předních severoamerických televizních podniků Aquila Productions, Don Metz.

Zde je zapotřebí vysvětlení: televizní sítě si do značně míry nechávají vyrobit celý program, jejich úloha spočívá v tom, že najímají komentátory a zajišťují vysílání. Až do odbavení signálu před jeho odchodem ke družici má v případě Oilers pořad v ruce parta kolem zmíněného Dona Metze.

A ten na to šel chytře. Úplný úvod nejprve vypadal jako tradiční (velice rytmický a strhující) “předjezd” (jak se říkávalo v českém televizním žargonu). Až ke kanadské hymně. Tam najednou, místo živého zpěváka, se na kostce nad ledem objevila s mikrofonem v ruce tvář legendárního Paula Lorieaua. Ten, bohužel, před několika lety odešel do důchodu a krátce poté zemřel.

Jenže: v dějinách NHL existuje záznam z doby, kdy se Oilers naposledy dostali do pohárové soutěže, a až do finále (kde prohráli velice těsně v sedmém zápasu na ledě Carolina Hurricanes). Lorieau v šestém zápasu, tedy tenkrát posledním na domácím ledě, začal zpívat O Canada, aby pak po první sloce zvedl mikrofon. Obecenstvo pochopilo, a kanadská hymna zněla neuvěřitelným chorálem.

Z tohoto záznamu se stala klasika, a Metz nechal Lorieaua zaznít naposledy v Rexall Place. Spojení těch dvou chorálů, onoho z jara 2006, a toho nynějšího, bylo ohromující.

Pak se hrálo, a bylo zřejmé, že dnešní mladíci se chtějí vytáhnout před málem dvěma stovkami svých předchůdců, které Oilers pozvali na oslavu stěhování.

Ono to je opravdu ironické, když si uvědomíme, že například jedna z dnešních hvězd Oilers, Jordan Eberle, se narodil 15. května 1990, což je shodou okolností den, kdy Petr Klíma kolem druhé hodiny ranní bostonského času vstřelil ve třetím nastavení utkání Bruins branku, která soupeře zlomila.

Po zápase a krátké přestávce, během níž místní pracovníci upravili plochu, se na led dostavili nejdříve členové místního symfonického orchestru, a pak začal slavný hlasatel Mark Lewis (který ostatně také s touto sezónou končí) ohlašovat jednotlivé hvězdy z dějepisu, ale i ty dnešní. Hvězdy přicházely na led a usedaly na stoličky za nadšeného potlesku a volání obecenstva, které skoro ve svých celých málem 17 tisících zůstalo na svých místech až do konce.

Pro úplnost: Klíma byl uvítán v poslední desítce, tedy mezi největšími hvězdami. Jako předposlední se dostavil Mark Messier,  a jako poslední (překvapení, což?) vstoupil na led Wayne Gretzky. Všichni hráči se dostavili v dresech Oilers s čísly, s nimiž hráli, a se svými jmenovkami na zádech. (Jak poznamenal bývalý Oiler, obránce Igor Kravčuk: člověče, řekli nám, že si je smíme nechat!)

Po uvedení bývalým tiskovým šéfem mužstva Billem Tuelem přišli komentátoři Sportsnetu John Shannon a Gene Principe. Ti pak půldruhé hodiny zpovídali hráče, kteří z Edmonon Oilers udělali legendu NHL.

A večer skončil sejmutím vlajky Rexall Place. Přítomni byli obzvláště Wayne Gretzky, Mark Messier a strážce pořádku v kabině Joey Moss, jedna z nejlegendárnějších postav Edmonton Oilers.

Mnozí z přítomných slzeli, mnozí z bývalých hráčů koukali po bývalých spoluhráčích a snažili se navzájem poznat.

Něco dějepisu

Hala se po dobudování v roce 1974 jmenovala Northlands Coliseum, aby se po jedenadvaceti letech přejmenovala na Edmonton Coliesum. Po třech letech se na pět let stala Skyreach Centre, aby byla posledních třináct let známá jako Rexall Place.

Nová hala se jmenuje už teď Rogers Place, a ať už bude  budoucnost Rexall Place jakákoliv, bude zajímavé, jak dlouho jí vydrží její nynější jméno. Katz totiž prodal svoji síť lékáren jménem Rexall Pharmacies za ohromné peníze americkému lékárenskému koncernu. Zdalipak bude nový majitel chtít vrážet peníze do jména nějakého stadiónu v nějaké západní Kanadě?

Oilers v Rexall Place (pod jejími různými jmény) odehráli celkem 1428 zápasů pravidelné sezóny NHL, a k ním přidali 129 utkání v soutěži o Stanleyův pohár. V pravidelných sezónách nastříleli soupeřům 5010 branek a do jejich sítě jich padlo 4358. V pohárové soutěži nastříleli soupeřům na domácím ledě 533 branek, a 361 jich dostali.

Nejvíce branek vstřelil (kdo jiný?) Wayne Gretzky: 316. K tomu přidal 586 nahrávek (i tady vede tabulku), takže je logické, že nejvíce bodů posbíral tentýž Gretzky.

Nejvíce trestných minut má na účtu Kelly Buchberger (799).

První utkání Oilers v Rexall Place vůbec se uskutečnilo ještě pod znamením WHA (World Hockey Association) 10. listopadu 1974: domácí porazili Cleveland 4-1. Po přistoupení k NHL hráli edmontonští první zápas na domácím ledě 13. října 1979 proti Detroit Red Wings. Výsledek byl nerozhodný: 3-3.

Dává stěhování smysl?

Jednoznačná odpověď zní jednoduše: ano, ale i ne.

Přesněji: smysl nedává to, že se na nové hale po řadě více či méně vyděračských útoků majitele mužstva podílejí daňoví poplatníci města. A to tak, že poměrně pořádným dílem, který se blíží půlce miliardy dolarů.

Mimochodem, jen pro srovnání, co doba dělá s penězi: stavba haly, s níž se Oilers rozloučili, přišla na 17,3 milióny dolarů.

Rogers Place dává obchodní smysl majiteli: novinky přitahují zájemce, a tedy i peníze. Do jeho kapsy. Otázka zní: na jak dlouho? I ta novinka jednou zestárne.

Ekonomicky pro Edmonton Rogers Place smysl nedává.

Majitel Oilers tvrdil a tvrdí, že přestěhováním svého mužstva do středu města tuto oblast oživí. Je totiž pravda, že po skončení pracovní doby v nejruznejich úřadech v tamních věžácích se střed města vylidní.

Jenže: severoamerické obyvatelstvo rádo bydlí ve vlastních domcích, pokud možno se zahradami a záhony. Zvláště obyvatelstvo, které se usneslo, že se vdá nebo ožení a že z toho spojení vzejdou noví Severoameričané. To samozřejmě v oblasti přeplněné věžáky nejde. A to je také hlavní důvod, proč se tolik severoamerických měst dodnes rozrůstá do šíře, a jejich středy vypadají sice přes den živé, ale přes noc naopak.

Další otázka tedy zní, zda 41 večerů pravidelné sezóny na tom něco změní. Patrně těžko, a když, tak sotva, jak zjišťují mnohé ekonomické studie. V první řadě z čistě praktických důvodů: parkování v těchto městských oblastech je velice drahé, a i kdyby byla hromadná doprava sebelepší (a ona není), většina Severoameričanů dává přednost pohodlí vlastního vozidla.

Typický severoamerický fanoušek současně během zápasu do sebe naleje něco pivečka, které vhodně doplní praženou kukuřicí, případně nějakou další krmí (mezi nejoblíbenější patří pizza nebo párek v rohlíku, zvaný též horký pes, neboli hot dog). V některých arénách jsou tyhle pochutiny někdy i k snědku, v jiných už tolik ne. Ve všech případech jsou drahé.

Prohlášení majitelů sportovních mužstev, jichž používají k tomu, aby přesvědčili místní politiky, že příspěvek daňových poplatníků přinese obcí ohromné výhody, jsou vycucané z prstu, jak potvrzuje řada velice vážných a podrobných ekonomických studií.

V případě Edmontonu, kupříkladu, majitel Oilers tvrdí, že oživí střed města tím, že v okolí nové haly postaví nový hotel a pár biografů.

Drobná chybička se vloudila: Edmonton má už dnes hotelů tolik, že je málo nocí v roce, kdy je plno.

A druhá chybička spočívá v tom, že kina jako podniky začínají upadat. Alespoň v Severní Americe. Je to dáno hlavně vznikem řady podniků, kde si může člověk objednat přenos filmu, který jej zajímá, rovnou do počítače, a počítač poté spojí s televizní obrazovkou. Tím pádem nemusí nikam jezdit, může si film zastavit kdykoliv se mu zachce, stroje na pražení kukuřice jsou poměrně za babku, nápoje, na které bude mít chuť, má většinou už dávno v lednici. Proč se namáhat, když za cenu jedné vstupenky do kina může mít přístup k filmům dle svého výběru na celý měsíc?

Ostatně, prosperitu kin začaly nabourávat před časem půjčovny videí. Dnes už neprospívají ani ty půjčovny: nač chodit přes ulici, když stačí pár kliknutí na počítači?

Tím není řečeno, že to tak je dobře. Tím je řečeno, že to tak je.

Základní chyba spočívá v jevu, který velice přesně popsal přední americký ekonom Thomas Sowell. Politici, napsal, počítají život na volební období. Ekonomové vidí život jako legrácku, která může být (a často také je) mnohem delší.

Ať už je tomu jakkoliv, Edmonton Oilers se rozloučili s Rexall Place. Jak mužstvo, tak jeho příznivci, doufají, že v nové hale zazáří tak, jako zářívali kdysi.

Jako sen to vypadá skvěle.

Jako skutečnost?

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.