Takovou sezonu jsem nečekal, říká Kaše. Zápas proti bráchovi by si užil

Patřil k nejpříjemnějším českým překvapením uplynulé sezony. Ondřej Kaše vzal pořádně za dveře NHL, celý ročník strávil v prvním týmu Anaheimu, zejména druhou polovinu sezony měl excelentní. Skvělý bruslař a bojovník, jenž má ohromně šikovné ruce i střelu, se prosadil mezi největší esa Ducks. Byl pořádně vidět! "Ani jsem to nečekal," přiznává. Za perfektní práci bude jistě brzy oceněn novou smlouvu, uznání si vysloužil také doma v Česku.

Ondřej se protlačil mezi nejlepší tuzemské hokejisty, v anketě Zlatá hokejka obsadil osmé místo, přičemž předčil Martina Erata, Milana Gulaše a další hvězdy. "Pro mě to je něco neskutečného. Obrovská čest, že jsem v desítce nejlepších českých hokejistů," povídá upřímně.

Před několika lety byl tenhle velmi nadaný hráč hodně skromný až plachý, ale i díky třem sezonách za Atlantikem vyspěl. Ví, za čím jde. Získal dost zkušeností. Pořád je plný motivace, vidina dalších úspěchů v NHL ho žene dopředu. "Doufám, že příští rok by to mohla být druhá nebo i první pětka," říká o budoucnosti v Anaheimu.

38 bodů v 66 utkáních NHL a první místo v sestavě Ducks. Sezona podle představ, co říkáte?
Musím říci, že z osobního hlediska jsem to ani takhle nečekal. A s ohledem na tým je velká škoda, že jsme vypadali dost brzy. Mužstvo jsme měli kvalitní, opravdu dobré. Měli jsme dojít určitě dál než do prvního kola.

Vám se povedlo uspět a získat stabilní pozici. Čemu jste to přisuzoval?
Měl jsem dobrou letní přípravu a říkal si, že musím zamakat na koncovce. Hlavně ze začátku jsem fakt cpal všechno do brány. Občas tam padly i náhodné góly, někdy se mi puky odrazily třeba od dvou soupeřů. Tohle každému hráči zvedne sebevědomí. Začnete si víc věřit a pak dáváte gólů ještě víc.

Pomáhala vám také důvěra od trenérů?
No, neměl jsem moc povedený začátek přípravy. Trenér si mě zavolal a ptal se, jestli se mnou něco je. Abych se trošku zvedl. To byl takový můj první varovný signál. Myslím, že první nebo druhý zápas v sezoně jsem dal góla. Kouč mě pak pochválil, přišla od něj kladná reakce. Což mě hodně nakoplo do dalšího průběhu sezony.

Hlavně její závěr jste měl parádní. Přispělo k tomu, že jste si zahrál v elitní formaci s Ryanem Getzlafem?
Je pravda, že posledních patnáct až dvacet zápasů jsem byl hodně vytížený. Trenér mě dával hodně do hry, občas jsem nastoupil i v první lajně. Asi se jim to trošku vyplatilo.

V NHL není nikdy nic jistého. Ale neříkáte si, že už je vaše pozice přece jen pevnější a jiná než loni?'
Přesně (směje se). Jistého není nic. Tohle říkám pokaždé. Hromada jiných kluků se tlačí nahoru, za měsíc nevíte, co se může stát. Ale trošku doufám v to, že budu mít pevnější pozici na další sezonu. Věřím, že bych se mohl posunout do druhé nebo i do první pětky.

V Anaheimu vám vypršela smlouva. Jak vypadají jednání o té nové?
Doufám, že to brzy přijde. K jednáním bych řekl, že to je zatím spíš takové oťukování. Jsem chráněný hráč, ještě ani ne k arbitráži. Jednat mohu jen s Anaheimem. Opravdu zatím taková oťukávačka.

Jaké máte o kontraktu představy?
Tohle nechávám na agentovi. Na Aleši Volkovi. Ten by měl nejlépe vědět, jak mě ohodnotit. To je práce agentů. Samozřejmě – každý by chtěl podepsat nějakou raketu na co nejvíc let (usměje se). Ale musíme brát ohled na to, co je reálné. Nějaká představa tam je. Uvidíme. Zatím bych to nechal otevřené.

Byla tahle nejistota spojená se smlouvou příčinou, proč jste nejel na mistrovství světa do Dánska?
Aspektů bylo víc. Za prvé jsem nedostal doporučení z Anaheimu, v klubu byli docela dost proti. Ale hlavně jsem měl trošku vážnější zranění, které jsem potřeboval doléčit.

Teoreticky jste se mohl v reprezentaci potkat s bratrem Davidem, jenže ten se také zranil. Nezbývá vám, než čekat dál.
Probírali jsme to hodně. Brácha měl povedené dva zápasy s Francií, od trenérů na něj chodilo dost kladných zpráv. Na jednu stranu obrovská škoda, že se zranil, třeba by tým udělal. Ale pak si zlomil prst a do Dánska nakonec nejel ani jeden z nás. Asi se to mělo stát. Třeba se potkáme příští rok.

David podepsal smlouvu s Philadelphií. Je pro vás oba velkou motivaci nastoupit v NHL proti sobě? Tatínek by byl určitě spokojený.
Ten si hlavně přál, abychom se potkali v reprezentaci. Když budeme hrát v NHL proti sobě, bude to hodně vypjaté. Nedokážu říci, komu by táta fandil. Bral by to tak, aby se nám oběma dařilo, přičemž by bylo celkem jedno, jak dopadne výsledek. Rodiče si přejí, abychom oba hráli NHL. Ale snem je naše společná účast v národním týmu.

Kdy jste si proti sobě zahráli naposledy?
Myslím, že se nám to stalo jen jednou. Byla to tuším devátá třída, brácha hrál za Kadaň a já za Chomutov. Šlo o turnaj, které se konají na konci sezony. Hodně specifický zápas, který tedy bohužel vyhrál brácha (lehce se usměje). Pokud bychom se utkali v NHL, oba bychom si to strašně užili.

Vy jste se do nejlepší ligy světa prosadil dřív, víte, jak je těžké uspět. Co v tomto směru Davidovi poradíte?
Do Ameriky jde skoro o dva roky starší než já. Byl teď ve Švédsku, myslím, že dobře ví, co ho čeká. Co jsem tak slyšel, švédský hokej se hodně přibližuje Americe. Farmě určitě, ale i NHL. Nějaké rady proběhly, to je jasné. On ale ví, co má dělat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter