Sergej Makarov – hokejový génius, svéráz a potížista

Hokejisté Sovětského svazu odjakživa nepatřili k oblíbencům tuzemského fanouška. Zvlášť na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla Tichonovova družina prakticky neporazitelná a z mistrovství světa dělala obvykle turnaje, kde se hrálo až o stříbro. Soudnější fanda však musel bez ohledu na politické okolnosti kvalitu některých Sovětů uznat. Sergej Makarov mezi ně rozhodně patřil.

Disponoval ohromující rychlostí a technikou, kterou ve spojení s jeho pohybem nenabízel asi nikdo před ním a jen málokdo po něm. Bez přehánění! Hráčů Makarovovy technické vyspělosti měla hokejové historie hodně málo. Dominantní vlastností Tichonovových hráčů však byla také fyzická připravenost. Jedenáct měsíců v roce na báze, kde trenérský car na všechno osobně dohlížel. Také proto vydrželi někteří Rusové později ve slavné NHL tak dlouho.

Igor Larionov to balil v Detroitu až ve 43 letech. Sláva Fetisov končil ve stejném týmu ve čtyřiceti. Sergej Makarov končil ve 38 letech, fakticky ale nehrál NHL už o dva roky dřív. Delší kariéru mu do jisté míry znemožnila i jeho mimořádně svérázná, typicky ruská povaha. Problémy měl hlavně s komunikací.

Dvaatřicetiletý nováček

Život za mořem začínal v roce 1989 v Calgary. S 86 body (24+62) odehrál tak parádní ročník, že Calder Trophy pro nejlepšího nováčka nešlo dát někomu jinému. Jenomže co to bylo za nováčka? Makarov měl doma sbírku medailí z mezinárodních turnajů, mraky zkušeností se zámořským hokejem z Kanadských pohárů, kde byli Rusové hvězdám NHL zpravidla víc než důstojným soupeřem.

Na konci „nováčkovské“ sezóny mu bylo 32 let, což bylo vážně trochu moc, než aby mohl být takový hráč považován za nově se rýsující talent. Lize v ten moment nezbylo, než pravidla udělování trofeje přehodnotit. Od té doby platí pro nováčky limit 26 let.

Prvním koučem, který Makarova v lize lig trénoval, byl Terry Crisp. Jednoho dne prý Rusovi s křídou u tabule ukazoval, jak si má najíždět pro kotouče. Makarov se na něj s despektem zahleděl a svou jednoduchou angličtinou řekl: „Tichonov – špatný chlap, dobrý trenér. Ty – dobrý chlap, ale špatný trenér.“ Načež všechno smazal a přemaloval.

Crisp, který o rok dřív dovedl Plameny k jedinému Stanley Cupu v dosavadní klubové historii, si z toho hlavu nedělal. Ruského svěřence si velebil, obdivoval ho. Podle svých vlastních slov pravděpodobně nikdy netrénoval talentovanějšího hokejistu. A že mu jen v Calgary prošli rukama hráči jako Joe Nieuwendyk, Hakan Loob, Doug Gilmour, Al MacInnis a řada dalších hvězdných jmen.

Tichý, skromný chlap

Flames ho podepsali jako náhradu právě za Looba, skvělého švédského hokejistu, který potom co nastřílel v sezóně 1987-88 padesát branek a o rok později vyhrál Stanley Cup, zamířil zpátky do Švédska. Bylo mu teprve 29 let. Jeho náhradník Makarov fascinoval zejména bruslením. Měl silné nohy, a když nabral rychlost, byl prakticky neoddělitelný od puku.

V Calgary nakonec strávil čtyři roky, další dva odehrál v San Jose. Mladý tým Sharks dotlačil v play off sezóny 1993-94 jediný zápas od konferenčního finále. V základní části nastřílel ve svých 36 letech pořád skvělých třicet branek, v play off se trefil ve čtrnácti duelech osmkrát. Ve stejné době působil u Žraloků také Igor Larionov, který Makarova jako za starých časů zásoboval skvostnými pasy.

„Sergej byl tichý chlap, velmi skromný, který si neliboval v záři reflektorů,“ vzpomínal na starého parťáka s odstupem času Larionov. „Když Kevin Constantine převzal San Jose jako trenér, měli za sebou sezónu, ve které prohráli 71 utkání. Představil tehdy nový, defenzivně zaměřený styl, z čehož Sergej nebyl zrovna nadšený.“

Žalobníček Hitchcock

Ve 38 letech nakonec Sharks uvolnili nespokojeného Rusa do Dallasu. Také tam to však moc nefungovalo. Makarov později pro ruský tisk vzpomínal, jak byl pobaven, když mu jen o sedm let starší trenér Kevin Hitchcock maloval pro změnu svoje diagramy a učil starého mazáka, jak má obcházet protihráče či jak si hledat volný prostor.

Vrchol všeho byl, že mladší hráči k Makarovovi až moc vzhlíželi. Když trenérský elév zjistil, že někteří hokejisté věnují víc pozornosti ruské legendě než jemu, šel si stěžovat ke generálnímu manažerovi a Bob Gainey zkušenému Rusovi raději ukončil kontrakt.

Bez ohledu na to, že se mohl v zámoří prosadit lépe, za sebou nechal úchvatnou kariéru. Vyhrál dvě olympijská zlata (1984 v Sarajevu a 1988 v Calgary), osm zlatých medailí ze světových šampionátů. Byl klíčovým hráčem Sovětů na Kanadském poháru 1981, noční můře kanadského hokejového národa. Sovětský svaz tehdy přejel javorový list s Gretzkym, Bossym, Trottierem nebo Lafleurem v sestavě ve finále 8:1, Makarov pomohl devíti body (3+6) v sedmi zápasech.

V NHL stihnul 424 zápasů s bilancí 134 branek a 250 asistencí, což dává  384 bodů. V roce 2001 byl uveden do Hokejové síně slávy IIHF. Později pomáhal bývalému spoluhráči Fetisovovi, když úřadoval jako ministr sportu. Byl viceprezidentem CSKA Moskva, kde v osmdesátých letech strávil nejkrásnější období kariéry.  V roce 2014 se stal viceprezidentem Traktoru Čeljabinsk.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter