A teď kopnout do vrtule! Vejmelka míří za snem v NHL se smlouvou i magisterským titulem

Na svou šanci si musel počkat, ale trpělivost se vyplatila. Brankář Karel Vejmelka už brzy odletí do Arizony, kde se chce poprat o místo v týmu Coyotes. „NHL byla vždycky můj sen, který jsem si chtěl splnit. Teď jsem mu blíž, ale uvědomuji si, že nic není hotového,“ říká pětadvacetiletý rodák z Třebíče, na něhož v posledních letech spoléhala brněnská Kometa.

Gólman, kterého před šesti lety jako celkově 145. v pořadí draftoval Nashville, potká na jihozápadě USA jiného Čecha, jenž si také brousí zuby na brankoviště prvního týmu – Josefa Kořenáře.

„Věřím, že to bude i životní zkušenost. Minimálně se pořádně naučím jazyk a zvyknu si zase na jinou mentalitu. Myslím, že mě to může jenom posunout do další kariéry i života jako takového,“ vypráví s klidem Vejmelka.

Nedávno jste na svém instagramu zveřejnil fotku ze státnic, když jste na brněnské Masarykově univerzitě úspěšně završil studium managementu sportu. Ulevilo se vám hodně?
Rozhodně. Vysoká škola pro mě byla určitým způsobem břímě, nějaká věc navíc, na kterou jsem při hokeji musel myslet, abych ji úspěšně dokončil. Naštěstí se to povedlo. Škole jsem obětoval kus volného času, ale vyplatilo se. Jsem rád, že to mám za sebou.

V Česku ještě stále není příliš obvyklé, že hokejista vystuduje během aktivní kariéry vysokou školu…
Já byl rodiči odmala vedený hlavně ke studiu, sport byl až na druhé koleji. Od určité úrovně byl upřednostňovaný víc, ale i tak jsem pořád myslel na zadní vrátka. Někde vzadu jsem chtěl mít jistotu. I proto jsem se snažil dálkově udělat vysokou školu. Upřímně jsem sám moc nevěřil, že bych to dotáhnul až do magisterského studia, nejprve jsem se snažil získat bakaláře. Ale když jsem pak viděl, že to nějakým způsobem jde, chtěl jsem pokračovat dál, dokud mě nevyhodí. (usmívá se) A podařilo se.

Představuje management sportu oblast, které byste se chtěl věnovat po kariéře?
Přemýšlel jsem, jestli by mě to naplňovalo. Tím, že to mám vystudované, bych si to chtěl jednou minimálně vyzkoušet. Ale věřím, že to bude až v nějaké dálné budoucnosti. Už zhruba vím, co to obnáší, ale zároveň vnímám, že praxe bývá zpravidla trochu jiná než teorie. Tak uvidíme.

Studium jste dokončil v ideální chvíli, co nevidět odlétáte do Arizony. Jak se vlastně zrodila vaše dohoda se zámořským klubem?
V kontaktu jsme byli od ledna, kdy začaly nějaké první náznaky. Tehdy jsem ještě nevěděl, nakolik vážný zájem o mě mají.  Postupem času jsem pochopil, že se nezajímají jen tak okrajově. Sledovali mě vlastně celou sezonu a jejich zájem stoupal. Po sezoně jsme začali jednat a poměrně rychle se domluvili. Nabídka byla poměrně dobrá, nebylo moc nad čím přemýšlet. I s ohledem na to, jaká je tam pro mě pozice. Cítím, že mám šanci.

To pro vás bylo asi rozhodující, že?
Přesně tak. Finanční stránku jsem také řešil, ale nebyla až tak prioritní. Když v NHL podepisuje smlouvu nováček, není to ani tak o penězích, jako právě o šanci a příležitosti. V klubu byli dva kanadští reprezentanti, oba vyměnili. Do toho přišli Carter Hutton z Bufalla a Josef Kořenář. Ten bude mít asi lepší pozici, protože už má něco odchytáno. Ale může se stát cokoliv. Beru to tak, že šance tam prostě je. A já udělám maximum pro to, abych se tam aspoň na nějakou dobu podíval. Budu prostě makat a čekat na šanci.

Něco podobného znáte z Komety. V posledních dvou sezonách jste byl jedničkou, ale svoji pozici jste si musel v předchozích letech tvrdě vydřít, že?
Zpětně musím říct, že mě to po psychické stránce dost zocelilo. Když už jsem šanci dostal, snažil jsem se chytat co nejlíp. Vždycky jsem měl čisté svědomí, že jsem pro to udělal maximum, i když třeba chytal ten druhý. Asi to přineslo své ovoce.

Existovala varianta, že byste v Kometě nadále zůstal?
Ano. A musím říct, že rozhodování v tomto směru jednoduché nebylo. Přece jenom podmínky a všechno kolem je v Brně super. Město mi přirostlo k srdci, asi jako každému, kdo tady zažije pár let. Já měl navíc to štěstí, že jsem byl u mistrovských sezon. Na to se nedá zapomenout. Brno je můj druhý domov, jsem šťastný, že jsem vůbec měl možnost tady hrát. Odchod do Arizony jsem konzultoval s majitelem Komety Liborem Zábranským. Říkal jsem mu, že jsem v Brně spokojený a je to pro mě těžké rozhodování. Pan Zábranský mi doporučil, abych do toho šel. Že by se taková šance už nemusela opakovat.

Přitom vás už v roce 2015 draftoval Nashville. Proč to tam vlastně kromě několika kempů nikdy doopravdy neklaplo?
V minulosti jsem měl dvakrát smlouvu na stole, ale nabídka Predators pro mě ani v jednom případě nebyla natolik smysluplná, abych do toho šel. Pokaždé mě v Brně přesvědčili, že lepší varianta je zůstat v extralize. A já byl v Kometě spokojený, takže jsem neměl až tak důvod měnit. Chtěl jsem zabojovat o NHL a ve skrytu duše doufal, že ta šance ještě přijde. Nakonec si to nemusím vyčítat, i když jsem samozřejmě měl pochyby, jestli jsem do toho neměl jít. Ale asi se vyplatilo počkat.

Neuvažoval jste, že byste se pokusil o NHL zabojovat skandinávskou cestou?
I tahle cesta byla ve hře, byl by to zase další krok blíž k Americe. Zejména ve Finsku pracují s gólmany neskutečně. Dá se říct, že udávají směr a i Amerika se k nim jezdí učit. Do toho ale přišla nabídka Arizony.

Co nyní cítíte? Je to svým způsobem zadostiučinění?
Je to impuls do další práce. NHL byla vždycky můj sen, který jsem si chtěl splnit. Teď jsem mu blíž, ale uvědomuji si, že nic není hotového. Budu muset ještě víc kopnout do vrtule. Roli sehraje i štěstí, protože rozhodovat budou maličkosti. V NHL jsou nejlepší hráči na světě. Těším se, že se s nimi budu moct srovnat. Aspoň uvidím, jak dobře nebo špatně na tom reálně jsem. Věřím, že to bude i životní zkušenost. Minimálně se pořádně naučím jazyk a zvyknu si zase na jinou mentalitu. Myslím, že mě to může jenom posunout do další kariéry i života jako takového.

Považujte za výhodu, že máte s klubem uzavřenou jednoletou smlouvu?
Jiná možnost víceméně ani nebyla. Arizona mi dala nabídku smlouvy na jeden rok a o ničem jiném jsme nevyjednávali. A jestli je to výhoda? Asi ano. Kdyby tam bylo cokoliv, co mi by mi nevyhovovalo, můžu to změnit. Na druhou stranu je možnost se potom domluvit na lepších podmínkách. To se všechno teprve uvidí.

Už jste si o Arizoně sehnal potřebné informace?
Něco jsem si samozřejmě zjišťoval. Vím, kde Arizona leží. Bude to zase trochu jiná Amerika, než jak jsem ji mohl poznat v Nashvillu. Vysoké teploty, písek, poušť. Vypadá to, že budu hledat nějaký bazén. (usmívá se) Doufám, že budu mít na bytě klimatizaci, protože vedra moc nemusím. Ale to jsou jenom drobnosti, které nemá cenu řešit, budu se soustředit jenom na hokej.

Váš bývalý spoluhráč z Komety Zbyněk Michálek strávil v Arizoně s přestávkami deset let. Proběhl nějaký telefonát?
Se Zbyňou se tak dobře neznám, ale bavil jsem se s Martinem Eratem, který v Arizoně také působil. Zjišťoval jsem od něj nějaké informace. Říkal mi, že od doby, co tam hrál, se hodně věcí změnilo. Povídal mi o tamním prostředí a že se mám na co těšit. Můžu být rád, že jsem zrovna tam. V Arizoně je to prý takové rodinné, přátelské a není tam takový tlak jako ve větších klubech.

Se kterými lidmi z klubu teď nejvíce komunikujete?
Nejvíce komunikuji s manažerem, skautem brankářů a kondičním trenérem. Ten mi poslal plán na letní přípravu. Byly tam konkrétní váhy, cviky a jejich provedení. Jsem rád, že jsem se takto mohl připravit. Hodně mi pomohl i kondiční trenér Martin Iterský z Komety. Doufám, že budu dobře připravený a že to zúročím.

Letní přípravu jste tedy odtrénoval s Kometou…
Byla to pro mě nejlepší varianta. Mohl jsem s klukama chodit jak do posilovny, tak na led. Vlastně jsem celou přípravu dělal kompletně s nimi a individuální věci si dodělával zvlášť. Všechno ale bylo pod dozorem trenérů. Měl jsem od nich zpětnou vazbu a třeba i nějaké špatné věci jsem díky nim mohl rychleji odbourat.

Odlétáte už brzy. Přibalíte si do letadla svoji oblíbenou kytaru?
(usmívá se) Přemýšlel jsem nad tím, ale pak mi došlo, že bych s sebou nejraději vzal půlku baráku. Když už, tak si pořídím nějakou přímo v Arizoně. Nemůžu si dovolit mít čtyři tašky a k tomu ještě kytaru.

Co vás po příletu čeká?
Po příletu bych měl trénovat s klukama, kteří už tam jsou teď. Jsem rád, že se aklimatizuji a poznám prostředí. Na začátku září mě čeká nováčkovský kemp, kde budou draftovaní a nově podepsaní hráči. Na ten naváže miniturnaj, kde budeme hrát mezi sebou, aby lidé z klubu poznali, jak se projevujeme v zápasovém tempu. A pak už následuje hlavní kemp pro NHL. Tam se rozhodne, kdo zůstane nahoře a kdo půjde dolů. Září pro mě bude zkrátka rozhodující.

Už jste zmínil, že jedním z trojice nových gólmanů Arizony a tedy i vaším konkurentem je Josef Kořenář. Znáte se?
Těším se na to, bude to o něco pestřejší. Úplně osobně se s Pepou neznáme, míjeli jsme se mezi ročníky. Ale mám na něj jen samé dobré zprávy. Myslím si, že tam nebude nějaký větší problém. Pepa je taky z Vysočiny, takže bychom na tom mohli být s povahami podobně.

Třetím Čechem do party bude útočník Dmitrij Jaškin, jenž u Coyotes rovněž podepsal jednoletý kontrakt. To už pomalu zavání českou mafií, co říkáte?
(usmívá se) No vypadá to tak! Jak to tam takhle v loňské sezoně nevypadalo, tak se to tam teď nakupilo. Je to jenom dobře. Budeme mít kontakt, a když bude něco potřeba, budeme ve spojení. Vždycky je lepší, když se máte o koho v uvozovkách opřít.

Jméno Vejmelka ale z českých brankovišť nezmizí. Co říkáte na to, jak si v Třebíči vede váš mladší bratr Lukáš?
Bavíme se spolu hodně o hokeji. Rád si poslechne nějaké moje rady, byl na většině zápasů Komety. Odmala tíhnul k hokeji a snaží se vzít i nějaké věci ode mě. Říkám mu, že každý je jiný, a on si může vzít jenom to, co mu vyhovuje. Ale když potřebuje, probíráme spolu cokoliv. Navíc pomalu dorůstá do věku, kdy i já se ho můžu zeptat, jak něco vidí. Nějaké zkušenosti už také má, momentálně je jako trojka v A-týmu Třebíče. Je super, že se může posunout a nakouknout do chlapského hokeje. Přeji mu, aby se mu dařilo dál. Talent má, ale musí jej podložit pílí. Má na to, aby také něco dokázal.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter