Petr Adler: Vegas a Calgary vytahují Seattle z tichomořských mlh. Každý po svém

Pamětníci možná znají dětskou písničku o tom, že pes jitrničku sežral v kuchyni maličkou, přišel mu na to kuchař, praštil ho paličkou, plakali všichni psové a stavěli mu hrob, na desce mramorové byl nápis těchto slov: pes jitrničku sežral - a tak dále. Podobně vypadá příběh, který se jmenuje NHL a americký tichomořský severozápad, jmenovitě Seattle.

Jistě, dnes je leccos jinak (rozhodně ne všechno), a dnešní nemluvně, sotva máminu prsu odrostlé, si nebrouká pošetilé písničky. To si esemeskuje s jinými nemluvňaty, sotva máminým prsům odrostlými.

Ale: podnikatelská skupina, která si říká Oak View, se dost úspěšně dohaduje s radnicí města Seattle, že z haly jménem KeyArena udělá během tří let nový svatostánek, který bude vyhovovat náročným požadavkům hokejové NHL a, případně, také košíkářské NBA. Mezitím nováček NHL Las Vegas Golden Knights vyrazil mnoha dech, když hned na úvod nového ročníku soutěže vyhrál první dva zápasy. Nejdříve nad Dallas Stars, o kterých se mluví jako o mužstvu, které může zasáhnout rozhodujícím způsobem do bojů o Stanleyův pohár 2018. Jistě, Zlatí rytíři Hvězdy nerozprášili, to určitě ne, vyhráli nejtěsnějším poměrem a výsledek byl dlouho na vážkách. Ale vyhráli. A druhý den poté Zlatí rytíři zdolali Arizona Coyotes. Tím samým poměrem 2-1, až na to, že v nastavení.

A v tu chvíli se opět objevily otázky: tak co? Seattle ano? Seattle ne? Vegasu se vede, tak proč ne Seattlu?

Nic nového pod sluncem

Komisař NHL Gary Bettman se už předem nechal pozvat do jednoho z nejoblíbenějších kanadských rozhlasově-televizních pořadů, Prime Time Sports na sítí Sportsnet. Moderátor Bob McCown se hned na začátku, jistě jen jako náhodou, zeptal, co teď, když skupina Oak View tvrdí, že za tři roky bude otevírat halu se vším všudy. Velkoryse pominul, že hala bude staronová. Stejně tak velkoryse pominul, že Québecor otevřel v Québec City halu, která byla zbrusu nová, a stejně zůstává bez NHL.

Bettman šel rovnou k věci: “Nerozšiřujeme se. Nemíníme se v nejbližší době rozšiřovat. Dobře, vypadá to, že se tam, chystají zbudovat novu halu. Uvidíme. Mohu potvrdit, že nás to zajímá, ale nic víc.”

Bettmanova slova nadzvedla řadu obočí: Oak View totiž vede bývalý vysoký činitel Anschutz Entertainment Group (AEG) Tim Leiweke. AEG je podnik, jehož otisky prstů lze nalézt v řadě sportovních staveb i mužstev, o pop zpěvácích a jejich koncertech ani nemluvě. Tentýž Leiweke pak sloužil co jeden z nejvyšších papalášů Maple Leafs Sports and Entertainment, kterým patří jak hokejoví Maple Leafs, tak košikářští Toronto Raptors, tak i mužstvo klasické kopané Toronto FC. V Torontu jim z profesionálních sportovních mužstev nepatří pouze Blue Jays (Major League Baseball: ti dlouhá léta patřili pivovarům Labatt a Interbrew, a teď patří komunikačnímu velikánovi Rogers), a mužstvo kanadského fotbalu z CFL, Toronto Argonauts (to je ten sport, který vzdáleně připomíná rugby: jejich majitelem je Kilmer Sports a hlavní konkurent Rogerse, Bell Canada).

To je všechno krásné, řekl Bettman, že Oak View má dohodu s městem, ale NHL se nebude vázat, dokud neuvidí něco konkrétního.

“Musíte v první řadě věřit, že vyroste budova,” vysvětlil Bettman McCownovým posluchačům. “Kdyby se to nestalo, byl by to malér. Takhle opravdu skáčeme do neznáma, protože bychom museli být v situaci, kdybychom řekli dobrá, zavazujeme se ke zřízení pobočky v Seattle, tady máte, co se musí stát, tady jsou podmínky závazků. K tomu máme ještě hodně daleko.”

A tohle všechno Bettman řekl i přesto, že KeyArena už dávno stojí, a nepotřebuje nic víc, než pořádně přebudovat tak, aby vyhovovala špičkovému hokeji. Sloužívala svého času i nejvyšší košíkářské soutěži NBA, jenže SuperSonics se nakonec odstěhovali, málem pod pokrovem noci, do Oklahomy, kde se z nich stali Thunder. Jen proto, že jim radnice zamítla žádost, aby směli zbudovat novou halu za peníze daňových poplatníků.

A hokej se tam hrával také. Sice ne na té nejvyšší úrovni, ale hrával.

Váhající střelec?

Ale kdepak, Gary Bettman ví moc dobře, proč mlžit.

V první řadě, Oak View se sice rozhodla, že nebude dráždit býka (radnici) rudým hadrem (žádostí, aby se přidali daňoví poplatníci), ale NHL tohle vidí hodně nerada. Vytváří to jistý (velice nepříjemný) precedent, kterému se snaží zabránit.

Předpokládá se, že v pondělí 16. října obhájí calgarský starosta Naheed Nenshi už potřetí svůj úřad. Tvrdí to všechny průzkumy veřejného mínění ve městě. Jistě, znalci považují průzkumy veřejného mínění za odhadování srovnatelné s posuzováním pohybu kávové ssedliny. Jediný skutečný průzkum veřejného mínění je ten, k němuž dochází ve volební den. Ovšem, ať je tomu jakkoliv, pravděpodobnost, že Nenshi zůstane ve starostovně další tři roky je zcela zřejmá.

Nenshi je znám svým odporem vůči názoru vedení Calgary Flames, že mužstvo nejen potřebuje nový svatostánek, ale že současně potřebuje, aby se na jeho zaplacení zúčastnili v převážné míře daňoví poplatníci.

Ve snaze vypadat smířlivě, a současně také ve snaze neztratit mezi voliči ty, kterým tak nějak nevadí, že město vlastně ani nemá na takový přepych, nabídl Nenshi, že by šlo nezbytnou částku rozdělit rovným dílem: 185 miliónů dolarů zaplatí město, čili daňoví poplatníci, 185 miliónů vlastníci mužstva, zbývajících 185 miliónů dolarů pak ti, kteří chtějí dobrovolně podpořit mužstvo tím, že zaplatí zvláštní přirážku k ceně vstupenky. Výnos z té přirážky půjde na stavbu, navrhl pan starosta Nenshi.

Se zlou se potázal. Mužstvo tuto nabídku odmítlo úplným šmahem: budou-li příznivci mužstva platit zvláštní přirážku, bude to částka, která patří mužstvu. Jak vedení mužstva přišlo na tyhle kupecké počty není známo. Známo ale je, že oznámilo, že tím skončila veškerá jednání. Když vezmeme v úvahu, že vedoucí představitelé majitelů mužstva, podniku Calgary Sport and Entertainment Corporation (CSEC), už dříve prohlašovali, že nebudou nikomu vyhrožovat odchodem, že se prostě jednoho rána calgarští probudí do problému, co s prázdnou halou Scotiabank Saddledome, zní jejich prohlášení, že už nemají o čem jednat o to hrozivěji. A když se k nim s podobným sdělením přidal i komisař soutěže, jde o černá mračna.

A do toho najednou začnou padat otázky o hale v Seattle, tedy o oblasti, kam by se NHL dostala velice ráda. Je to shoda okolností, že nová KeyArena má slavnostně otevřít brány za tři roky, tedy v době, kdy bude nynější calgarský starosta Naheed Nenshi zrovna končit třetí volební období v úřadu a případně se ucházet o čtvrté?

Poplatek za přestěhování je většinou jen polovinou částky, kterou by NHL dostala od nového vlastníka nového mužstva, jenže na druhé straně, hospodářství, a tím pádem také daňový základ metropole jižní Alberty stojí a padá s jedním průmyslovým odvětvím: ropou. Její postavení neovlivňují pouze nešetrné a krátkozraké zásahy kanadské federální a albertské provinční vlády, vliv mají také události, které se odehrávají daleko mimo Severní Ameriku.

Seattle má na své straně dvě velice důležitá a rozsáhlá průmyslová odvětví: výrobce letadel Boeing, a výrobce nejrůznějších počítačových programů Microsoft. Boeing sice přesunul ředitelství do Chicaga, ale výroba letadel, i s vlastním letištěm, zůstává kousek od bývalé Heathovy loděnice na řece Duwamish, tedy tam, kde ji v roce 1910 založil William E. Boeing.

Vzdálenost továrny (a letiště) Boeingu v Everettu od středu města je 44 kilometrů (27 mil), což je na severoamerické poměry doslova za rohem.

Microsoft sídlí v části města zvané Redmond, kterou mnozí považují za předměstí, zatímco samotní zaměstnanci jí přezdívají akademická půda (Microsoft Campus), a aby to drželo opravdu pořádně, jejich adresa zní One Microsoft Way.

Ze středu města k branám Microsoftu v Redmondu je to 39 kilometrů (24 míle), k branám jeho pobočky v Bellevue to je 17 kilometrů (11 mil).

Shrnuto: desítky tisíc zaměstnanců Boeingu a Microsoftu to mají do KeyArena co by kamenem dohodil.

Neobvyklá hala

Zásadní zajímavost: stavbu KeyAreny původně (začátkem 60. let minulého století) zaplatili daňoví poplatníci. Byla totiž jedním ze středisek Světové výstavy roku 1962. Ovšem: podmínkou bylo, že si hala na sebe vydělá, a z výdělku zaplatí náklady městu zpátky. A to se také stalo.

Pikantní je, že hala úředně patří městu, a nejrůznější majitelé v ní působí pouze jako správci. Avšak na své nebezpečí a na své náklady. Právě na tom ztroskotaly původní plány rozšíření NHL. Do soutěže se tehdy přihlásili pouze zájemci z Québec City a Las Vegas. Nikdo ze Seattle. Vedení ligy se sice na veřejnost tvářilo lhostejně (no a? no tak se nepřihlásili, měli jsme snad někoho nutit?), ale uvnitř zuřili: radnice města Seattle tehdy sdělila dvěma nájemním zájemcům, že klidně, ale, pánové, za svoje. Oba pánové nakonec odstoupili, i když jedna skupina se tvářila, že by snad přece jenom ... Když ale došlo na předložení rozpočtu, radnice řekla, že tudy cesta nepovede, a podnikatel opáčil, že jinou cestu nezná.

A dnes je na scéně Leiweke, který předložil rozpočet, v němž není ani halíř z veřejné kapsy, navíc chlapík, kterého NHL zná a docela si ho váží.

A komisař Bettman přesto váží slova určená jak veřejnosti, tak podnikatelům a případným zájemcům, tak, aby se, pro přírodu, neuvázal ani k tomu, že by zašel s Leiwekem na pivo.

Šel tak daleko, že měl za nezbytné zdůraznit, že liga žádost Québec City vůbec nezamítla, pouze ji pozdržela (defer).

Další zádrhel

NHL v souvislosti s Québec City mluví hlavně o tom, že není ze sportovního hlediska v pořádku, že soutěžní skupiny nejsou vyrovnané: 16 mužstev ve Východní konferenci, a teď, s příchodem Las Vegas Golden Knights, 15 mužstev v Západní konferenci.

To je sice pravda, i když, z pohledu ligy jako podniku, jen částečná: zeměpisná nevyrovnanost působí vrásky podnikům, které vysílají ligová utkání celoplošně po celých Spojených státech. Kanada je sice větší, ale tam ta potíž nezuří tolik jako v Americe. Přinejmenším proto, že v zemi javorového listí sídlí sedm mužstev, zatímco na jih od 49. rovnoběžky jich jsou dva tucty.

