Petr Adler: Senators mají na kahánku, a jejich majitel vyhrožuje fanouškům

16. prosince 2017, 8:20

Petr Adler

Vy mě nemilujete tolik jak by se mi líbilo, tak já vás teda taky nemiluju, a když na to přijde, umím si sebrat bábovičky a odejít na jiné pískoviště. Tak by se dalo shrnout jedenáct minut pátečního podvečera před kanadskou sněmovnou v hlavním městě země. Majitel Ottawa Senators Eugene Melnyk naznačil, že když to takhle půjde dál, zná i jiná místa než jen ottawské předměstí Kanatu. Rozhodně nevyhrožuje, prohlásil, ale nikdo po něm přece nemůže chtít, aby rozfofroval peníze, které vydělával po tolik let, na nějaké hokejové mužstvo. I přesto, že hokej miluje.

A to všechno s kluzištěm pod širým nebem v pozadí, a v předvečer utkání, jímž mají vyvrcholit oslavy stého výročí NHL: domácí Senators proti Montreal Canadiens.

Nikdo je nemá rád?

Je vskutku obdivuhodné, že Senators neměli v loňské sezóně vyprodáno ani v posledním utkání finále Východní konference. Podlehli pozdějšímu vítězi Stanleyova poháru Pittsburgh Penguins, ale od postupu do pohárového finále je dělila vlastně jedna jediná branka.

Melnyk na přímou otázku odpověděl, že to nechápe.

Dobrá, mohl by pochopit, že se davy nehrnou, když se mužstvu nedaří jak by mělo a jak by mělo odpovídat jeho sestavě, ale že se nehrnou ani ve chvílích, kdy vítězí?

Je to tím, že je mužstvo v předměstí a lépe by mu slušelo hrát někde ve středu města? Všichni pořád mluví o vyjednávání s patřičným úřadem jménem komise pro hlavní město (National Capital Commission, zkráceně NCC), a o možnosti postavit novou halu v místě jménem LeBreton Flats, pár minut rychlou chůzí od sněmovních budov.

Melnyk připustil, že se o tom mluví, a naznačil, že na to stěhování netlačí tolik on, jako po něm touží vedení NHL. Měl pár důvodů. Jak by k tomu přišli obyvatelé Kanaty, neboli většina pravidelných návštěvníků domácích utkání Senators? A navíc, mezi vládními úředníky není tolik zapálených hokejových fanoušků, aby platili za vstupenky na hokej v podání NHL ze svého.

Přitom do Canadian Tire Centre se člověk dostane v průměru za 55 dolarů, což je méně než loňských 61. Až na to, že těžko je člověku samotnému, jde tedy s dráze milovanou bytostí. Během takového zápasu člověku vyhládne, je i žízniv. Stručněji: utratit za ten jeden večer zhruba dvě stovky, tomu už se říká vyhazovat si z kopýtka. Zvláště, když má člověk jet autem z Ottawy do Kanaty. Mizerných 22 kilometrů tam, a stejně mizerných 22 kilometrů zpátky. Zapálený fanoušek, vlastník sezónní vstupenky, podnikne cestu v pravidelné sezóně jedenačtyřicetkrát. Nebavíme se o předsezónních exhibicích, ani o pohárové soutěži. To máme, to máme, to máme hodně kilometrů. Přesněji: 1.804 kilometry.

Kudy, kudy, kudy cestička?

Během oněch rozčilených jedenácti minut se Melnyk zmínil, že se jednou vydal na stadion více méně v přestrojení, a vozidlo nechal tam, kde nechávají na dobu utkání stát své povozy všichni ostatní. Když se po zápase vydal na cestu domů, řekl Melnyk, zjistil, že mají pravdu ti, kteří nadávají, že se z toho parkoviště nedá vyjet, aniž by člověku nevytekly nervy do kýble.

To, dodal, znamená, že by někdo měl postavit nový výjezd na dálnici. Kdo by to měl být? Rozhodně ne Ottawa Senators.

Ale hlavně, zdůraznil Melnyk několikrát, když máte lahůdkářský krám a zákazníci se k vám nehrnou, zatímco o pár ulic dál je podobný krám, který praská ve švech, a fronta se vine někdy až za roh, co uděláte?

Prodáte ten svůj krám? zeptal se jeden z přítomných reportérů.

Ne, odpověděl Melnyk. Přestěhujete ho.

Dobrá, poptal se další reportér, tedy do středu Ottawy? Na otázku, která opakovala předchozí výměnu, že totiž střed města není vlastně řešení, odpověděl Melnyk poměrně vlídně, avšak záporně. A dál se k tomu tématu nevracel.

Zdůraznil ale, že skutečně nechápe, proč je v kanadském hlavním městě tak málo fanoušků. Posíláme na led jakostní mužstvo, na které utrácíme peníze v horní polovině tabulky mzdových výdajů. A poté dodal, že jeho mužstvo na hráče vydává ze 75 povolených milionů dolarů celých 68 milionů.

Tady něco nehraje: podle statistik skvěle informovaných stránek capfriendly.com, utrácí Ottawa Senators mnohem více, v těchto dnech je to kolem 73 a půl milionu dolarů. Pár možností: Melnyk mohl citovat kolik utrácí ve skutečnosti, protože některé hráčské smlouvy jsou rozloženy tak, že opravdu vyplácené částky rok od roku kolísají, zatímco poměr vůči mzdovému stropu (tzv. cap hit) se počítá jako prostý aritmetický průměr z celkové smluvní částky. Nebo nemá pan Melnyk ponětí o svých penězích.

Ta druhá možnost se dá vyloučit bez zvláštního váhání.

Tak jak to tedy je? Utápí se Senators, a potažmo Melnyk, v dluzích?

Na Melnykovu odpověď by byly pyšné věštkyně ze starořeckých Delf: “Jsme na tom OK. Nejsme na tom skvěle.”

Ale ano, řekl Melnyk, peněz má pořád dost, jenže to přestává být legrace, když má hradit náklady, aniž by viděl nějaké zisky.

Částky, které pobírají hráči, a nejen ve mzdách, ale i v nejrůznějších dalších výhodách, se hned tak nesníží, spíše naopak, řekl Melnyk. Vyjednávání s hráčskými odbory NHLPA o novou kolektivní smlouvu se také blíží rychleji, než by se mu líbilo.

Je to na fanoušcích

Ottawský trh ho musí přesvědčit, že mu stojí za to, aby nechal Senators tam, kde jsou.

Při té příležitosti prozradil jinak pečlivě střežené tajemství. Hala, v níž pracuje jeho mužstvo, slaví letos pětadvacáté narozeniny. Byla postavena tak, aby byla ve svých třiceti letech zastaralá. Takže za pět let se v Ottawě dočkáme podobných nářků, jaké slyšíme od Calgary Flames.

Melnyk zdůraznil, že to není schválně, že to je tím, jak rychle se mění nejrůznější technologie. Vzápětí toto tvrzení sestřelil: pakliže se bude stavět nová hala, bude to se záměrem, aby vydržela padesát let.

Dá se nynější hala upravit tak, aby vydržela déle? Jisté, připustil Melnyk, stačí do ní vrazit něco mezi 20 až 50 miliony dolarů, a bude jako nová.

Přírodě žel, nikoho nenapadlo položit další přirozenou otázku: tak proč to neuděláte?

Stejně, jako nikoho z přítomných nenapadlo se zeptat, co tomu všemu říkají lidé z Québecoru, kterým uprostřed Québec City více či méně zahálí Videotron Centre.

Podnik, který hodnotí bohatství kanadských podnikatelů, Canadian Business, označil letos Melnyka za devětasedmdesátého nejbohatšího muže v zemi. Patří mu něco přes 1,2 miliard dolarů.

Je proto poněkud podivné, že po NHL kolují fámy, že zaměstnanci Senators nedostali minulý měsíc výplaty, případně že je dostali opožděně, a že skauti dodnes čekají na úhradu svých nákladů na cestovné a diety. Melnyk ovšem tyhle dohady popřel s rozhodným rozhořčením. Ovšem připustil, že podnik zaměstnává co nejmenší počet pracovníků. V řeči anglické se tomu říká bare bones, neboli doslova obnažené kostí.

Uvážlivý hospodář?

Melnyk zopakoval, že nemá v úmyslu jen tak rozfofrovat, co vydělal celoroční prací. Ano, řekl, máme co nejméně zaměstnanců, ale měli bychom se také podívat na hráčské výplaty.

Znamená to konec hvězdného obránce Erika Karlssona, kterému brzo vyprší smlouva, a který řekl, že bude žádat, kolik si zaslouží?

Melnyk od téhle otázky odkličkoval: do těchto věcí se generálnímu manažerovi Pierrovi Dorionovi neplete. Počká, až něco dojedná a přinese mu to ke schválení.

I když, útočník Kyle Turris nedávno řekl, že za jeho výměnou k Nashville Predators stála osobní neochota Eugena Melnyka vyjednat s ním novou smlouvu. Turris sice svá slova nedoložil, skutečností ale zůstává, že v den příjezdu do Nashville podepsal s Predators smlouvu na šest let za 36 milionů dolarů.

Melnyk se k Turrisovu názoru nevyjádřil ani tak, ale ani naopak. Vrátil se k původní řeči: “Chceme si udržet vynikající hráče. Ale sami vidíte, jak šílené jsou všechny ty mzdy a příplatky. To nejde, abychom utráceli mezi těmi, kteří utrácí nejvíce, a měli přitom jeden z nejnižších příjmů. Takhle to prostě nejde.”

Čísla jsou děsivá. Je možné, že třeba na takové Floridě by nad nimi pokrčili rameny, ale aby kanadské hokejové mužstvo, člen nejvyšší hokejové soutěže světa, muselo ve své vlastní hale zakrývat plachtami malém půldruha tisíce sedadel jenom proto, že si na ně nikdo nekoupil lístek, to je vskutku dost neslýchané.

Melnyk řekl, že moc doufá, že se vbrzku všechno změní k lepšímu. Brzko ovšem nedefinoval.

Je to tak, že se buď stane něco, co vrátí Ottawa Senators k životu, a stane se to co nejdříve, nebo to dopadne zle.

Špatné je, ze nikdo, a majitel Ottawa Senators obzvláště, nemají tušení, co by to něco mělo být.

A tak se také může stát, že hrozby Eugena Melnyka nebudou liché: jednoho krásného dne přijedou ke Canadian Tire Centre v Kanatě prázdné stěhovací vozy, a odjedou odtud plné.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.