bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Stovka nejlepších (86.): Okposo byl odejit, teď chce Stanley Cup

27. července 2016, 21:00

Tomáš Zatloukal

Když v červnu předstoupil Garth Snow před novináře a začal vykládat o situaci kolem Kylea Okposa, použil frázi z učebnice hokejové romantiky. "Přeji mu jen to nejlepší" je věta, kterou se generální manažeři loučí se svými hráči. Právě ta zazněla z úst prošedivělého muže, který by si jistě rád produktivního Američana s nigerijskými kořeny na soupisce ponechal, nicméně mu na osmadvacetiletou hvězdu nezbyly peníze.

Okposo neodcházel z Brooklynu rád, u Ostrovanů si to zamiloval. Tak moc, že sedl k počítači a sepsal pro všechny fanoušky ambiciózního klubu dopis. Pěkně dlouhý a tuze čtivý, nedávno vyšel na The Player Tribune a my vám nyní nabízíme kompletní znění až dojemného vzkazu rodáka z minnesotského St. Paul.

"Nikdy nezapomenu na můj první den v kůži profesionálního hokejisty. Zrovna jsem přistál na Kennedyho letišti v New Yorku a přede mnou stál řidič. Čekal, aby mi pomohl se zavazadly. Cítil jsem se jako ve filmu. Měl oblek a čepici a držel ceduli s nápisem OKPOSO.

Psal se leden 2008 a já jsem byl na mé cestě do Bridgeportu, abych oblékl dres Sound Tigers a naskočil do utkání AHL.

Jak jsem šel k autu, míchala se ve mě nervozita s mdlobami. Říkal jsem si: "Jedu někam, kde neznám vůbec nikoho."

Limuzína mě také trochu rozrušila, vždy jsem nikdy předtím žádnou nejel.

Po dvaceti minutách jízdy do Bridgeportu, mi zazvonil mobil, volal mi Kimber Auerbach, který pracoval v týmovém PR oddělení. Vysvětlil mi, kam mám jít, až se dostanu na stadion. Tehdy jsem sotva tušil, že se stane mým blízkým přítelem a že mně i mé rodině bude vždycky připravený pomoct.

Šel jsem na led ve své výstroji pozdě odpoledne, ještě před zápasem Sound Tigers. Bylo fajn, že jsem již znal Jacka Capuana, našeho kouče, takže se můj hlas třásl opravdu jen lehce, když jsem řekl: "Ahoj". Bylo mi devatenáct a zrovna jsem dosáhl něčeho, na čem jsem dřel od šesti let. Stal jsem se profesionálním hokejistou.

"Cappy" mi nedal šanci, abych si ten okamžik užil. Zrovna se vrátil z České republiky, kde se hrálo juniorské MS, a naložil mi při mém prvním tréninku spoustu bruslení.

Stál jsem před spoluhráči a nemohl jsem popadnout dech.

O pár měsíců později jsem nastoupil do svého prvního utkání v NHL. Hráli jsme s Torontem Maple Leafs. V místě, které mnou prorostlo jako trní starým domem. Nassau Coliseum. V té době bývalo jen zpola zaplněné, protože jsme si procházeli slabšími roky, nebo zrovna někde zuřila sněhová vánice. Jindy se zaplnilo 16 250 fanoušky, kteří byli tak hlasití, že jsem nemohl slyšet ani "Cappyho", jak hlásí, aby do hry naskočila další řada. To byly ty nejlepší časy.

Vůbec nejvíce budu vzpomínat na třetí zápas série proti Pittsburghu Penguins v roce 2013, pro Ostrovany první domácí mač ve vyřazovacích bojích po šesti letech.Vybavuji si, jak mě probralo, když jsem slyšel fanoušky křičet "Do toto, Isles" na parkovišti.

Vstal jsem, šel jsem k oknu, abych zatáhl závěsy. Nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem viděl. Stovky fanoušků nám fandili již od tři čtvrtě na osm ráno. Po tom se už nedalo usnout.

Sevřel se mi žaludek. Do háje, tyhle fanoušky nesmíš zklamat.

Pamatuji si, jak jsem seděl v kabině a poslouchal hukot z publika. Hala se otřásala, doslova se třásla. Podlaha se klepala a naše obleky nám padaly ze skříněk. Nic jsme si nemuseli říkat, žádné kecy, protože tohle nás na zápas dokonale nabudilo samo o sobě.

Ten zvuk, ta energie. Na to se nedá zapomenout. Přinutilo vás to projít zdí kvůli vašim fanouškům.

Kdokoliv, kdo byl na daném zápase, si jistě pamatuje prvních šest minut. Vedli jsme 2:0 a vy jste zkrátka a dobře nemohli slyšet osobu, která na tribuně seděla vedle vás a mluvila.

Byl to jeden z největších zážitků v mé kariéře, toho si budu vždy vážit.

Nejsem dokonalý hokejista. Prošel jsem si řadou náročných období se svou hrou. Fanoušci Isles mě pokaždé podrželi. Vždy jim za to budu vděčný. Klub se mě mohl jednoduše zbavit, odstavit mě na vedlejší kolej, ale oni mi pomohl to zvládnout. Když jsem rozdával podpisy během těchto náročných chvil, řekli mi: "Drž se své hry. Milujeme, jak hraješ." Vykouzlilo mi to úsměv na tváři.

Rozhodně mi schází přátelé, které jsem si během svého působení u Isles udělal. Pamatuji si, jak jsem bydlel s Joshem Baileym, když jsme byli nováčkové. Sledovat, jak dospívá, poznává svou přítelkyni, žení se a stává se mužem, byl pro mě nezapomenutelný zážitek. Mrzí mě, že nebudu u toho, jak se z něj stává táta.

S Johnem Tavaresem jsem první sezónu bydlel. Byl tak trochu introvert a hodně plachý mladík. Pozorovat, jak se postupně mění v hráče a osobnost, jakou je dnes, bylo opravdu výjimečné. Naučil mě spoustu věcí o tom, co musíte obětovat, abyste patřil k nejlepším. Ostrované mají štěstí, že právě on nosí kapitánské céčko.

První hokejista z organizace Isles, se kterým jsem si kdy zahrál, byl Frans Nielsen. Potkali jsme v roce 2006 na nováčkovském kempu. Fransy je i po letech úplně stejný kluk jako tehdy. Chytrý až za ušima, pozorný a jeden z nejlepších lidí, co jsem kdy potkal. Kdybyste dostali 100 dolarů pokaždé, když o něm někdo řekne něco špatného, stále byste čekali na svou první bankovku s Benjaminem (Franklinem). Hodně štěstí v Detroitu, chlape. Co všechno jsme si spolu prožili...  

Před tím, než jsem si založil vlastní rodinu, tvořili jí pro mě mí spoluhráči. Budou mi chybět ze všeho nejvíc.

Teď mám dvě zdravé děti, obě se narodily na Long Islandu. Já jsem tam dospěl, koupil dům a založil rodinu. Nikdy nezapomenu na chvíle, které jsem prožil jako Ostrovan. Tolik pro mě znamenají! Moc vám děkuji, fanoušci Isles. Stáli jste za námi v dobrém i ve zlém. Vaše loajalita pro mě i celý tým moc znamenala.

Nyní pro mě začíná nová kapitola mého života. Už nejsem ten devatenáctiletý klučina, který zrovna vkročil do arény v Harbor Yard v Bridgeportu a naštěstí nemám stejný sestřih. Přivedu svou rodinu do Buffala a moc se těším, až zapustíme kořeny. Těším se i na to, až se začlením do komunity a budu vychovávat své děti ve Western New York.

Šavle jsou skvělým klubem a já nemohu být šťastnější. Vše, co chci, je dát městu Stanley Cup. Bude to velká výzva a náročná cesta, ale jsem z ní nadšený. Uvidíme se v říjnu.

Pojďme pro ten pohár, Buffalo."

Ano, Okposovy kroky vedou k Niagarským vodopádům. Tim Murray jej nalákal na sedmiletý kontrakt, který svou výší jedině potvrzuje, že důrazný a bojovný útočník s přesnou muškou nebyl jen Tavaresovým stínem. Buffalo mu slíbilo 42 milionů dolarů. Řekl si o ně 64 kanadskými body v minulém ročníku i celkem čtyřmi padesátibodovými sezónami.

Okposo se nyní těší na spolupráci s Ryanem O'Reillym a Jackem Eichelem a říká: "Jack je superhvězda." Vedle něj by mohl překonat své osobní maximum 69 (27+42) zápisů do statistik. Co myslíte?

14. díl: Marián Hossa
13. díl: Tomáš Plekanec
12. díl: Patrick Sharp
11. díl: David Backes 
10. díl:Carey Price
9. díl: Max Domi
8. díl: Jonathan Drouin

7. díl: Nathan McKinnon
6. díl: Devan Dubnyk
5. díl: Ryan Nugent-Hopkins
4. díl: Boone Jenner
3. díl: Keith Yandle
2. díl: Mark Scheifele
1. díl: Jeff Carter

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.