Petr Adler: ze škamen na led

NHL se stává velice rychle soutěží vzdělanců. Každým rokem roste počet hráčů, které liga nachází v universitních soutěžích. A každým rokem roste počet hokejistů, kteří si sice váží zájmu nejoceňovanější soutěže světa, ale ze škol odcházejí až s diplomy.

Třeba Princeton. Městečko zhruba 73 kilometrů vzdálené městu New Jersey. Učíval tam svého času Albert Einstein. Mezi vědci jakkoliv s tou školou spojenými je 65 vítězů Nobelových cen (převážně v čistě vědeckých předmětech), 15 vítězů Fieldsovy medaile, kterou uděluje jednou za čtyři roky světový sjezd matematiků nejlepšímu počtáři mladšímu 40 let, a 13 vítězů Turingovy ceny, pojmenované po Alanu Turingovi, muži, který vlastně vymyslel kybernetiku. A také odtud pochází pár hokejistů, kteří se propracovali až do NHL.

Ani jeden se do Princetonu nedostal jenom proto, že umí hrát hokej. Základním a jediným měřítkem pro přijetí je prospěch.

Z letošních čerstvých příchozích, pravé křídlo Max Veronneau, jeden den skládal závěrečnou zkoušku z astronomie, a druhý den už trénoval s Ottawa Senators. Jeho kolega z fakulty mechanického inženýrství, obránce Josh Teves, skládal zkoušku ze svého hlavního předmětů počítačem na dálku, protože ho Vancouver Canucks pozvali na první trénink v dopoledne dne, kdy měl odpoledne odpovídat na dotěrné otázky profesorů.

Oba mladí páni se mají zúčastnit slavnostního předávání diplomů o ukončeném vysokoškolském vzdělání letos koncem června.

Stavitel letadel s hokejkou v ruce

Ne, že by to bylo prvně, kdy se do NHL dostal (a pak v ní prosadil) universitní absolvent. Hokejem dodnes koluje pověst o hráči jménem Joé Juneau. Ten do nejvyšší soutěže přišel poté, kdy složil závěrečné zkoušky a získal diplom na Rensselaerove Polytechnice. Škola, která vznikla v roce 1824 (na americké poměry v hlubokém pravěku) sídlí v městě jménem Troy ve státě New York, je uznávaná po celém světě, a tehdy ještě mladý Juneau z ní vyšel jako návrhář letadel.

Ostatně, vždyť i ten donedávna obávaný rváč a dnes šéf disciplinární komise NHL George Parros vystudoval na universitě v Princetonu. Obhájil na ekonomické fakultě diplomovou práci o stávkách přístavních dělníků na pacifickém pobřeží USA.

Jenže to byly pořád ojedinělé případy.

Ve špičkovém hokeji se mnozí dodnes domnívají, že kdo neprošel kanadskými mládežnickými soutěžemi, neví, co je hokej. V posledních zhruba desíti letech je ale vidět změna. A nejen proto, že roste počet mladých Kanaďanů, kteří dávají přednost americkým universitám (a jejich soutěžím), a že si toho šéfové kanadského mládežnického hokeje všimli. Také proto, že mnohý nadaný mladík se během studií na střední škole raději na hokej vykašle, jen aby mohl vystudovat nějaký obor, který má budoucnost. Ale když k tomu dostane příspěvek, ať od školy nebo od hokejové soutěže, tím lépe. Zůstane u hokeje.

Zatím nikdo nedokázal pořádně odpovědět na otázku, proč je právě tohle společensky tak strašně důležité. Kolektivní sport, zní nejčastější odpověď, vychovává v mladých lidech odpovědnost k celku, schopnost spolupráce s ostatními, a jelikož je hokej nejrychlejší kolektivní hrou na světě, platí to dvojnásob právě u hokeje.

Inu, dejme tomu.

Mezi mládeží Severní Ameriky došlo k rázné změně hodnot. Tam, kde se ještě před párem desetiletí považovala maturita na střední škole za bezvadný rozjezd do praktického života, tam dnes platí, že bakalářský diplom z nějakých humanitních věd (od archeologie přes dějiny umění, jazykovědu až třeba k zeměpisu) stačí tak nejvýše na místo číšníka v nějaké rychlovyvařovně (panuje heslo, že takový humanitní a politicky korektní titul absolventa opravňuje jedině k otázce: chcete k tomu hranolky: you want fries with that?).

Kanadské mládežnické soutěže se předhání, kolik stipendií rozdaly. Západní hokejová liga (WHL) se chlubí průměrné čtyřma stovkami ročně, ve výši 11 miliónů dolarů za posledních deset let.

Různé pohledy na věc

Nejvyšší kanadská mládežnická soutěž se jmenuje Canadian Hockey League (CHL), její součástí je šedesát mužstev v Kanadě a navíc osm amerických, ale je tu taková krásná potíž: CHL sice platí hráčům, ktreri se přihlásí a dostanou se do té či oné školy, patřičné stipendium,, jenže také povoluje mužstvům NHL, aby posílali hráče do 20 let, kteří ještě nemají na nejvyšší soutěž, zpět k juniorům. Tihle hráči ale už podepsali vstupní smlouvy (entry-level contract, neboli ELC), takže americká universitní soutěž NCAA je považuje velice tvrdohlavě za profesionály. A ti jsou v jejích škamnách tabu.

CHL si totiž prosadila, že NHL takové hráče nesmí posílat na své farmy, do nižší Americké hokejové ligy (AHL). Zpomaluje tím sice vývoj mladých hráčů, ale na druhé straně, jejich jména přitahují obecenstvo. A kšeft je kšeft i v juniorce.

Ještě štěstí, že kanadské university mají svoji vlastní soutěž. Kanadské USports nevadí, když hokejista zaujal NHL, ale mužstvo nejvyšší soutěže ho vrátilo do juniorky. Smlouva-šmlouva, hráč dostane možnost jít studovat a přitom hrát.

Jak americká NCAA, tak kanadská USports tvrdí, že sice nabízí studijní stipendia (a přijímají přihlášky o ně) od hráčů, od nichž si slibují, že budou pro jejich mužstva přínosem, ale současně prohlašují, že dosavadní prospěch je jedním ze zásadních měřítek, a že přísně dohlíží, aby hráči takto zvýhodnění patřili mezi nejlepší studenty, a pak teprve přijde na řadu sportovní výkon.

Ti, kdo tomu uvěří bez výhrad, uvěří také nabídce výhodného nákupu jakési starší budovy poblíž Karlova Týna ve středních Čechách.

V každém případě je ale stále jasnější, že dnešní mladí hokejisté jsou o trochu realističtější než bývala pokolení jejich předchůdců.

Doba, kdy bude levé křídlo z plna hrdla volat na svého středního útočníka, pane doktore, šoupněte mi to na hůl, a střední útočník bude odpovídat, že co blbnete, pane inženýre, nevidíte, že támhle kolega doktor na pravém křídle už má našlápnuto? zatím ještě nepřišla, ale začíná se zdát, že je za rohem.

Josh Teves a Max Veronneau jsou toho příkladem.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter