Skvělý Stevens, zoufalý Tocchet. Jak si vedou nová trenérská „košťata“?

Zdá se, že životní cyklus trenéra NHL se zase trochu zkrátil. S výjimkou Joela Quennevillea, jenž vede Chicago desátou sezónu, není v lize kouč, který by u svého nynějšího týmu působil před rokem 2013. Také do letošního ročníku vstoupilo několik klubů s novým trenérským vedením. Pojďme se podívat, jak se novým „košťatům“ v jejich působištích v úvodu sezóny daří.

Arizona Coyotes – Rich Tocchet

Kdybychom s touto rekapitulací ještě pár týdnů otáleli, možná už bychom hodnocení tohohle pána ani nestihli. Nikdo nesedí na tak vratkém trenérském křesle jako Rick Tocchet! Chlapík s pověstí pošramocenou sázkařským skandálem převzal Coyotes po Daveu Tippettovi, který je vedl osm let. Aby byl trend nového kurzu ještě zřetelnější, zbavil se majitel ikony Shanea Doana.

Výsledek? Zoufalost, trapnost. Celek plný mladých hráčů popírá tezi o vyrovnanosti současné NHL. Arizona musí dělat radost sázkařům. Z dosavadních čtrnácti zápasů třináct prohrála. Prostý trend „omlazování“ zkrátka nestačí. Mladé a rychlé hráče má dnes každý. Pokud chcete uspět, musí být tým ve všech směrech vyvážený a musíte s ním správně pracovat. Tocchet to zjevně neumí.

Buffalo Sabres – Phil Housley

Další z mužstev, kde došlo v létě k totální přestavbě. Když se na konci minulé sezóny spekulovalo o tom, že Jack Eichel nechce hrát pod trenérem Danem Bylsmou, přispěchal generální manažer Tim Murray s prohlášením, že o tom, kdo mužstvo povede, rozhoduje on. Zanedlouho už nerozhodoval o ničem, oba totiž dostali s Bylsmou padáka.

Klub převzal nový manažer Jason Botterill a mužstvo trenér Phil Housley, který z pozice asistenta pomáhal na jaře Nashvillu na cestě do finále Stanley Cupu. Žádná pohádka se ale nekoná. Buffalo se dál topí v porážkách jako pod loňským vedením. Devět ze třinácti zápasů Šavle prohrály a na východě jim patří až čtrnáctá příčka. Horší jsou aktuálně jen Florida a Montreal.

Dallas Stars – Ken Hitchcock

Není nováčkem v pravém slova smyslu, protože v Dallasu už působil. A jeho práce je v kronice Stars zvěčněna zlatým písmem. V letech 1996-2002 vyhrál dvakrát Presidents‘ Trophy (1998 a 99) a jednou Stanley Cup (1999). V létě ukončili v Dallasu spolupráci s Lindym Ruffem a rozhodli se znovu vsadit na uznávaného defenzivního stratéga.

Generální manažer přivedl Hitchcockovi několik zvučných posil (Ben Bishop, Marc Methot, Martin Hanzal, Alexandr Radulov), snad žádný jiný klub tolik neposílil. Po rozpačitém úvodu (tři prohry ze čtyř utkání) se Dallas zlepšil, průběžné deváté místo na západě je ale zatím za očekáváním. Od hvězdného výběru Hvězd se čeká víc.

Florida Panthers – Bob Boughner

Tom Rowe v minulé sezóně pokazil, co mohl, a tak se majitel klubu Vinnie Viola rozhodl vsadit znovu na Dalea Tallona, kterému vrátil funkci generálního manažera. Je otázka, zda vzal Tallon věci za správný konec, když jmenoval hlavním koučem bývalého bitkaře Boba Boughnera.

Klub se v létě zbavil několika hráčů, včetně Jaromíra Jágra, sestava se formovala tak, aby maximálně vyhovovala Boughnerově „progresivnímu“ stylu. V útoku problém není, hlavně první lajna, kde doplnil Barkova s Huberdeauem Rus Dadonov, šlape perfektně. Jeden útok ale mužstvo nedělá! Nefunguje obrana, nedaří se brankářům. Florida osm z dvanácti utkání prohrála a ve Východní konferenci ji v sobotu patří předposlední místo.

Los Angeles Kings – John Stevens

Krále z Los Angeles lze bez přehánění považovat za jedno z nejúspěšnějších mužstev druhé dekády 21. století. Darryl Sutter zde odvedl výbornou práci. Dvakrát dosáhl se svými hráči na Stanley Cup (2012, 14), jeho potenciál se ale postupně vyčerpal. V uplynulých třech letech nepostoupilo Los Angeles dvakrát do play off a někteří hráči si stěžovali na poněkud „vydýchaný“ vzduch v kabině – s přísným koučem se jim obtížně komunikovalo.

Klub převzalo zbrusu nové duo - Rob Blake, coby generální manažer, a John Stevens, bývalý kouč Philadelphie, coby trenér. Zatímco v jiných organizacích nová košťata dobře nemetou a zlepšení je v nedohlednu, v LA si mohou mnout ruce. John Stevens dosáhl přesně toho, co si předsevzal – upravil herní projev, oživil v hráčích bojovnost a Kings vedou Západní konferenci.

Vancouver Canucks – Travis Green

Doba dvojčat Sedinových pomalu odeznívá, Canucks se budou muset vydat jinou cestou. V předešlých čtyřech letech končila ve Vancouveru třikrát sezóna po základní části a vedení tak vedle změn v kádru sáhlo i k populární výměně trenéra. Šanci dostal šestačtyřicetiletý Travis Green, jenž pracoval po letech strávených u juniorů poslední čtyři roky jako kouč Utica Comets v AHL, se kterými došel v roce 2015 až do finálových bojů o hlavní trofej farmářské soutěže - Calder Cup.

Nesliboval Stanley Cup během pár let, omezil se na plán zlepšit především ofenzivu a hru speciálních formací. Slíbil zapracovat víc mladých hráčů, kteří jednou převezmou roli lídrů po Sedinech. Všechno je to ještě křehké, nicméně průběžné výsledky Canucks dávají naději, že by Green nemusel být špatná volba. Vancouver má po 12 zápasech 14 bodů a drží osmou postupovou pozici.

Vegas Golden Knights – Gerard Gallant

Není zcela v analogické pozici jako jeho výše uvedení předchůdci, protože ve Vegas nikoho nestřídal, místo v přehledu si ale zaslouží. V Las Vegas je nováčkem, stejně jako celý klub Zlatých rytířů. Nová organizace vstoupila do ligy nad očekávání dobře, z devíti úvodních zápasů Golden Knights osm vyhráli. Už přehled dosud použitých gólmanů ovšem o lecčems vypovídá.

První čtyři duely odchytal Marc Andre Fleury, další dva Malcom Subban, tři Oscar Dansk, poslední tři Maxime Lagace. Vegas nepoložila ztráta jedničky, přežili i ztrátu dvojky, zranění trojky už bylo moc. Lagace zatím náročnou úlohu nezvládá, všechna svá utkání prohrál. Rytíři z úvodní euforie vytěžili, co mohli, teď půjde o to, aby neupadli do vleklé krize. Gerard Gallant byl na Floridě mezi hráči oblíbený, až dosud působila jeho družina velmi sympaticky.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter