Petr Adler: zhul se a hraj? Ano, ale také i ne

22. ledna 1:15

Petr Adler

Není nad to, když si člověk odehraje v NHL vzrušující a vyčerpávající zápas, pak přijde domů, a jak je pořád ještě rozjetý, může si dát čouda mařenky a vzápětí usnout spánkem spravedlivých.

Ano, hovoříme o do ještě nedávno zapovězené droze, o níž dnes mnozí hovoří více nebo méně zasvěceně jako o nádherné utěšitelce, jejíž některé odrůdy jsou navíc zázračným lékem. V Kanadě je už marijuama povolena zákonem od podzimu 2018, ovšem, k lékařským účelům bylo používání jejích olejů povoleno už v roce 2001. Snad platilo něco podobného tvrzení, podle kterého alkohol v rukách lékaře je lékem. Pravdou ale zůstává, že mnozí kanadští lékaři dodnes tvrdí, že zakrývání bolesti pouze ztěžuje postup léčby. A je mezi nimi dost lékařů, kteří působí u mužstev NHL. Když si něco potřete nějakým zázračným krémem, takže vás přejde bolest, neznamená to, že se, kupříkladu, přeražená kost srostla zázračně přes noc.

NHL se ještě v roce 2015, ústy svého zástupce komisaře Billa Dalyho, tvářila k otázce jakéhokoliv používání marijuany spíše rozpačitě než nadšeně. Jedna věc je, když hráči natře bolístku kanabisovým krémem vycvičený ošetřovatel, nebo i lékař, úplně jiná věc je, když hráč tu nebo tam ubalí retko, a pak sedne, celý zmámený, za volant. To je ten horší případ, liga se tehdy raději ani nepustila do zvyklostí, které si hráč pěstuje doma.

Kolektivní smlouva povoluje jednu (předem neohlášenou) zkoušku na neoprávněné prostředky během tréninkového tábora, a jednu během sezóny (základní části i pohárové soutěže). Když má důvodné podezření (někdo toho hráče píchnul), může ho, zase neohlášeně, podrobit dalším zkouškám. Ovšem: s tresty za používání marijuany je to těžší. Nejen, že jde dnes o povolenou činnost, ale navíc: marijuana člověka spíše zpomaluje.

Příklad z nepříliš dávných dějin: v roce 1998 se na zimní olympiádě v japonském Naganu soutěžilo poprvé v jízdě na sněhovém prkně (snowboard). Vyhrál Kanaďan Ross Rebagliatti.

Povinná dopingová zkouška zjistila v jeho těle neúměrně vysoké stopy po marijuaně, takže měl se vší slávou o své zlato přijít.

Rebagliatti se hájil, že on sám nehulil, ale poslední dny před odletem do Japonska trénoval kousek od Vancouveru ve Whistleru, a tam se vlivem marijuany potácí i divoká zvířata, která žijí v okolních horách. Navíc, řekl, zvítězil jsem proto, že jsem jel nejrychleji, a také jsem nejrychleji ze všech reagoval na záludnosti dráhy, a to by se mi pod vlivem marijuany povedlo jen stěží.

Zlato mu zůstalo, a Rebagliatti teprve mnohem později připustil, že neopouští dům bez řádné zásoby marijuany v tašce. Konec příkladu z nepříliš dávných dějin.

NHL, i ostatní severoamerické profesionální špičkové soutěže (fotbalová NFL, baseballová MBL, košíkářská NBA), najednou stála před otázkou hodnou Šalamouna, nebo alespoň Kolumbova vejce: marijuana byla (donedávna) mimo zákon, nesmí se jí užívat mimo oprávněnou lékařskou péči, a kromě toho, pravidelné zkoušky na doping se pořádají hlavně proto, aby se zabránilo používání látek, které podporují lepší výkony (performance-enhancing substances, zkráceně PES). Dobrá, kanabisová mast může zmírnit bolest, takže hráč může hrát naplno i když utrpěl nějaké bolestivé zranění. To ovšem dokáže i dobře vpíchnutá injekce kortisonu, o níž se sice říká, že se nemá používat příliš často, ale jinak je to zavedený prostředek, nad nímž nemrkne brvou ani Světová anti-dopingová agentura (WADA).

Řeči zvenčí

Pravda ovšem je, že vedení NHL si rozhodnutí WADA tu a tam přečte, někdy s větším zájmem, jindy bez zájmu, a má za užitečné, aby její lékaři měli o těch věcech ponětí. Ovšem: nepovažuje WADA za směrodatný zdroj. NHL není členem žádného národního hokejového svazu, není ani členem Mezinárodní hokejové federace (IIHF), o Mezinárodním olympijském výboru (MOV) ani nemluvě. Takže když nějaký papaláš WADA začne na NHL kydat hnůj, že její anti-dopingová pravidla jsou slabá, a vůbec kdesi-cosi, nemá NHL většinou za potřebné poctít takového papaláše odpovědí.

V soukromé řeči se člověk může dozvědět leda tolik, že celá WADA je vlastně podnik zaměřený na výrobu zaměstnaneckých příležitostí (a job-creation project). Ano, když mají hokejisté NHL hrát na podnicích, které patří IIHF nebo MOV, musí se podrobit zkouškám podle pravidel WADA, ale to je věc mezi nimi a jejich národními svazy, těmi, kteří je vůbec jmenují do svých národních mužstev.

Nejvyšší hokejová soutěž nemůže říci: ale jo, klidně si čoudněte mařenky, když vám to dělá dobře. Některá její mužstva sídlí v Americe ve státech, kde se to nesmí. Teoreticky se může stát, že se tam dostaví k zápasu venku hráč, který u sebe doma nemá žádná omezení, někdo ucítí typickou vůni (někteří tomu říkají zápach), a už ho povedou v poutech.

Ve srovnání s tím, že se mu za použití marijuany v jakékoliv podobě v jeho vlastní soutěži nic nestane, to vypadá úsměvně, jakkoliv to vlastně je hodně nesmyslné.

Myšlenkový kotrmelec

Za uzákoněním některých drog stojí zajímavá logika: lidi toho používají přes veškeré zákazy, prohibice alkoholu dokázala jedině, že mnozí zbohatli (a dnes se tváří co pilíře slušné společnosti), zákazy pouze udržují v zaměstnání policajty, soudní aparát, a stojí spousty peněz vydaných na stavbu a údržbu věznic. Povolte to, volají zastánci tohoto názoru, zdaňte to podobně, jako se daní chlast (i tabákové výrobky), a nejen ušetříte, ale ještě navíc na tom vyděláte.

A někteří cynici jdou tak daleko, že poukazují na to, že třeba taková Molsonovic rodina, majitelka pivovaru v Montréalu, která se chlubí třeba i tím, že zbudovala první železniční dráhu mezi Kanadou a Amerikou, zbohatla právě na americké prohibici, a proto si může dovolit vydržovat Montréal Canadiens.

Budiž ale, kvůli slušnosti, dodáno, že dnešní Molsonovic rodina považuje podobné cynické řeči za svatokrádežné sprosťáctví.

Co s tím?

Nejvyšší severoamerické profesionální sportovní soutěže věc řeší tím, že se snaží zahrnout otázku drog, zkoušek a případných trestů do kolektivních smluv. Jelikož ty musí podepsat obě strany, a současné odbory dávají o návrzích nových smluv hlasovat svým členům, stejně, jako majitelé, sdružení v nejrůzněji pojmenovaných výborech, hlasují mezi sebou, jsou takové dohody těžce napadnutelné soudně. Zvláště ne z hlediska: jak to, že tohle nesmíme, když podle zákona smíme?

Fotbalová NFL má zavedený jakýsi žebříček, kdy hráč může být podroben většímu počtu zkoušek, byl-li nachytán, že porušuje dohodu, a s rostoucím počtem kladných výsledků také roste výše trestu.

Košíkářská NBA je na tom podobně.

Baseballová MLB zkouší hráče jedině v případě, že někdo upozornil ligu nebo odbory, že ten nebo onen hráč to přehání a, ovlivněn drogou, provádí nepřístojnosti.

NHL dělí věc na užívání a zneužívání. Do užívání, které, alespoň na povrchu, nezanechává zvláštní stopy, se moc neplete, ale když to začne být příliš, nabízí hráčům, spolu s odbory NHLPA, možnosti léčby.

Jak řekl výkonný ředitel NHLPA Donald Fehr, současná kolektivní smlouva bere v první řadě v potaz, že jsou na světě dva hlavní druhy látek: ty, které ovlivňují výkon, a ty, kterých se dá zneužívat.

Tenhle názor značně zaujal pár lékařů mužstev NHL, kteří svůj podiv sdělili pouze pod podmínkou, že zůstanou nezvěstní. Zneužít, řekli, se dá čehokoliv. I taková Algena může, jsa předávkována nebo zneužívána, vést k tělesným i duševním škodám (nebo alespoň změnám).

Fehr se ovšem doplnil: pak je tady ještě otázka, co se smí, a co ne. S postupem doby se mění názory i přístupy. Tohle bychom měli uznávat. Ale osobně, uzavřel, osobně by nesouhlasil, aby se někdo někomu míchal do jeho soukromého života, aniž by k tomu měl zatraceně dobrý důvod.

Výsledek: když se zjistí, že hráč zneužívá kokainu nebo marijuany, liga a odbory mu rukou společnou a nerozdílnou nabídnou návštěvu kursu o zneužívání látek a potížích s chováním (Substance Abuse and Behavioral Health, zkráceně SABH). Hráč může pozvání přijmout, ale také nemusí. Ovšem: přijme-li je, musí se chovat přesně podle toho, co mu nařídili lékaři. Poruší-li pravidla programu, čekají ho pokuty a jiné tresty, včetně zákazů hry. Do chvíle, kdy se provinil proti pravidlům tohoto léčebného programu, je pro ligu i pro odbory bezejmenný.

Co je co

Kapitán Edmonton Oilers Connor McDavid se nedávno zmínil, že by byl naprostý blázen, kdyby se neptal, jak může používat výrobků, které mají něco společného s marijuanou.

Dozvěděl se, co měl vědět už pár let, od 16. října 2018, kdy NHL rozeslala všem mužstvům oběžník, vysvětlující nový kanadský zákon.

Hráčů a lékařů, sdělila liga, se týká převážně sloučenina jménem CBD, cannabinoidum získané z rostliny cannabis satíva L. (a té právě se říká marijuana).

Pak je tu ale ještě jiný cannabinoid, kterému chemici říkají tetrahydrocannabinol (THC). Právě tahle sloučenina působí svým uživatelům psychické změny.

Americký president Donald Trump podepsal v prosinci 2018 zákon, který povoluje používání olejů CBD, vyrobených z konopí. Amerika je Amerika, takže tři státy (Iowa, Nebraska a Jižní Dakota) nový federální zákon neuznávají. Naštěstí nemá NHL mužstvo ani v jednom z těch států.

Za nepřijatelnou drogu se považuje THC, ale, jak liga upozornila, často se stává, že oleje CBD, které přichází z Číny, Thajska, Indonésie a Vietnamu nejsou úplně čisté, a mohou tedy obsahovat nepovolené látky. Je na hráčích, aby si ověřili, co to tedy chtějí používat.

Hráči tvrdí, že sami vědí nejlépe, co jim dělá dobře. Právníci ligy soudí, že tohle by od nich chtěli dostat písemně, aby se náhodou za pár let neobjevila žaloba, že NHL hráčům nebránila, takže je vlastně podporovala, aby se dostali do drogových závislostí.

Zlaté oči.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.