bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

ROZHOVOR: Přišla na mě slabá chvilka, byl jsem v háji, smál se Simon po premiéře

15. března 2016, 11:32

František Suchan

Našlapanou Madison Square Garden velkolepě zní americká hymna. Uprostřed nejslavnější hokejové arény se chystá spektákl za účasti Sidney Crosbyho nebo Henrika Lundqvista. Na střídačce během té chvíle odráží útoky rozpaků mládenec, kterému právě dochází, kam se dostal. Dominik Simon, jednadvacetiletý dravec, jehož minulá sezona završená senzačními výkony na domácím mistrovství světa vystřelila do světa, to dokázal. Zmáknul nelehké chvíle v záložním týmu a najednou je tady. V NHL. A přestože hned při premiéře pomohl Penguins k výhře nad Rangers asistencí u vítězného zásahu, pokora u něj převládá nad nenasytností. „Budu rád za každou další minutu na ledě,“ tvrdí v rozhovoru pro nhl.cz.

Měl to být další večer, který ho tak úplně nenaplní. Jistě, snažil by se předvést to nejlepší. Vymotat pár puků pro spoluhráče, procpat se do šancí skrz les hokejek, to všechno ale bez většího potěšení, než je běžná radost ze hry. Dominika Simona koncem minulého týdne čekal další zápas v AHL. V soutěži, v níž se od podzimu snažil ukázat, že si zaslouží šanci u prvního týmu Pittsburghu. Odpolední odpočinek však protrhnul nečekaný telefon od kouče. Sbal se, Pens tě potřebují. Hlava rázem začala šrotovat úplně jinak. Je to tady! Jede za Crosbym… Za půl hodiny už čekalo u zimáku auto, které mladého útočníka spolu s parťákem Conorem Shearym zavezlo do New Yorku. „Jeli jsme krásnou dodávkou s gaučema, příjemná dvouhodinová cesta,“ vzpomíná s potěšením Simon. Druhý den už totiž na sobě měl vytoužený dres Penguins a šel do akce.

Umím si představit, že první večer v Pittsburghu jste strávil s mobilem v ruce a těžko se vám usínalo. Bylo to tak?

„Zhruba tak to skutečně vypadalo… (směje se) Byl jsem hodně v kontaktu s rodiči. Tátovi jsem psal: „Pořádně koukat a fandit“ a on mi odepsal, že dobrý, že to aspoň okouknu. Tak jsem mu hned vysvětlil, že myslím je doma, ne mě! Že já chci hrát. O tom, co mě čeká, jsem samozřejmě přemýšlel celý den i noc, když jsem se probudil. Před zápasem na mě nervozita přišla, ale když jsem stoupnul na led, začalo to ze mě padat. Na rozbruslení už jsem byl čím dál víc v pohodě, a když jsem se dostal přímo do hry, už jsem si to ani tolik neuvědomoval. Prostě jsem se snažil dělat to nejlepší, co umím.“

Duel s Rangers jste hráli v neděli po poledni, takže každé vaše střídání jistě doma sledovala spousta známých živě.

„Jo, určitě. Já si pak psal i s kamarády, s přítelkyní, ale hlavně zase s rodiči, kteří byli nadšení. Byl jsem šťastný i za ně. Když si představím, jakou mají radost, ještě mi to všechno umocní.“

Kdy vám během posledních dnů naplno došlo, co se okolo vás děje?

„Hned po tom zápase. Uvědomil jsem si, co se mi povedlo. Že se stalo to, co jsem si vždycky přál, že se mi splnil sen. Člověk pak má i takovou slabou chvilku, kdy přemýšlí, jak se sem dostal… Byl jsem prostě strašně šťastnej. Nejšťastnější, co jde, když to beru z hokejového pohledu.“

Co ve vás zůstane jako nejsilnější okamžik z vaší premiéry?

 „Jak stojím na střídačce před zápasem během hymny. To byla nezapomenutelná chvíle. Všude okolo nádherná atmosféra, strašně moc lidí. Koukáte kolem a kocháte se, jak dění sleduje skoro dvacet tisíc diváků, všechny to baví a vy jste uprostřed toho a hrajete hokej. Už když jsme si před zápasem kopali na rozcvičce, slyšel jsem tu holku, co pak zpívala hymnu, jak si ji zkouší. S tou výbornou akustikou té haly… Už tehdy jsem si říkal, že to bude hustý. A když pak začala zpívat naostro, začalo mi docházet, co se mi povedlo, kde teď právě stojím a co mě čeká. Nebudu lhát, v tu chvíli jsem byl úplně v háji, měl jsem husí kůži a šel mi mráz po zádech. Přesně tohle jsem odmala chtěl, kvůli tomuhle jsem makal… Bylo to nádherný, přál bych to každému hokejistovi zažít. Báječný pocit.“

A co když se pak ve třetí třetině utkání po akci, na níž jste se podílel, překulil puk za brankovou čáru? Sepnulo vám hned, že máte rázem první bod?

„To jo. Vím, že tady body důkladně sledují a jakmile něco s pukem uděláte při gólové akci, víc než jinde vám ten bod připíšou. Z té situace si jen pamatuju, že když jsem viděl, jak jde puk za lajnu, jen mi vyletěly ruce do vzduchu a měl jsem strašnou radost. I proto, že jsem byl předtím na ledě, když jsme dostali gól, který protihráč zasunul zpoza branky. My nebyli úplně připravení, trochu nás to zaskočilo. Proto jsem si říkal, že chci ještě na led a nějak to týmu vrátit, odčinit. Byl jsem moc rád, že nás tam trenér znovu poslal. Sice jsme to tam takhle došourali, ale zaplaťpánbůh za to. Šlo o vítěznej gól. Nádhera, být přímo u toho.“

A vidíte, zatím si v NHL držíte bilanci bod na zápas, kdo to má…

„To už bych to mohl pověsit, co? Skončit s průměrem bod na zápas, to by nebylo špatný.“ (směje se)

 

Vzpomenete si teď ještě na start sezony, kdy jste v kempu odehrál jen jeden zápas a byl jste rozmrzelý, že vám Penguins nedali větší možnost ukázat se?

„To jsem měl v hlavě pořád. Ve Wilkes-Barre jsem si zezačátku držel slušný bodový tempo, nahoru ale mezitím povolali snad sedm jiných útočníků. Já přitom cítil, že hraju dobře, a s každým dalším klukem, kterého zavolali do prvního týmu, jsem se dostal psychicky trochu dolů. Člověk ale musí zůstat pozitivní, věřit, i když to není úplně snadné. Jakmile povolají někoho jiného, trochu vás to sundá, ať chcete, nebo ne. Musíte se ale postavit zpátky na nohy a být zase pozitivní. Až když už jsem pomalu přestával věřit, tak to přišlo.“

Ono můžete ze všech stran slyšet, jak si kluby NHL mladíky testují i po mentální stránce, ale když půl roku vaši práci nikdo neocení tím správným způsobem, zamrzí to, že?

„Je to tak. Mají to vymakaný… Proto je tak těžký se do NHL dostat. Proto je takový rozdíl, být nahoře, nebo na farmě. V prvním týmu je to nádhera. Samozřejmě, i tady vás čeká makačka, udrží se tu jenom ten, kdo na sobě bude každý den pracovat a bude tomu dávat všechno. Dole je to nepříjemný, mnohem složitější. Hokej tam nedává takový smysl a hráči tam logicky nejsou tak kvalitní jako v NHL. Není lehký si tím projít. Proto tam ale kluby hráče zezačátku nechávají, ať jsou potom odolnější, ať je vidět, že něco vydrží.“

Co si mám představit pod tím, že hokej na farmě nedává takový smysl?

„To myslím z vyloženě herního pohledu. Taktika tam není tak vymakaná, kdežto v NHL jsou lidi na ledě tam, kde mají být. Je to prostě nejlepší liga na světě. Možná je v AHL hokej i trochu zákeřnější, chaotičtější.“

Baví vás tam zápasy tím správným způsobem, nebo hlavně celou dobu koukáte na to, abyste se předvedl?

„Baví, to bez debat. Hokejem se musíte bavit kdekoliv, tak to vnímám vždycky. Miluju tenhle sport a je mi jedno, kde ho hraju. Zároveň to na farmě opravdu není lehký. Slyšel jsem spoustu kluků z NHL, kteří říkali, že AHL je v určitých ohledech ještě těžší. Řekl bych, že v něčem to určitě platí. Hokej mě ale stejně baví, ať jsem kdekoliv. Těšil jsem se na každý zápas i tam.“

Co jste se za půl roku na farmě naučil po hokejové stránce?

„Všechno jsem zrychlil. Díky malému ledu je tamní hokej podobný tomu v NHL daleko víc než ten evropský. Dával jsem si záležet na tom, abych si na menší hřiště zvyknul a naučil se ho správně využívat. Abych všechno dělal na menším prostoru a v rychlosti. Dalo mi to hodně, z tohohle pohledu není špatný si tu soutěž zahrát. Dobrá zkušenost je i to, že někdy tam máte třeba tři zápasy ve třech dnech, což se stane i několikrát za sezonu. Mnohdy je proto zápasový program náročnější než v NHL. Člověka to na ní připraví.“

 

Přiznávám, že když jsem vás slyšel mluvit v pozápasovém rozhovoru, byl jsem ohromen vaší angličtinou. Tohle jste se nemohl naučit za pár měsíců.

„Fakt? Děkuju… Za tohle vděčím rodičům. Vždycky mě cpali na jazykové školy. Nejdřív jsem chodil na jazykovou základku, kde jsem měl angličtinu od třetí třídy a udělal jsem si tam trochu lepší základ, než normálně děti mají. Kvůli tomu, abych na tuhle školu mohl chodit, jsem odešel i ze Slavie. Potom jsem měl dva roky anglického gymplu, který mi rodiče zaplatili. Tam to bylo výborný, později jsem to už ale nezvládal, když jsem začal hrát za dospělý. Tréninky byly ráno a s tím se škola dělá hodně těžko. Na gymplu jsem každopádně měl všechny předměty v angličtině. Zezačátku jsem se s tím trápil, první dva tři měsíce byly dost náročný, postupem času jsem se s tím ale srovnal a teď vidím, že mi to dalo hodně. No a dost mi teď pomohlo, když jsem tady půl roku musel pořád mluvit.“

Určitě máte i dojem, že jsou s vámi nadřízení spokojenější, když vědí, že všemu rozumíte. Je to tak?

„Samozřejmě je to lepší. Kdyby viděli, že koukám jak puk a nerozumím ničemu, co říkají na tréninku, byl bych v horší pozici. Určitě mi pomáhá, že vím, co po mě chtějí. Když hrajete v Americe, je důležité umět anglicky. Jsem rád, že jsem na to byl připravený a s něčím jsem sem už šel. Tady už se pak jen zlepšuju, cítím se líp a líp.“

Tak to jste si už jistě v originále přečetl i chválu, kterou na vás trenér pěl po premiéře.

„Jo? To ani nevím. Ale když to říkáte, tak mě to těší. Mě hlavně udělalo radost, že mi trenéři věřili. Po tom, co jsme dostali ten gól, mě už na led nemuseli dávat, ale dostal jsem spolu s celou lajnou další příležitost.“

Co je pro vás teď cíl do dalších zápasů? Troufáte si na větší porci minut? Na nějakou tu přesilovku?

„Ježiš, já budu rád za každou minutu ve hře, co dostanu! Budu se tam snažit odvést to nejlepší. Samozřejmě, čím větší prostor dostanu, tím budu radši a budu se snažit ukázat, že mě na led můžou dávat. Budu dělat všechno pro to, aby se vyhrálo. O to mi teď jde nejvíc, aby tým vyhrával, když jsem jeho součástí.“

Od trenéra víte, co s vámi bude dál?

„Bohužel, zatím nevím nic. Zůstávám v nejistotě. Kdykoliv mi může zazvonit mobil s tím, že jdu zpátky dolů. Pittsburgh má silné, kvalitní mužstvo. Pár hráčů je teď zraněných, někteří na delší dobu, ale pár kluků, kteří tu jsou už dlouho a mají jednocestnou smlouvu, se bude vracet do sestavy. Proto to beru tak, že si vážím každého dne, co tady můžu být a doufám, že si ještě co nejvíc zahraju. Jsem ale připravený na to, že mě můžou poslat zase zpátky na farmu. Budu se ovšem snažit hrát tak dobře, abych třeba přeskočil kluky, kteří tu mají i jednocestnou smlouvu. Chci ukázat, že týmu jsem platný, že mu můžu pomoct.“

Vyslechl jste nějaké tipy od svého agenta Michala Siveka, který si za Pittsburgh taky zahrál?

„Síva mi jen říkal, že taky začínal v Madison Square Garden. Měli jsme debut ve stejné hale. Psali jsme si, taky mi gratuloval a přál mi, ať si to užiju.“

Martin Straka, jedna z ikon klubu, který pomohl nastartovat vaši kariéru v Plzni, už se ozval?

„Jé, se Stráčou jsem si zatím nenapsal, to mě mrzí… Určitě už ale ví, že jsem nastoupil. Martin tady udělal Čechům výborné jméno, berou ho tady jako jednu z největších legend. Já můžu jen zopakovat, že jsem šťastný za to, že jsem mohl hrát v Plzni pod ním, do hokejového života mi toho dal strašně moc.“

Kluby NHL se snaží zajistit, aby na hráčově prvním zápase byla i rodina. U vás to nestihli? Plánujete tedy blízké ještě pozvat?

„Nevím… Asi bych to měl udělat co nejdřív, aby se na mě v zápase NHL ještě vůbec někdy podívali. (usmívá se) Teď je ale volat nebudu, protože přece jen nevím, jak dlouho tu vydržím. Taky by se mohlo stát, že by přiletěli a já bych zrovna šel zpátky na farmu. Ale to víte, že byli trošku naštvaní, že to v neděli neviděli na vlastní oči. Říkal jsem jim, že se budu snažit, aby měli možnost vidět ještě pěkných pár jiných zápasů.“

Neodpustím si ještě otázku, kterou jste určitě slyšel od všech kamarádů – co Sidney Crosby, jak se chová k nováčkovi z Česka?

„Úplně v pohodě. Je neskutečný, že jsem s ním v kabině. Bavili jsme se už na kempu, takže jsem věděl, že je v klidu. Teď mě s dalšíma klukama přivítali a po zápase mi i gratulovali. S Crosbym jsem se bavil před zápasem i občas při něm, říkal mi nějaké herní věci. Je to fakt paráda. V Praze na mistrovství jsem hrál proti němu, teď už jsem s ním v týmu. Plní se mi sny. Užívám si každou chvilku, co jsem tady.“

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.