bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Video s komentářem: Všechny vítězné góly Stanley Cupu z let 1983-2019

26. dubna 2020, 10:00

Jiří Lacina , Radek Černý

Dokončení komentovaného přehledu.

1983 Mike Bossy (New York Islanders). První finálová účast Edmontonu Oilers. Superofenzivní tým v čele s fenomenálním Gretzkym svou premiéru nezvládl, prohrál 0:4 na zápasy a vstřelil pouze šest branek. Vítězný gól obstaral opět Bossy. Cenu pro nejlepšího hráče play off obdržel brankář Ostrovanů Bill Smith, známý svým nevybíravým osekáváním soupeřů.

1984 Ken Linseman (Edmonton Oilers). Stejné finálové složení, obrácená radost. Oilers se poučili a šli soustředěně za svým cílem. Jaroslav Pouzar se stal prvním Čechem, který zvedl nad hlavu slavný pohár, finský blesk Jari Kurri dokázal totéž jako první pro Finsko. Vítězný gól vstřelil útočník Ken Linseman, pro svůj nepříjemný herní styl nositel přezdívky „Krysa“, kterou po něm v současnosti převzal bostonský Brad Marchand.

1985 Paul Coffey (Edmonton Oilers). Vítězný gól měl číslovku 11. V zápase přidal ještě jeden a s 12 vstřelenými góly během jednoho play off vytvořil Paul Coffey rekord mezi obránci, který dosud nikdo nepřekonal. Také 37 bodů je výkon, k němuž současní beci jen vzdáleně přihlíží. Trofej pro nejlepšího hráče získal Wayne Gretzky, který nasbíral ještě o deset bodů víc a utvořil dodnes platný rekord. Vítězný tým Oilers 1985 (na snímku) byl v roce 2017 vybrán za nejlepší ve stoleté historii NHL. Poražení Letci z Philadelphie měli v sestavě českého obránce Miroslava Dvořáka a došlo tak na historicky první souboj Čechů ve finále Stanleyova poháru. Oba bývalí spoluhráči z Českých Budějovic.

1986 Bobby Smith (Montreal Canadiens). První „kanadské“ finále od roku 1967 rozhodl střelou z mezikruží Bobby Smith, jednička draftu 1978, zřejmě nejslavnější gól těchto pohárových bojů ale vstřelil jiný Smith. Edmonton hrál sedmý zápas divizního finále s rivalem z Calgary, když na začátku třetí třetiny za stavu 2:2 obránce Steve Smith, nováček v dresu Oilers, nastřelil zpoza branky nohu Granta Fuhra, od níž se puk odrazil do sítě. Nešťastník Smith, který k dovršení ironie právě slavil 23. narozeniny, je od té doby označován za viníka přetržené série. Edmonton mohl vyhrát pětkrát v řadě.

1987 Jari Kurri (Edmonton Oilers). Repete finálové bitvy z roku 1985, která se tentokrát protáhla na sedm zápasů. Vítězný gól vstřelil Kurri po přihrávce Gretzkyho. Jaroslav Pouzar si potřetí potěžkal slavný pohár. Počtvrté v historii se stalo, že cenu pro nejlepšího hráče play off získal hráč poraženého mužstva. Po Crozierovi, Hallovi a Leachovi to byl brankář Philly Ron Hextall. Hádejte, komu předal jako druhému pohár kapitán Gretzky? Smolaři minulé sezóny Smithovi.

1988 Wayne Gretzky (Edmonton Oilers). Páté finále Edmontonu za šest let. Boston svou šanci po deseti letech nevyužil. Kuriozitou je pětizápasové finále, které skončilo 4:0. Ve čtvrtém utkání, ve stařičké Boston Garden, totiž došlo k výpadku proudu. Problém se nepodařilo odstranit a tak byl zápas za stavu 3:3 zrušen a znovu sehrán v Kanadě v termínu pro pátý zápas. Podobně jako v předešlých střizích zaujme elektrizující atmosféra, kterou dokázali diváci v Edmontonu vytvořit.

1989 Doug Gilmour (Calgary Flames). Stejná finálová dvojice jako v roce 1986 a taky poslední ryze kanadské finále. Calgary ovládlo sérii v šesti zápasech a stalo se prvním týmem, jenž získal titul poté, co byl přestěhován (do roku 1980 sídlil v Atlantě). Obránce Al MacInnis se stal s 31 body prvním zadákem v historii, který vyhrál produktivitu play off.

1990 Craig Simpson (Edmonton Oilers). Vítězný gól celé série sice vstřelil Craig Simpson, do paměti fanoušků se ovšem vryl především první finálový zápas, který rozhodl až ve třetím prodloužení český útočník Petr Klíma. Oilers získali první a dosud jediný titul od výměny Gretzkyho do Los Angeles v roce 1988. Pro Boston to byla poslední účast ve finále na dlouhých 21 let.

1991 Ulf Samuelsson (Pittsburgh Penguins). První titul pro Lemieuxovu družinu už jsme měli stejně finále v roce 1990 možnost sledovat na programu OK3 také u nás doma. Penguins tehdy vypráskali Minnesotu v šestém zápase vysoko 8:0. Ze Samuelssonovy úvodní trefy se na ledě raduje i devatenáctiletý vlasáč Jágr.

1992 Ron Francis (Pittsburgh Penguins). Do historie vstoupil hlavně úvodní finálový duel. Chicago v něm vedlo 3:0 a 4:1, nakonec ale kapitulovalo 4:5. Součástí obratu byl také Jágrův nezapomenutelný taneček mezi několika hráči a Lemieuxův vítězný zásah třináct vteřin před koncem. Část komunity Pens velebí tuto výhru stále jako nejslavnější ve své historii. V závěru série si zachytal i Dominik Hašek, v té době náhradník za Edem Belfourem, jenž nestačil na Francisovu střelu.

1993 Kirk Muller (Montreal Canadiens). Kdo ví, jak by to všechno bylo, kdyby Habs nesáhli ve druhém finále ke kontrole zahnutí hokejky Martyho McSorleyho… Tah vyšel. Montreal se v přesilovce proti Los Angeles vrátil do zápasu, který nakonec rozhodl v prodloužení. Na to měli tehdy Canadiens patent. Na cestě za svým zatím posledním pohárem vyhráli 10 z 16 utkání v nastaveném čase!

1994 Mark Messier (New York Rangers). Epické finále, dodnes považované za jedno z nejpohlednějších a nejdramatičtějších vůbec. Za stavu 2:3 ve finále konference s New Jersey slíbil Mark Messier fanouškům výhru a sám ji doručil hattrickem. Finále s Vancouverem nebyl o nic menší nervák. Sedmý duel rozhodl opět Messier, který byl u dvou ze tří gólů (1+1). Brian Leetch zaostal 34 body jen o tři za Coffeyho rekordem a jako pátý obránce obdržel Conn Smythe Trophy.

1995 Neal Broten (New Jersey Devils). Favorit z Detroitu uvízl v pasti ve středním pásmu, nachystané trenérem Ďáblů Jacquesem Lemairem. Klíčem k triumfu byla perfektní organizace hry, třiadvacetiletý Marty Brodeur v bráně a skvělý výkon defenzivní „Crash Line“ Randyho McKaye, Roberta Holíka a Mikea Pelusa, kteří dokonale vygumovali největší detroitské hvězdy.

1996 Uwe Krupp (Colorado Avalanche). Byla to tehdy dlouhá noc. Pittsburgh ztratil šanci na pohár ve finále konference, kde překvapivě podlehl Floridě. Ta neměla ve finále proti Coloradu velkou šanci. Výrazněji odolávala jen ve čtvrtém klání, které rozhodl až ve třetím prodloužení ranou od modré německý obránce Uwe Krupp. Colorado slavilo hned první rok po přestěhování z Quebecu.

1997 Darren McCarty (Detroit Red Wings). Pokud to v letech 1995 ani 96 nevyšlo, tentokrát už se Yzerman a spol. dočkali. Svou životní šanci naopak zahodil lídr poražené Philadelphie Eric Lindros. Bitkař McCarty dal v celém play off jen tři góly, tahle akce ale byla výstavní.

1998 Martin Lapointe (Detroit Red Wings). Obhajoba z roku 1998 byla hladká. Také tentokrát potřebovala Rudá křídla ve finále jen čtyři zápasy, pouze Philadelphii nahradil z východu Washington. Nezapomenutelné je předání poháru Vladimiru Konstantinovovi, který pár dnů po skončení předešlé sezóny ochrnul po vážné autonehodě.

1999 Brett Hull (Dallas Stars). Rok po Naganu se pokoušel Dominik Hašek o další úspěch, Buffalo bylo ale příliš průměrné, aby ho dotáhl k titulu úplně sám. Vítězný gól dallaského Bretta Hulla ze třetího prodloužení, jenž měl předtím brusli v brankovišti, patří k nejkontroverznějším momentům historie Stanley Cupu.

2000 Jason Arnott (New Jersey Devils). Dallas znovu ve finále, tentokrát jako poražený. V šesti zápasech si na něj vyšláplo New Jersey. Jak zřejmě cítíte, česká stopa je stále silnější. Vítěznou branku připravil Jasonovi Arnottovi ve druhém prodloužení krásnou přihrávkou Patrik Eliáš. Tahle trojice s Petrem Sýkorou dokázala kombinovat naslepo.

2001 Alex Tanguay (Colorado Avalanche). Hlavním hrdinou tentokrát nebyl ani tak střelec vítězného gólu, jako jeho spoluhráč, legendární bek Ray Bourque. Dlouholetý Medvěd musel přestoupit jinam, aby si splnil pohárový sen. Nikdo mu to slovem nevyčetl. Na jednom bostonském rádiu vlála po celé play off 2001 vlajka s nápisem: „Rayi, vyhraj ho i pro nás!“. Moment, kdy kapitán Joe Sakic předal pohár vousatému veteránovi, patří do zlatého fondu NHL.

2002 Brendan Shanahan (Detroit Red Wings). Kariéra současného prezidenta Toronta Maple Leafs měla grády. Svůj první titul získala v přestárlém týmu řada veteránů jako Dominik Hašek, Luc Robitaille nebo Steve Duchesne. Red Wings se stali prvním klubem v historii, který získal pohár poté, co prohrál úvodní dva zápasy play off.

2003 Mike Rupp (New Jersey Devils). Rupp tečoval střelu Niedermayera a vstřelil svůj první gól v play off v životě. Vítězný zásah z něj udělal Brodeurův shutout. Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče vyřazovací části získal brankář poražených Jean-Sebastien Giguere, který v tehdejší výstroji připomínal mamuta. Útočník Jiří Bicek se stal prvním na Slovensku narozeným a vychovaným hokejistou, jenž navlékl prsten pro vítěze Stanleyova poháru.

2004 Ruslan Fedotěnko (Tampa Bay Lightning). Fedotěnko vstřelil v sedmém zápase dva góly a jelikož Plameny dokázaly kontrovat pouze trefou Conroye, stal se ukrajinský útočník ve službách Blesků z Tampy hrdinou dne a nesmazatelně vešel do klubové historie. Na poháru jsou vyryta také jména Pavla Kubiny a Stanislava Neckáře, ačkoliv ten nesplnil oficiální kritéria (odehrál pouze dva zápasy play off).

2006 František Kaberle (Carolina Hurricanes). Jediný český zástupce v tomto exkluzivním přehledu. Bombou od modré čáry rozhodl sedmý zápas finále, ve kterém se poprvé a dosud naposledy střetly týmy z bývalé WHA (Carolina byla dřív Hartford Whalers). Bylo to taky první finále mužstev, která v předcházející sezóně (2004-05 se nehrálo) nepostoupila do play off. Zajímavostí je rovněž to, že díky novému rozpisu zápasů se tyto týmy vůbec nestřetly v základní části.

2007 Travis Moen (Anaheim Ducks). Ottawský brankář Ray Emery se za brankou potkal se spoluhráčem Phillipsem a tak dlouho se motal jeden druhému před bruslemi, až z toho vyrobili ukázkového vlastence. Gól byl nakonec připsán anaheimskému Moenovi. Nenápadným hrdinou vítězů byl defenzivní specialista Ducks Samuel Pahlsson.

2008 Henrik Zetterberg (Detroit Red Wings). Zetterberg dotlačil puk za záda brankáře Penguins, vstřelil vítězný gól, získal trofej pro nejlepšího hráče play off a rozhodl o tom, že se jeho krajan a spoluhráč Nicklas Lidstrom stal prvním evropským kapitánem vítězů Stanley Cupu. Svůj druhý titul získala brankářská legenda Dominik Hašek. Chris Chelios se stal ve 46 letech nejstarším vítězem Stanleyova poháru.

2009 Maxime Talbot (Pittsburgh Penguins). Další rok, stejné finále, odlišný vítěz. A Marián Hossa opět v dresu poražených. Komplexní slovenský útočník přestoupil před sezónou z Pittsburghu do Detroitu, znovu okusil atmosféru finále, ale opět z něj odešel s prázdnou. Uspěl až další rok s Jestřáby. Tučňáci získali titul po dlouhých sedmnácti letech. Talbot s Kunitzem a Kennedym odváděli skvělou černou práci, Malkin získal jako první Rus Conn Smythe Trophy.

