Petr Adler: Stanleyův pohár bez Stana Mikity

Dávná hvězda Chicago Blackhawks Stan Mikita, muž, který vymyslel střelu zápěstím a zahnuté čepele hokejek, vůbec netuší, že jeho milované mužstvo vyhrálo letošní Stanleyův pohár.

Mikita je od ledna v léčebném zařízení, protože vůbec neví o světě. Výrok lékařů: demence.

Sedadlo vedle velikánů Bobbyho Hulla, Tonyho Esposita a Denise Savarda v United Center, zvaném též Blázinec na Madisonově třídě (Madhouse on the Madison) zůstalo prázdné.

“Vůbec neví, co se děje, o co přichází,” řekla Stanova manželka Jill Mikitová. “Kdyby měl nějakou neléčitelnou chorobu, ale pořád mu to myslelo, byl by asi zničen. Jenže teď neví vůbec nic.”

Málokdo věděl, co je za Mikitovou nepřítomností, až se paní Mikitová nakonec rozhodla říci pravdu reportérovi deníku Chicago Tribune Chrisu Kucovi.

“Už mu to vůbec nemyslí,” řekla paní Mikitová novináři Kucovi. “Nerada to takhle říkám, ale jinak se to nedá říci.”

Paní Mikitová řekla, že si začala všímat změn v chování svého manžela už před několika lety, ale letos v zimě se jeho stav velice zhoršil.

“Začátek byl nejtěžší,” řekla paní Mikitová. “Člověk viděl, jak odchází. Člověk ho viděl každý den, a každý den toho měl v očích míň a míň. Umíraly.”

Žalovat? Proč?

Jelikož se profesionální sporty (a hokej obzvláště) vyznačují v poslední době zprávami o tom, jak bývalí hráči žalují své ligy kvůli zraněním hlavy, zeptal se Kuc přímo, zda má Mikitova rodina v úmyslu přidat svůj hlas k žalobě vůči NHL.

Odpověď byla jednoznačná: ne.

“Nikomu se nedá nic dokázat,” řekla paní Mikitová. “Nemáme v úmyslu žalovat. Nemyslíme, že by byl kdokoliv vinen čímkoliv. Je to prostě tak, jak to je.”

Matčina slova potvrdila Mikitova dcera Jane: “I kdyby měl CTE (chronická traumatická encephalopathie), co se dá dělat? To by nic nezměnilo. Hrál sport, který miloval, a který rodině poskytl nádhernou výchovu. Hokej Stanovi prospěl, a Stan prospěl hokeji. Tady není třeba na nikoho ukazovat prstem. Věděl, co dělá, kdykoliv si obul brusle a vyjel na led.”

V 22 sezónách Stan Mikita s 1.394 zápasy odehrál ze všech hráčů za Blackhawks nejvíce utkání. Zaznamenal také nejvíce bodů v dějinách mužstva: 1.467. Dvakrát vyhrál Hartovu cenu pro nejužitečnějšího hráče (1967, 1968), čtyřikrát získal cenu Arta Rosse pro hráče s největším množstvím bodů (1964, 1965, 1967, 1968), dvakrát vyhrál cenu Lady Byngové pro nejslušnějšího hráče (1967 a 1968). Je tedy jediným hráčem NHL, který získal všechny tyhle hlavní ceny najednou - a dokázal to dvakrát. Navíc, v počtu nastřílených branek je s 541 góly druhý v dějinách Blackhawks za Hullem. A v roce 1961 pomohl svému klubu vyhrát Stanleyův pohár.

Stanislav Guoth, rodák ze slovenské vísky Sokolče, to dotáhl daleko. Jeho rodnou vísku v roce 1975 zatopily vody přehrady v Liptovské Maře. Nebyl to ovšem jediný hokejista z téhle malé obce. Další rodák se jmenuje Ján Starší.

U Mikitů na stěně visí jenom jedna zarámovaná fotka: Stan Mikita s Bobbym Hullem. Jinak, říká reportér Kuc, by člověk ani nevěřil, že se nachází v bytě hokejové legendy, jejíž socha stojí před stadiónem United Center.

“Stan vždycky říkal,” řekla paní Mikitová, “že nepotřebuje žádné medaile nebo něco na stěnách či na policích, že mu stačí, že má vzpomínky.”

A dnes už je nemá.

Poslední vánoce

Stan Mikita se naposledy objevil na veřejnosti loni v prosinci, kdy si s hráči, veterány, zaměstnanci klubu a fanoušky zabruslil na tradičním předvánočním setkání.

Poté odcestoval s Jill do rodinného domku na Floridě. A tam si o týden později paní Mikitová, která s ním žije už 52 let, všimla, že se manželův zdravotní stav rychle zhoršil.

Dcera Jane rychle přijela za rodiči, spolu s maminkou dopravily Stana do nemocnice v Chicagu, tam mu udělali hloubkový počítačový snímek (CT: computed tomography), po domácí večeři se zvedl, navlékl na sebe kabát a čepici a “v tu chvíli byl konec,” řekla paní Mikitová. “Najednou byl konec.”

Mikita ve své poslední vůli napsal, že si přeje, aby po jeho smrti dostali jeho mozek odborníci, kteří zkoumají důvody všech možných mozkových chorob a zranění. Mikitova choroba, řekla paní Mikitová, ovšem nemusí mít nic společného s hokejem. Mikita v roce 1999 utrpěl cévní výduť v mozku (aneurysm), v roce 2010 mu lékaři zastavili ozařováním rakovinu jazyka. I to mohlo mít vliv na jeho současný stav.

Stan Mikita patřil k prvním hráčům NHL, kteří začali nosit helmu. Stalo se to poté, kdy mu střela spoluhráče Douga Mohnse v zápase proti Pittsburgh Penguins v roce 1968 málem utrhla pravé ucho.

“Řekl mi tenkrát,” vzpomíná paní Mikitová, “jaký to je nesmysl, že se začíná chránit teprve poté, kdy došlo ke zranění. Ale od té doby si ovšem Stan začal navrhovat svoje vlastní helmy, a hrál už jenom v nich.”

Je už jinde

A dnes už Stan Mikita neví ani to. I když, řekla paní Mikitová, “Ať už je v jakémkoliv světě, vypadá, že je spokojen.”

Členové rodiny ho navštěvují denně. Bývalí spoluhráči jako Savard, Hull, Esposito a mnozí další docházejí také. Mikita je sice někdy pozná, ale tyhle chvíle jsou čím dále tím vzácnější a kratší.

Paní Mikitová řekla, že si přála, aby lidé věděli, kde je její manžel a co je s ním: “Chci, aby věděli, že to není žádné tabu, když se nás zeptají. A jestli se nám podaří popsat jeho stav dost přesně tak, aby si jiní mohli všimnout včas příznaků u sebe nebo u svých bližních, tím lépe.”

A dcera Jane dodala: “Nevíme, jak dlouho to bude trvat. Může to být půl roku, může to být deset let. Truchlíme už teď. Nebudu lhát: někdy se modlím, aby měl to utrpení za sebou. Tohle není žádný život. Neříká se mi to lehce. Jak znám svého tátu, něco takového by si v životě nepřál.”

Je to smutné, uzavřela paní Mikitová: “Stan, jak jsme ho znali, už není. Ale kdybych si to s ním mohla vyměnit, udělala bych to hned, a bez váhání.”

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter