Blümel mezi hvězdami: Exkluzivní rozhovor před možnou premiérou v NHL

V AHL bodově řádil, během pěti zápasů nasbíral Matěj Blümel osm bodů a nejproduktivnějšího nováčka soutěže mohl Dallas jen těžko přehlížet. Už po měsíci tak přišla výzva, aby se Blümel připojil k týmu NHL, kde teď čeká na první start v lize. Jak prožívá chvíle mezi světovou elitou, co se mu v Texasu líbí a proč mu pomohly i hamburgery?

Možnost splnit si sen je blízko, proti Washingtonu už byl český útočník na rozbruslení. Dvaadvacetiletý odchovanec Pardubic teď čeká na zápasovou šanci, kvůli které se do zámoří stěhoval.

Po výborném mistrovství světa jste opustil Pardubice s vidinou NHL, po kempu to ale ještě nevyšlo. Užíval jste si hokej i v AHL?
Cítil jsem se skvěle. Šel jsem tam s tím, že ať už budu hrát kdekoli, je to pro mě krok dopředu. Takhle jsem to měl v hlavě, zároveň jsem si pořád připomínal, že chci zpátky nahoru. I to mi hodně pomohlo – v AHL jsem dostal velkou roli, hrál jsem přesilovky, trenéři mi věřili. 

Občas se přitom říká, že podmínky v American Hockey League jsou dost náročné.
Klub i zázemí v Texasu jsou fajn, máme jednu z novějších hal, všechno je v pohodě, mezi spoluhráče jsem zapadl. V kabině není nikdo, koho bychom nějak neměli rádi, všichni jsou součástí party, což je super. A asi největší výhoda Texasu je to počasí. Když jdu na zimák – i když se mi třeba zrovna tolik nechce – tak najednou vyjdu ven a tam je 25 stupňů a krásné sluníčko. Z toho jsem hrozně nadšený. Další věc je, že po tréninku v Česku jsem byl kolikrát unavený, a to počasí na mě ještě víc dolehlo. Tady vyjdeš ven, a když vidíš to počasí, dodá ti to energii zpátky. 

Co fanoušci na jihu USA? Je tam hokej tak populární jako v Pardubicích?
Atmosféra mě překvapila. Slyšel jsem, že se v Americe moc nefandí, ale u nás teda lidi fandili celý zápas a bylo to moc fajn. Máme halu pro 6 500 lidí, takže bylo vyprodáno na oba domácí zápasy. A jak je tam hokej populární? Už se mi stalo, že jsme šli po tréninku do obchodu a tam se nás zeptali, odkud jsme, nebo co hrajeme, protože jsme měli týmové oblečení. „My tady hrajeme hokej za Texas Stars.“ A oni: „Hokej v Austinu?“ A začali se smát… To bylo vtipné, ale většina lidí alespoň ví, že ve městě funguje farma Dallasu.

A vy jste ji svou produktivitou táhnul. Nakonec bylo rozehrání o patro níž asi tím nejlepším, co vás mohlo potkat.
Určitě, musím přiznat, že to dopadlo dobře. Hodně důležité bylo, že jsem jel na nováčkovský turnaj do Traverse City. Tam mi to vyšlo, trenéři z farmy viděli, že jsem schopný dávat góly, a že nějakým stylem dokážu vést tým. Takže mi hned dali první lajnu i přesilovky a víceméně jsem byl na ledě u všech důležitých momentů. Moc si toho vážím, hodně mi to pomohlo k povolání nahoru. Protože přeci jen i v Texasu je tým velmi dobrý, pomýšlí se na nejvyšší příčky a klidně na vítězství v celé AHL. Bylo super, že jsem se mohl takhle ukázat a že jsem udělal takový první dojem.

Kde vidíte důvody, že se vám tak daří?
Věřím, že se mi vyplácí dřina přes léto a všechno, co jsem dělal posledních pět let – chodil jsem na led dřív a zůstával jsem na něm i po tréninku, přidával jsem si navíc. Cítím, že se to teď všechno sčítá, hodně mě to posouvá a jsem rád, že to zatím takhle vychází. Určitě nebudu přestávat a uvidíme, jak to půjde dál.

A další okolnosti? Našli jste společnou řeč se spoluhráči, vyhovuje vám užší hřiště?
Možná, že i ty americké hamburgery mi sedly (směje se). Na týmovém testování jsem měl totiž jedno z nejnižších procent tělesného tuku ze všech hráčů. Tak za mnou přišel kondiční trenér, že bych si měl dovolit pár hamburgerů, abych trochu tuku zase nabral (smích).

Když jste teď tak blízko premiéře v NHL, je pro vás náročné zůstat pokorný?
Není úplně těžké mít pokoru. Jakého mě rodiče vychovali, takový se snažím být. Věřím tomu, že mě právě k tomuhle vedli. A když se budu dobře chovat k lidem, ke spoluhráčům i manažerům a trenérům, tak budou mít všichni dobrý přístup i ke mně. Může mi to jen pomoct, takže není vůbec problém s tím, že bych hlavou nějak lítal v oblacích a měnil svůj přístup.

Ptám se, protože už od jara s reprezentací máte takovou úspěšnou sérii, stejně ale pořád dokola musíte makat a překonávat to, co už jste předvedl.
Beru to tak, že až do konce svojí kariéry budu muset někomu něco dokazovat. Budu muset potvrzovat svoje výkony, abych si zasloužil svoje místo v sestavě. Takže s tím vůbec nemám problém a jsem připravený o to bojovat.

Ukázat se teď na ledě NHL je výjimečná možnost. Kdy jste se dozvěděl, že si vás vytáhli Dallas Stars?
Byli jsme zrovna na týdenním tripu, minulý čtvrtek jsme odlétali ke čtyřem venkovním zápasům, nejdřív do Iowy na dva zápasy, v úterý jsme hráli v Chicagu a přesouvali jsme se do Milwaukee. Ve středu ráno jsem ale přišel do kabiny a najednou jsem nebyl v sestavě. Bál jsem se, co se děje, začal jsem trochu panikařit. Říkal jsem si, jestli jsem hrál špatně, nebo proč jsem na tribuně mezi zdravými náhradníky. Vůbec jsem to nechápal, ale jak mě viděli kluci, tak se mě začali ptát: „Tak co, jdeš nahoru, povolali tě?“

Co vy na to?
Já absolutně nevěděl, co se děje. Až potom si mě zavolal trenér do kanceláře a řekl mi, že je možné, že dneska hrát nebudu a že jsou pro to pozitivní důvody. Ale že to ještě nevědí stoprocentně, tak ať se připravím tak, jako kdybych večer hrál. Trochu jsem si oddychl, po rozbruslení už mi pak zavolal generální manažer Texasu, že mě povolávají nahoru a že už mám zařízené letenky. Přiletěl jsem do Dallasu ve středu večer, ubytoval jsem se na hotelu a k týmu jsem se připojil ve čtvrtek.

Byl jste nervózní?
Když jsem se přidal k týmu, tak jsem si říkal, že buď to vyjde, nebo ne. Ale že jsem hlavně rád, že jsem v prvním týmu. Bral jsem to pozitivně, že v každém případě si aspoň zacvičím (směje se), protože na to během tripu a zápasů nebyl čas. Bylo to fajn, dal jsem si večer rozbruslení, pak jsem si zacvičil a a díval se na zápas.

Takže splněný sen, i když jste ještě nehrál?
Musím říct, že celý ten den byl takový hektický. Bylo to fajn, jen pro mě všechno bylo takové nové. I když už jsem s Dallasem byl na hlavním tréninkovém kempu a kluky už jsem znal, tak to teď bylo zase jiné, protože sezona už je rozběhlá. Skočit do toho a vidět, jak to všechno funguje, je super. Moc jsem si to užil. A začalo mi to trošku docházet – „Wow, jsem fakt tady.“ Když jsem byl na rozbruslení a vedle mě jezdili hráči jako Tyler Seguin, Jamie Benn, Joe Pavelski… A pak se kouknu na druhou stranu a tam jezdí bez helmy Alexander Ovečkin (směje se). To je fakt obrovský zážitek, že jsem mohl být na chvíli mezi nimi. Ale jsem tady, abych hrál. Chci s takovými hráči naskočit i do zápasů, takže věřím, že to přijde co nejdřív.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter