Petr Adler: pomůže zprostředkovatel vyřešit žalobu bývalých hokejistů? Asi ne

NHL začala jednat se zhruba stovkou hráčů, kteří ji žalují, protože jim prý neřekla, že zranění hlavy mohou mít celoživotní následky. Nikdo v tom ale nemá hledat nějaké zvláštní významy, řekl komisař soutěže Gary Bettman (na snímku): soud nařídil, aby se obě protivné strany podrobily pokusu o zprostředkování, takže k jednání dochází pouze z nařízení soudu.

Podle Bettmana tedy nemůže být ani řeči, že by snad NHL šla ve šlépějích amerického fotbalu. NFL nakonec podobný spor uzavřela mimosoudním vyrovnáním s bývalými hráči.

Severoamerické soudy (kanadské i americké) pravidelně dávají přednost mimosoudním vyrovnáním. Přinejmenším proto, že si tak ulehčují život, a také proto, že když se obě strany dohodnou, vyplatí se to všem zúčastněným. Náklady na právníky mohou být někdy vyšší než částky, které vysoudí vítězná strana ve sporu před soudem.

O čem se hádají

V případě oné stovky bývalých hráčů NHL jde o několik druhů neshod.

Žalující hráči tvrdí, že NHL postavila tvrdost hry a násilí vůbec nad péči o jejich zdraví. Propagovala hrubé zákroky, rvačky, nejrůznější osekávání soupeře, ačkoliv musela dobře vědět, že to může mít dlouhodobé následky pro takto postižené hráče.

Liga se ovšem podobným osočením brání velice usilovně. V první řadě drobnou knihou jménem pravidla hry. Ta zmiňují za podobné zákroky spousty trestů. Jestli podle žalujících hráčů měla vědět NHL, že hrubost může hráčům zničit život, jak je možné, že to nevěděli hráči samotní? Kromě toho liga předložila důkazy o tom, kolikrát žádala hráčské odbory NHLPA, aby své členy v tomto směru patřičně poučily, a kolikrát se ji dostalo odpovědi, aby se nepletla do vnitřních záležitosti hráčů.

Žalující hráči dále tvrdí, že je měla liga varovat, že útoky na hlavu a z nich plynoucí otřesy mozku mohou vést (a často vedou) k výskytu CTE, chronické traumatické encephalopathii. To je dodnes ještě neléčitelná mozková choroba, která vede k řadě dalších chorob, počínaje klinickými depresemi, přes nejrůznější drogové závislosti (včetně alkoholismu), až k z nich plynoucím sebevraždám.

Ovšem: zatím je to tak, že přítomnost CTE potvrdí teprve pitva.

Tady je ten spor patrně řešitelný nejméně ze všeho. Liga na svoji obhajobu tvrdí, a mnohý odborný lékař s ní souhlasí, že znalosti CTE (i ostatních důsledků otřesů mozku) byly v době, jíž se týká žaloba, mnohem nižší a povrchnější než jsou dnes. Nemluvě už ani o tom, dovozuje vedení NHL, že ani dnešní vědecké znalosti nejsou schopny potvrdit bez výjimek tvrzení žalujících hráčů, že otřesy mozku vedou vždy k CTE.

Liga dále tvrdí, že mnohý hráč podlehl démonu alkoholu (i jiných drog) dávno před tím, než utrpěl první poranění hlavy. Ano, je pravda, že NHL se poměrně dlouhou dobu nepletla hráčům do jejich soukromí, a že programy, které mají hráčům (včetně těch bývalých) pomáhat při překonávání podobných potíží (neřekla chorob), jsou poměrně nové. Jenže, dodává liga, nemohla je zavádět, kupříkladu, bez spoluúčasti a souhlasu NHLPA.

Žalující hráči se nyní chytají jako tonoucí stébla nařízení soudkyně Susan Richardové Nelsonové z Minnesoty, že se má NHL uicastnit spolu s nimi nějakého zprostředkování, které by vedlo ke smíru. Pod slůvkem smír si prdstavuji mimosoudní vyrovnání.

Něco podobného stálo NFL kolem pěti miliard dolarů. Je možné, že NHL by to stálo méně, jenže hokejová soutěž trvá na tom, že o vyrovnávání nemůže být ani řeči.

Paní soudkyně v červenci hráče děsně zklamala, když zamítla jejich žádost, aby případ označila za skupinový (class action). Kdyby tehdy kývla, vznikly by dvě skupiny žalujících: v první by byli všichni dodnes žijící bývalí hráči NHL, ve druhé by byli všichni bývalí hráči, kteří dnes trpí neurologickými potížemi.

V podstatě by tak stála proti NHL skupina zhruba pěti tisíc lidí.

Takhle stojí proti lize zhruba stovka bývalých hokejistů, a každý pěkně sám za sebe, z vlastní kapsy v mlhavé naději, že kdyby to vyhrál, vrátily by se mu přinejmenším náklady. I tohle ale je naivní představa: bude-li to pokračovat, aniž by věc dospěla ke zprostředkovanému řešení, dala liga už teď dost nezdvořile najevo, že bude u každého žalobníčka požadovat nejen podrobnou zdravotní zprávu, ale také přesvědčivý a přesvědčující důkaz, že k chorobě došlo vinou hokeje ve službách NHL.

Nesmysl?

Bettman zdůraznil, že liga je přesvědčena, že celá věc vůbec nepatří před soud. V právnické řeči se tomu říká, že celý případ je nesmysl. Jedna věc je, jednat s bývalými hokejisty před pracovním úřadem, za účasti NHLPA a spolku vysloužilých hráčů NHLAA, ale tahat to celé před soud, to se dá směle označit za zneužívání soudnictví.

Stuart Davidson, jeden z právníků žalující strany, zcela pochopitelně odmítl Bettmanovo stanovisko o tom, ta celá věc je nesmysl. Řekl, že ano, paní soudkyně Richardová Nelsonová požádala obě strany, aby zkusily použít služeb zprostředkovatele (v cizí řeči: mediator), ale ani on nezněl nějak přesvědčivě, když řekl, že protivné strany vyzvala, aby se zkusily nějak domluvit, pakliže to dokáží.

Žalující bývalí hokejisté zcela očividně hodně spoléhají na pověst paní soudkyně Richardové Nelsonové, jakož i na všeobecnou pověst soudů v Minnesotě vůbec. Dějepis jim dává povětšině za pravdu. Soudy v Minnesotě jsou totiž pověstné tím, že klidně sníží trest (pakliže ho vůbec vyměří) člověku, který zabil vlastní rodiče a hájil se, že je úplný sirotek. Jestli dokáže, že ho rodiče odmítali podporovat v lelkování poukazem, že mu už je přece čtyřicet, ale ti oškliví kapitalisté ho nechtěli vzít do práce, protože nedokončil ani střední školu, dostane se mu mírného varování, aby to příště už nedělal, a ti oškliví kapitalisté jsou vyzváni, aby ho najali i přesto, že je úplně nevzdělané nemehlo.

S pomocí zprostředkovatele se věc potáhne zase dál. Právníci nezchudnou. A bývalí hokejisté nezbohatnou.

Tak už to v životě chodí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter