Stovka nejlepších (55.): Pavel Dacjuk – zpátky do ruské budoucnosti

Kolega Tomáš Zatloukal přenechal svého oblíbence Pavla Dacjuka ke zpracování, neboť se obával, že se při jeho psaní příliš „rozněžní“. Ono je ale po čertech těžké vyhnout se u tak skvělého hokejisty trošce citově podbarveného hodnocení. Dacjuk je hráč, kterého je těžké si neoblíbit. Dokonce i zarytí obhájci zámořské hokejové nadřazenosti, pro které je Kanaďan bůh a Rus zatracenec, tohoto hráče uznávají.

Má to několik důvodů. Tím prvním je samozřejmě nepřehlédnutelná hokejová kvalita. Tím druhým skromná povaha. Rusové se umějí chovat povyšeně, ne že ne. Kdo je někdy potkal v jakémkoli dovolenkovém letovisku, ví, o čem je řeč. Umí ale také být neuvěřitelně lidští a empatičtí.

Bernd Brückler, rakouský brankář s tříletou zkušeností z KHL, vzpomíná ve své biografii „Rusko, země neomezených možností“, jak mu chlapík, kterého si kvůli specifické náročnosti ruského provozu najal z místních lidí jako osobního řidiče, při setkání o mnoho měsíců později nutil zpátky několik euro. Byl to přeplatek jeho poslední výplaty, peníze, které dostal omylem navíc. I takoví jsou Rusové. Do skupiny nadprůměrně slušných a skromných patří rovněž Pavel Dacjuk.

Přestože byl v Americe dlouhé roky spokojený, zatoužil letos po čtrnácti sezónách v Detroitu po návratu do vlasti. Ve 38 letech má dospívající dceru, která jej potřebuje. Některé věci prostě nejdou odkládat, nejde je prožít později, jindy, znovu. Výchova dětí, kde má každé období svá specifika, patří mezi ně. A puberta patří mezi ta nejnáročnější období. Táta Dacjuk si nechtěl za pár let vyčítat, že něco zanedbal, současně však nechtěl poškodit klub, jehož barvy tak dlouho hájil a se kterým ho pojil ještě rok smlouvy.

Srovnejte Dacjukův přístup s Iljou Kovalčukem, který si nejdřív nechal od New Jersey naservírovat patnáctiletý kontrakt na 100 miliónů dolarů, aby o pouhé tři roky později oznámil, že ho NHL nebaví a chce do Ruska. Využil k tomu jedinou legální cestu, když vyplnil papíry o oficiálním odchodu do hokejového důchodu, který pak trávil s bruslemi na nohou v KHL. Ani ta už mu ale podle aktuálních informací nevoní, takže pro změnu hledá cesty, jak se dostat zpátky za moře… Úplně poslední diskutovanou možností je Kovalčukův přesun do Číny, kam míní KHL expandovat.

Ale dost Kovalčuka. Dacjuk si byl na rozdíl od svého trucovitého krajana vědom, že Detroitu komplikuje život, proto se snažil postupovat co nejcitlivěji. Teprve v okamžiku, kdy měl vysokou míru jistoty, že si generální manažer Ken Holland poradí se stropovou zátěží, jež by po něm pro příští sezónu v Detroitu zůstala, rozhodl se s definitivní platností pro návrat na rodnou širou Rus. S SKA Petrohrad podepsal dvouletou smlouvu.

Holland pak vyřešil problém ve stylu protřelého manažerského matadora. Dacjukův rok smlouvy, který nebude s ohledem na jeho působení v Rusku s určitostí nikdo platit, předal Arizoně. Ta má tak nízké mzdové náklady, že Dacjukovu stropovou zátěž 7,5 miliónu přijala, aby se dostala přes platovou „podlahu“. Zvláštní byznys, že? Handluje se s částkou na platy, kterou ale nebude nikdo platit. Tak to dopadá ve světě přebujelých regulací, kam uvrhla NHL komplikovaná kolektivní smlouva

„Dnešek byl skvělým dnem. Zbavili jsme se Dacjukovy zátěže a ještě jsme získali volbu ve druhém kole draftu,“ pochlubil svým majstrštykem 25. června Holland.

Znamená to, že se ruský hokejový génius s NHL definitivně loučí. Bude toho dost, co budeme po jeho odchodu postrádat. Karel Knap z MF Dnes jednou vyprávěl, jak ho Dominik Hašek během svého působení v Detroitu instruoval: Sleduj pozorně Dacjuka, jak čistě odebírá protihráčům puky! To se jen tak nevidí! Šikovný Rus tehdy v NHL začínal. Jeho kumštu si v té době všimnul jen znalec. Za pár let už tuhle dovednost obdivoval každý, protože zkrátka nešla přehlédnout.

„Není to žádná záhada, Když jsem byl klouček v Rusku, měli jsme jenom jeden puk. A když jsem si chtěl zahrát, musel jsem se naučit, jak protihráče o ten puk obrat a současně mu zabránit, aby ho nesebral on mně. A protože jsem si chtěl zahrát vždycky, ať už to bylo na ulici nebo na ledě, tak to jinak nešlo,” vysvětlil později Dacjuk novinářům.

Před lety by byl v našem žebříčku nepochybně výš, i ve své poslední sezóně v NHL se nám vešel na 55. místo. Kvůli zranění odehrál jen 66 zápasů, ve kterých nasbíral stále solidních 49 bodů (16+33). V tabulce pravdy měl +7 bodů, lépe si v Detroitu vedl jen Dylan Larkin (+11). Když zjistíte, že třeba Henrik Zetterberg skončil na -15 bodech, je jasné, že Dacjukovo odpovědnou hru bude obtížné nahradit.

44. díl: Gabriel Landeskog 
43. díl: Jevgenij Kuzněcov
42. díl: John Klingberg
41. díl: Henrik Lundqvist
40. díl: Mats Zuccarello
39. díl: Tyler Johnson
38. díl: Kevin Shattenkirk
37. díl: Matt Duchene
36. díl: Ryan Getzlaf
35. díl: Jason Spezza
34. díl:Jack Eichel
33. díl: Jakub Voráček
32. díl: Brian Elliott
31. díl: Dylan Larkin
30. díl: Brandon Saad
29. díl: Shayne Gostisbehere
28. díl: Mark Stone
27. díl: Ondřej Palát
26. díl: Andrew Ladd 
25. díl: Alex Steen
24. díl: Adam Henrique
23. díl: Henrik Zetterberg
22. díl: Corey Crawford
21. díl: Nick Foligno
20. díl: Sean Monahan
19. díl: Roberto Luongo
18. díl: TJ Oshie
17. díl: Henrik Sedin
16. díl: Daniel Sedin
15. díl: Kyle Okposo
14. díl: Marián Hossa
13. díl: Tomáš Plekanec
12. díl: Patrick Sharp
11. díl: David Backes 
10. díl:Carey Price
9. díl: Max Domi
8. díl: Jonathan Drouin
7. díl: Nathan McKinnon
6. díl: Devan Dubnyk
5. díl: Ryan Nugent-Hopkins
4. díl: Boone Jenner
3. díl: Keith Yandle
2. díl: Mark Scheifele
1. díl: Jeff Carter  

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter