S Markem Malíkem o životním gólu, soše Svobody, synech i trenérské dráze

Když si do vyhledávače zadáte jméno Marek Malík, jako jeden z prvních výsledků na vás vyskočí video, kterak 26. listopadu 2005 střelou mezi vlastními nohami ukončuje samostatné nájezdy mezi Washingtonem Capitals a NY Rangers.

Tato branka definuje jeho kariéru a on proti tomu nemá vůbec nic.

„Bylo to opravdu, ale opravdu pěkné. Každý, kdo se se mnou kdy setkal, mi hned říká, že to video zná. Uplynulo od té chvíle deset let a lidé si o tom stále povídají,“ řekl pro NHL.com.

„Jsem velmi rád, že jsem u toho mohl být. Stal jsem se tím, kdo tenhle blafák použil, a to mi dělá velkou radost. Hlavně mě ale těší, že se to líbilo lidem. Hodně mi jich řeklo, že když zrovna mají špatnou náladu, jdou na YouTube a podívají se na ten gól a hned je jim lépe. A to mě činí šťastným.“

Malík svou trefou tehdy daroval NY Rangers vítězství 3:2 nad Washingtonem Capitals a ukončil 15 kol trvající samostatné nájezdy. Nejdelší v dějinách NHL.

Coby obránce, jemuž se v dané sezóně ještě nepovedlo skórovat, neměl dostat při „rozstřelu“ šanci. Nikdo neočekával, že přijde na řadu. Když se tak nakonec stalo, věděl, že Olafa Kölziga v kleci soupeře musí zaskočit něčím překvapivým. A tak svižně přijel k brance, prohodil si puk mezi nohama a ranou nad rameno Kölziga překonal.

Branka naprosto rozburácela Madison Square Garden a Malík cestou za klubkem spoluhráčů stihl vymyslet nevšední oslavu, kterou podtrhl celý moment.

"Nejsem někdo, kdo by nějak příliš slavil. To ke mně nepatří. Hned jak jsem skóroval, nevěděl jsem, co mám dělat. Nechtěl jsem poskakovat kolem, cítil jsem spoustu respektu vůči Kölzigovi. Muselo pro něj být pořádně těžké, že stál na té smutné straně.“

"Najednou mě napadla socha Svobody a tak jsem zkusil udělat pózu podle ní, s rukou nahoru."

 Malik říká, že nevěděl, že se jeho branka stane takovou senzací, dokud o pár dní později neprocházel newyorskými ulicemi. Když šel kolem obchodu, který měl ve výloze televizi, v níž běžel sestřih z onoho večera, pomyslel si, že na sportovních kanálech se o tom možná mluví. O pár metrů později si všiml, že jeho gól je v dalším obchodě zase v televizi. A tak dále. Tomu se říká řeč města.

Malíkova nečekaná sláva každopádně nekončila tady. Zavolal mu totiž majitel Jezdců James Dolan, který jej pozval, aby ho doprovodil do MSG na mač basketbalistů NY Knicks. Když se během zápasu objevilo video na kostce, vysloužilo si potlesk ve stoje. 

Během pár dní se z Malíka, hráče, který dal za 450 zápasů 27 gólů a zrovna se pokoušel přesvědčit o svém přínosu nový tým, stal někdo, kdo si na zápase NBA podával ruku s rockovými a filmovými hvězdami.

Dnes v NHL platí pravidlo o prodloužení tři na tři, které má omezit počet zápasů rozhodovaných až "na penalty". Malík, navzdory tomu, že provedl zřejmě nejslavnější nájezd všech dob, jej vítá. Podle něj jde o další cestu jak bavit fanoušky a nabídnout jim překrásné branky.

 Malík po svém slavném gólu odehrál v NHL další tři sezóny, poté nastupoval v Evropě. V roce 2014 svou aktivní kariéru uzavřel. Vrátil se do České republiky, kde se stal asistentem trenéra ve Frýdku-Místku, který letos bud hrát WSM Ligu, po extralize druhou nejvyšší českou soutěž.

 Malík věděl, že bude chtít po hráčské kariéře zůstat u hokeje.

 „Rád bych předal hráčům, vše co jsem se naučil. Chci, aby se zlepšili. Dám si tříletou zkoušku, během které budu sledovat, jestli mi to jde a jestli je s tím mužstvo spokojené. Podle toho se rozhodnu, zda budu chtít trénovat i v budoucnu. Snad se mi to zatím daří, rád bych ve své práci pokračoval.“

 Malik nakupil 68 bodů a 133 plusů do tabulky pravdy za 691 zápasů za Hartford Whalers, Vancouver Canucks, NY Rangers a Tampu Bay Lightning. S Hurikány postoupil v roce 2002 do finále NHL, v ročníku 2003-04 se dělil s Martinem St. Louisem o ligové vedení v tabulce pravdy (+35). O tři roky později pomohl Čechům k bronzu na turínské olympiádě.

Malík má dva syny, čtrnáctiletého a šestnáctiletého, kteří by rádi navázali na jeho odkaz v NHL.

"Měl jsem docela dobrou kariéru v NHL a přál bych si, aby si vedli ještě lépe než já. Teď to vypadá, že jsou v hokeji opravdu dobří, vedou si skvěle. Pořád jsou ale velmi mladí a čeká je spousta tvrdé práce. To je něco, co se jim snažím sdělit: Niv nedostanete zadarmo, všechno si musíte zasloužit tvrdou prací.“

Ačkoliv Malíkovu kariéru pro mnohé představuje právě onen památný gól, sám doufá, že si jej fanoušci i hokejisté budou pamatovat jako dobrého spoluhráče a kamaráda. 

"Mým přáním vždy bylo, abych byl dobrým spoluhráčem a dobrým člověkem. Ostatní jsem pokaždé bral jako rodinu, měl jsem rodinu doma i na stadionu. Kdyby mi někdo z nich zavolal ve tři ráno, že potřebuje pomoc, byl bych tu pro ně. Chci, aby si mě všichni pamatovali jako dobrého hráče, parťáka i člověka, na kterého je spolehnutí.“

"Doufám, že právě to si lidé budou pamatovat.“

Článek je překlad čerstvě publikovaného textu na NHL.com

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter