Petr Adler: Trump je ještě nepozval, a dva útočníci Capitals už předem odmítají

Dva hráči Washington Capitals sdělili, že v případě, že americký president Donald J. Trump pozve jejich mužstvo co vítěze Stanleyova poháru k návštěvě amerických Hradčan v Bílém domě, odmítnou a nikam nepůjdou. Brett Connolly je Kanaďan (a kanadský občan) původem z Campbell River na Vancouverově ostrově v Britské Kolumbii, zatímco Devante Smith-Pelly je také Kanaďan (a kanadský občan), původem z ontarijského Scarborough.

Tohle není první případ v dějinách NHL: tehdejší brankář Boston Bruins Tím Thomas, který v sezóně let 2010-2011 vychytal svému mužstvu vítězství ve Stanleyově poháru, v lednu 2012 odmítl navštívit Bílý dům. Presidentem tenkrát byl Barack Hussein Obama, ale Thomas řekl, že by nešel, ani kdyby tam seděl Republikán: obě politické strany zešílely a on je toho soudu, že ho nezastupuje ani jedna z nich.

A také to není první případ v dějinách severoamerického profesionálního sportu vůbec: účast při oslavách vítězství v nejrůznějších soutěžích odmítlo několik fotbalistů, baseballistů, košíkářů, ba dokonce se mezi takovými hrdopýšky vyskytl i jeden hráč golfu.

Skandál pod palcovými titulky z toho ovšem byl jen jednou: právě v případě Tima Thomase. President Obama byl miláčkem sdělovacích prostředků hlavního proudu, nezávislých sdělovacích prostředků tehdy bylo méně než je dnes, a na Thomasovu hlavu se snesla sprška nadávek, z nichž mnohé hraničily se sprosťáctvím.

Dnes nevládnou palcové titulky nijak moc přehnaně: sdělovacím prostředkům hlavního proudu se nelíbí současný president Donald J. Trump, takže se jim líbí sportovci, kteří vyjadřují k presidentovi a všemu, co se ho týká, nechuť. Jenže hokej není americký fotbal, baseball nebo košíková.

Pravé křídlo Capitals Connolly sice řekl, že jeho rozhodnutí, že zůstane doma, nemá nic společného s politikou, ale tomu snad nevěří ani on sám.

Napětí mezi presidentem Trumpem a profesionálními sportovci začalo, když si současný nájemník Bílého domů na 1600 Pennsylvania Avenue všiml, že řada amerických profesionálních fotbalistů odmítá vzdávat čest americké hymně.

Neúcta k symbolu

V Severní Americe zní národní hymny před zahájením každého sportovního utkání. Když hraje kanadské mužstvo v Americe, zní obě hymny: nejdříve kanadská, pak americká. Když hraje americké mužstvo v Kanadě, zní nejdříve hymna hostujícího amerického mužstva, pak hymna domácích. To je slušnost. Během hymny stojí všichni, hráči i obecenstvo, v pozoru.

President Trump, když viděl chování, které považoval za hrubě neslušné, sdělil vzápětí veřejnosti, že se mu to nelíbí, vysvětlil také proč se mu to nelíbí, a sdělovací prostředky hlavního proudu se od té doby hemží prohlášeními fotbalových milionářů černé pleti o tom, jak jsou utiskováni.

Vášně se rozhořely tak mocně, že president Trump vyslechl doslova lavinu žlučovitě urážlivých útoků vítězů košíkářské soutěže NBA Golden State Warriors, a oznámil přímočaře, že on přece nikoho nenutí do ničeho, co by se mu nelíbilo, a zrušil pozvání.

Několik novinářů se snažilo zjistit (spíše vyprovokovat) názory hokejistů v NHL. Tady vzápětí zasáhl komisař soutěže Gary Bettman. Diváci, řekl velice jednoznačně, platí drahé vstupné za to, aby se dívali na hokej, ne na to, aby se dívali, jak hráči zaujímají politické postoje. A současně naznačil, že nebýt NHL, nebylo by tolik diváků, a tudíž by tolik hokejistů nemělo tak vysoké platy.

Takže pokud jde o hymnu, vášně, alespoň v hokeji, neměly čas vybublat na povrch.

Pokud jde o účast hráčů na ceremoniálním setkání vítězů s presidentem, liga odmítá zaujmout jakékoliv stanovisko. Jak sdělil zástupce komisaře Bill Daly v odpovědi na naší přímou otázku, hráči jsou zaměstnanci jednotlivých mužstev, je tedy na vedeních těchto jednotlivých mužstev, aby rozhodla sama za sebe, jak se budou stavět k výrazům osobních politických názorů svých zaměstnanců.

Svérázné postoje

Brian MacLellan, generální manažer Washington Capitals, a Sergej Kočarov, vice-president pro komunikace a styk s veřejností prostřednictvím novinářů, obdrželi tedy vzápětí následující otázky:

Jaké stanovisko zaujme vedení mužstva k celé věci? Nařídí povinnou účast jako součást povinností zaměstnance? Požádá o zrušení pozvání (čili: odmítne se zúčastnit vůbec)? Nebo celou věc přehlédne jako krajinu, a návštěva se uskuteční, zatímco Smith-Pelly a Connolly budou mít volno? A když, tak jaké? Placené? Neplacené?

Jejich dosavadní mlčení nahrazuje výmluvná výměna s nejmenovaným zdrojem z okolí majitele.

Otázky jsou hypotetické, opáčil onen zdroj, a zůstanou hypotetické, dokud mužstvo nedostane úřední pozvání.

Na odpověď, že prohlášení Smitha-Pelllyho a Connollyho byla jednoznačná a ani dost málo hypotetická, poznamenal onen zdroj, že tenhle most překročíme, až k němu dojdeme. Vedení se rozhodne, co se má stát, až bude jasné, že se musí rozhodnout.

Stanovisko vedení Washington Capitals se ovšem dalo předpokládat. Nakonec, i ti Bruins nakonec nechali Thomasův případ upadnout v zapomenutí. I přes tvrzení řady rozčilených komentátorů, že když jde mužstvo někam společně, musí se dostavit všichni.

U Washington Capitals je ale také dobré si vzpomenout, že jejich majitel Ted Leonsis kráčí, jak říká staré anglické úsloví, v rytmu svého vlastního bubeníka. Když NHL svého času oznámila, že nepřeruší soutěž kvůli zimní olympiádě, řekl rozzuřený kapitán Capitals Alexander Ovečkin, že na olympiádu pojede, i kdyby se NHL měla stavět na hlavu. Leonsis tehdy řekl, že dá úplně klidně Ovečkinovi volno, aby si mohl zahrát za Mamu Rossiju.

NHL tehdy uznala, že mlčeti (alespoň veřejně) je zlato, ale neveřejně Leonsisovi velice drsně oznámila, že zdrojem jeho hokejových příjmů jsou severoameričtí diváci, a ti platí vstupné proto, aby viděli hvězdy NHL, a Ovečkin je jednou z hvězd, které pravidelný divák NHL chce vidět. Kromě toho, naznačila tenkrát liga, jestli Leonsis povolí volno Ovečkinovi, bude nucen je povolit i jiným hráčům, kteří si budou chtít zahrát v barvách svých národních mužstev. A v tu chvíli poruší ustanovení stanov a řádů NHL, podle nichž je mužstvo povinno představit obecenstvu vždycky to nejlepší, co má.

Nakonec to ale dopadlo tak, že Mezinárodní hokejová federace IIHF zarmouceně připustila, že olympiáda se bude muset obejít bez NHL, takže národní svazy nominovaly pouze hráče, kteří hráli mimo ní.

A bylo po skandálu.

Budiž ale po pravdě řečeno naplno, že ve skutečnosti jde o bouří v neumyté sklenici vody, která se ani nedá pít. Mnohý z pánů presidentů vlastně ještě v den přijetí vítězného mužstva netuší, oč jde. Zvláště, pokud jde o hokej. Baseball, americký fotbal a košíková na tom jsou trochu lépe.

Nejlépe to přiblíží případ, kdy tehdejší president a jeden z nejvyhlášenějších sukničkářů světa Bill Clinton přijal vítěze Stanleyova poháru Detroit Red Wings. Jejich kapitánem byl tenkrát Steve Yzerman. Každý, kdo se jen trochu zajímá o hokej, ví, že se to čte ajzerman. Nikoliv však president Clinton. Dostal kartičku se jménem, a přečetl to hezky tak, jak se to píše: vítám, řekl, kapitána y (ten ypsilon pěkně zdůraznil) zermana.

Clinton to po chvíli trapného ticha zopakoval, a teprve pak mu jeden z jeho poskoků pošeptal něco do ouška, a on se se smíchem opravil. Ale trapný dojem už nenapravil.

Slavný Američan slovenského původu Andrej Varhola (Andy Warhol) kdysi vyslovil zákon, podle něhož máme každý nárok na 15 minut slávy.

Clinton si před lety vybral 15 minut hokejového trapasu. Smith-Pelly a Connolly letos udělali totéž. Sice poněkud jinak, ale i tak to je totéž.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter