Sedlák pomáhá jízdě Columbusu: Dřív se klukům ani nechtělo na zimák, říká

ROZHOVOR – Lekce hokejové univerzity studuje v tom nejbáječnějším čase a místě, jaké si teď můžete představit. Přitom kdo by to byl před sezonou řekl, že Lukáš Sedlák na první pokus pevně zakoření v NHL. Že ji bude hrát v nejlepším týmu tabulky. A že tím týmem bude… Columbus. Ten teď má ovšem i díky pracovitému útočníkovi z Českých Budějovic šanci vyrovnat nejdelší vítěznou sérii historie soutěže. Třiadvacetiletý centr hltá umění svých zkušených parťáků, směje se fórům Johna Tortorelly a předchozí roky na farmě už nevidí tak černě jako dřív. „Naučilo mě to bránit,“ ohlíží se v rozhovoru pro nhl.cz.

Jak vám zní, když řeknu: Lukáš Sedlák – útočník nejlepšího týmu NHL?
„Zní to suprově, o tom není pochyb. Přitom mě by zatím úplně stačilo říkat: ‚Lukáš Sedlák, útočník týmu NHL.‘ Že jsme první je úplně úžasné, to samozřejmě nikdo nečekal, ani my sami hráči pořádně nevíme, jak to všechno vzniklo. A ačkoliv to zní jako klišé, my se fakt snažíme hrát každý zápas tak, že se díváme jen na něj a nezaobíráme se tím, co bude dál. Jdeme krok za krokem.“

Přesto je asi znát, když vejdete do kabiny, že se nacházíte v jednom z nejrozjetějších mužstev dějin NHL, ne?
„Rozhodně je to teď daleko lepší, než když se prohrává. Kluci si to tady zažili v minulé sezoně, nám, kteří jsme tu nebyli, vyprávěli, jak špatné to bylo. Že ani po Vánocích nechtěli chodit na zimák, už je to nebavilo, když furt končili poražení. Letos je to úplně o něčem jiném a na každém je vidět, jak si to teď užívá. Já klukům říkám, že mi současné rozpoložení připomíná naši předchozí sezonu na farmě v Clevelandu, od Vánoc jsme tam ztratili jen pár zápasů a nakonec jsme došli až k Calder Cupu. Byla paráda, jak ten tým fungoval, každý ze sestavy mohl rozhodovat zápasy, měli jsme vyrovnané čtyři lajny. Tady je to teď stejné, tak snad bude výsledek na konci sezony podobný.“

Vzhledem k tomu, jak mladá je soupiska Blue Jackets a chybí v ní superhvězdy, musí být nádhera do takové party denně přicházet na trénink, je to tak?
„Souhlasím. A řekl bych, že právě i díky tomu jsme udělali tu sérii výher. Nemáme to postavené na pár lidech, kteří by dávali klíčové góly, ale u nás každý ví, že na ledě odvedl kus své práce pro celkový úspěch a daný zápas třeba rozhodla právě jeho pětka, další zápas zase rozhodne jiná. Každý je pyšný na to, jak přispívá do mozaiky a chce to dělat znova a znova. Díky tomu jsme udělali tolik výher v řadě.“

Jak často už jste slyšel od kamarádů, že Columbus začal vyhrávat od chvíle, co vás má v sestavě?
„No, pár lidí už mi to naznačilo… (směje se) Je to fakt docela vtipné, protože kluci prohráli první dva zápasy sezony, kdy jsem ještě nenastoupil, ale pak mě trenér postavil a my od té doby o moc bodů nepřišli. Za to jsem jedině rád a hodně mi ta současná pohoda pomáhá, protože se nemusím strachovat, že se bude měnit sestava a budou se zkoušet jiní hráči. Vítězíme, takže není důvod do čehokoliv zasahovat. I díky tomu jsem od začátku v sestavě vydržel a teď hraju o to líp.“

A hrajete skutečně líp než na začátku? Vnímáte na sobě, že jste NHL přivykl bez potíží?
„Musím přiznat, že mě liga překvapila svojí rychlostí. Bylo mi jasné, že to bude rychlejší než na farmě, ale tady je to prostě na úplně jiné úrovni. Nemám na mysli samotnou rychlost hráčů, ale rychlost hry, v jakých setinách se ostatní rozhodují, jak brání, jak přihrávají. Tady neexistuje špatná nahrávka. Ano, občas se taky někomu nějaká nepovede, ale celkově je to všechno v obrovském tempu a každý z hráčů má schopnosti, aby zvládal každou činnost ve vysoké rychlosti. Já podobný skok zažil, když jsem před lety přišel do kanadské juniorky na zdejší menší hřiště. Kanaďani a Američani jsou i díky tomu zvyklí řešit situace daleko rychleji než my, občas mi dodnes dělá problémy na něco automaticky správně zareagovat…“

Až tak?
„Jo. Třeba dostanu puk a pořádně nevím, co hned s ním. Nemám to v sobě zafixované, přitom tu už hraju pět let. Rychlost rozhodování tady zkrátka musí být na jiné úrovni a já se s tím někdy ještě dodnes peru.“

Na druhou stranu, tak špatné to být nemůže, když jste stabilním členem tak dobrého týmu, ne?
„Asi jo, ale mě taky ohromně pomáhají spoluhráči v lajně (Hartnell a Gagner), dohromady mají odehráno přes sedmnáct set zápasů v NHL, takže já když nevím, co s pukem, akorát se snažím najít jednoho z nich a nějak se uvolnit, abych zase mohl dostat přihrávku. Oni jsou oba výborní ve hře na malém prostoru a vždycky dokážou ze situace vyčíst, co mají udělat, to mi přijde úplně neskutečné. Snažím se tohle od nich odkoukat a už se v tom přece jen lepším. I co se týká rozhodování v obranném pásmu a zakládání útoků už se cítím na puku jistější. Každý zápas je to lepší a lepší, zvykám si na to.“

Pohledem zvenku se zdá, že směrem k NHL vás nastartovalo loňské vydařené play off na farmě, kde jste tým dotáhl k Calder Cupu. Vnímáte to tak i vy sám?
„Bez toho play off bych tu teď nebyl, to je jasné, ani bych určitě v létě nedostal další smlouvu. Samozřejmě mi dost pomohlo, ale pro mě to celé začalo už loni po Vánocích, kdy jsem dostal konečně pořádnou příležitost hrát, nebyl jsem jen ve čtvrté lajně s bitkařema, když to tak řeknu. Dostal jsem se do lepší formace s klukama, kteří měli za sebou pár zápasů v NHL a sedlo nám to, já začal konečně bodovat. Konec sezony byl výborný. Dostal jsem za celou dobu, co jsem byl na farmě, v podstatě druhou pořádnou šanci se ukázat a využil jsem ji.“

Jak jste v předchozích ročnících vnímal změnu, kdy se z vás, zvyklého v juniorce dávat góly a být produktivní, najednou stal řadový hráč klubu AHL?
„Bylo to těžké na psychiku, nebylo snadné si udržet sebevědomí. Když na farmě patnáct zápasů po sobě nedáte gól, říkáte si, jestli na to vůbec máte, jestli jste hráč, který se může dostat do NHL. Ale já si furt myslel, že můžu hrát líp, že pokud dostanu pořádnou příležitost a budu k sobě mít lepší spoluhráče, můžu i v AHL bodovat a ukázat jim, že mám i na první tým. Sice mi to trvalo trochu déle, ale zase jsem se aspoň naučil výborně bránit, což mi taky pomohlo. Teď můžu díky tomu zvládnout i trochu jinou roli, než je ta vyloženě ofenzivní. Období na farmě bylo dlouhé, ale naučilo mě něco jiného, co jsem do té doby neměl a vážím si toho, podle mě mi to do kariéry pomůže.“

Moc pěkně o vás mluví váš kouč John Tortorella, čím myslíte, že jste si ho tak získal?
„On má podle mě rád hráče jako jsem já. Kteří makají, odevzdávají maximum týmu a nesnaží se vytvářet hezké šance na úkor přímočarosti a jistoty. Máme samozřejmě prostor i k tomu, ale on má rád především hokejisty, kteří blokují střely, hrají tvrdě do těla a makají pro druhé. Věřím, že takový jsem a vždycky jsem byl, proto mi pomohlo, že zrovna tenhle trenér se do Columbusu dostal. I to pro mě bylo v konečném důsledku štěstí, které ale potřebuje většina hráčů, aby se do NHL dostala.“

O Tortorellovi se toho povídá hodně. Jak jste ho ale poznal vy, co o něm lidi podle vás nevědí?
„Spousta lidí by podle mě neřekla, jak milý a hodný člověk to v nitru je. Ano, je hodně emotivní, což ho občas asi dokáže ovládnout, ale ani to se už neděje tak často, jako jsem slyšel, že se dělo dřív. Však jsem taky viděl na YouTube, co vyváděl před lety… I on sám říkal, že se přes léto snažil na sobě zapracovat, protože věděl, že bude mít mladý tým. Tolik na nás neřve. Jo, když někdo něco kazí furt, dá mu to najevo, ale sám vím, že když jsem ve svých začátcích udělal nějakou velkou chybu – a že jich pár bylo – nikdy mě na střídačce vyloženě neseřval. Přišel a řekl mi, jak jsem to měl vyřešit jinak, nebo poslal asistenta, aby mi to vysvětlil, ale nikdy jsem to vyloženě neschytal. Přitom právě tohle jsem o Tortorellovi slýchával, že někoho zpéroval na střídačce i o přestávkách. Já ho poznal fakt jako milého, hodného člověka. A taky je hrozně zábavný, má vtipy, o nichž sám neví, že to vtipy jsou. Něco vždycky prohodí a je z toho neskutečná hláška.“

Když jste se o něm v létě bavil s Václavem Prospalem, jeho někdejším dlouholetým svěřencem, varoval vás, na co si dávat pozor?
„Neřekl bych, že by mě varoval. Spíš mě nabádal, ať hraju svoji hru, že Tortorellovi se právě tohle líbí a mohl bych mít kliku, že zrovna on je můj trenér. Zatím musím říct, že se ve svém odhadu nemýlil.“

Povězte ještě, zda Columbus, město holdující americkému fotbalu, postupně zjišťuje, že existuje i hokejová aréna a válí v ní aktuálně úspěšný tým?
„Jo, pozornost od lidí je úplně na jiné úrovni než dřív. V šatně je víc reportérů, víc fanoušků sleduje zápasy v televizi. Zrovna ukazovali, že náš poslední zápas byl druhý nejsledovanější v základní části vůbec v historii Blue Jackets. I lidi na ulicích nás začínají trochu víc poznávat. Samozřejmě to není jako v Kanadě, kde vás znají všichni, ale už se to mění. Je znát, že Columbus má potenciál být hokejovým městem, ale všechno se odvíjí od úspěchů týmu. Když budeme hrát jako se nám daří teď, lidi tím budou žít.“

Profesionální kariéra Lukáše Sedláka
2013-14 – Springfield/AHL – 54/14 (8+6), play off 4/1 (0+1)
2014-15 – Springfield/AHL – 51/16 (6+10)
2015-16 – Lake Errie/AHL – 54/18 (14+4), play off 17/16 (9+7)
2016-17 – Columbus/NHL – 34/9 (3+6)

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter