bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Pohání mě euforie. Nepřijdu si tady navíc, lebedí si Kaše z Anaheimu

7. prosince 2016, 14:00

František Suchan

ROZHOVOR – „Kašej.“ „Káse.“ „Kese.“ Pustit si teď s původním komentářem zápas Anaheimu, uslyšíte co chvilku nejrůznější podoby toho Americe dosud neznámého jména. Aby ne, vždyť je ho na ledě plno… Kadaňský dravec Ondřej Kaše vletěl do NHL způsobem, jaký nedovoluje pochybovat, že do ní patří. V Ducks jsou z 21letého českého útočníka u vytržení a on sám nezůstává zírat kolem sebe v úžasu, kam ho jeho píle skloubená s talentem a správným vychováním donesla. V rozhovoru pro nhl.cz vypráví o svých dosavadních dojmech z ligy, ale i o tom, co se mu honilo hlavou, když se hned na začátku zámořské kariéry dlouhodobě zranil.

Dívám se na vaše fotky z posledních dnů a všude z vás sálá nadšení. To asi nebude náhoda, že?
„Kdepak, opravdu to tak mám. Každý den si tady uvědomuju, že žiju svůj sen. Že se mi plní to, co jsem si odmala přál a za čím jsem si šel. Nemám jediný důvod se mračit. A jak jsem dal ve Vancouveru gól, popravdě na mě trochu dolehlo, že vlastně opravdu hraju NHL, všechno mi naplno došlo. Jsem v téhle lize! Zapsal jsem se mezi střelce! Do té doby bylo všechno tak rychlé, že jsem to ani nezvládal vstřebat.“

Kdokoliv se podívá na zápas Anaheimu, na ledě si vás všimne díky vaší rychlosti. Máte i vy sám teď dojem, že jste plný síly a bruslí vám to skvěle?
„Mám, přiznávám. Vnímám, že mě teď trochu pohání i euforie. Dostávám se i často do šancí, jen je neproměňuju v góly. Velkou roli taky hraje, že jsem si suprově sedl se spoluhráči z lajny. Vermette na centru a teď v posledních utkáních Ritchie na druhém křídle, to mi ohromně vyhovuje. Jsme všichni tři nabruslení, silní na puku a přijde mi, že všechny nás to hrozně baví.“

Rychlost NHL vám evidentně od první chvíle nedělá vůbec žádné potíže. Nejste z toho až sám překvapený?
„Vidíte, přitom já si nepřijdu, že bych byl zase tak extra rychlý oproti jiným. Ale asi mi pomáhá, že spěju postupnými kroky. Hrál jsem před pár lety extraligu i první ligu, pořád se posouvám na další a další úrovně.“

Jaký dojem na vás tedy zatím udělala NHL?
„Oproti farmě je tu daleko větší pohoda. Je znát, že v záložním týmu se bojuje o jeden dva fleky nahoře, cítíte tam rivalitu, kdežto tady mě vyloženě překvapilo, jak nás mladé staří kluci berou. Sotva jsem se u týmu objevil, představili se mi, pak mi hned říkali, že kdybych si s něčím nevěděl rady, ať se nebojím jim říct a tak podobně. To víte, že jsem byl z takových hvězd první týden vyjukaný, ale rychle jsem si zvyknul. Už si tady nepřijdu navíc, díky spoluhráčům se cítím jako právoplatná součást mužstva. Třeba jen jak mi po mém gólu všichni gratulovali, to bylo moc příjemné.“

Nejdřív jste ale přímo na ledě moc nevěřil, že jste se trefil, musel jste se ujistit u kapitána Getzlafa, že?
„Jasně, vždyť já vůbec netušil, jestli jsem to dal já a jestli to vůbec byl gól. Snažil jsem se nahrávat právě Getzlafovi před bránu, protože mě gólman v té situaci dobře vytlačil a najednou Ritchie řve: „Gól!“ Tak jsem začal křičet taky a pak mi kluci řekli, že jsem to dal já..“

A v tu chvíli rázem všechno splynulo do mlhy.
„Asi tak. Byl jsem šťastnej, vnímal jsem jenom, jak mě všichni na střídačce plácali.“

Draftovaný jste byl až v sedmém kole, na farmě jste toho tolik neodehrál kvůli zraněním, a přesto najednou patříte do prvního týmu Ducks. Přemýšlel jste, čím jste všechny další mladíky v organizaci přeskočil?
„V téhle sezoně mi rozhodně pomohl výborný začátek na farmě. Chytil jsem to hned od startu, devět zápasů, sedm bodů, a to jsem mohl ještě pět dalších gólů i asistencí přidat. Lepilo mi to, cítil jsem, že mi to sedlo.“

Přitom jste v minulém ročníku, svém prvním zámořském, hned třetí zápas schytal otřes mozku a až do února jste nehrál. Čekal bych, že v tu chvíli jste si moc šancí nedával, bylo to tak?
„To jo, já už vůbec nečekal, že ještě naskočím do sezony. Nakonec jsem to ale stihnul a ohromně mi pomohlo, že jsem od klubu cítil velkou důvěru. Vnímal jsem, že mě na farmě chtějí, že stojí o to, abych hrál. V první chvíli, když jsem se zranil, jsem totiž netušil, co bude. Myslel jsem, že mě pošlou se rozehrát ještě níž, do ECHL, kde kluci říkali, že to je šílené. Ptal jsem se sám sebe, jestli se v týmu ještě vůbec chytnu. Měl jsem za sebou jen dva zápasy a říkal jsem si, jestli na to vůbec mám. Ale jak je vidět, všechno dopadlo dobře. I přesto, že mě zdraví nepustilo ani na letošní kemp Anaheimu před sezonou, počítali se mnou. Toho si moc vážím.“

Už jen z toho, jak vás slyším mluvit a jak si vás pamatuju z Chomutova, je z vás znát pokora. Řekl bych, že i tu nadřízení vidí, a proto vám dali pořádnou šanci, souhlasíte?
„Věřím tomu. Tady už rozhodují maličkosti, protože dobrých hráčů je tu strašně moc. Šéfové tedy koukají i na to, jak kdo přistupuje ke svým povinnostem, jak si drží životosprávu a podobně. Pokorný já se snažil být vždycky, tak jsme i s bráchou vychovávaní. Pokora je vždycky na prvním místě.“

Ale asi není lehké ji teď udržet, když vás po pár dnech u týmu hvězdy, trenér i místní novináři jen a jen chválí, přičemž to nezní jako povinné fráze.
„Je těžké, nenechat si to stoupnout do hlavy, přiznávám. Ale já si pořád uvědomuju, v čem jsem vyrostl, proto to se mnou snad nic nedělá. A doufám, že ani do budoucna dělat nebude. Při zemi mě drží kamarádi i rodiče, voláme si denně. Naši koukají i na každý zápas, stejně tak když jsem byl na farmě.“

To se moc nevyspí.
„No, to jo, skoro obden kvůli mně vstávají na čtvrtou, chudáci. Ale pak si hned voláme, jsem za to rád.“

Jste ten typ, který si po zápasech prohlíží sestřihy? Lovil jste třeba svůj úspěšný nájezd proti Islanders?
„Určitě. Zrovna na ten nájezd jsem se podíval, abych viděl, jak to vůbec vypadalo. Člověk si aspoň ještě jednou prožije radost, jakou z toho měl a ledě.“

Je fakt, že zrovna za ten suverénní bekhendový blafák jste se mohl pochválit…
„To jo. Zato ten můj gól, to byly čtyři odrazy, že ani nevím, jak to prošlo do brány. Takový biliár.“

Co vás zatím nejvíc ohromilo ze života v NHL?
„Každý říká, že na něj zapůsobil servis kolem týmů a já s tím musím souhlasit. Úplně hrozné to ale v tomhle směru nebylo ani na farmě. Co mě však překvapilo úplně nejvíc, to je náročnost cestování. Lítání na tripu, to je něco. Letadlo je dost komfortní, máme tam super jídlo, ale nečekal jsem, kolik v něm strávíme času.“

Chápu. Po zápase rychle sbalit a během chvíle už sedíte v letadle, tak to chodí bez ustání, že?
„Přesně tak. A to se ještě na farmě lítá běžnými linkami. Čekáte dvě hodiny na letišti, pak třeba přestupujete, celý den je rázem pryč. V NHL aspoň skočíme do autobusu, pak do našeho letadla, v něm se najíme a chvíli vyspíme a po příletu nás zase hned veze autobus na hotel. Žádné kontroly, nic takového.“

Jste ročník narození 95. Napadlo by vás ještě před pár lety, že si zahrajete NHL v éře Jaromíra Jágra?
„Ty jo, zajímavá otázka… Popravdě, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, ale když jste to nadhodil, musím přiznat, že by byla fantazie, zahrát si proti němu. Doufám, že se mi to poštěsti.“

V únoru má Anaheim dva zápasy s Floridou, takže se stačí udržet v týmu. Tušíte, jak to s vámi v tomhle ohledu bude?
„Zatím vůbec. Beru to den po dni. I když mi někdo z domova volá a zajímá ho to samé, odpovídám mu stejně: Netuším. Říkám, že jak mě v deset večer poprvé zavolali nahoru, tak mě v deset večer můžou zase poslat dolů. Tehdy jsem měl telefon, že se zranil jeden hráč a mám si sbalit věci. Ve stresu jsem nevěděl, co dřív, přemýšlel jsem, co mě čeká, nevěděl jsem, do čeho jdu. Ale byl to moc hezký pocit. Zavolal jsem rodičům, pak mě vyzvedlo auto, protože jsem ještě neměl svoje, a za dvě hodiny jsem byl v Anaheimu. A ráno už na tréninku.“

Draftovaný Philadelphií je i váš mladší bratr David, který zatím dál hraje za Chomutov. Jak vidíte jeho šance, dostat se na stejnou úroveň, co vy?
„Doufám, že se mu po téhle sezoně podaří podepsat smlouvu. Když to tu vidím, myslím, že na to má a ohromně mu to přeju. Jsme od sebe rok a dva měsíce, vyrůstali jsme společně, každý den jsme byli spolu, takže mi tu i docela chybí. Po telefonu je přece jen složité sdílet takovou tu společnou radost, kterou bychom jinak řešili třeba objetím.“

 

Kašeho sezona
San Diego/AHL
9/7 (3+4), účast na ledě +7

Anaheim
10/3 (1+2), účast na ledě -1, 17 střel, 13:11 průměrně ve hře

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.