Seznam lenochů zlomil Babcockovi vaz. Místo v NHL nenašel, pomůže univerzitě

Mike Babcock je jedním z nejúspěšnějších hokejových trenérů vůbec. Málokterému kouči napříč všemi sporty se povedlo přežít 26 let bez jediného vyhazovu a vystřídat přitom kabiny šesti klubů. Když v roce 1993 kanadského trenéra ze své lavičky vyšoupl tým z WHL Moose Jaw Warriors, útočník Maple Leafs Mitch Marner ještě ani nebyl na světě. Právě kauza spojená s jeho jménem však o čtvrt století později hrála významnou roli v tom, proč Babcock nesehnal další angažmá v NHL. Po sedmi měsících rozhodování nakonec kývl na nabídku univerzitního celku ze státu Vermont.

Sedmapadesátiletý Babcock bude dobrovolně radit hlavnímu trenérovi místních Catamounts Toddu Woodcroftovi. Oba muži se potkali na lavičce reprezentačního výběru Kanady, který si v roce 2004 na území České republiky dokráčel pro vítězství na světovém šampionátu.

„S Mikem se známe už více než 15 let, studovali jsme společně i na McGill University,” připomíná ve vyjádření pro univerzitní web Woodcroft. „Je to prvotřídní kouč a jako trenérský štáb máme to štěstí, že s námi může sdílet své zkušenosti. Jeho znalosti a moderní metody, kterými nahlíží na tento sport, nám určitě pomohou zrychlit celý rozvojový program.” 

Babcock si v NHL prošel třemi organizacemi. Dohromady počítá 1301 utkání, ve kterých šéfoval Anaheim, Detroit a naposledy Toronto. Mezi jeho úspěchy patří zisk Stanley Cupu z roku 2008 s Red Wings, ale také zlaté medaile z těch nejprestižnějších mezinárodních podniků, jako je juniorské mistrovství světa (1997), seniorský šampionát (2004), olympijský turnaj (2010, 2014) a Světový pohár (2016). 

Tři měsíce zhatily dlouholetou práci

Rodákovi z města Manitouwadge se podařilo překopat zavedené pořádky, které hokej znal dávno před jeho příchodem. Ať už ve strategickém pojetí, v komunikaci s hráči nebo v rámci tréninkových metod. Jenže když na konci listopadu odcházel z Toronta, jeho pověst veleúspěšného trenéra se v očích fanoušků Maple Leafs hodně zakalila. 

Jako kdyby úplně zapomněli na to, že právě Babcock dokázal z nejhoršího mužstva v NHL vybudovat horkého uchazeče o Stanleyův pohár. Navíc se mu jako prvnímu kouči v klubové historii povedlo zopakovat stobodovou základní část. 

Stačily však tři nepovedené měsíce na úvod sezony 2019/20 a Babcock musel vyklízet kabinu Maple Leafs ve prospěch Sheldona Keefeho, velkého kolegy generálního manažera Kylea Dubase. Nikoho v tu chvíli nezajímalo, že Toronto v říjnu absolvovalo šílenou porci zápasů (čtyřikrát nastoupilo ke dvěma kláním ve dvou dnech), procentuální úspěšnost jeho brankářů se pohybovala pod 90procentní hranicí a vinou zranění několik utkání vynechal kapitán John Tavares nebo defenzivní specialisti Zach Hyman a Travis Dermott.

Proti Babcockovi najednou začala vystupovat celá kabina Maple Leafs. Hráčům se nelíbil nedostatečný prostor na ledě, herní systém, který ubíjel jejich kreativitu, na povrch začaly vyplouvat kauzy ukryté pod kobercem. 

Mitch Marner - udavač a práskač

Asi ta nejvýznamnější se týkala ofenzivní hvězdy týmu Mitche Marnera a jeho nováčkovské sezony, kdy mu kanadský lodivod nařídil sepsat seznam hráčů podle úrovně pracovní morálky. Za největší lenochy talentovaný křídelník označil Tylera Bozaka a Nazema Kadriho. Ti z takové nálepky pochopitelně nebyli zrovna nadšení.

„Byl to můj premiérový rok v NHL, vážně jsem nevěděl, co si o tom myslet. Ale už je to za mnou,” odmítl před časem hlubší rozbor zmíněné situace Marner ve výpovědí pro NBC Sports. Babcock se za kontroverzní krok každopádně později veřejně omluvil.

Konečný verdikt? Chování ani výsledky Mikea Babcocka v Torontu nebyly vždy ideální, ovšem prakticky všichni významní členové organizace Maple Leafs stáli s puškou namířenou na jeho čelo a čekali na signál k výstřelu. V takovém prostředí se nepracuje snadno. Nepomohl ani generální manažer Kyle Dubas, který Babcocka zbavil oblíbených koňů Romana Poláka, Rona Hainseyho, Lea Komarova a Nikity Zajceva a nahradil je Tysonem Barriem, Tylerem Ennisem, Alexem Kerfootem či Jasonem Spezzou. Nové zboží se do krámu cholerického vojevůdce zkrátka nehodilo. 

A navíc, jak zpívá skupina Golden Kids, časy se mění. V lize bude stále přibývat více trenérů s rétorickou výbavou Sheldona Keefeho a Jeremyho Collitona namísto uřvaných motivátorů typu Mikea Babcocka. Hráči potřebují v dnešní době zřetelné důvody, proč mají v tréninku daný úkon provádět do zbláznění. Už jim nestačí jen „prostě to udělej.” Babcock se s tímto přístupem musí srovnat. Jinak pro něj dveře do NHL zůstanou navždy zavřené.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter