Blümel po prvním gólu: Telefon pořád zvonil, tempo NHL je neskutečné

Pendloval mezi farmou a prvním týmem. Poprvé to nevyšlo, po čtyřech zápasech v AHL si ale Dallas vytáhl Matěje Blümela zpátky do týmu a hodil ho do vod NHL. Z druhé formace teď vstřelil premiérový gól, hned v prvním venkovním utkání. Po přihrávce od Tylera Seguina.

Poslední týdny jste měl doslova nahoru a dolů. Užíváte si splněný sen v NHL o to víc?
Když mě Dallas poprvé povolal, tak jsem byl hrozně moc šťastný. Vůbec jsem to nečekal, přišlo to z ničeho nic, prostě paráda. Okamžitě jsem volal domů, známým, agentovi… Všichni to prožívali se mnou a hned mi gratulovali. A pak mě najednou za tři dny poslali domů. Ani jsem se tam moc neohřál a nezahrál si ani zápas. To jsem taky moc nečekal, ale bylo mi řečeno, že musím jít zpátky do AHL kvůli platovému stropu, protože se jim zranil gólman a nemají pro něj místo.

Slíbili vám, že vaše šance ještě přijde?
To úplně ne. Jakmile se ale brankář uzdravil, tak mě hned zavolali nahoru, což mě strašně potěšilo. Vážil jsem si toho, jen s rodinou už jsme to tolik neprožívali, spíš jsme měli takovou tichou radost (směje se). Chtěl jsem už naskočit do zápasu, takže žádná předčasná oslava se nekonala. Vždyť každá chvilka v NHL má stejnou váhu. Jen jsem nechtěl mít přehnaná očekávání, takže jsem to vzal s pokorou.

Bylo součástí debutu v NHL i náročné cestování?
Poprvé, kdy jsem byl povolaný, jsem byl zrovna na tripu s týmem, takže jsem měl s sebou jen tašku a batoh. Auto i všechny ostatní věci jsem nechal v Austinu. Zpátky na farmu jsem sice letěl, což je nějakých 45 minut letu, ale během druhého povolání – aby toho nebylo málo – se mi stalo to samé. Zase jsem letěl sám a dlouho, protože jsme v AHL cestovali po venkovních zápasech. Takže tady na hotelu mám jen kufr a nejnutnější věci. Faksič (Radek Faksa, pozn. red.) je teď takový můj taťka…

Čím konkrétně?
Vozí mě a stará se o mě, za což jsem mu moc vděčný. Je úplně skvělý, všechno mi ukáže, poradí mi. Přeci jenom je pro mě všechno nové, takže se i zeptám na nějaké detaily, když potřebuju vědět. Radši si od něj zjistím, jak to chodí, než abych byl někde zmatený. V tomhle mi moc pomáhá. A snažím se Radka moc neotravovat, ale přeci jen to úplně nejde. Jsou to pro mě nové zkušenosti, takže je super mít spoluhráče, na kterého se můžu spolehnout.

Byl jste před premiérou na ledě nervózní?
Minule jsem ani moc neměl čas být nervózní, protože mě povolali a hned další den ráno bylo předzápasové rozbruslení. Tam jsem zjistil, že hrát nebudu, tak ze mě všechno spadlo a neměl jsem problém s nervozitou. Na druhou stranu jsem si teď ani nebyl vůbec jistý, jestli budu hrát. Přijel jsem na trénink už ve čtvrtek a hrálo se v pátek – já byl v sestavě, trénoval jsem ve druhém útoku, ale nebylo mi řečeno, že budu hrát. Taky na mě vyskakují články o Dallasu a z nich jsem věděl, že moji premiéru v NHL trenér úplně nepotvrdil, takže jsem ani neměl důvod k nervozitě. Až v pátek ráno, když jsem přišel do šatny a viděl jsem, že hraju, tak jsem byl hlavně obrovsky šťastný.

A co během zápasu?
Musím říct, že před prvním zápasem (doma proti San Jose) jsem ani tolik vyklepaný nebyl, čekal jsem to daleko horší. Paradoxně jsem byl mnohem nervóznější teď před druhým zápasem ve Philadelphii. Vyjel jsem na led a najednou jsem se cítil, jak mi ztuhly nohy. Zastavilo se mi tělo, nešlo mi skoro bruslit.

Pomohlo vám, že jste si předchozí rozbruslení vyzkoušel nanečisto, poznal jste i atmosféru NHL zblízka?
Když je někdo zdravý náhradník, tak absolvuje s týmem rozbruslení, pak se převlékne do posilovny, udělá si tam předepsaný workout a projede se na kole. Alespoň jsem si tedy vyzkoušel dvě rozbruslení. Asi mě tam poslali proto, abych pak neupadl, když jsem jel na ledě samostatné kolečko jako nováček (směje se).

Musel jste podstoupit nějaké další rituály v kabině?
Ani nic extra. Nějaké peníze se vypsaly na tabuli za první utkání, a potom se soustředím jako na každý jiný zápas. Pak má člověk právě svoje kolečko, jde na led první a vede svůj tým. Toho si dost vážím, protože z toho cítím, že všichni v týmu dokážou ocenit píli a tvrdou práci, kterou člověk musel obětovat, aby si v NHL zahrál.

A hned ve druhém střídání přišel váš samostatný únik. Ve druhém zápase se to opakovalo, to už jste využil. Byla gólová radost o to větší?
Proti San Jose to bylo tak rychlé, že jsem se najednou objevil sám před gólmanem. A možná jsem se toho spíš trochu lekl, než abych měl klidné ruce jako obvykle. Teď mám velkou radost, že se to opakovalo proti Philadelphii, a že už jsem to zvládl lépe. První gól je trochu i úleva. 

Navíc proti Lukáši Sedlákovi, kterého znáte z reprezentace. Nechybělo moc, a mohli jste spolu letos hrát za Pardubice.
Pravda, to je trochu speciální. Byli jsme spolu už na olympiádě, navíc jsme spolu byli i na některých srazech před mistrovstvím a na Euro Hockey Tour. Sedlo je skvělý kluk, v jednu chvíli jsme se potkali i na ledě, po zápase mi pak gratuloval ke gólu. A za San Jose proti mně hráli zase Radim Šimek a Tomáš Hertl.

S těmi jste se potkal na bronzovém mistrovství světa, i tam jste vstřelil několik hezkých gólů. Jde takové zkušenosti vůbec porovnat?
Na MS reprezentujete svoji zemi, což je krásné. Celkově jsou to asi dvě největší scény, kde můžete dát gól. Ale NHL je nejslavnější a nejlepší soutěž světa, je to sledované po celém světě, takže jsem prostě moc vděčný, že jsem si mohl splnit oba tyhle sny.

Mason Marchment vám jel pro puk, Tyler Seguin se s vámi fotil po zápase... Je i na takových detailech znát, že vás hráči Dallasu vzali mezi sebe?
Určitě, přijali mě skvěle. Nějakou dobu už v dospělém hokeji jsem, takže bych asi poznal, kdybych se mezi nimi nějak necítil dobře. Ale oni jsou super. Když jsem se teď podruhé připojil k týmu, tak hned všichni říkali: „Nazdar, vítej zpátky v týmu, kamaráde.“ Sice jsem s nimi nestihl Halloweenskou párty, ale vynahradil jsem si to alespoň na farmě (směje se).

A co reakce z Evropy?
Všechno to vnímám a moc děkuju každému, kdo mi fandí. Ale zatím jsem neměl na nic čas. Skončili jsme zápas třeba v 15:45 a najednou jsme měli napsané na tabuli, že autobus odjíždí v 16:10. Protože jsme hned po zápase přeletěli do Tampy. Tak jsem si jen řekl: „No sakra, to mám co dělat.“ (směje se). Protože jsem ještě šel na rozhovory, bylo to všechno hrozně rychlé a než jsem se dostal k telefonu… Pak jsem ho zapnul a telefon brněl asi tři minuty v kuse. Vím, že NHL sleduje spousta lidí, ale je od nich fakt hezké, že mi i napíšou. Vážím si toho a snažím se odepisovat.

Právě v pozápasovém rozhovoru jste říkal, že na brankáře Flyers jste si udělal speciální přípravu. Nebyla to jen taková fráze?
Je to pravda, trenéři brankářů totiž o gólmanovi soupeře vytisknou papír, napíšou nám tam, jak dobře pracuje, co nemá rád, z čeho dostává nejvíce gólů, a přidají i nějaké tipy, kam střílet. Potom tam na tabletech běží i videa, co je dobré na něj udělat z nájezdu, co udělali ostatní, a podobně. Takhle jsme fungovali i v Pardubicích. 

Navíc díky pozici ve druhém útoku nechybí ani sebevědomí?
Na prostor si nemůžu stěžovat, to je úplně ideální. Důvěra trenéra je důležitá, snažím se ji hlavně splácet. A samozřejmě tam nějaké chyby jsou, musím přiznat, že je to pro mě zase jiná úroveň hokeje. Ale pozoruju na sobě, že jakmile udělám chybu, už vím, že si ji nemohu dovolit znovu. Jednou ano, ale je mi jasné, že v dalším střídání takovou věc podruhé neudělám. Chybami se člověk učí a tady to platí dokonce čtyřnásobně. Tím se řídím.

Hra na užším kluzišti vám problém nedělá?
Mně to hřiště teda přijde docela velké. Nevím, jestli to dělají ty arény, ale úplně malý ten led není, protože jsem vždycky zavařený po každém střídání (směje se). Ale asi je to jen otázka času, než si na to zvyknu. Nedělá mi to vyloženě problém. Je fajn, že gól může padnout odkudkoli. To mi moc vyhovuje.

Na druhou stranu bývá díky reklamním pauzám dost přerušení. Stihnete nabrat síly?
No, na farmě je to trochu jiné tempo, tam jsem vyhledával zápřah, abych hodně chodil na led a zvyknul si na AHL. To mi pomohlo. Každopádně je to těžké porovnávat a já si spíše myslím, že je to o zvyku. Tempo NHL je neskutečné, strašně rychlé. Možná se to v televizi zdá pomalejší, ale vy musíte pořád bruslit naplno, a jakmile máte puk, okamžitě je někdo u vás. Neuměl jsem si to ani představit a teď ani nevím, jak bych to popsal (usmívá se).

Jalonenova reakce? Moc si toho vážím

Zkusíte alespoň porovnat s mistrovstvím světa?
NHL je díky užšímu hřišti určitě rychlejší a důraznější. AHL je zase hodně těžké hrát, protože je tam spousta mladých kluků, hodně se tam lítá a je to určitě rychlejší než extraliga, plus se hraje i do těla, takže je to taky víc na fyzičku. Ale způsobuje to úzké kluziště, na větším by bylo více prostoru i času a hra by se trochu zpomalila.

Kari Jalonen každopádně váš gól viděl a vzkázal, že byl parádní.
Ani jsem nevěděl, ze reagoval, ale moc mě to těší a moc si toho vážím.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter