Petr Adler: zažije NHL další hýbání škatulí?

Zábavní průmysl není, co býval, a je úplně možné, že v budoucnosti nebude ani to, co je dnes. Profesionální sporty a jejich hospodářství jsou toho důkazem, a NHL není výjimkou. Zdá se, že nejlepší profesionální hokejová soutěž světa začíná mít (opět) s některými mužstvy plný pytel problémů.

Tak třeba teď se dějí hned tři nepříjemnosti najednou.

• Arizona Coyotes si budou muset najít někoho jiného, s kým by se podíleli na výstavbě nové haly: arizonská universita (ASU) oznámila, že s nimi nemíní mít nic společného.
• Majitelé Barclays Center naznačili New York Islanders, že by si měli najít jiný domov. Někteří se sice dohadují, že návrat na Dlouhý ostrov (Long Island) by mohl být skvělým řešením, ale zástupci státu Connecticut majitelům napsali, že by je přijali s otevřenou náručí v Hartfordu. Tam, odkud se před dvaceti lety odstěhovali tehdejší Whalers, mezi jejichž příznivce s podílem na vlastnictví patříval i Ivan Lendl.
• Z Hartford Whalers se stali Carolina Hurricanes. O těch dnes ale kolují dohady, že jich má jejich majitel dost, že je chce prodat, a nikdo neví, nebo neprozradí, zda by je nový majitel nechtěl přestěhovat z Raleigh někam jinam.

Komisař NHL Gary Bettman sice tvrdí, že o žádném stehován nemůže být ani řeči, jenže tohle říkat musí. Jinak by mohl poplašit řadu jiných sponsorů jiných mužstev. Stěhování mužstev nepatří ke známkám solidnosti celé soutěže.

Pouštní psi vyjí jako šakali

Co vše stojí za rozhodnutím arizonské university zatím netuší ani reportéři Arizona Republic, kteří zprávu o nechuti učiliště podílet se na profesionálním sportovišti přinesli jako první.

Škola mohla na přesunu Coyotes do oblasti Phoenixu jménem Tempe jenom vydělat. Nová hala měla stát jen kousek od university, a její součástí měla být další budova, plná nejrůznějších sportovišť, určených pro okolní veřejnost a studentstvo.

Coyotes hrají od roku 2003 v předměstí Phoenixu jménem Glendale v hale jménem Gila River. Jenže po řadě skandálních sporů se nakonec místní radnice rozhodla, že si vedení mužstva vyskakuje až přespříliš. V roce 2015 vypověděla smlouvu s Coyotes. Majitelé řekli, že nějaká radnice v Glendale jim může být odcizena, oni že mají náhradní plán. Halu v Tempe.

Ta se tedy patrně konat nebude. Soudě podle reakcí z kanceláří mužstva i NHL, tentokráte stojí Coyotes před otázkou, co dál, protože je tahle změna universitní nálady zaskočila.

Jedině snad, že by se majitelé mužstva (a zástupci ligy) ohromně ponížili a šli na kolenou škemrat u radnice v Glendale, že odpusťme si co jsme si, vždyť my jsme, koneckonců, strašně slušní lidé, kteří vám a vaším daňovým poplatníkům nepřejí nic než dobro.

Jakkoliv se ASU nezmínila o důvodech svého rozhořčení (zpráva, kterou oznamovala, že nechce mít s Coyotes a jejich plány nic společného byla hodně vzteklá), stačí se kouknout na nová ustanovení, která pochází že sněmovny státu Arizona. Je mezi nimi také zákonné opatření, které by mělo umožnit, aby se na výstavbě nové haly podíleli daňoví poplatníci.

Tohle už tu bylo. NHL i Coyotes mají za sebou ohledně podobných plánů rozvleklé bitvy. Prohráli je všechny. Arizonští prostě žijí v přesvědčení, že když chce někdo podnikat, ať klidně podniká, ale ať nechce tahat peníze z kapes lidí, které to nezajímá.

Tohle musí být pro NHL značná otrava. Nejdříve přitáhne do arizonské pouště Winnipeg Jets, kteří tou dobou v kanadské Manitobě prodělávali kalhoty, po řadě nesrovnalostí se stane majitelem mužstva, pak nakonec sežene podnikatele, kteří by to vzali po ní, a slíbí, že mužstvo za žádných okolností nepřestěhují. Ve jménu tohoto ušlechtilého heslo liga zakousne možnost laciného výdělku, k němuž mohla přijít, kdyby dovolila stěhování do kanadského Ontaria, a teď stojí najednou opět před otázkou: kam s ním? Přesněji: co s tím?

Zpět do Winniupegu určitě ne. Tam už jsou bývalí Atlanta Thrashers, a ať se tváří všichni zúčastnění sebevíce optimisticky, noví Jets se také nekoupou v penězích.

Stručně řečeno: arizonská universita soudí, že veřejné peníze, které stát poskytne k vylepšení oblasti Tempe, v níž se nachází, musí jít na výuku a výzkum, čili na základní úkoly, které dělají universitu universitou.

Z Ostrovanů Velrybáři?

Majitelé Barclays Center v Brooklynu jsou skálopevně přesvědčení, že mohou vydělat na jiných atrakcích mnohem více než na nějakých hokejistech. Je otázka, jestli mají pravdu. Přinejmenším proto, že jim přítomnost hokeje zaručuje příjem z alespoň 41 večerů za sezónu.

Jenže s příjmem jsou také spojeny výdaje. Třeba na úpravy vnitřku haly mezi zápasy Brooklyn Nets košíkářské NBA, a zápasy Islanders. Nemluvě ani o tom, že mnohý dříve skalní fanda mužstva považuje cestu z Long Islandu do Brooklynu za nepřijatelnou ztrátu času.

Přestěhovaní Islanders by si museli vytvořit v Hartfordu novou obci příznivců. Jestli jejich skalním fanouškům přijde zatěžko oněch pár mil mezi Long Islandem a Brooklynem, 116 mil (skoro 190 km) z New Yorku do Hartfordu se stane překážkou přímo nepřekonatelnou.

Guvernér Connecticutu Daniel Malloy a starosta Hartfordu Luke Bronin nabídli Islanders halu XL Centre. Jistě, Whalers se z ní odstěhovali před dvěma desítkami let, ale, řekli oba politici, nic nestojí v cestě uvedení budovy na úroveň, jíž vyžaduje dnešní NHL. Šli ve své velkorysosti tak daleko, že řekli, že jim nebude vadit, kdyby Islanders přijali XL jako dočasné řešení, ale současně že tu halu nabízí Islanders jako jejich nový stálý domov.

Zda vzali v potaz, že Islanders patří v návštěvnosti k nejhorším mužstvům NHL, není známo. Návštěvnost Islanders je třetí nejhorší v NHL. Letošní průměr: 12.828 hostů na zápas, tedy méně než loňských 13.626. A mnohem méně než 15.336, což byl průměrný počet fanoušků v poslední sezóně, kterou Islanders odehráli v Nassau Veteran Coliseum, v době, kdy si o jejich odchodu cvrlikali vrabci na střechách celého New Yorku.

Majitelé Barclays Center ty číslice sledují s obavami jako určitý trend. Nemohou dát mužstvu padáka jen tak. Původní nájemní smlouva platí 25 let. Výpovědi stojí v cestě řada podmínek.

Ale: Barclays Center se podílí na úpravách původní haly, té, kterou Islanders opustili, když jim místní daňoví poplatníci dali najevo, že jestli potřebují nové bydliště, ať si požádají o stavební povolení, a jestli nemají dost peněz, ať si požádají o půjčku, třeba hypotéku, jako každý jiný.

Všichni zúčastnění se zatím tváří strašně tajemně. Kromě listu Newsday, který přišel se zprávou, že se loni v listopadu zástupce okresu Nassau Ed Mangano sešel s majiteli Islanders Jonem Ledeckym a Scottem Malkinem. Prý si povídali o možném návratu mužstva do míst, kde vzniklo, a kde zažilo svých prvních 43 let. Jednání se podle Newsday zúčastnili i zástupci Barclays Center.

Všichni zúčastnění prý projevili naději, že návrat Islanders do jejich původního domova způsobí, že budou mít vyprodáno večer co večer: jejich nepřítomnost (prý) posílila touhu příznivců. Láska, říká se, roste se vzdáleností mezi odloučenými milenci.

Tohle by asi také bylo jediné stěhování, které by NHL byla ochotna spolknout.

Vichr v Carolině

Když se před časem objevily zprávy, že majitel Carolina Hurricanes Peter Karmanos Jr. (mladší) hledá někoho, kdo by od něj koupil alespoň část mužstva, začalo se šuškat o tom, že se Raleigh může rozloučit s hokejem, a že se PNC Arena může začít ohlížet po jiných nájemnících.

Pravda je ovšem drsná: návštěvnost Hurricanes sedí vytrvale na poslední příčce tabulky návštěvnosti NHL. Před nimi jsou Islanders s 81 procenty prodaných míst, Arizona se svými necelými 75 procenty. Hurricanes jsou děsně rádi, když dosáhnou 64 procent.

Zde je třeba podotknout, že ty tabulky mohou být trochu zavádějící: vede Chicago, které hlásí málem 110 procent, druhý je Montreal, který je také o kousek nad stovkou. Důležité je umístění. Nastávajícímu investorovi stačí, aby zaběhl na zápas a viděl, kolik míst zeje prázdnotou.

Raleigh je městys o zhruba 450 tisících obyvatel. Hala PNC se původně měla stát domovem košíkářů místní university. Jenže to by byl zbytečně drahý žertík. Takže stavba musela počkat. Do chvíle, kdy Hartford Whalers opustili Hartford. Nový nájemník musel stavbě přispět částkou 60 miliónů dolarů. Pak si musel dva roky počkat. Hurricanes hráli v Greensboro, městě vzdáleném od Raleigh půldruha hodiny rychlé jízdy autem. Hala Coliseum měla 21 tisíc sedadel, a ta zela prázdnotou. Místním mužstvo nepřirostlo k srdci. Věděli, že za dva roky bude jinde. Obecenstvo v Raleigh mělo cestu za hokejem 90 minut každým směrem za nesmyslnou.

Situace se zlepšila v roce 2002, kdy se Hurricanes (už v Raleigh) dostali do finále Stanleyova poháru. Vypadala skoro skvěle v roce 2006, kdy Carolina v sedmém zápase udolala (na domácím ledě) Edmonton Oilers a pohár získala. Prvně a dosud naposledy.

Hned v příští sezóně se Hurricanes vůbec nedostali do pohárové soutěže. Ostatně, jejich finálový soupeř také ne. Rozdíl byl, že kanadští fanoušci jsou hokejem posedlí (nic moc jiného jim ani nezbývá). Obecenstvo, které žije jižněji než je třeba Nashville v Tennessee, zná i jiné radovánky.

Třeba právě v té hale PNC je na universitní košíkovou vyprodáno, stejně jako je pravidelně vyprodáno na terénní závody strašidelných náklaďáků (monster trucks), i na pravidelné zájezdy košíkářských Harlem Globetrotters a cirkusová vystoupení.

Lze se tedy jen těžko divit, že zprávy o prodeji Hurricanes vzbudily takový zájem.

On totiž Peter Karmanos Jr. je poněkud filuta. V NHL si mnozí pamatují, jak před lety furiantsky nabídl tehdejšímu útočníkovi Detroit Red Wings Sergeji Fedorovovi smlouvu za několik desítek miliónů dolarů, rozloženou na řádku let, dobře si vědom, že majitel Red Wings Míle Ilitch nabídne Fedorovovi přinejmenším totéž jen proto, aby si ho udržel. Obecně se vědělo po celé NHL, že Karmanos si byl vědom, že Fedorova nezíská. Dodatečně se zjistilo, že by ani neměl dost peněz, aby mohl smlouvu dodržet. Šlo pouze o jakousi soukromou pomstu.

Karmanos Jr. se vyjádřil, že je klidně ochoten prodat klub celý, tak, jak leží a běží. Komisař Bettman vzápětí řekl, že to je možné, ale Hurricanes se nebudou stěhovat, tečka.

Možná je něco pravdy na tom, že si Karmanos Jr. nepřeje, aby po jeho odchodu do říše snů (letos mu bude 74 let) došlo ke sporům o dědictví nebo o cokoliv jiného. Ostatně, jeho dospělí synové ho žalovali, že vrazil do mužstva 105 miliónů dolarů, které (podle jejich názoru) měl dát jim. Ne, že by ty rodinné vztahy byly nějak jednoduché: jeho první žena Barbara mu povila tři děti, jeho současná žena Danialle mu povila čtyři děti, navíc má Karmanos Jr. devět vnoučat.

Při rozsáhlosti jeho majetku se nelze divit, že se Karmanos Jr. bojí bojů o dědictví.

Jenže se také nelze divit obavám, že buď on nebo nový majitel mužstvo přestěhují. Když koupil Whalers, sliboval Karmanos Jr., že tam zůstane mnohem déle než to nakonec vydržel.

Shrnuto a podtrženo: NHL čeká bouřlivá budoucnost, a ne, že ne.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter