bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

23 let úspěchů skončilo v Turíně. Haškovo zranění nás stálo pohár, zní z NHL

30. ledna 2022, 8:47

Dominik Dubovči

ZOH 2006. Byla to jeho čtvrtá olympiáda, chystal se na ni celou sezonu. Zažil na ní však největší zklamání kariéry. Haškovo zranění v 10. minutě při běžném zákroku proti Německu navíc ovlivnilo výkony obou mužstev, pro které byl legendární brankář i ve 41 letech nepostradatelný. Češi nakonec vybojovali olympijský bronz, ale Ottawu jeho absence mrzí doteď.

Očekávání před zimní olympiádou v roce 2006 byla velká. Od Nagana uplynulo jen osm let, Češi byli čerstvými mistry světa z Vídně a do Turína jeli napravit střelecké selhání v předchozím olympijském čtvrtfinále s Ruskem (0:1, Chabibulin pochytal všech 41 českých střel). 

Česká hokejová reprezentace navíc pod pět kruhů přivezla bez nadsázky dream team. V NHL tehdy hrálo 65 českých hráčů (letos 39) a trenér Hadamczik tak vybíral pouze hvězdy ze zámoří (kromě brankářské trojky Hniličky). Posuďte sami – co jméno, to pojem, navíc se silnou rolí ve vlastním týmu:

Brankáři? Hašek (Ottawa), Vokoun (Nashville), Hnilička (Liberec).

Silná konkurence panovala i mezi obránci: Kubina (Tampa Bay), Špaček (Chicago), Židlický (Nashville), F. Kaberle (Carolina), T. Kaberle (Toronto), Kuba (Minnesota), Malík (NY Rangers).

Ofenzivní sílu mužstva pak ani nemusíme rozporovat: Ručinský, Straka, Jágr (všichni NY Rangers), Hejduk (Colorado), Výborný (Columbus), Prospal (Tampa Bay), Lang (Detroit), Čajánek (St. Louis), Olesz (Florida), Hemský (Edmonton), Bulis (Montreal), Erat (Nashville), Eliáš (New Jersey).

Na špici NHL

A to ještě trenéři vynechali produktivní útočníky Aleše Kotalíka z Buffala nebo Petra Sýkoru z Anaheimu. V obraně zase chyběli zranění Hamrlík a Fischer.

Legendy Jágr s Haškem navíc byly v roce 2006 na vrcholu sil – Jágr se s Thorntonem pral o první příčku bodování NHL (nakonec nasbíral neuvěřitelných 123 bodů), zatímco Hašek pouštěl v průměru jen dvě branky na zápas a měl jednu z nejlepších úspěšností v lize.

Ve 41 letech pořád okouzloval fanoušky svým mrštným a akrobatickým stylem, pro český nároďák byl také synonymem úspěchu, týmovou duší. První trénink v Itálii sice musel absolvovat ve vypůjčené výstroji (a hráčské helmě), protože ta jeho nedorazila přes oceán včas, ale to ho nerozhodilo. Byl odhodlaný splnit si sen a vrátit se na mezinárodní pódium.

I proto jej trenéři v Turíně nasadili hned do prvního olympijského utkání. Všechno šlo podle plánu, Hašek si proti Německu hned v úvodu připsal tři zásahy a Češi pomalu zatlačovali Němce do defenzivy. Jenže při čtvrtém zákroku se Dominátor zranil. Jeho stehenní přitahovač nevydržel nápor během přesunu a pardubický odchovanec hned věděl, že je zle, když při odražení puku ucítil ostrou bolest.

Bude to spíš drobnost

„Křičel jsem po spoluhráčích, ať zahodí puk na icing, ale oni nevěděli, co mám za problém. Takže jsem zůstal na ledě, to střídání bylo velmi, velmi dlouhé. A já poznal, že to v tom zápase dál nepůjde.“ Během vytouženého přerušení hry pak odstoupil z branky a jeho účet v zápase činil 9 minut a 25 vteřin.

Do hry se tak dostal Tomáš Vokoun, který tehdy nebyl o nic horším brankářem. I on měl v NHL skvělá čísla (na konci sezony nakonec sedmá nejlepší), a právě Vokoun v létě 2005 vychytal zlato ve Vídni. Haškovo zranění navíc nejdříve nevypadalo tak, že by mu mělo ukončit turnaj.

„Křičel jsem po spoluhráčích, ať zahodí puk na icing, ale oni nevěděli, co mám za problém."

„Kdyby bylo potřeba nějaké větší ošetření, tak by určitě nestál ve výstroji u střídačky. Takže to bude spíš nějaká drobnost,“ odhadoval během zápasu s Německem komentátor Martin Hosták. 

I sám Hašek byl zpočátku odhodlaný. „Můj cíl je vrátit se na led a hrát,“ odpovídal po utkání.

Jenže o dva dny později už bylo jasno. V tréninkovém dresu se Hašek při společném focení postavil do horní řady mezi spoluhráče. Brankářskou výstroj už neoblékl. A o pár minut později oznámil: „Na olympiádě končím."

23 let v repre dresu

„Jsem z toho velice smutný, ale skoro nic se nezlepšilo. Společně s doktorem jsme tedy museli udělat takové rozhodnutí. Skutečně není žádná naděje, že by se můj stav během následujících pěti deseti dnů zlepšil natolik, že bych mohl týmu pomoci,“ popsal novinářům Hašek, čímž skončil jeden velký reprezentační příběh.

Haškovo působení v reprezentaci se totiž uzavřelo přesně po třiadvaceti letech. Debutoval 15. února 1983. Smolný zápas s Německem sehrál 15. února 2006. Po tomto datu už se na mezinárodní scéně nikdy neukázal.

„Ještě jsem o tom tolik nepřemýšlel, ale pravděpodobně je to asi největší zklamání, které jsem kdy zažil."

„Každou chvíli jsem byl v rukách doktorů a masérů. Zkoušel jsem, co s tou nohou mohu udělat. Jakou můžu dát do pohybu sílu. Prakticky ale není žádná naděje, že bych mohl dělat to, na co jsem zvyklý,“ vysvětloval skleslý Hašek své rozhodnutí.

„Zklamanej jste, když vás nenominují, zklamanej jste, když se zraníte. Ještě jsem o tom tolik nepřemýšlel, ale pravděpodobně je to asi největší zklamání, které jsem kdy zažil. Podobné tomu, jako když jsem v roce 1985 nebyl nominovaný na mistrovství světa v Praze,“ svěřil se pardubický odchovanec. 

Náhradníci? Do akce!

Na otázku, zda jde o jeho poslední reprezentační akci odpověděl nejednoznačně: „Mrzí mě, že nemůžu klukům pomoci, že to pro mě na olympiádě skončilo… Byl to můj sen. Chtěl jsem uspět. Bohužel. Ten můj osobní sen je za mnou. Nechci mluvit o ničem, co bude dál.“

Hašek navíc nebyl jediným zraněným v českém výběru. „Po prodělané žloutence se hokejový útočník Patrik Eliáš dostal do parádní formy, místo zraněného Petra Průchy se vměstnal do olympijské nominace. Jenomže v Turíně odehrál jenom dvě třetiny a kvůli poranění žeber skončil,“ napsala tehdy Mladá Fronta Dnes.

„Dostal jsem krosček hned ve druhém střídání. Takový nenápadný, jakých v sezoně schytám spoustu. Bohužel ale na nekryté místo. Dvě třetiny jsem odehrál. Pak jsem se snažil nahrát bekhendem, a to byl přesně ten pohyb, co mě bolí. Jak se musím otočit doleva, tak je to bolestivé. Zklamaný jsem, ale zdraví je nejdůležitější,“ okomentoval Eliáš svůj konec na turnaji, kde ho bleskově nahradil původně opomenutý Aleš Kotalík.

Na dovolené v Českých Budějovicích ho přitom manažer Zbyněk Kusý trochu zaskočil: „Vůbec jsem nepočítal, že mi bude někdo volat. Nikdo mi nedal vědět, abych si přivezl z Buffala věci. Celý týden mi to obrátilo naruby, ale vzhledem k tomu, že jde o olympiádu, jsou to příjemné starosti.“

Bronzová náplast

Místo Haška pak z Moskvy dorazil Dušan Salfický, do turnaje však nezasáhl, zbytek zápasů si rozdělili Vokoun s Hniličkou. Jenže Čechům to na turnaji nefungovalo, na veřejnost prosakovaly zvěsti, že kabina bojuje s trenérem, který byl na velké reprezentační akci poprvé. Médiím spory nikdo nepotvrdil, faktem ale je, že čeští hokejisté ve skupině kromě Německa (4:1) porazili jen Itálii (4:1).

Se Švýcarskem (2:3), Finskem (2:4) i Kanadou (2:3) padli. V play-off se ale ukázala síla mužstva, ve čtvrtfinále jsme přehráli Slováky 3:1 a po nepovedeném semifinále se Švédskem (3:7) udržel Vokoun čisté konto v duelu o bronz s Ruskem – po výhře 3:0 si tak Češi přeci jen spravili chuť medailí.

„Nechci na ten turnaj pouštět svoje hráče, aby se zranili. Je to noční můra, už jsem si to jednou prožil a stálo nás to možnost vyhrát Stanley Cup."

Pachuť z olympiády ale zůstala v zámoří, konkrétně v Ottawě, kde už Hašek kvůli zranění ve zbytku sezony nenastoupil. „Nechci na ten turnaj pouštět svoje hráče, aby se zranili. Je to noční můra, už jsem si to jednou prožil a stálo nás to možnost vyhrát Stanley Cup,“ řekl letos do médií majitel Senators Eugene Melnyk a narážel tak právě na rok 2006.

Ztráta stříbrného poháru?

Ottawa totiž v sezoně 2005/2006 hrála na vrcholu, ze 43 zápasů s Haškem v bráně jich 32 vyhrála. A i když šestinásobného vítěze Vezina Trophy a dvojnásobného držitele Hart Trophy nahradil Ray Emery, uhájili Senátoři první místo ve Východní konferenci.

„Všichni jsme se toho báli, a ono se to opravdu stalo,“ vrací se Melnyk k Haškově zranění. „V životě nemáte moc šancí vyhrát Stanley Cup. Tohle byl náš rok, to byla naše příležitost, a takhle nám to uteklo,“ je přesvědčený majitel klubu z hlavního kanadského města.

„V životě nemáte moc šancí vyhrát Stanley Cup. Tohle byl náš rok, to byla naše příležitost, a takhle nám to uteklo."

Hašek přitom od konce předchozí olympijské sezony 2001/2002 do října 2005 odchytal jen čtrnáct utkání. Po zisku Stanley Cupu s Detroitem v roce 2002 totiž vynechal celou sezonu (tehdy dokonce poprvé ohlásil konec kariéry) a nikde nechytal ani během výluky.

V týmu, kde působili Heatley, Spezza, Alfredsson, Chára, Varaďa nebo Havlát, se ale Hašek vybičoval ke skvělým výkonům a jeho jednoznačnou motivací byla právě turínská olympiáda.

V Ottawě ale doteď litují, že ho na ni pustili. Nejlepším výsledkem Senators v jejich novodobé éře totiž dodnes zůstává finálová účast v roce 2007.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.