2010 Patrick Kane (Chicago Blackhawks). Dlouhé čekání na pohár skončilo, Černého Petra od tohoto roku třímá v rukou Toronto. Vítěznou trefu obstaral Patrick Kane, který jako jediný ihned věděl, že puk opravdu skončil v bráně. Jonathan Toews se stal historicky prvním držitelem Conn Smythe Trophy z Chicaga.

2011 Patrice Bergeron (Boston Bruins). Boston hrál během uplynulých deseti let tři finále, vyhrál jen to v roce 2011. Pokud má někdo pocit, že se Brad Marchand stal z divocha hokejistou až teprve nedávno, nechť se dobře podívá, jakým způsobem připravil vítěznou branku Patrici Bergeronovi. Nervydrásající bitva vrcholila ve Vancouveru, který prohrál své třetí finále v historii. Frustrovaní kanadští fanoušci po nezdaru demolovali město.

2012 Jeff Carter (Los Angeles Kings). Ještě jedno finále pro New Jersey a veterána Brodeura. Tentokrát neúspěšné. Trenér Darryl Sutter převzal zdecimované Los Angeles v polovině sezóny a dovedl ho k šokujícímu závěru. Kings byli v play off skvělí, z devatenácti zápasů ztratili jen tři.

2013 Dave Bolland (Chicago Blackhawks). Další triumf pro partu Jonathana Toewse a Patricka Kanea. V dresu poražených Bruins nastupoval tento rok jednačtyřicetiletý Jaromír Jágr, hrající finále Stanley Cupu po 21 letech. Kdyby uspěl, byl by to největší časový rozdíl mezi dvěma triumfy jednotlivce v dějinách všech čtyř velkých severoamerických soutěží. Bolland odstartoval salvu radosti pouhou minutu před koncem šestého zápasu, který se kvůli výluce hrál až 25. června.

2014 Alec Martinez (Los Angeles Kings). Henrik Lundqvist nikdy nebyl slavné trofeji blíž. V cestě mu v roce 2014 stálo Los Angeles, které vyhrálo svůj druhý pohár během tří let. Druhé prodloužení šestého zápasu rozhodl z dorážky obránce Alec Martinez.

2015 Duncan Keith (Chicago Blackhawks). Pokud se v tomto století někdo přiblížil termínu „vítězná dynastie“, je to Chicago se třemi úspěchy v letech 2010, 13 a 15. Střelec vítězné branky Duncan Keith působil to jaro jako robocop. S celkovými 715 odehranými minutami (průměr 31:06) se stal teprve čtvrtým hráčem, který v play off odehrál přes 700 minut. Conn Smythe Trophy dostal jako devátý obránce v historii. Skvělý výkon korunoval vítězným gólem.

2016 Kris Letang (Pittsburgh Penguins). Elitní obránce dostal nabito od svého kapitána a Tučňáci si mohli počtvrté v historii potěžkat slavný pohár. A počtvrté toho dosáhli v soupeřově aréně. Klíčovými faktory byly příchod nového trenéra Mikea Sullivana a výměny, jež vedly k sestavení památné „HBK“ lajny (Hagelin, Bonino, Kessel). Svoje odvedl také nováček Matt Murray v brance.

2017 Patric Hörnqvist (Pittsburgh Penguins). Druhý triumf v řadě vystřelil pro Pittsburgh drsný potomek Vikingů. Kapitán Sidney Crosby obdržel druhou Conn Smythe trofej za sebou, což před ním dokázali jen gólman Philadelphie Bernie Parent (v letech 1974 a 75) a současný majitel Tučňáků Mario Lemieux (1991 a 92).

2018 Lars Eller (Washington Capitals). Po třech titulech konkurenta Crosbyho se konečně dočkal také Alexandr Ovečkin. Jeho letní oslavy byly emotivní, divoké a bavily fanoušky napříč hokejovým světem. Rus dostal také cenu pro nejužitečnějšího hráče play off. Senzací vyřazovacích bojů bylo Las Vegas, které ve své premiérové sezóně došlo po skvělé základní části až do finále.

2019 Alex Pietrangelo (St. Louis Blues). Premiérový titul pro mužstvo, které je v NHL od první velké expanze v roce 1967. Úvodní kolo vyřazovaných bojů bylo hotovým Waterloo favoritů. Z těch, s nimiž se počítalo, zbyl fakticky jen Boston. Když si Medvědi vybojovali v St. Louis sedmý duel, vypadalo s nimi dobře. Blues ovšem v TD Garden přehráli domácí poměrem 4:1.

Předešlý díl: Všechny vítězné góly Stanley Cupu z let 1933-82

Sestřih všech vítězných gólů:

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.