Před deseti lety jsem se protáhl, dal si kafe a šel chytat, říká Luongo. Dnes je pečlivější

Floridský brankář Roberto Luongo před necelým týdnem nastoupil po zranění opět do zápasu. I když šlo „jen" o přípravné utkání, Luongo přiznal předzápasovou nervozitu. V brance strávil třicet jedna minut, za tu dobu jej soupeři prověřili dohromady osmkrát. Panthers vstupují s novými nadějemi do další sezóny a 38letý brankář bude mít co dělat, aby svou pozici jedničky uhájil před mladším Jamesem Reimerem.

V jeho věku by člověk očekával protřelost a možná i trochu cynismu v přístupu k hokeji. Takové věci jsou ovšem Luongovi cizí. „Byl jsem nervózní jako před patnácti dvaceti lety. Ptal jsem se kluků, jestli je normální být po sedmnácti letech v lize nervózní z přípravného utkání. Cítím to tak, že pokud bych nebyl, mohl bych to vzdát a brusle pověsit,“ říká Luongo. Ve vyšším věku se s chytáním pojí větší důraz na přípravu. „Před deseti lety jsem se protáhl, dal si kafe a vyrazil.“

Dnes musí ještě před nástupem strávit 45 minut prací mimo led, jen aby se zahřál na trénink. „Strávím víc času přípravou než samotným hraním. Hru ale miluju tak moc, že jsem ochotný tyhle věci dělat. Doufám, že se tím udržím co nejdéle budu moct,“ doufá Luongo v pokračování kariéry. Což znamená udržet se zdravý. Zraněnou kyčel již vyléčil a v odchytaném utkání se přesvědčil, že jej nijak nelimituje.

„Kdybych měl kyčel někde vzadu v hlavě a sám sebe se ptal, jestli mě to bude bolet, když udělám tenhle zákrok, ovlivnilo by to mou hru. Chci hrát bez obav, aniž bych musel přemýšlet nad tím, co mohu a nemohu nebo co jsem schopný udělat,“ říká Luongo a přiznává, že jeden čas se už obával i konce kariéry. „Nějaké dva tři měsíce jsem s tím bojoval v hlavě, zjišťoval jsem, jestli vůbec budu schopný se vrátit. Nepřišlo mi totiž, že bych se zlepšoval. Od května do června mě to neustále štvalo.“

Luongo v létě na led vyjel s trenérem brankářů Robem Tallasem a vše se obrátilo. „Jak Roberto vstoupil na led, objevilo se v něm takové světlo. Nemyslel na těžkosti, neříkal si ‚co když‘, jen trénoval a užíval si. Jestli si ty pocity z ledu zachová, znovu dosáhne těch nejlepších výkonů,“ předpovídá Tallas. 

Luongo přiznává, že se opravdu cítí dobře a upozorňuje, že se i jeho hra musela postupem času vyvíjet. „Rozumím hře každým rokem víc a víc. Kdybych hrál teď stejně jako před deseti lety, nebyl bych tu.“ Naráží na lehčí hokejku, s kterou nyní hraje. Po zlomené kosti v rameni by nezvládl těžší dřevěnou klasiku. Pořídil si též nové brusle, díky kterým by se měl lépe zvedat z kolenou na nohy. Tallas prozradil, že Luongo je všem změnám otevřený. „Když slyší o nějaké novince, kterou mají ostatní, hned chce všechny informace.“

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter