Petr Adler: Rada guvernérů zjišťuje, že rozšíření ligy je v tuto chvíli zbytečný bolehlav

Kanonýr Montreal Canadiens Jean Beliveau (na dobovém snímku při své oblíbené činnosti - střelbě) před šedesáti lety nasázel soupeři během čtyřiceti vteřin běžné dvouminutové přesilovky tři branky. To stačilo, aby se NHL rozhodla, že tudy cesta nepovede. Krátce poté došlo ke změně pravidla: ve chvíli, kdy v běžné přesilovce (nikoliv pětiminutové nebo delší) padne branka, vrací se potrestaný hráč do hry.

Teď, když NHL úpí, že padá málo branek, a brankáři úpí, že další zmenšení chráničů z nich udělá obětní beránky, padl na zasedání Rady guvernérů v kalifornském Pebble Beach ohromný nápad: což takhle se vrátit k původnímu pravidlu, padni komu padni?

NHL je v tomto ohledu obdivuhodná. Když v druhé půli osmdesátých let minulého století Edmonton Oilers pravidelně povolávali finského obránce Reija Ruotsalainena, zavedli do své taktiky, že způsobili při svém vyloučení, aby byl (třeba jen o pár vteřin později) vyloučen také hráč soupeře. Hrálo se čtyři na čtyři. Oilers ovšem měli v sestavách hráče, kterým to ohromně vyhovovalo, takže při takto vyrovnané hře ve vzájemném oslabení většinou vstřelili alespoň jednu branku. Ostatní mužstva si stěžovala, pročež liga zavedla tzv. Ruotsalainenovo pravidlo: jsou-li vyloučeni hráči obou stran, hraje se pět na pět. My vám dáme, vy zatracení Oilers, abyste si dělali ze soupeřů Hurvínky, případně dokonce i Spejbly!

Rozšíření zatím u ledu

Jenže páni guvernéři se bavili také o věcech pro ně podstatnějších. Třeba o rozšíření soutěže.

Věc se totiž při pondělním jednání v konferenční síni hotelu Inn at Spanish Bay nedostala dál než k tomu, že třicet členů plenární schůze vyslechlo zprávu desetičlenného výkonného výboru, který posuzoval výsledky dosavadní práce úředníků ligy a najatých účetních i jiných průzkumníků, včetně ekonomů a (to hlavně v případu Québec City) politologů.

Schůze výkonného výboru trvala dvě hodiny. Poté výkonný výbor předstoupil před zbytek členů Rady. Přednést zprávu o všem, co se dozvěděl, mu trvalo zhruba dvacet minut. Ta zpráva, řekl jeden z guvernérů, byla hodně neutrální.

Navrhla liga a potažmo výkonný výbor, co se má stát?

Nikoliv, odpověděl onen guvernér.

Jelikož plenární schůze trvala další dvě hodiny, o čem si mohli vlastníci ještě povídat?

O tom, že si konečně všichni guvernéři uvědomili, že otázka nestojí tak, že by najednou každý jeden z nich dostal do kapsy 17 miliónů dolarů. A kdyby přijali oba zájemce, dostal by každý jeden z nich po 34 miliónech dolarů.

V americké řeči se tomu říká, že ďábel je skrýt v podrobnostech (doslova: the devil is in the details).

Například: jedním z oznámených účelů rozšíření ligy je skromný pokus o vyrovnání počtu mužstev v jednotlivých konferencích. Dovede si někdo představit Québec City jako člena západní konference?

Kromě toho: jak by měl vypadat způsob vybírání hráčů pro nové mužstvo, případně nová mužstva? Za ty prachy by noví vlastníci měli mít nárok, aby si mohli sestavit mužstva, která by byla schopna soutěžit hned od samého začátku. Atlanta Thrashers se stali obětí určitého sobectví tehdejších dosavadních vlastníků. Takže už také nejsou v Atlantě.

Každý z dosavadních majitelů se tedy musí pořádně zamyslet: kromě toho, že dostanu navíc peníze, o které se nebudu muset dělit s hráčskými odbory (NHLPA), co udělá rozšiřovací výběr (expansion draft) s mužstvem, které mám teď?

Nelze srovnávat nesrovnatelné

Ve srovnání s minulým rozšířením ligy v roce 2000, kdy do soutěže přišli Columbus Blue Jackets a Minnesota Wild, je dnes všechno jinak. Spousta hráčů má smlouvy s doložkami, které jim zaručují, že se bez jejich souhlasu nebudou nikam stěhovat, ať výměnou nebo jakkoliv jinak. Mzdový strop byl tenkrát také jen jedním z divokých snů předvídavějších vlastníků a ligových činitelů (a noční můra tehdejších odborových předáků).

Dnes většina výměn stojí a padá se zmíněnými smluvními doložkami a dopadem smluvených mezd vyměňovaných hráčů na mzdové stropy zúčastněných mužstev.

Také je dobré si uvědomit, že by byl veliký rozdíl, kdyby se liga rozšířila o jedno mužstvo nebo snad, nedej přírodo, o dvě. O tři? Kam vás vede slepá vášeň?

To byla jedna z věcí, které komisař ligy Gary Bettman zkusil sestřelit ve chvíli, kdy spatřil mikrofony a kamery reportérů, kteří na něj čekali jako myslivci na škodnou před dveřmi schůzovní místnosti. Nikoliv, řekl Bettman důrazně, současná jednání se týkají pouze přihlášek Québec City a Las Vegas. Určitě nejde o lednové hlasování radních v Seattle, zda přispějí 285 milióny dolarů na přestavbu haly KeyArena. Hrávali v ní dříve košíkáři mužstva NBA SuperSonics, špičkovému hokeji ale nevyhovuje. NHL, zdůraznil Bettman, se nemíní bavit se zájemci, kteří nemají k dispozici přijatelnou halu.

Jenže, i kdyby radní v Seattle nakonec souhlasili, že by se daňoví poplatníci podíleli na provozu mužstva profesionální sportovní soutěže ve městě, pro NHL to pořád ještě nic neznamená. Pokud jde o rozšíření NHL, o Seattle bude řeč, až to bude mít smysl.

Rozšiřovací výběr by ale mohl být záminkou k tomu, aby se mužstva mohla vykoupit ze smluv málo perspektivních hráčů, kteří podle nich dostávají nezaslouženě moc peněz. Avšak guvernéři by si přáli, aby se to podobalo výkupnímu období po uzavření nejnovější kolektivní smlouvy. Aby se tyto částky nezapočítávaly do mzdového stropu.

To by ovšem byl krok, který by vyžadoval souhlas NHLPA. Dostal by jej? V jakém případě ano, kdy naopak ne? Odborů se zatím, alespoň otevřeně a úředně, nikdo neptal.

A to byl jen stručný nástin otázek, které se musí honit hlavami miliardářských vlastníků, včetně té nejdůležitější: stojí mi mizerných 17 miliónů za to, abych riskoval, že poškodím své vlastní mužstvo?

Bettman to shrnul jednoduše: chceme se vlastně vůbec rozšiřovat? Máme přihlášky, které by nám zajistily trhy, které by nás zajímaly? Jsou to ti správní zájemci?

NHL si je vědoma, že by se ve velice nejisté době měla zavázat k závazným a závažným krokům. Stojí jí to za to?

A co dnes?

To byly řeči o vzdálenější budoucnosti. V současnosti liga očekává, že se radní v Broward County domluví, zda povolí Florida Panthers, aby vyjednali změny v nájemní smlouvě, která je váže k BB&T Center. Kdyby souhlasili, mužstvu by se mohlo ulevit až o 86 miliónů dolarů. Kdyby nesouhlasili? NHL by měla o jednoho zájemce o přestěhování navíc.

Jak to, navíc?

Vedení Carolina Hurricanes (a potažmo liga) tvrdí, že není pravda, že by dosavadní vlastník Peter Karmanos chtěl prodávat mužstvo někomu, kdo by si chtěl najít trh s větším počtem zájemců o hokej. Ale dokud nebude prodej uzavřen, visí osud mužstva z Raleigh ve vzduchu.

A podobně visí ve vzduchu budoucnost Arizona Coyotes. Naleznou jiné působiště v nejbližším okolí? Někde ve Phoenixu? Zůstanou v Glendale? Odpověď na třetí otázku je skoro jistě záporná. Odpovědi na první dvě otázky způsobují, že pouštní psi visí ve vzduchu.

Do předpovědi o budoucnosti vstupuje otázka mzdového stropu. Jsou mužstva, která by chtěla (potřebovala) znát odpověď hned teď. Třeba Tampa Bay Lightning, kteří by si rádi udrželi Stevena Stamkose. Jenže netuší, kolik si budou moci dovolit. A na jak dlouho.

Podobně na tom jsou Los Angeles Kings, kteří netouží po ničem jiném než po uzavření nové smlouvy s Anžem Kopitarem.

Bettmanova předpověď, že mzdový strop příští sezóny se bude pohybovat v rozpětí mezi letošními 71.4 milióny dolarů a 74,4 milióny dolarů na mužstvo a sezónu jim moc nepomůže. Rozdíl zvící více než tři milióny dolarů je dost dramatický.

Jednání pokračují v úterý.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter