bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: Senators řeší nevyprodané sály zmenšením hlediště

10. září 2017, 17:52

Petr Adler

Ottawa Senators byli v loňské soutěži o Stanleyův pohár poměrně úspěšní. Prohráli až ve finále Východní konference s pozdějšími vítězi celé soutěže, Pittsburgh Penguins. Jenže neměli ani jednou vyprodáno. To je pro kanadské mužstvo neslýchané. A tak to vyřešili po způsobu pštrosů: do nové sezóny nastupují s tím, že budou mít o patnáct set sedadel méně. Nikoliv, nebudou kvůli tomu bourat Canadian Tire Centre. Jenom oddělí šest řad sedadel na každé straně za brankami černými celtovými závěsy.

Co oko diváka nebo televizní kamery nevidí, to neexistuje.

Majitel Eugene Melnyk přišel s vysvětlením: stále víc a více vstupenek se prodává jako přepychové lože (v nářečí profesionálního sportu Severní Ameriky se tomu říká club seating), takže, všeobecně řečeno, haly současnosti jsou zbytečně velké, a haly budoucnosti budou muset být menší.

Canadian Tire Centre bude místo osmnácti a půl tisíce vstupenek na zápas muset prodat pouze sedmnáct tisíc. I to je dost, aby se zvedlo pár obočí: Senators se totiž před nedávnem dali slyšet, že hala v předměstské Kanatě může být skvělá, ale kdo se bude trmácet celých 23 kilometrů tam (a tutéž vzdálenost zpátky) proto, aby se podíval, jak dospělí chlapi hrají dětskou hru za dospělé peníze?

Kdysi dávno se v pražském Divadle Semafor divák zeptal Miroslava Horníčka, zda měl někdy pocit, že je dneska blbé obecenstvo. Ne, odpověděl tenkrát pan Horníček bez zaváhání. To si spíš myslím, že jsem dneska blbej já.

Taková nová hala v LeBreton Flats, kousek od Sněmovny (Parliament Hill je v dohledu prostým okem) by bodla, tvrdí Senators. Ovšem, dodávají, ottawští občané by měli přispět vlastními penězi na ten přepych, že budou moci chodit na hokej málem pěšky.

Myšlenka, že by měl daňový poplatník přispívat na stavbu nového svatostánku pro své hokejisty zatím uvízla ve vzduchu. Když totiž původní majitelé přišli s nápadem na obnovení zašlé slávy jména Ottawa Senators, zvolili Kanatu jako lacinější možnost právě proto, aby tehdejší daňoví poplatníci nemuseli tolik skřípat umělým chrupem.

A teď najednou, tu máš, čerte, kropáč, karta se obrátila. Předměstí je nezajímavé.

Krátké ohlédnutí

Dnešní Ottawa Senators jsou převtělením svých mnohem slavnějších jmenovců. Původní Senators vznikli v roce 1883. Členy NHL byli v letech 1917 až 1934. Dokázali v té době získat jedenáct Stanleyových pohárů. Pak z řady důvodů, z nichž mnohé by vydaly na ubrečený televizní seriál, zanikli.

V roce 1988 přišel Bruce Firestone, který se zabýval rozvojem neobsazených území v hlavním městě Kanady (a jeho okolí) s nápadem, že by se špičkový hokej měl do Ottawy vrátit. Liga nakonec souhlasila a přiklepla udělení nové pobočky těsně před koncem roku 1990. Firestone vzápětí zahájil stavbu haly. Kanata byla (dodnes je) lacinější než jakákoliv jiná oblast v Ottawě nebo jejím bezprostředním okolí.

Noví Senators se vydali na klikatou cestu špičkového profesionálního hokeje se začátkem sezóny 1992 - 1993. Od roku 1996 hrají ve své dnešní hale, až na to, že tenkrát se jmenovala Palladium.

Jak přišel realitní magnát na jméno Palladium je skryto za rouškou tajemství. Jedině, že by pan Firestone byl současně vedle realit také znalcem chemie a starověkého dějepisu.

Palladium je chemický prvek, atomové číslo 46, který patří mezi tzv. platinové kovy. Bylo objeveno v roce 1803, kdy také byl objeven asteroid pojmenovaný Pallas. A jméno Pallas pochází ze starého Řecka: bohyně moudra Athéna si je přivlastnila poté, kdy zavraždila původní nositelku toho jména.

Stánek dnešních Ottawa Senators změnil názvy několikrát, vždycky podle toho, kdo se uvolil zaplatit za tzv. jmenovací práva (naming rights) nejvíce ze všech. Nynější název si předplatil obří kanadský prodejce nejrůznějších druhů zboží pro nejrůznější druhy domácích kutilů, jménem Canadian Tire.

V čem je potíž?

Jakkoliv jsme zvyklí slyšet, že to či ono stavení už nemůže sloužit svému účelu, protože je příliš malé, president Ottawa Senators Tom Anselmi to obrátil vzhůru nohama. Naše budova, řekl Anselmi, je příliš veliká. A pak oznámil, že klub schová šest řad sedadel na každé straně kluziště za brankami za černé závěsy z celtoviny. Tak veliké horní části hal už dnes nestaví vůbec nikdo, dodal na vysvětlenou.

Jak tedy, zeptal se sebe sama jako správný řečník, jak vytvoříme nedostatek až nouzi? Zmenšíme to, a ulehčíme si tak odpověď na otázku, jak to zaplníme.

Ale proč právě místa až nahoře? Anselmi měl odpověď i na tuhle otázku: jsou to nejlacinější místa, a přitom to jsou místa, která se nám prodávají nejhůře. Proto, že se jim říká nosebleeds, neboli místa, kde se krvácí z nosu kvuli řídkému ovzduší? Tahle otázka zůstala nezodpovězena.

Druhá část odpovědi bude pochybná, dokud ji president Anselmi nepodpoří číslicemi, které ověřil nezávislý účetní.

Ta první část ale dává smysl: proč se trápit se zbožím, na kterém stejně nemůžeme vydělat?

President Anselmi se pak pustil do psychologie davu. Lidé, řekl, chtějí být účastníky událostí, které se odehrávají v zaplněných sálech. Prázdná sedadla je odrazují.

Že tu trochu kulhá logika, toho si president Anselmi nevšiml: když lidé nebudou kupovat vstupenky, zůstanou v hale prázdná sedadla. Tom Anselmi zůstal u svého způsobu vysvětlování až do konce: když je méně zboží, je prodej jednodušší. Stačí, aby si lidé mysleli, že bude vyprodáno. A pak bude. Je to všechno o nabídce a poptávce.

Proto také, dodal president Senators, navrhovaná hala v LeBreton Flats bude mít o dva tisíce sedadel méně než má ta dnešní.

Bude. Pakliže bude vůbec.

Tady platí, že to by ji musel někdo postavit. Ottawští se v současné době dohadují o dvou způsobech přebudování oblasti LeBreton Flats. Ten s halou pro Senators je pouze jedním z nich. Zatím není známo, kterému způsobu dají přednost. Hlavní potíž spočívá v tom, že veliká část ottawských občanů jsou zaměstnanci federální vlády, kteří jsou v hlavním měste země značně dočasně. Sebestřednost jejich názoru tedy moc nepřekvapuje: proč bych měl ze svých daní platit za něco, čeho si neužiju?

Ticho po pěšině

To, že Senators odmítají sdělit, kolik prodali sezónních vstupenek, už dnes nikoho nezarazí. Podle zasvěcených odhadů jich totiž v loňské sezóně neprodali o moc víc než osm tisíc. Ostatní kanadská mužstva se holedbají zhruba třinácti tisíci sezónními vstupenkami na mužstvo. Prodat deset tisíc zbývajících vstupenek zápas co zápas, to není jednoduché.

Horší je, že nikdo moc otevřeně nemluví o dvou směrech ekonomického výzkumu. Ty staví současný přístup k profesionálnímu sportu (a zábavnímu průmyslu vůbec) do neobvyklého světla.

Ten první, založený na průzkumu skutečných případů (tzv. case studies), dokazuje zcela jednoznačně, že profesionální sportovní soutěže v hrdlo lžou, když tvrdí, jak moc jejich odvětví zábavního průmyslu prospívá celkové hospodářské situaci obce.

Postup je prostinký: toto je tzv. vstup (investice, atd.), toto je očekávaný výstup, neboli důvod, který ospravedlňuje vstup, a toto je skutečný výstup, čili výsledek. Ano, zajisté, výzkum musí vzít v potaz neskutečné množství okolností, a tudíž i čísel, ale tady jde o zásadu, a ta je opravdu prostinká.

Ve sta případech ze sta výsledek zněl (krádež od pánů Milana Lasici a Julia Satinského): mínus 15 bodov za odvrávanie kvízmajsterovi. Bez jediné výjimky.

Tady nejde rozebírat studie o mnoha tisících stránek. Důležitý je výsledek: majitel na tom vydělá, daňový poplatník na tom prodělá.

Všichni ti ekonomové se shodli, že nikdo nemá vůbec nic proti tomu, aby majitel vydělával. Vrazil do toho peníze? Udělal to snad z dobročinnosti? Jde pouze o otázku, proč by měl soukromý podnikatel smět tahat peníze z veřejné pokladny. Jak říkají odpůrci tohoto stavu věcí, takhle jsme si ten kapitalismus nepředstavovali.

Druhá potíž ale je mnohem horší: studie, které déle než tři desítky let sledují návštěvnost soutěží profesionálního sportu (a nejrůznějších podniků zábavního průmyslu vůbec), zjišťují, že je čím dál tím menší. A jde nejen o osobní přítomnost diváků v hledištích. Jde také o sledovanost přímých přenosů z událostí v rozhlase, ale také v televizi, a také v tzv. nových sdělovacích prostředcích (internet, telefonní aplikace, apod.).

Ekonomové svá čísla předhodili psychologům, demografum a sociologům. A ti se vášnivě dohadují o příčinách. Zdá se, že kolik studií, tolik příčin. Počínaje pocitem, že jak špičkoví sportovci, tak umělci dávají zbytečně často najevo svoji výlučnost, přes pocit, že obyčejný divák sice stojí v údivu nad špičkovým výkonem, ale současně ví, že v životě nedosáhne ani výkonu alespoň trochu srovnatelného. Přílis moc dokonalosti totiž nudí. K uváděným příčinám patří také, že nové technologie otevřely před bývalými odběrateli jiná pole zájmu. Ano, k ukojovani těch zájmů sedí a někdy až doslova otupěle čučí do obrazovek, ale to jim nevadí. A také jsou mezi bývalými diváky mnozí, kteří se rozhodli, že si mohou zasportovat nebo se vyžívat uměním sami: špička to nebude, ale sranda třeba ano.

Který názor nakonec převáží je v tuto chvíli lhostejné. Asi všechny. Pro zábavní průmysl obecně, tudíž pro profesionální sport jmenovitě, a pro Ottawa Senators obzvláště, je důležité jedno jediné: chodí na ně čím dále, tím méně lidí.

A tady strkání hlav do písku nepomůže.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.