Stovka nejlepších (3.): Benn miluje play-off. Proč?

O Jamie Bennovi víte mnohé. Jde o nejlepšího silového útočníka v NHL, je sehraný s Tylerem Seguinem tak, že o jejich spolupráci pěje ódy i Jonathan Quick, na dresu nosí kapitánské céčko, má za spoluhráče bratra Jordieho, loni vyhrál Art Ross Trophy, když epickým závěrem obral Johna Tavarese. A chyběl na Světovém poháru, kvůli zdravotním trablům uvolnil místo Loganu Coutureovi. Než tedy opakovat vše již mnohokrát vyřčené, nechme mluvit samotného "Bennita". O něčem, co miluje. O vyřazovacíh bojích.

Hokejisté jsou stvoření zvyklá na různé návyky. Naše hrací dny jsou všechny stejné.

Ten můj začíná tak, že si sednu do auta a dorazím do arény. Mám na sobě oblek, nahodím sluneční brýle. Pustím techno. Něco z toho basu, který duní autem, mi rozpumpuje krev. Vím, že se jde na věc, jakmile tu muziku pustím.

Když jedu po dálnici, pustím si techno ještě trochu hlasitěji, protože stáhnu okýnka. Horký texaský vzduch proudí autem a dalaské panorama se přibližuje a přibližuje. Adrenalin se zvyšuje a muzika je stále hlasitější.

Pak sjedu z dálnice a kolem arény vidím všechny ty fanoušky s dresy Stars. Hodně mě to nakopává. Když parkuju, jsem už hodně nabuzený a těším se, jak se zase zelené tribuny budou radovat z vítězství.

Procházím tunelem a cítím se opravdu doma. Jsem připravený nechat na ledě to nejlepší pro naše fandy.

To je ten nejlepší pocit. Nejlepší čas. Doba zápasu.

 Po sedmi letech od chvíle, kdy jsem dorazil do nováčkovského kempu Dallasu, jsem úplně jiným člověkem. 

Třeba tehdy jsem jsem neřídil, protože jsem neměl auto.

Vozil mě Luke Gazdic a celou cestu jsem se snažil pochopit, jak může být v září takové vedro. Nosil jsem žabky a šortky, stejně se mi nohy lepily k sedačce.Byl jsem nervózní, potil jsem se. Přišlo mi, že od mé rodné Britské Kolumbie snad nemůžu být dál.

První den mě představili někomu, kdo mi pomohl pochopit, co znamená být hráčem Dallasu Stars. Brendenu Morrowovi. Přišel a před všemi nováčky měl krátký proslov, kterým nás přivítal. Je vtipné, že to samé dělám teď já. Brenden měl vždycky cit pro to, co říct. A kdy. Neprotahoval to, řekl pár vtípků a než odešel, zahlásil: "Tak jo, makejte na sobě, já jdu na golf."

Paráda.

Jako každé dítě, které milovalo hokej, jsem obdivoval Mikea Modana. Když jsem pak s ním poprvé vstoupil na led, šly na mě mdloby. Tohle je tvář amerického hokeje, tvář Hvězd a teď je mým spoluhráčem. Nikdy jsem si nedokázal představit, že s ním budu v jedné kabině, natož, že si s ním budu přihrávat na kluzišti.

Když jsem se dostal do týmu, rychle mě naučil jinému postoji. Hecoval mě, dělal si ze mě legraci.

"Hele, chlapče, možná by to chtělo sednout na kolo a šlapat. Musíš makat, jestli chceš hrát se mnou."

Mike byl mým mentorem, rozvinul mou hru, ale také také mi uměl udělat ze života peklo a byl na mě tvrdý. Právě to nás sblížilo. Právě tak zjistíte, že se s vámi počítá. Naslouchal jsem mu.

Tyhle první roky v Dallasu nebyly vůbec snadné. Klub procházel přestavbou, nebyli jsme stejným týmem, který ještě nedávno, na začátku dekády, zažíval úspěchy. Neměli jsme nějakou dobu vlastníka a občas mi přišlo, že se nad námi stahují mraky.

Pomalu se vše lepšilo. Začalo to příchodem nového vlastníka, Toma Gaglardiho. Poté Jim Nill provedl pár výrazných změn a získal několik hokejistů, kteří změnili kulturu a očekávání v naší kabině. Zlepšil jsem se jako hráč, zkvalitnila se soupiska. Došlo mi, že něco budujeme.

Největším tahem byl, bez pochyby, příchod Tylera Seguina.

Když jsem o té výměně slyšel, okamžitě jsem si s Tylerem začal psát. Řekl jsem mu všechno o Dallasu a proč to tady miluju. Viděl jsem v něm příležitost. Od chvíle, kdy jsem vstoupil do NHL, neudělali Stars play-off. Věděl jsem, že nám tam může pomoct. A že s ním můžeme myslet i na nejvyšší mety.

Byl mladý, ale už měl za sebou finále a vyhrál Stanley Cup. Věděl, jak se dostat tam, kam chtěl.

Na první pohled jsme velmi rozdílní. Já jsem klidnější, on zase hodně společenský. Myslí si, že dobře vypadá a nebojí se to říct. Já jsem rezervovanější.

Přesto nám to okamžitě začalo klapat, protože před vším ostatním jsme hlavně hokejisté.

Jeho první noc jsme podnikli večeři s mým bráchou Jordiem. Udělal jsem steaky, což je jediná věc, kterou umím uvařit - prostě kluk žijící v Texasu. Co si z toho večera pamatuju, je to, že mezi námi nepadlo nic divného, rozuměli jsme si, přišlo mi, že jsme spoluhráči spoustu let. Netrvalo nám dlouho a začali jsme mluvit o budoucnosti.

Řekli jsme si, jaký hokej chceme hrát. Jak to udělat, aby jsme z nás dostali to nejlepší. Měli jsme nového majitele, generálního manažera, trenéra i dresy.

Nový začátek.

Věděli jsme, že se toho spoustu změnilo, a že mi se musíme stát lídry této změny. Tlačili jsme jeden druhého kupředu a bylo pro nás obrovskou výzvou, aby jsme tím nakazili celý tým. Rok co rok jsme šli herně nahoru.

Přiznávám, že poslední zápas základní části minulé sezóny byl pro mě hořkosladkým momentem. Pamatuju si, jak jsem byl na ledě, abych promluvil k fanouškům a byl jsem plný emocí.

Na jedné straně jsme vyhráli a já nakupil dost bodů, abych získal Art Ross Trophy. V aréně to díky tomu stále vřelo, lidi byli nadšení. Ale já jsem měl  hlavě něco jiného. Stejně jako moji spoluhráči. Chtěli jsme našim fanouškům vybojovat play-off. To, co si zasloužili.

A tak jsme tuhle sezónu od prvního dne brali ještě vážněji než kteroukoliv předešlou.

Chtěli jsme ukázat, že jsme jiný tým. V létě přišly nové posily, získali jsme Patricka Sharpa a Johnnyho Oduyu, kteří už dokázali to, kam my směřujeme. Rychle mezi nás zapadli a všichni jsme byli na stejné straně už od přípravného kempu.

Myslím si, že jsme všichni věděli, že na to máme, zároveň jsme chtěli celé NHL ukázat, co umíme a čeho jsme schopní.

Hrajeme ve velkém tempu, dáváme spoustu gólů, lépe bráníme. Užíváme si to, protože na světě není lepší zábava než dobrý hokej.

Baví nás to a v kabině je to znát. Máme tam pár zábavných týpků.

Antoine Roussel je největším srandistou, ale jenom, když jste mu rozumíte, protože tenhle kluk neumí moc dobře anglicky. Stejně říká jenom blbé kecy o tom, jak se oblékáte. Když zjistí, že máte doma nějaké zvíře, určitě o tom také něco prohodí. Podobného ražení je i Vernon Fidler.

A máme tu i pár kluků, kteří dělají kanadské žertíky. Po trénincích chybí v šatně spousta prádla, John Klinberg nemohl tři týdny najít boty. Chudáček musel chodit jen v pantoflích, co má do sprchy.  Tragédie. 

Všichni jsme nadšení, že tu můžeme hrát. Cítíme to samé u fanoušků a z celého města. Mike tu založil hokejovou kulturu, Brenden to vše pozvedl na další úroveň a teď se Dallas definitivně stává jedním z nejlepších hokejových trhů v Americe. Pokud nevyprodáváme všechny zápasy, jsme k tomu opravdu blízko.

Po posledním zápase základní části jsem měl jiný pocit než loni. Nic hořkosladkého. Nikdo nemluvil o další sezóně. Pravda je taková, že jsme blíže tomu, kde chceme být, více než kdykoliv předtím, ale tohle je teprve začátek. Samozřejmě, jsme hrdí, že jsme ovládli divizi. Je to skvělé. Ale tohle není to, o čem jsme se s Tylerem a Jordiem před pár lety bavili nad steaky.

Chceme vyhrát více než to, něco trochu blýskavějšího.

Až pojedu na první zápas úvodního kola do arény, v autě mi bude řvát techno. Dallaské panorama se bude přibližovat a já budu cítit, jak hladina adrenalinu stoupá. 

Je to ten nejlepší čas. Doba play-off.

Tohle je hokejové město.

97. díl: Drew Doughty
96. díl: Erik Karlsson
95. díl: Braden Holtby
94. díl: Joe Pavelski
93. díl:  Alex Ovečkin
92. díl: Kris Letang
91. díl: Anže Kopitar
90. díl: Vladimir Tarasenko
89. díl: PK Subban
88. díl: Patrice Bergeron
87. díl: Brent Burns
86. díl: Joe Thornton
85. díl: Nicklas Bäckström
84. díl: John Tavares
83. díl: Tyler Seguin
82. díl: Jevgenij Malkin
81. díl: Connor McDavid
80. díl: Duncan Keith
79. díl: Johnny Gaudreau
78. díl: Ryan Suter
77. díl: Jonathan Toews 
76. díl: Roman Josi
75. díl: Phil Kessel
74. díl: Oliver Ekman-Larsson
73. díl: Steven Stamkos
72. díl: Shea Weber
71. díl: Ben Bishop
70. díl: Artěmij Panarin
69. díl: Victor Hedman
68. díl: Claude Giroux
67. díl:Aaron Ekblad
66. díl: Jaromír Jágr
65. díl: Brad Marchand
64. díl: Logan Couture
63. díl: Matt Murray
62. díl: Mark Giordano
61. díl: Nikita Kučerov
60. díl: Jonathan Quick
59. díl: Brent Seabrook
58. díl: Max Pacioretty
57. díl: Corey Perry
56. díl: Marc-Édouard Vlasic
55. díl: Taylor Hall
54. díl: Ryan McDonagh
53. díl: Cory Schneider
52. díl: Aleksander Barkov
51. díl: David Krejčí
50. díl: Alex Pietrangelo
49. díl: Martin Jones
48. díl: Filip Forsberg
47. Ryan Kesler
46. Pavel Dacjuk
45. Dustin Byfuglien
44. díl: Gabriel Landeskog 
43. díl: Jevgenij Kuzněcov
42. díl: John Klingberg
41. díl: Henrik Lundqvist
40. díl: Mats Zuccarello
39. díl: Tyler Johnson
38. díl: Kevin Shattenkirk
37. díl: Matt Duchene
36. díl: Ryan Getzlaf
35. díl: Jason Spezza
34. díl:Jack Eichel
33. díl: Jakub Voráček
32. díl: Brian Elliott
31. díl: Dylan Larkin
30. díl: Brandon Saad
29. díl: Shayne Gostisbehere
28. díl: Mark Stone
27. díl: Ondřej Palát
26. díl: Andrew Ladd 
25. díl: Alex Steen
24. díl: Adam Henrique
23. díl: Henrik Zetterberg
22. díl: Corey Crawford
21. díl: Nick Foligno
20. díl: Sean Monahan
19. díl: Roberto Luongo
18. díl: TJ Oshie
17. díl: Henrik Sedin
16. díl: Daniel Sedin
15. díl: Kyle Okposo
14. díl: Marián Hossa
13. díl: Tomáš Plekanec
12. díl: Patrick Sharp
11. díl: David Backes 
10. díl:Carey Price
9. díl: Max Domi
8. díl: Jonathan Drouin
7. díl: Nathan McKinnon
6. díl: Devan Dubnyk
5. díl: Ryan Nugent-Hopkins
4. díl: Boone Jenner
3. díl: Keith Yandle
2. díl: Mark Scheifele
1. díl: Jeff Carter   

 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter