Playoff s českou účastí? Samozřejmá věc. Ale bylo tomu tak vždycky?

Blíží se playoff a v něm se, jako každoročně, představí pořádná várka českých hráčů. Třeba loni jich bylo celkem 15. Nejvíce bodů nastřádal ofenzivní tahoun Medvědů David Pastrňák, když si ve 12 zápasech připsal 20 bodů za 6 gólů a 14 nahrávek. Ale nejšťastnějším nebyl, tím bylo duo Kempný – Vrána, kteří se s týmem Washington Capitals probojovali až do finále, kde v pěti zápasech pomohli porazit nováčka z Vegas a získat tak historicky první titul pro tým z hlavního města Spojených států.

Do bojů playoff NHL už zasáhlo více než 110 českých hráčů. Na malou zemi uprostřed Evropy je to úctyhodné číslo. Někteří zanechali větší stopu, někteří se ve vyřazovacích zápasech jenom mihli. To, že každý rok můžeme sledovat výkony našich hráčů ve vyřazovací části NHL, bereme jako samozřejmost. Ale vždy tomu tak nebylo. Pojďme se podívat, jaké byly začátky české účasti v playoff NHL a kdo byli ti první „pionýři“, kteří klestili cestu svým následovníkům.

Pro upřesnění je třeba dodat, že budeme ctít poklidné rozdělení společného státu Čechů a Slováků, tudíž do našeho výčtu zahrneme pouze hráče narozené na území Čech, Moravy a Slezska. Tak jak to respektují i oficiální statistiky NHL. 

Václav Nedomanský 

Stal se prvním českým hráčem, který okusil boje playoff neslavnější hokejové soutěže. Ale jeho cesta do NHL nebyla vůbec jednoduchá. Jako obrovská hvězda tehdejšího československého hokeje (368 gólů ve 419 ligových utkání, 163 reprezentačních gólů ve 220 utkáních, mistr světa 1972, stříbro na OH 1968) nedostal povolení k zahraničnímu angažmá, proto v roce 1974 emigroval. Hrál ve WHA (World Hockey Association – hokejová liga, která se tehdy pokoušela konkurovat NHL) za Toronto Torros, později Birmingham Bulls, odkud byl v roce 1977 vyměněn do Detroit Red Wings (NHL). Hned v první sezóně postoupil s týmem Rudých křídel do playoff. V prvním kole pomohl dvěma góly vyřadit Atlantu Flames, ale v druhém kole Detroit narazil na možná nejlepší té doby – Montreal Canadiens. Ani v této sérii se „Big Nedo“, jak mu v zámoří přezdívali, neztratil. V pěti zápasech zaznamenal gól a tři asistence, ale ani to nestačilo na odvrácení vyřazení. Ačkoliv odehrál Nedomanský v NHL ještě další pět sezón, do playoff už se, se svým týmem, nepodíval.

Vítězslav Ďuriš 

V sezóně 1980-81 si playoff zahrál další český hráč a zase „emigrant“. Ďuriš podepsal smlouvu s Torontem Maple Leafs v září 1980, v základní části odehrál 57 zápasů a nasbíral celkem 13 bodů. Toronto narazilo hned na úvod vyřazovací části na pozdější vítěze Ostrovany z New Yorku. Nezvítězili ani jednou a po výsledku 0:3 byli vyřazeni. Ďuriš odehrál všechny tři zápasy, připsal si jednu asistenci a dvě trestné minuty. V následující sezóně ale ztratil místo v prvním mužstvu, sezónu odehrál na farmě v Cincinnati. Ještě jednou se vrátil do prvního týmu, ale jeho 32 zápasů v sezóně 1982-83 bylo těmi posledními, které v NHL odehrál. Poté se přesunul zpět do Evropy, konkrétně do tehdejšího Západního Německa, kde hrál až do roku 1991. 

Ivan Hlinka

Vypisovat životopis této legendy českého hokeje by bylo oním známým „nošením dřívím do lesa“. Zaměřme se tedy pouze na jeho cestu v playoff. Hlinka odehrál v NHL dvě sezóny za Vancouver Canucks (1981-82 a 1982-83). V obou sezónách se jeho celek probojoval do playoff. Ivan Hlinka se tak stal prvním českým „legálem“, který si zahrál vyřazovací část NHL. Jednoznačně úspěšnější byla hned ta první, kdy se Canucks probojovali až do finále, kde podlehli Islanders, kteří tehdy lize dominovali. Ivan Hlinka se tak stal prvním Čechem, který si zahrál finále Stanley Cupu (v týmu Canucks byl i Jiří Bubla, který však pro zranění v playoff vůbec nenastoupil). Ve finálové sérii odehrál Hlinka dva zápasy ve kterých se bodově neprosadil. Celkový účet za první playoff však nebyl špatný – 12 zápasů, 8 bodů (2+6). Ve druhé sezóně narazili Canucks hned v úvodním kole na celek Calgary Flames. Hlinka dělal co mohl, zaznamenal v sérii pět bodů (1+4) a byl spolu se Smylem nejproduktivnějším hráčem týmu, ale i tak to na postup nestačilo.

Miroslav Fryčer

Sezóna 1982-83 byla z hlediska českého fanouška opravdu vyjímečná. Poprvé si playoff NHL zahrálo více českých hráčů. Druhým zástupcem české hokejové školy v playoff 1983 byl vítkovický odchovanec Miroslav Fryčer. Další z řady českých hráčů, kteří k cestě za touhou hrát nejkvalitnější ligu světa, zvolili riskantní útěk skrz „železnou oponu“. Fryčer se nejdřív přidal k bratrům Štastným v Quebecu, ale už po první sezóně byl vyměněn do Toronta, kde se stal velkou hvězdou. Ve zmiňované sezóně sice jeho Toronto postoupilo do bojů o Stanleyův pohár, ale rozloučilo se hned v prvním kole po prohře 1:3 na zápasy s týmem Minnesota North Stars. Fryčer v sérii vstřelil dva góly, přidal pět nahrávek a se sedmi body se stal nejproduktivnějším hráčem týmu (spolu s Rickem Vaivem). Účast v playoff si zopakoval ještě v sezónách 1985-86 a 1987-88. Celkově odehrál ve vyřazovacích bojích 17 utkání s bilancí 11 bodů (3+8). K Fryčerovi se vážou ještě dvě „prvenství“. Jako první Čech v historii se v roce 1985 zúčastnil prestižního zápasu hvězd, tzv. All-Star Game. A jako první Čech vyhrál kanadské bodování Toronta Maple Leafs. 

Jaroslav Pouzar

Třetím českým hokejistou, který na konci sezóny 1982-83 zasáhl do bojů playoff, byl odchovanec českobudějovického hokeje Jaroslav Pouzar. Příběh trojnásobného vítěze Stanley Cupu, člena dynastie edmontonských Olejářů je notoricky znám, proto připomeňme jen několik podrobností. V prvním playoff 1983 odehrál pouze jeden zápas, a to v semifinále s Chicagem. Vstřelil v něm dva góly a pomohl k vítězství Oilers 6:3. Následující sezónu se Olejáři opět probojovali do playoff a Pouzar v něm odehrál 14 zápasů, s bilancí 3 body (1+2). Počítáno včetně pěti zápasů finálové série s Ostrovany, na jejímž konci mohl jako historicky první Čech zvednout nad hlavu Stanleyův pohár. Tento pocit si zopakoval ještě dvakrát. Celkem odehrál v playoff 29 zápasů, ve kterých nasbíral 10 bodů, za šest gólů a čtyři asistence. 

Miroslav Dvořák

Dvojnásobný mistr světa (1976, 1977) a účastník dvou kanadských pohárů (1976, 1981) přišel do Philadelphie Flyers před sezónou 1982-83. V první sezóně odehrál 80 zápasů, připsal si 37 bodů a dokonce získal klubovou trofej Barry Ashbeeho, udělovanou nejlepšímu obránci Flyers v sezóně. V playoff se Flyers nedařilo, vypadli ve třech zápasech s Rangers. Dvořák odehrál všechny tři zápasy, zaznamenal jednu asistenci a po vyřazení odjel reprezentovat Československo na MS, které se ten rok konalo v tehdejší Německé spolkové republice. Stal se tak historicky prvním českým hráčem, který přijel z NHL posílit reprezentaci na MS. V následujícím roce vypadli Letci opět v prvním kole playoff, tentokrát s Washingtonem. Za to playoff 1985 se hráčům Flyers narámně povedlo, probojovali se až do finále, kde na ně čekal tým Olejářů, asi nejlepší tým tehdejší doby a možná jeden z nejlepších týmů vůbec. Tohle finále mělo i jedno české „prvenství“. Bylo to vůbec poprvé, co se ve finále Stanley Cupu utkali dva čeští hráči. Na straně Flyers to byl Dvořák, v dresu Oilers s číslem 10 bruslil Jaroslav Pouzar. Byl to nakonec Pouzar, který si mohl po skončení finálové série potěžkat, již podruhé, pohár Lorda Stanleyho.

Po sezóně Dvořák ukončil své zámořské angažmá a vrátil se do Evropy. V playoff NHL odehrál celkem 18 zápasů, s bilancí 0+2.

Jiří Bubla 

Trojnásobný mistr světa (1972, 1976, 1977) a účastník Kanadského poháru 1976 přišel do týmu Vancouver Canucks v létě 1981 spolu se svým klubovým spoluhráčem Ivanem Hlinkou. Vinou zranění přišel o playoff 1982, kdy se Canucks dostali až do finále. Playoff si tak zahrál až v následující sezóně, kdy odehrál jeden zápas v sérii prvního kola s Calgary (Vancouver byl vyřazen 1:3 na zápasy). V další sezóně se situace opakovala. Vancouver narazil v prvním kole opět na Calgary, opět prohrál sérii 1:3 na zápasy, jen Bubla odehrál o zápas víc. Ve dvou zápasech ale opět nebodoval. Své poslední tři zápasy playoff si Bubla zahrál v sezóně 1985-86, kdy se Canucks marně snažili přejít první kolo, ale byli opět vyřazeni, tentokrát Oilers po výsledku 0:3. 

Celková bilance Jiřího Bubly ve vyřazovací části NHL je 6 zápasů, 0 bodů.

Milan Nový

Kdo byl první hráč NHL, který oblékl dres s číslem 66? Pokud odpovídáte „Mario Lemieux“, pak vězte, že to není správná odpověď. První „šedesátšestkou“, která brázdila ledy zámořské Národní hokejové ligy, byla hvězda kladenského i československého hokeje, střelec vítězného gólu z finále Kanadského poháru 1976, Milan „Balík“  Nový. Fenomenální střelec podepsal před sezónou 1982-83 smlouvu s týmem Washington Capitals. V základní části odehrál 73 zápasů, vstřelil 18 gólů, k tomu přidal 30 asistencí. V neúspěšné sérii prvního kola playoff proti NY Islanders odehrál dva zápasy bez bodového zápisu. 

Po sezóně ukončil Nový svou zámořskou kariéru, vrátil se do Evropy, hrál ve Švýcarsku, Rakousku a závěr kariéry strávil v mateřském klubu Poldi Kladno. 

Petr Svoboda

Jeho jméno znali před olympiádou v Naganu jen ti, kdo se o NHL zajímali opravdu podrobně. Do zámoří odešel ilegálně již v roce 1984, poté co opustil reprezentační mužstvo do 18 let na šampionátu v tehdejším Západním Německu. Na draftu 1984 byl jasnou jedničkou supertalent Mario Lemieux, pak přišli na řadu Kirk Muller, Ed Olczyk a Al Iafrate. Jako pátí volili montrealští Canadiens. GM Serge Savard sáhl právě po mladém obránci z Československa. Svoboda se od začátku zařadil mezi opory slavného týmu. V sezóně 1985-86 si jako druhý český hokejista potěžkal Stanleyův pohár, i přesto, že finálovou sérii s Calgary Flames neodehrál kvůli zranění. Své první finále si tak zahrál až o tři roky později, kdy se ve finále opět střetli tyto dva týmy, tentokrát s úspěšnějším koncem pro tým z provincie Alberta. Tato finálová série byla teprve druhá, ve které měl každý tým v sestavě alespoň jednoho českého hráče. V týmu Flames se jako třetí Čech v historii radoval ze zisku poháru útočník Jiří Hrdina. 

Petr Svoboda si zahrál finále playoff ještě v roce 1997, už jako člen týmu Philadelphia Flyers. Tým kolem Erika Lindrose tehdy nestačil na Detroit a prohrál hladce 0:4 na zápasy.

Celkem odehrál Svoboda v playoff 127 zápasů s bilancí 49 bodů (4+45).

Ve druhé polovině 80. let už se čeští hokejisté zúčastňovali vyřazovacích bojů celkem pravidelně. K výše jmenovaným se přidali např. Petr Klíma (Detroit), Michal Pivoňka (Washington), František Musil (Minnesota), David Volek (NY Islanders) nebo Petr Prajsler (LA Kings). Po pádu „Železné opony“ v listopadu 1989, nastal masivní exodus nejlepších českých hokejistů do zahraničí, a především do NHL. Počty českých hráčů v týmech NHL několikanásobně vzrostly a jejich účast v playoff se od té doby stala běžnou záležitostí.          

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter