Příběh legendárního Fishermana. Islanders straší doteď

Znak, který měli New York Islanders pár sezon v devadesátých letech minulého století, se stal legendárním. Rybář, v angličtině Fisherman, se stal terčem posměchu a fanoušky nebyl přijat. Teď už je ale kultovní součástí NHL. Reed Tucker, redaktor slavného New York Post, publikoval na webu newyorského deníku článek, ve kterém popisuje příběh Rybáře. Přečtěte si jej nyní v českém znění.

Psal se rok 1995 a organizace New York Islanders se rozhodla, že změní tvář. Jak? Jednoduše. Představila nové logo, nový dres i nového maskota. Toto rozhodnutí se nakonec otočilo v jedno z nejhorších, co sportovní marketing pamatuje. Byla to katastrofa, která fanoušky Islanders děsí ještě nyní.

„Byl to poslední pokus o oživení menšího týmu, který byl na pokraji kolapsu. Celé to selhalo kvůli špatnému plánu, škudlení peněz a špatné komunikaci,” říká Nicholas Hirshon, univerzitní profesor žurnalistiky a autor knihy, která celá pojednává právě o této éře Islanders.

Znalci NHL ví, že Islanders na počátku osmdesátých let 20. století vyhráli čtyři Stanley Cupy za sebou. To je ale asi tak jediné období, kdy se týmu z Long Islandu výrazněji dařilo. V poslední dekádě minulého tisíciletí totiž jednoduše došel benzín. Tým hrál pod své možnosti, což vyvrcholilo v playoff v roce 1994, kdy byli Islanders vyřazeni svými rivaly z Manhattanu ve čtyřech zápasech.

Větším problémem však bylo, že fanoušky tým už nezajímal. Web ESPN uvádí, že v sezoně 1993/94 chodilo na domácí zápasy Islanders v průměru dvanáct tisíc diváků, hůře na tom byly jen dva týmy. Stejně špatně na tom Islanders byli i v počtu prodaných kusů oblečení s týmovou tématikou.

Vedení organizace tak usoudilo, že změna je nutná.

„Potřebovali nové fanoušky, ale nemohli si dovolit vylepšit stadion nebo nakoupit dobré hráče,” vysvětloval Hirshon. „Nejrychlejší cesta, jak získat peníze, tak bylo rozhodnutí změnit dresy.”

V roce 1988 oznámili Los Angeles Kings společně s příchodem Wayna Gretzkyho i nové stříbrno-černé dresy. Předtím byli Kings v prodejích poslední, ale po změně dresů (a samozřejmě ziskem Gretzkyho) se vyšvihli na první příčku. Zbylé týmy jenom zíraly.

A tak bylo rozhodnuto, Islanders změní své logo poprvé od roku 1972, kdy byli založeni. Otázka ale byla jasná. Jak má nový znak vypadat? Co přesně znamená Ostrovan (Islander)? O pomoc požádali manhattanskou firmu Sean Michael Edwards Design. 

Do příběhu nyní vstupuje Billy Joel. Tento známý americký zpěvák je rodákem právě z Long Islandu, kde Islanders sídlí. V roce 1990 Joel vydal píseň The Downeaster Alexa. V ní popisuje osud rybáře, který bojoval se snižujícím se úspěchem na moři a tvrdými předpisy, které ho omezovaly.

Majitelům se zalíbila myšlenka zařazení odkazu rybářství ke klubu a jeho identitě. Posléze si celou píseň poslechli a podívali se na videoklip k ní, ve kterém byli vyobrazeni zmáčení rybáři. Tímhle směrem půjdeme, potvrdili. 

Návrhář posléze vytvořil obrázek staršího muže s plnovousem v pláštěnce a s kloboukem na hlavě, jak drží hokejku. Vše bylo schváleno, protože tým spěchal s předvedením nové identity veřejnosti. A také to tak dopadlo.

„Kdybyste tehdy ukázali návrh znaku ve školce, všechny děti by vám řekly, že vypadá stejně jako logo společnosti Gorton´s,” poukazoval Hirshon na očividnou podobnost s logem firmy, která dodává mořské plody do všech koutů světa.

Nový dres měl debut v sezoně 1995/96. A bylo zle, protože to nebyli jenom fanoušci z hokejového prostředí, kteří si říkali, proč mají Islanders ve znaku stejného rybáře, jako má jedna potravinářská společnost. Jednou dokonce jeden fanoušek vyvěsil na tribuně vlajku s nápisem “Rybí prsty patří na stůl, ne na znak!”. 

Kromě toho Islanders představili i nového maskota. Nyisles, jak znělo jeho jméno, byla dvoumetrová postava se sedmikilovou plastovou hlavou, na které měla červený maják. Měla asi tak stejný úspěch, jako mělo logo.

Hned poprvé, co se na stadionu objevil, ho fanoušci vypískali. Dokonce se traduje, že když byl desetiletý fanoušek zeptán na názor, řekl: „Nejradši bych ho zabil. Je strašný.”

Rob Di Fiore byl muž, který dostával 75 dolarů za zápas, aby byl uvnitř kostýmu. Nestálo mu to ale za to, protože na denním pořádku byly urážky. A dokonce i násilí. Jednou ho prý mladý kluk bouchl a kopl do slabin. Di Fiore se tehdy naštval, převlekl se do civilního a kluka si našel. Do ucha mu zašeptal, že ví, kdo je. Od té doby ho neobtěžoval.

Že by ale marketingovým tahům nějak pomáhal samotný tým, to se říct nedá. Islanders tehdy skončili na dně divize s otřesnými 54 body.

Otřesné výkony týmu byly ekvivalentní k postoji fanoušků k “novým” Islanders. Vedení organizace se s tím muselo smířit a bylo připraveno k tomu, aby se po sezoně vše vrátilo do starých kolejí. Do hry ale vstoupila samotná liga, která se bála, že by prodejci se suvenýry přišli na mizinu, protože by na skladech měli neprodatelné produkty. Islanders si tak museli Fishermana nechat ještě sezonu.

Paradoxem však bylo, že i když byly ohlasy neskutečně špatné, prodeje šly nahoru. V sezoně 1996/97 se prodalo nějakých deset tisíc dresů s Fishermanem, což Islanders posunulo na sedmnáctou příčku v prodejích.

Brzy byl ale Fisherman nadobro vyškrtnut. NHL dala v ročníku 1996/97 Islanders povolení k nošení klasického dresu v patnácti domácích zápasech. Další sezonu už se k nim vrátili definitivně. 

„Bylo jasné, že nové logo vyvolalo vlnu emocí, takže se ho chtěli zbavit nejrychleji, jak to šlo,” píše Hirshon. „Další roky to bylo tabu. S tím logem byste nenašli žádný hrníček, nic. Kdybyste se v té době prošli po aréně, nenašli byste jedinou fotku, na které by byly dresy s Fishermanem. Byl zapomenut.”

Špatné bylo tehdy všechno, včetně načasování. 

„Měnit obraz týmu byste měli, když se daří. Není to náplast, kterou použijete, když se nedaří. Fanoušci to vidí, nejsou hloupí,” kroutil pomyslně hlavou Hirshon.

Takže příště to chce lepší načasování. Nebo se neřídit podle Billyho Joela.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter