bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: udrží syn uprchlíků z Kuby Coyotes v Arizoně?

13. srpna 2019, 8:25

Petr Adler

NHL žije v pevném přesvědčení, že jedině nový vlastník Arizona Coyotes Alex Meruelo dokáže přesvědčit arizonské politiky, že jeho mužstvo potřebuje nový domov, a ke zdařilé stavbě že mu musí dopomoci daňoví poplatníci. Má to jediný hák: arizonští politici jsou si ale dobře vědomi, že kdyby na to přistoupili, budou po příštích volbách nezaměstnaní.

Tak lze v pouhých čtyřiapadesáti slovech vyjádřit současný stav věci: Arizona (původně Phoenix) Coyotes hrají v předměstí Phoenixu jménem Glendale, v hale jménem Gila Arena. Radnice tvrdošíjně odmítá přistoupit na neméně tvrdošíjnou myšlenku majitelů mužstva (podporovanou vedením NHL), že má dát přednost nákladům na profesionální sportoviště před takovými nesmyslnými prkotinami jako je výstavba nové hasičárny, nebo alespoň údržba té staré, či dokonce tak zanedbatelnými věcmi jako je výstavba nové veřejné knihovny, o údržbě ulic ani nemluvě.

Kdo je ten pán

Alex Meruelo se narodil v rodině uprchlíků před komunismem Fidela Castra. Světlo světa spatřil v New Yorku, ale rodina se pak přestěhovala do Los Angeles, kde jeho rodiče dali dohromady peníze, aby mohli otevřít obchod se svatebními potřebami. Mladý Meruelo začal vypomáhat ve svých dvaceti při prodeji smokingů. Jeho otec zkusil obchodovat v realitách, ovšem synek ho předčil: koupil velice lacino kousek půdy, neboť mu něco říkalo, že tahle koupě by mohla být výhodná. A byla: ve svých 23 letech ten kousek prodal obřímu obchodnímu domu WalMart, a stal se rázem milionářem.

Dnes je miliardářem, jehož činnost se rozprostírá do tak širokého pole, že by snad bylo jednodušší se ptát, kde nepodniká, a ani tam by si člověk nebyl jist.

Meruelo si získal pověst člověka, který dovede lacino koupit podnik nad propastí krachu, aby z něj vzápětí udělal kvetoucí kšeft.

Právě proto se NHL domnívá, že jestli někdo dokáže udělat z Coyotes výdělečný podnik, nebude to nikdo jiný než Alex Meruelo.

Nebyl to tak blbý nápad

Winnipeg Jets se po sezóně let 1995-1996 sebrali a vypadli z města. Radnice ani provinční vláda Manitoby se neměly k tomu, že by přispěly třeba jen halířem výstavbě nového sídla pro mužstvo. Manitoba na tom nebyla nejlépe, a Winnipeg jakbysmet. Federální vládu řídil liberální vůdce Jean Chrétien, jehož hospodářské úspěchy silně připomínají dílo nynějšího ministerského předsedy Justina Trudeaua. Premiérem Manitoby byl Gary Filmon, který vedl provinční konservativce. Ti si tehdy říkali pokrokoví zpátečníci (Progressive Conservative), ale Filmon věděl alespoň tolik, že nemůže rozhazovat peníze, které mu neříkají pane.

Chrétien, co federální předseda, dobře věděl, že v Manitobě při příštích volbách jeho straně pšenka nepokvete, a navíc, proč by pomáhal konservativnímu nepříteli. Od něj příznivci Jets pomoc čekat nemohli.

Tehdejší starostkou Winnipegu byla (v dějinách města poprvé ženská) Susan Ann Thompsonová, která kvůli otcové chorobě převzala jeho podnik, který nejen udržela nad vodou, ale dokonce i zvelebila. Za svoje. Takže neměla moc úcty k těm, kteří chtěli podnikat za peníze daňových poplatníků.

A Winnipeg Jets se vzápětí stěhovali. Komisař NHL Gary Bettman se obratem stal mezi kanadskými hokejovými nadšenci nejnenáviděnějším chlapem dějin, veřejným nepřítelem číslo jedna, který nevzal v potaz mnohatisícová shromáždění rozvášněných příznivců mužstva na hlavní křižovatce města (Portage a Main), který se vykašlal i na to, že mezi sebou udělali sbírku, jen aby milovanému mužstvu pomohli z bryndy.

Tak nějak lidsky jim ušlo, že za nemilou hospodářskou situaci mužstva mohou jeho majitelé, a že provinční a místní politici viděli v tomto případě dál než na špičky svých nosů.

Málokdo si také uvědomuje, že Bettman je zaměstnancem, kterého najala a může kdykoliv propustit Rada guvernérů, tedy sdružení majitelů mužstev. Byli to jenom oni, kdo tenkrát usoudil, že situace Jets ve Winnuipegu byla neudržitelná.

A byli to guvernéři, kdo rozhodl, že nápad s Phoenixem nebyl vůbec tak příšerně hloupý, jak mu někteří podsouvají. Bettman totiž ví leccos o dlouhodobém plánování. Chce-li rozšířit hokej do míst, kde jsou peníze, musí vzít v potaz i Phoenix (a Arizonu vůbec).

Jak se vytváří zájem

Nové sdělovací prostředky - internet ve všech svých podobách, tzv. sociialni sítě (například Facebook), či spojovací sítě (Twitter, Instagram, atd.) - byly v té době v plenkách. Nápad jménem proudící video (streaming video) byl ve stavu provozních zkoušek (prvně ho bylo vidět na webových stránkách kanadského novinového koncernu Southam News, canada.com, ve zpravodajství z letní olympiády v Atlantě v létě 1996). Profesionální sporty v té době spoléhaly na televizi, a NHL byla v amerických televizích chudší než Popelka. Pořádná smlouva s některou z tzv. hlavních tří (ABC, CBS, NBC), která by zaručovala nejen přenosy po celých Spojených státech, ale také jejich důležitosti odpovídající příjmy, nebyla ještě ani ve stavu zrodu.

Jednou z podmínek, aby se NHL mohla vůbec začít o podobné smlouvě s někým bavit, bylo víc jejich mužstev, rozesetých v podstatě po celé Americe, aby se to některé z těch tří hlavních sítí vyplatilo.

Phoenix měl nejen pár podnikatelů, kteří do toho chtěli jít, měl (dodnes má) také slušnou pověst mezi movitějšími důchodci ze západní Kanady. Stejně, jako se jim podobní stahují přes zimu na Floridu, ti západní tráví zimy v letoviscích kolem Phoenixu. Kanaďané, jak známo, jsou hokejem posedlí, tihle lidé (říká se jim snowbirds) mají hluboké kapsy, tak proč jim nenabídnout hokej v té nejlepší podobě?

Nesprávný odhad

Logický výpočet, ale nakonec ne úplně přesný. Stalo se toto: poté, kdy podnikatelé Steven luckstein a Richard Burke mužstvo přestěhovali do svého města, museli se spokojit, že jejich nová hračka bude hrát v hale America West Arena, kterou bude sdílet s košíkáři Phoenix Suns, členy nejvyšší soutěže NBA.

Mužstvo před stěhováním opustili Fin Teemu Selänne a Rus Alexej Žamnov, z Chicaga ale přišel Jeremy Roenick. Ten, spolu s Keithem Tkachukem a Rickem Tocchetem, vytvořil útočnou řadu, jíž se soupeři obávali. Jenže to bylo málo: jedna útočná trojice nestačí. Kromě toho, America West vznikla pro košíkovou, takže v ní byla místa, odkud bylo špatně vidět dění na ledě. Fanoušky, zvláště ty kanadské, děsně rozčilovalo, když si koupili drahé lístky, aby museli spoléhat na pohled na video kostku nad ledem. To mohli klidně zůstat doma, netrmácet se do středu města, dát si pivečko a koukat na televizi.

Kanadští fanoušci to vyřešili tak, že začali chodit pouze tehdy, kdy do Phoenixu zavítala mužstva, která si oblíbili dříve, například ta z míst v Kanadě, kde bydleli zbytek roku.

Coyotes se rozhodli jít jinam, někam blíž k místům, kde sídlí kanadští důchodci, a navíc, kde hala odpovídá požadavkům diváků současného hokeje.

Místo našla v Glendale. Jmenuje se Gila Arena. Potíž je, že majitelé haly si neváží přítomnosti Coyotes, teď už Arizona, tolik, aby jim halu pronajali zadarmo, případně, aby mužstvu platili, že jim prokázalo takovou čest.

Glendale je zhruba 30 kilometrů vzdálen středu Phoenixu, proto ta změna jména.

Prapodivné machinace

Tady se situace stává spletitou. Mužstvo několikrát manilo majitele, a liga při schvalování nových vlastníků několikrát šlápla vedle, tak moc byla natěšena, že ji někdo konečně vytrhne trn z paty, ale radnice města se neměla k tomu, aby začala mužstvu pomáhat peněžními příspěvky.

Ostatně, i kdyby nakrásně chtěla, ozval se Ústav Barryho Goldwatera, který pohrozil žalobou, jestli radnice začne vrážet peníze, které jí nepatří, do kapes vlastníků profesionálních sportovních mužstev.

Barry Goldwater byl politik, který Arizonu zastupoval pět volebních období v americkém Senátu. Byl předním činitelem Republikánské strany v době, kdy se ještě lišila od strany Demokratické. A soudil, že vláda nemá mít nic společného se soukromým podnikáním, jakož soukromé podnikání se nemá shazovat s vládou: stejně, jako ženská nemůže být těhotná jen částečně, tak ani soukromé podnikání nemůže být soukromé jen částečně.

Takže Coyotes vystřídali něco majitelů, dokonce je nějaký vlastnila samotná NHL. Pouhý seznam jejich sporů, včetně soudních, s radnicí Glendale a s arizonským senátem, by už asi vydal na tlustospis.

Že by spasitel?

Jejich nejnovější majitel, Alex Meruelo, tvrdí, že chce mužstvo udržet v Arizoně. Pro Glendale je zajímavé, že neřekl, že v Glendale. A podobně notoval i Bettman.

Arizonští politici se nechali slyšet, že se s novým majitelem Coyotes milerádi sejdou, ale všichni současně naznačují, že veřejné příspěvky ve prospěch profesionálního sportovního mužstva, ať už v jakékoliv podobě, nezahrnou ani do zdvořilostních frází na uvítanou nebo rozloučenou.

Podle pravidel NHL je to tak, že noví majitelé mužstev nesmí po několik let po nákupu ani uvažovat o stěhování svých nových majetků. To hlavně proto, že v roce 1993 nemohla NHL ani hnout prstem, když se Nom Green, majitel Minnesota North Stars, rozhodl, že v Dallasu se mu líbí víc.

Což neznamená, že se pravidla nedají přepsat. Zvláště toto pravidlo, o kterém by se liga ani nemusela bavit se svými odbory, NHLPA.

Gary Bettman ovšem myšlenku o stěhování mužstev nesnáší přímo bytostně: něco takového, říká, je pro ligu ostuda, NHL pak vypadá jako neseriózní spolek pošetilých podivínů, který ostatní, včetně televizních sítí, nemusí brát vážně.

Otázka tedy zůstává: dokáže Alex Meruelo udržet Coyotes ve Phoenixu? Nechá tam pro své mužstvo zbudovat nový domov? A ano-li, za čí peníze to bude?

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.