Ale to nic není ve srovnání s tmavým mrakem jménem kolektivní smlouva. Obě strany totiž mají právo na podzim 2019 požádat tu druhou stranu (NHL odbory NHLPA, nebo naopak), aby došlo už v roce 2020 k předčasným závazným jednáním. Anglicky se tomu říká re-opener, a nad vedením soutěže to visí jako černá můra. Zda to straší i vedení NHLPA, to není známo. Už proto ne, že vedení NHLPA se (trochu krátkozrace) domnívá, že odborům nic nehrozí.

Je to podivné, ale hokejisté, jakmile jsou mimo led, se tváří mírumilovně a většinou také mluví tichými hlasy (pokud nejsou zrovna v hospodě). Když dojde k jednání o kolektivní smlouvě, končí to pravidelně krveprolitím jménem výluka.

V tomto případě tomu asi nebude jinak, protože obě strany vidí problémy stoprocentně opačně.

Hráči půjdou lize po krku kvůli tzv. náhradnímu účtu (escrow), kam jim liga sezónu co sezónu strhává určité procento ze mzdy. To proto, aby bylo z čeho zaplatit ty zcela nejnezbytnější účty, kdyby došlo k hospodářské katastrofě. Po sezóně jim z toho sice většinu vrací, ale hráčům vadí samotná skutečnost, že mají přispívat svému zaměstnavateli na provoz svého zaměstnání.

Liga už má připravené zákopy: páni hráčové, vydupali jste si spousty práv na spolurozhodování o provozu soutěže, ale když chcete spolurozhodovat, musíte s námi nést i rizika podnikání.

Hráči (liga tvrdí, že jen někteří, zdaleka ne všichni, a v tomto bodu není moc důvodů jí nevěřit) míní požadovat, aby se NHL zavázala k pravidelné a bezpodmínečné účasti na olympijských hrách.

Liga má protikartu: a kdo to bude platit? Vy? Mezinárodní olympijský výbor (MOV) jednostranně zrušil smlouvu, podle níž nám platil přímé vylohy spojené s účastí. A budete snad platit i naše náklady na to, že větší část zaměstnanců sedí doma nebo na plážích, zatímco vy se vystavujete nebezpečí zranění, které vám znemožní práci pro vašeho nejdůležitějšího zaměstnavatele?

V této souvislosti už americká televizní společnost NBC, která má práva na celoplošná vysílání NHL ve Spojených státech, naznačila, že asi bude vysílat pouze olympijské zápasy, takže NHL na dva týdny utře hubu. Jenže komisař Bettman tvrdí, že tohle se dá pořád ještě nějak srovnat.

Na otázku jak odpovědělo několik ligových činitelů, že poměrně jednoduše: časovým rozdílem. Zápasy v Jižní Koreji se budou konat v době, kdy většina Severní Ameriky spí. Jestli se NBC rozhodne vysílat je ze záznamu, jistě ji povzbudí zjištění, že se na to budou dívat pouze fajnšmekři, kteří by se jinak ukousali nudou. Ostatní budou vědět jak to dopadlo z internetu.

Takže, naznačilo několik papalášů ligy, jestli chce NBC prodělat kalhoty, kdo ji v tom může zabránit?

Jenže ani to nezabrání, aby se otázka olympijské účasti nestala jedním z těžko rozluštitelných témat jednání o nové kolektivní smlouvě.

Liga moc doufá, že se příští Světový pohár uskuteční v roce 2020. Ale má zkušenost s jeho konáním kolem výluky let 2004-2005. Takže její současné stanovisko zní: snad to dokážeme uspořádat v době co nejbližší podzimu 2020.

A do toho se jim pletou zájemci o rozšíření do Seattle, případně objednavatelé stěhovacích vozů z Calgary Flames.

Chlapci z vedení NHL nemají žádné mládí. Liga nyní slaví sté výročí svého života. A oni mají do důchodů pořád ještě dost daleko.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter