Tenhle rok stál za to, pochvaluje si Vaněček. V ECHL byl připravený se rvát

Před rokem odešel do zámoří, aby se adaptoval na tamní hokej i život. Vítek Vaněček zazářil na juniorských turnajích i v barvách Liberce, prokázal talent, perspektivu. Ale měsíce v tvrdém konkurenčním prostředí za Atlantikem ho dostaly do jiné hokejové dimenze. "Změnilo mě to určitě jako brankáře, ale i z hlediska osobního života. Dneska vím, že to byl hrozně důležitý krok," konstatuje spokojeně.

Vicemistr světa osmnáctiletých 2014 měl všechno krásně narýsované. Hned po parádním šampionátu ve Finsku prošel draftem do NHL, Vaněčka získali Washington Capitals a brzy s ním podepsali smlouvu. Rodák z Havlíčkova Brodu ještě jednu sezonu zůstal doma, dopředu věděl, co ho čeká v té následující. "Z Capitals mi řekli, že budu chytat East Coast Hockey League. Dostal jsem tam prostor a měl nejdelší sezonu kariéry," upozorňuje.

Sledoval jsem gólmana, co udělá. Kdyby vystartoval, jdu do bitky také

Tým South Carolina Stingrays si držel vysokou výkonnost. "Postoupili jsme do semifinále play off, kde nás 4:2 na zápasy porazil Wheeling. Tým absolvoval celkem 72 utkání, já měl vedle sebe druhého gólmana, který mi hodně pomáhal. Utkání jsme si rozdělili na půl a společně to táhli až do finále konference," pochvaluje si. Sám stál v brance při 43 zápasech, jedenáct z nich bylo ve vyřazovacích bojích.

Klub, který je druhou farmou Washingtonu skončil až 24. května. "Bylo toho hodně, ale jsem rád za možnost, kterou jsem dostal. Rok v Americe mě změnil. Ne, že bych se předtím o sebe neuměl postarat, ale nabral jsem nové zkušenosti. Vím, jak se žije v cizím prostředí, zlepšil jsem i angličtinu. Dřív jsem skoro nemluvil, teď ano. I když - pokud se kluci třeba v autobuse začnou bavit o něčem rychle, ještě nestíhám. Celkově je to však mnohem lepší," hlásí.

Jako každý gólman si musel zvykat na odlišnosti užších kluzišť i tamního hokeje. "Každý hraje s ohromnou vervou a všechno hrne na branku. Brankář musí počítat s větším počtem střel, jsou tam i jiné úhly. Chytání v Evropě a v Americe je rozdílné." East Coast Hockey League není v zámořské hierarchii nikterak vysoko, pro mladého brankáře však znamená ideální začátek. "Je to hodně ostrá a tvrdá soutěž, občas dojde k bitkám. Člověk s nimi musí počítat," usměje se. Sám se do žadné nezapojil. "Ale kdyby bylo třeba, jdu do toho. Několikrát se to na ledě semlelo a já na dálku hlídal gólmana soupeře, co udělá. Kdyby vystartoval, jdu taky," dodává.

Příští rok AHL? Uvidíme. Na kempu se rozhodne, kde budu chytat

Během ročníku se Vaněčkovi věnoval trenér brankářů z Hershey, kde sílí první rezerva Capitals. "Kouč gólmanů z Washingtonu byl za mnou jednou, jinak na mě dohlížel ten z farmy. Sám na sobě jsem cítil, jak jdu nahoru. Jak mi tréninky pomáhají. V klubu okamžitě zapojují nové trendy chytání, hned jsme si všechno probírali a ukazovali. Moc se mi to líbilo, člověka to posouvá dál. Dneska bych řekl, že jako gólman jsem klidnější, určitě trochu jiný než dřív v Liberci," srovnává.

V základní části dostal také jednou šanci o patro výš. V Hershey, kde trávil celou sezonu Vaněčkův kamarád Jakub Vrána. "Zavolali mě tam hrozně narychlo. Dohráli jsme zápas, po večeři jsem přijel domů, v jednu v noci mi najednou volal náš trenér, že se druhý den přesouvám na zápas AHL. Na Chicago mi to letělo v pět ráno, odtud jsem pokračoval do Holbrooku, odkud se pak jede autem do Hershey. Čekal na mě trenér gólmanů, v hotelu jsem něco snědl, chvilku se vyspal a šel na to. Ale chytalo se mi dobře. Vyhráli jsme," popisuje podobné okolnosti, jaké jiné hráči prožívají během rychlého přesunu z farmy do NHL.

Vítek zatím tak daleko není, ale jednou by rád naplnil stejnou metu. "Mám za sebou první rok v Americe, vůbec nevím, co bude dál. V ECHL jsem byl fakt spokojený, chodilo na nás průměrně pět tisíc lidí, na play off i sedm. Hodně mi to dalo. Ale je jasné, že příště bych se chtěl dostat výš," reaguje. O plánech organizace teď nic netuší. "Hráli jsme dlouho, vedení nám proto dalo volno, nemusíme na letní kemp, který teď probíhá. Potrénuju a připravím se na září, kdy začíná hlavní kemp. Tam se rozhodne, kde budu chytat," povídá s nadhledem.

Čtvrtfinále dvacítek mrzí, ale je to pryč. Jdeme dál

Tohle je Vaněčkova velká výhoda. Má nasazení, je pracovitý. Ovšem zbytečně se nestresuje. NHL jednou zlomí, našlápnuto má výborně. Teď si však dává od hokeje ještě pauzu, za zády nechal namáhavé období. "Celkově bych chtěl mít tak tři týdny volno, potom do toho zase šlápnu. Když jsme skončili, letěl jsem hned domů. Během sezony jsem byl v zámoří dlouho sám, pak přijeli rodiče a nakonec tam se mnou zůstala asi tři měsíce i přítelkyně." V plánu má ještě krátkou dovolenou. "Chtěli bychom se podívat na zámek Liblice u Mělníka, s našimi zřejmě na pár dní do Chorvatska. Pak už budu naplno trénovat," hlásí.

Když se ohlédne proti proudu času, ví, že premiérovou etapu pod křídly Capitals zvládl. "Ten rok stál za to," mne si si. "Dobrá průprava, vynikající zkušenost. Jako brankář jsem se posunul, sezona byla dobrá z mého pohledu i z hlediska týmu." Mezi pozitivní dojmy řadí také šampionát dvacítek ve Finsku. "Sice jsme nepostoupili do semifinále, což mě pořád mrzí. Ale byl jsem s klukama a rozloučil se s juniorským hokejem. Ze svého chytání jsem měl docela slušný pocit, jen fakt škoda, že jsme nezvládli čtvrtfinále s Američany. Ale to je pryč, nedá se nic dělat, jdeme dál," uzavírá.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter