Petr Adler: vždyť to jsou jenom peníze, a peníze jsou jenom oběživo

Říká se tomu ruská ruleta v západokanadském provedení: jestli generální manažer Edmonton Oilers Peter Chiarelli jménem svého majitele Daryla Katze a Jeff Jackson z úřadu hráčského zástupce Bobbyho Orra jménem svého vzácného zákazníka Connora McDavida (na snímku) podepíší, že posledně jmenovaný se tímto zavazuje hrát v hlavním městě Alberty příštích devět let, a za to mu jeho zaměstnavatel bude od sezóny 2018-2019 platit třináct a čtvrt miliónů dolarů, bude kapitán Oilers pobírat zhruba 17,6 procenta povoleného mzdového fondu mužstva.

Ne, to není překlep: Oilers si přejí, aby se jim McDavid upsal teď hned, ačkoliv do vypršení jeho první smlouvy chybí ještě celá nastávající sezóna. Tu by mladý hrdina dohrál ještě podle dosavadní začátečnické smlouvy, podle níž se sice na mzdě nedostane přes milión, ale nejméně dvakrát tolik může vydělat na prémiích.

To přání má logiku: druhá hvězda mužstva, Leon Draisaitl, se stává v sobotu 1. července omezeně volným hráčem (restricted free agent, čili RFA). Je pochopitelné, že by Oilers velice neradi přišli o jeho služby. Sice mu ve stanoveném termínu předložili tzv. opravňující nabídku (qualifying offer), ale ta byla pouze předehrou k vážnějším jednáním.

Opravňující nabídka předpokládá zvýšení mzdy (o 15 procent), ale očekává se, že v takovém případě jako je případ Draisaitlův šlo pouze o sdělení ostatním mužstvům, že Draisaitl zůstává nadále zaměstnancem Oilers, a ti tedy mají právo první noci, jak se psávalo v historických románech.

Pro zvědavce: tohle má dokonce cizí jméno: jako droit du seigneur (právo mocipána v řeči sladké Francie) se tomu říkalo latinsky ius primae noctis. Když se nějaké děvče mocí mermo chtělo vdát, měl mocipán nezadatelné právo si ji přezkoušet ve vodorovné poloze jako první, ještě před novomanželem.

V řeči moderní NHL to znamená toto: nějaké jiné mužstvo nabídne 1. července nebo později (ale dříve, než se hráč upíše původnímu mužstvu) Draisaitlovi smlouvu (tzv. offer sheet, neboli listina s nabídkou), V tu chvíli může jeho dosavadní mužstvo (Oilers) zasáhnout: buď mu nabídne totéž, a hráč musí přijmout nabídku svého původního zaměstnavatele, nebo pokrčí rameny. V takovém případě mužstvo, které nabídku učinilo jen proto, aby poškodilo soupeře, musí s hráčem podepsat smlouvu přesně podle té nabídky, a ještě navíc musí takto ukřivděnému mužstvu postoupit čtyři místa v nadcházejících hráčských výběrech (draft).

Nesmějte se: Peter Karmanos, tehdejší majitel Hartford Whalers, dnes Carolina Hurricanes, měl nějakou rozmíšku s majitelem Detroit Red Wings Mikem Ilitchem. Jeden původem Řek, druhý původem Makedonec, ti dva nepotřebovali nějaké závažné důvody, aby se nenáviděli.

Nicméně: slavný a skvělý útočník Wings Sergej Fedorov se právě stal omezeně volným hráčem. A Karmanos mu vzápětí nabídl neslýchanou částku. Ilitch o Karmanosovi pohovořil hrubou řečí, pak zaťal čelisti, a až do konce Fedorovovy kariéry v Detroitu mu platil jak mourovatý.

V NHL je tedy možné všechno. A jestli ne všechno, pak leccos.

Podle dosažitelných číslic by ona nabídka Draisaitlovi od cizího mužstva mohla činit zhruba deset miliónů.

Pakliže McDavid a Draisaitl získají smlouvy na této úrovni, spotřebují celou jednu třetinu povoleného mzdového fondu (75 miliónů dolarů na sezónu na mužstvo).

Budoucí překážky

Nikdo dnes neví, jakým směrem se bude pohybovat mzdový strop v příštích letech. Je jen málo těch, kteří věří, že se bude zvyšovat přirozenou cestou, tedy jako součást skutečných hokejových příjmů ligy. To se spíše očekává, že strop zůstane beze změny, nebo hráčské odbory NHLPA zase přijdou s inflačním dorovnáváním.

Z hlediska NHLPA je na tomto přístupu špatné, že takové umělé zvyšování současně zvyšuje částky, které hráči povinně odevzdávají do tzv. zásobního účtu (escrow). Účet vznikl proto, aby pomohl lize v případě tzv. deštivého počasí, neboli v případě, že by se dostala do peněžních nesnází.

Ti, kdo se podobné představě smějí, nemají potuchy, co všechno se může stát. Stačilo by, aby NHL prohrála soudní při s bývalými hráči, kteří tvrdí, že se jim neřeklo, že úrazy hlavy mohou být nejen nebezpečné, ale že mohou mít i trvalé následky. Výplaty náhrad škod by z ligy mohly udělat žebráka. O výkyvech v národním hospodářství vůbec ani nemluvě. Ty by mohly způsobit to, že by dosavadním fanouškům vyschly zdroje čistých příjmů (disposable income), tedy příjmů, které jim zbyly po odečtení stálých nákladů na základní potřeby. Najednou by jim nezbylo na lístky na hokej. Zadarmo je na stadión přece nikdo nepustí. Takže se nedostaví, neboť si nemohli koupit vstupenky. A ty jsou, nejčastěji díky podobným divoce super-duper smlouvám jako je ta McDavidova, každou sezónu dražší. Ovšem s omezením: žádný hráč nesmí dostávat více než 20 procent (neboli jednu pětinu) mzdového fondu svého mužstva.

Nic neobvyklého

Edmonton Oilers by ovšem nebyli první, kdo vložil (jak se říká v řeči hrdého Albionu) všechna vajíčka do jednoho košíku (putting all your eggs into one basket).

Když Alexander Ovečkin podepsal smlouvu na 13 let za 124 miliónů dolarů, v prvním roce platnosti ukousl 19 procent celkového koláče Washington Capitals.

Crosbyho druhá smlouva s Pittsburgh Penguins ukousla 17,3 procenta, zatímco jeho spoluhráč Jevgenij Malkin si pomohl k 15,3 procentům.

Tohle druhé srovnání je důležité: Oilers se domnívají, a je lhostejno , zda právem, že právě McDavid s Draisaitlem se budou podílet na jejich úspěších podobně, jako se na úspěších Penguins podíleli a podílí Crosby s Malkinem.

Je tu ovšem jeden důležitý rozdíl. Penguins si mohli rozdělit Crosbyho výplaty způsobem, kterému se říká skok pozpátku (back-dive). Poslední tři roky platnosti bude pobírat poměrně mizerné tři milióny dolarů.

Mimochodem, smlouvy Chicago Blackhawks s Patrickem Kanem a Jonathanem Toewsem vypadají podobně. Jejich smlouvy zní shodně na 10,5 miliónů dolarů ročně, ale: první čtyři roky berou každý po 13,8 miliónech, pak se to sníží na 12 miliónů ročně, a poslední rok to bude (zase pouhých) 6,9 miliónů pro každého z nich.

Tohle je ovšem přepych, který si Oilers nebudou moci dovolit: NHL usoudila, že takový přístup poněkud obchází ducha kolektivní smlouvy (nikoliv ale její literu). Proto si liga po velice tvrdém vyjednávání s NHLPA prosadila, že tudy cesta nepovede. A od roku 2013 také nevede.

Ale i tak je dobře připomenout, že Crosby s Malkinem sice v posledních dvou leteh spotřebovali zhruba čtvrtinu povolených výplat, ale Penguins přesto vyhráli dva Stanleyovy poháry za sebou.

Dvě možná vysvětlení|: generální manažer Jim Rutherford geniálně skloubil mužstvo ze dvou superbohatých hvězd a zbytek tvořili poměrní chudinkové, nebo měli Penguins neslýchanou kliku.

Která z odpovědí platí? Asi obě.

Rozdíl v postojích

Podle agentury JPP (Jedna Paní Povídala), ale i podle spolehlivějších zdrojů, si McDavid původně přál kratší dobu platnosti. Spokojil by se s pěti roky.

Oilers ale lpěli na osmi.

Několik důvodů. V první řadě, jestli se bude mzdový strop zvedat (dokonale optimistická představa), může se stát, že za těch pět let bude McDavidových více než 13 miliónů činit cenu, jakou by vám naúčtovali ve sklepě laciného obchodního domu za výrobek, který se už pouze doprodává, protože se už nevyrábí.

Další okolnost je ještě pochmurnější: většina lidí v NHL i kolem ní žije v pevném přesvědčení, že v září 2019 požádají buď odbory nebo liga (nebo obě strany), aby se začalo ještě před uplynutím její platnosti jednat o nové kolektivní smlouvě. Dosavadní kolektivní smlouva na podobný případ pamatuje doložkou známou jako re-opener. Odborářům z NHLPA vadí nejvíce doložky o zmiňovaném zásobním účtu (escrow), zatímco majitelé řičí vzteky nad smlouvami, které považují za zbytečně dlouhodobě.

Výsledek bude, podle toho, jak se obě strany tváří dnes, že si lidstvo odpočine od NHL, možná na celou sezónu, snad ne déle, díky dnes už tradiční výluce.

Tohle ovšem také něco znamená při domlouvání hráčských smluv, které nějakým způsobem mohou platit i v době výluky.

Právě proto to podle náznaků z nejrůznějších stran vypadá tak, že Connor McDavid nakonec souhlasil s platností na osm let, ale pouze za vyšší každoroční mzdu. Nemluvě ani o tom, že (jak nasvědčují příklady podobných smluv), bude asi kapitán Oilers mít ve své smlouvě doložku, která mu zaručuje výplatu během případné výluky prostřednictvím nějaké pojišťovny.

Málokdo ovšem počítá s tím, že by Connor McDavid bral vážně svá slova o tom, jak je nadšen, že hraje právě v Edmontonu. Rozhodně ne tak vážně, aby mužstvu poskytl nějakou slevu.

I když se ozvaly hlasy, že by si McDavid mohl vzít příklad třeba z takového Stevena Stamkose. Zcela volný hráč (UFA, neboli unlimited free agent), a přesto vzal míň, než mohl dostat jinde (třeba od Toronto Maple Leafs). Jenom proto, aby mohl zůstat v Tampa Bay Lightning a takhle umožnit vedení mužstva, aby ho obklopilo hráči dost dobrými, aby mohl spolu s nimi zahájit tažení za Stanleyovým pohárem.

Jak řekl bývalý kouč a dnes komentátor pro NBC Pierre McGuirre, záleží jen na tom, co hráče zajímá: o pár miliónů dolarů víc na účtu, nebo prsten vítěze Stanleyova poháru, který se nedá koupit. Ten se dá jenom vyhrát.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter