Petr Adler: setrvalá zhovadilost nezaslouží odměnu, hřímá Brian Burke

2. dubna 2019, 7:59

Petr Adler

V úterý 9. dubna se roztočí slosovací buben a jeden z generálních manažerů mužstev, která letos nepostoupila do pohárové soutěže, odejde spokojen: v pátek 21. června si bude v Rogers Arena ve Vancouveru vybírat v každoročním tržišti mladíků jako první.

Ostatní se budou tvářit sportovně, budou mu s neupřímnými úsměvy upřímně blahopřát, střední útočník amerických mladíků pod 18 let Jack Hughes se bude tvářit nadšeně, že bude hrát za mužstvo, které vyhrálo Stanleyův pohár naposledy v minulém tisíciletí, pakliže vyhrálo vůbec, a to celé je fraška.

Tak to vidí bývalý vysoký činitel NHL i několika jejích mužstev, dnes komentátor Sportsnetu Brian Burke. A říká to hodně nahlas.

Podstatná je tady myšlenka: výběr (draft) i loterie odměňují mužstvo, kterému se prohry staly pravidlem, nikoliv výjimkou.

Sypejte ptáčkům, pomáhejte chudáčkům

Za starých zlatých časů to bývalo tak, že první si vybíralo poslední mužstvo v tabulce, potom přišlo na řadu předposlední mužstvo, a tak to šlo až do konce. Samozřejmě, byly známy výjimky, kdy mužstva získala přednostní právo ve výběru výměnou za nějakou hvězdu. Ovšem, k tomu muselo dojít nejpozději před uzávěrkou výměn, tedy v době, kdy ještě mnohá mužstva doufala, že postoupí do pohárové soutěže, nebo neočekávala, že z ní těsně před koncem základní části vypadnou.

Jenže NHL rostla a vzkvétala, a najednou došlo k zajímavosti: mužstvo, které v jedné konferenci vedlo, by v té druhé možná ani nepostoupilo. A oba celky by měly třeba úplně stejný počet bodů, stejný poměr vstřelených a obdržených branek, stejně bodů z pravidelné hrací doby a z nastavení či nájezdů, ve vzájemných utkáních byl poměr srovnaný. Co s tím?

NHL se usnesla, že zavede loterii, a ta že se bude týkat jedině mužstev, která v době, kdy ostatní zápolí o Stanleyův pohár, už hrají golf.

Ano, ale pořád je tu značná nerovnováha, daná právě odlišnostmi mezi konferencemi. Nějakou dobu vládl západ, teď se zdá, že nějakou dobu povládne východ. Původní myšlenka spočívala v představě, že nejhorší mužstva si musí polepšit, a proto budou vybírat dříve než ta lepší.

Složité propočty

Loterie, zavedená v roce 1995, je postavena na podobné myšlence, jenže proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Do hry vstupují tzv. vážené statistiky, v nichž, například, když má jeden dvě jablka a druhý čtyři, jsou průměrným číslem tři, a jestli se majitelé nechtějí hádat, podělí se. Nikoliv bratrsky, ale spravedlivě. Ve vážených statistikách se vypočítává, třeba, kdo to jablíčko potřebuje víc, takže výsledkem nakonec mohou být tři jablka, ale většinou nejsou. V rodině jednoho z účastníků řádí dědičné kurděje, potřebuje tedy více vitaminu C (a co ještě takové jablíčko obsahuje).

V loterii NHL se to řeší možnostmi postupu. Mužstva si mohou polepšit až o čtyři místa. Jste pátí od konce a najednou si vybíráte první. Ale můžete také vyhrát loterii, a byli-li jste na tom hůře, nepomůže vám ani svěcená. New Jersey Devils byli v roce 2011 v loterii vítězným celkem, v tabulce byli devátí od konce, takže si vybírali ze čtvrtého místa. Mimochodem, neprodělali: vybrali si švédského obránce Adama Larssona, který nyní trpí v Edmontonu, zatímco útočník Taylor Hall, kterého Devils získali jednou z nejpitomějších výměn tehdy úřadujícího, a dnes bývalého, generálního manažera Oilers Petera Chiarelliho, loni vyhrál cenu pro nejužitečnějšího hráče (MVP).

V roce 2013 došlo ke drobné změně: mužstvo, které vyhrálo loterii, si vybírá od té doby jako první. V roce 2016 NHL přidala dodatečná práva výběru pro mužstva, která se v loterii umístila na druhém a třetím místě.

Myšlenka zůstává stejná: slabá mužstva potřebují posílit.

Nahráváte lemplům

A tady začíná Burkeho nespokojenost: odměňujeme neschopnost.

Cynici tvrdí, že Burke dodnes nepřekousl, že v roce 2005 byl co šéf Anaheim Ducks mezi posledními dvěma jmény, která zvedal zástupce komisaře NHL Bill Daly (pán na snímku shora), a musel se tvářit sportovně. Musel se usmívat, když blahopřál kolegovi Craigovi Patrickovi z Pittsburgh Penguins. Tomu z prvního místa připadl Sidney Crosby, zatímco Burke se musel spokojit s Bobbym Ryanen z druhého místa.

Burke v každém případě přišel se dvěma návrhy.

První: NHL by měla snížit počet účastníků. Místo všech mužstev, která v tom ročníku nepostoupila do pohárové soutěže. by se losovalo jenom o pěti.

Ano, připouští Burke, původní systém způsoboval, že mužstva prohrávala záměrně, některá dokonce přiznávala, že mají políčeno na toho či onoho hráče, a že ho nezískají jinak než tak, že začnou prohrávat, aby si toho či onoho pojistila. Anglicky se tomu říká tanking.

Nešlo tedy o totéž, jako se údajně dělo (někdy děje dodnes) v jiných sportech (kopaná, tenis). Prohra mužstva A s mužstvem B pomůže mužstvu C, takže mužstvo C dá mužstvu A zajímavé všimné, zatímco mužstvo B nechápe, co se stalo, že v poslední minutě kopalo tři penalty. A není to ani tak, že by sázkové kanceláře zpříjemňovaly hráčům život.

Účast v soutěži o Stanleyův pohár je pro majitele postupujících mužstev zdrojem příjemných příjmů. Hráči dostávají zaplaceno podle počtu odehraných zápasů a postupu z účtu, který patří lize, majitelé platí pouze za provoz stadiónu a cesty mužstva k zápasům. Všechno ostatní je, jak se říká anglicky, čistá omáčka (pure gravy).

V současnosti jde vlastně o dvě slosování, a pak to může dopadnout jako před pár lety, kdy Philadelphia Flyers poskočili o jedenáct míst až na druhé, a vybrali si Nolana Patricka, nebo loni, kdy Carolina Hurricanes poskočili o devět míst nahoru a získali Andreje Svěčnikova.

Pěstí mezi oči

Druhý návrh je ještě drastičtější: mužstvo, které získá první místo, je na další tři roky vyloučeno ze soutěže o špičku. Nedostane se výš než na čtvrté místo. A to, řekl Burke, bude znamenat, že liga přestane odměňovat setrvalou neschopnost.

Tady měl patrně na mysli Edmonton Oilers. Těm nemůže přijít na jméno od jara 2007, kdy tehdejší šéf Oilers Kevin Lowe přetáhl Anaheimu tzv. nabídkovou listinou útočníka Dustina Pennera. Burke tehdy řídil Ducks a dodnes vidí rudě, když slyší jméno Kevin Lowe.

Nicméně: v roce 2010 si Oilers z prvního místa vybrali Taylora Halla. V roce 2011 si Oilers vybrali, opět z prvního místa, Ryana Nugenta-Hopkinse. O rok později, zase z prvního místa, Naila Jakupova. (Tohle byl výslovný průšvih: hokejoví odborníci mužstva chtěli obránce Ryana Murraye, kterého si pak jako druhého vybrali Columbus Blue Jackets. Jenže majitel Oilers Daryl Katz chtěl zase útočníka. Murray je dodnes v Columbusu oporou. Kde je konec Jakupovovi? Ale tenhle žertík nakonec stal místa řadu hokejových znalců ve vedení Oilers.)

V roce 2013 si Oilers vybírali jako sedmí (konečně obránce: Darnell Nurse), v roce 2014 jako třetí (německý útočník s českými kořeny Leon Draisaitl). V roce 2015 byli zase první: Connor McDavid.

Pro úplnost: v roce 2016 si Edmonton vybíral ze čtvrtého místa, a finský útočník Jesse Puljujärvi zatím nepřesvědčil. V roce 2017 si z dvaadvacátého místa vybrali zase útočníka: Kailer Yamamoto zatím sbírá letecké míle cestováním mezi Edmontonem a jeho ne právě nejúspěšnější farmou (Condors) v kalifornském Bakersfieldu. Loni připadl Oilers z desátého místa obránce Evan Bouchard, v současnosti hrající za London Knights, mužstvo ontarijské juniorky.

Nicméně, měl-li Burke ve větě o setrvalé neschopnosti na mysli Edmonton Oilers, nemýlil se.

Otázkou ovšem je, zda NHL nakonec uzná, že její bývalý vice-president a pak papaláš řady jejích mužstev má pravdu: současný způsob určování pořadí ve výběru hráčů se nejvyšší hokejové soutěži světa moc nevydařil.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.